|
 Není to zas až tak dlouho, co si tu jedna kudlanka zanaříkala nad mizerným osudem. Ne, nestěžovala si na chlapa, protože svého trapiče se zbavila už před časem, ale spíš si jen tak zanadávala sama nad sebou, vadilo jí, že má černé myšlenky, když se dívá na spokojený život jiných. Vzhledem k tomu, že ji už pěkných pár let znám (jako tolik z vás), uspořádala jsem - bez jejího vědomí - "akci"....
Pro ty, kteří nevědí oč jde, malé vysvětlení: Ano, požádala jsem pár známých kudlanek a kudlánků, zda by téhle naší smutničce nějak "nezlepšili chuť do života". Vám, kterých se následující text týká, chci i já nesmírně poděkovat. A přiznávám - přesvědčila jsem se mj. , co se v té které dušičce skrývá... 
"... chtěla bych poděkovat hlavně Daniele za její „čarování". Za to, že v dnešní drsné a uspěchané době dovedla přičarovat z nebe pár andělů, kteří mi pomohli. Nikdy bych nevěřila, že se najdou tak hodní a milí lidičkové, kteří dovedou nezištně pomoct nějaké jim neznámé a naprosto cizí ženě. A tak vám děkuji, opravdu moc, vám neznámé kudlinky a kudlánkové, za vaši pomoc, za to, že jste mi umožnili přežít nejčernější chvilky, které jsem po všem tom trápení už nečekala. Děkuji hlavně za vaši odvahu a víru, se kterou se jste rozhodli udělat radost mně i mým dětem. Zakrátko budou vánoce a já díky vám - andělům převlečeným za obyčejné lidi - budu moct vykouzlit potěšení svým dětem... A ještě si blaženě vymaluji obývák na žluto, na okno pověsím novou záclonu, aby k nám domů vklouzlo nové světlo a sluníčko a veselá nálada... Moji milí andělé kudlankovití, děkuji vám ještě jednou, moc a moc. Vy, kteří se poznáte, máte můj velký obdiv. Nevím, jestli bych dřív dokázala udělat tohle já sama, ale po dnešní zkušenosti slibuji, že až se jednou vyhoupnu z téhle louže, tak to určitě oplatím a splatím svou pomoc - i kdyby ne těm, co pomohli mně, tak komukoliv jinému, potřebnému. Začala jsem znovu věřit v dobro na světě, i když jsem si myslela, že už dávno neexistuje. Děkuju."
|
