O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
MÁM RADĚJI ZŮSTAT SAMA? |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 02 srpen 2016 | |||||||
Pořád jsem si říkala, co se to děje a že jsme měli celkem klidný průběh manželství. Nikdy nepil, nebil mě, nechodil za ženskýma. Byl celkem ok, ale prostě se to postupem času tak opotřebovalo, že jsem ho už nedokázala vystát a on mě taky ne. Nepomohla poradna, děti, přátelé. Nic. Postupně to dospělo k rozvodu a majetkovému vypořádání. Byla jsem z toho tak rozčarovaná a nešťastná, že jsem si potřebovala dát pauzu. Zůstala jsem sama v bytě. Bývalý manžel se odstěhoval.
Nějakou dobu mi to nevadilo, až po čase jsem si dala inzerát na seznamku. Chodila jsem na kávy, večeře, občas i do kina a do divadla, až jsem narazila na jednoho muže, který se mi líbil a zjevně i já jemu. Začala láska jako z románu a kdo to leta nezažil, tak mi dá za pravdu, že tohle prostě ten život tak nějak zlepší a provoní. Bylo mi krásně. Po šesti měsících jsem pronajala svůj byt a na popud nového přítele se přestěhovala k němu domů.
Připadala jsem si jako v pohádce. Budu bydlet v domečku, mít zahrádku, večer budeme sedět na terase a dívat se na padající hvězdy. Jak naivní jsem byla... Časem se ukázalo, že dva lidi středního věku se sžívají velmi složitě. Ne že by byl někde nějaký velký zádrhel. Pán je normální a nemá zásadní úchylky. Jen jsme prostě každý zvyklí na své.
Já vstávám o víkendu v devět a to on už má dávno půl dne za sebou. Já se po sexu ráda přitulím a on hned vstane a jde se osprchovat a nemluví. Já bych si dala večer sklenku vína, a on mu už v devět padá hlava. Jsou to celkem kraviny, ale on to těžce nese. Je mezi náma napětí, že já nejsem podle jeho představ. Občas nechám na zemi v koupelně ručník, nebo hrnek od kafe nedám hned do myčky. Komentuje to a já si připadám jako malé děcko.
Tak nevím, mám, dokud není pozdě, odejít, odstěhovat se zpět do svého. Nebo si nevšímat toho, jak se mě někdo snaží naformovat do své představy. Vím, že se neděje nic tragického, ale moje představa pěkného společného života na „stará kolena“ dostává zabrat a já se nějak vnitřně hroutím. Nejsem šťastná a nevím, jak dál.
Díky MARCELA
|
< Předch. | Další > |
---|