![](http://obrazky.kudlanka.cz/ukol.jpg) Milí přátelé, poradili jste dobře mnoha lidem, zkuste poradit i mě. Je mi 37, máme tři děti – 11, 7 a 4 roky. Nemáme se špatně, taková střední třída. Je to asi tři měsíce, co jsem se zeptala svého manžela, jestli mu nějak nemůžu pomoct. Viděla jsem, že nestojí za nic, ani s dětmi nějak zvláště nekomunikuje.. Normálně se ho raději na nic neptám, protože jeho odpovědi znám dopředu.
Má se špatně, raději se nemám ptát, protože to je pracovní a tomu bych nerozuměla. A jen oznámil, že na něj nemám s ničím naléhat ani spěchat, protože se zrovna nachází ve složitém období. Dobře, tak jsme kolem něj chodili po špičkách, snažili se, abychom ho nenervovali ještě víc. A já, když byl vstřícnější, tak jsem mu radila, jak komunikovat s lidmi, jak se vyrovnat s pracovními problémy... v těch chvílích jsme si byli nejbližší, jednoznačně potřeboval utěšit, a já jsem cítila, že jsem jediná, kdo to opravdu zvládne. Ale teď bohužel vím, co to všechno bylo – můj muž má dvě milenky a pochopitelně, je nás na něj moc, každá chce svůj čas, začaly mu „šlapat na krk“ a on v tom lítal. A já, debil, v těch chvílích, kdy jsem se tak snažila a radila mu, kdy jsem se snažila udělat pro něj co nejpříjemnější domácí prostředí, jsem vlastně zachraňovala jeho milostné poměry... Kdykoli se poštěkal s některou milenkou, přišel za mnou. Na druhé straně – jakmile se dal psychicky dohromady, běžel za nimi. Přede mnou tomu říkal „pracovní problémy“. Už jsem podobnou situaci tady na Kudlance četla několikrát, ale že to samé potká nás, bych v životě nevěřila. Doopravdy, já bych za věrnost svého manžela snad dala ruku do ohně. A teď jsem v situaci, kdy mám tohle všechno řešit. Díky tomu, to přiznávám, že když jsem se to dozvěděla, tak nebyl při ruce, tak jsem nevybouchla, nepřizabila ho, neřvala hystericky na celý dům – ale jsem toho plná, a vůbec si nevím rady. Jen díky tomu, že on vlastně přichází až tak kolem desáté a to jen někdy, tak zatím není šance, aby na mě něco poznal. (Ale mezi námi, já si myslím, že i kdyby si všiml mých červených očí, tak nic řešit nebude, asi by myslel, že je to alergie na kytky ze zahrádky.) Víte, má firmu, já tam všechny lidi znám, prostě práce jede, problémy se řešejí, my se vidíme i někdy i během dne – prostě všechno je tak krásně zaběhlé... A teď tohle… No, dozvěděla jsem se to obyčejným dopisem. Papírovým. Je anonymní, ale velmi slušný, prostě někdo, kdo naši rodinu velice dobře zná, mi "nalil čistého vína". Je to psaný tak, že opravdu to není ze škodolibosti, určitě mi ten, kdo to psal, chtěl jen otevřít oči. Docela chápu, že to není podepsaný. Hodně jsem přemýšlela, kdo by to mohl být, mám pár lidí vytypovaných, ale nevím, asi bych to kdybych to psala já někomu, taky nepodepsala. Je tam pár fakt z poslední doby, který, když jsem si všechno dala dohromady, tak to bylo tak jednoznačný, že jen moula jako já to mohl tak dlouho dlabat. Nemyslím, že by to bylo tím, že by manžel doma neměl i sex, věřte mi, i v tomhle všechno doteď klapalo. Ale je pravda, že on je dost náruživej. Když jsme se seznámili, tak ho reklama předcházela. Spíš si myslím, že podle všeho, jak se to dozvídám, tak prostě má jednak větší potřebu, a pak je, jak jsem to tu už někde četla - mormon. On by klidně mohl mít několik fungujících domácností a všechno by klapalo. Teď jsem si uvědomila, když to píšu, že jeho asi nejvíc nervuje to, že to nemá oficiální, legalizovaný. A kdybych je pozvala, tak by asi byl nejraději.
Kdybych se asi sbalila, tak nevim, asi by - ale víte že nevim opravdu co by na to řekl? Co jsem se dozvěděla a vydedukovala, tak ony o mě dobře vědí, ale nevědí jedna o druhé. Obě znám, to jsem už asi psala, ale nevěřím, že by o sobě věděly. Nejsou to žádné moje kamarádky, ale taky si nemyslím, že jsou to nějaký špatný ženský. Jedné je 28, je to inženýrka ze spolupracující firmy a druhá je zaměstnaná v podniku, kam často jezdí. Té je asi 32, prý je taky svobodná. Jedno jediný nechápu: proč si svobodné ženské pořizují ženáče, to si nemohly sehnat někoho svobodného, nebo rozvedeného? Nebo i mladšího, vždyť to už není problém. Nikdy bych se na ženatýho chlapa nepodívala jako na chlapa, tohle jsem vždycky odsuzovala. Teď jen nemám šajna, jak se mám chovat. Poradíte mi? JITKA
|