 Milí přátelé, předložím vám svůj problém. Manžel je z rodiny, kde vládnou muži. Byla jsem zaslepená a lhala si, že on takový nebude. Vzbudila jsem se, až když jsem měla náhodný rozhovor s tchýní, která mi řekla, že kdyby oni neměli děti, tak by za sebou už dávno práskla dveřma a odešla. Neudělala to a lituje toho. Tenkrát jsem si uvědomila, že všechny vlastnosti, které má můj muž stejné jako jeho otec, nikdy nezmizí. Vždy bude chtít mít poslední slovo a rozhodovat o všem. I o tom, co je k večeři. Je to o neustálém dávání mi najevo, že jsem slaboch atd. Zachází to už ale moc daleko. Skutečně se hádáme i kvůli jídlu. Nemyslím si, že by bylo něco špatného na pečených bramborách s kefírem k večeři, jenže on to "žrát nebude - u nich to dávají prasatům". Spolkla už jsem spoustu věcí a dál už to nejde.
Dříve jsem jezdívala na čundry s partou kamarádů, na které jsem se díky manželovi z části vykašlala. Naštěstí neudělali totéž oni se mnou, a tak mám v nich oporu. Jsem moc ráda, že je mám, stejně, jako že mám blízko svou rodinu. Bohužel, on naše moc nemusí, protože maminka mu kdysi řekla, ať mě nevozí tak často k nim na Ostravsko. Je tam totiž něco v ovzduší a já vždycky přijedu v horším zdravotním stavu. On mě tam nenutí, ani tam nechce bydlet, ale stále omílá, že „Pojedeme zase tam, kde ti bude mizerně“. Přitom ona tohle opravdu řekla jen jednou, a to ještě proto, protože jsem tehdy po návratu hodně kašlala. Jsem totiž astmatik.
Nějak nám to dohromady nejde… Například: potřebovala jsem něco na sebe do práce. Pořídila jsem si dva kostýmy (jinak si všechno šiju sama). Byl rád, že je mám, ale při nejbližší příležitosti mi vyčetl, že myslím jen na hadry, že zbytečně utrácím. Přitom jsem si koupila oba levné. Pak mi zas před nedávnem řekl, ať se na sebe podívám, že chodím oblékaná, jak stará baba. Tak je to se vším. Když mi takto vyčetl dva prstýnky - jeden zásnubní a jeden na výročí, které jsem si přála a které mi koupil, tak jsem je přestala nosit. Teď nechápe, proč nenosím ani snubní prsten. Zařekla jsem se, že pokud se to nedá do pořádku, tak si ho nenasadím. Já vím, je to malicherné, ale strašně mne mrzí, že se takhle pořád hádáme. Naše hádky měly bohužel i horší následky, kdy mne uhodil. Tak od té doby už ho nemiluju tak jako dřív. Snažím se to překonat, ale nejde to. A výsledek? Vyčítá mi, že jsem chladná. Najednou je plno ošklivých drobností, které se skládají, a já už opravdu uvažuju o rozvodu. Závěrem vlastně to, proč píšu. Jsem totiž ve čtvrtém měsíci a bojím se budoucnosti… Určitě dělám plno věcí špatně, tak budu ráda, když mi poradíte. MAGDA
|
