|
 Dobrý den, potřebovala bych radu. Je mi 25 let, mám syna v první třídě a jsem čerstvě v jiném stavu. 4. měsíc. Jsem svobodná. Můj partner, otec dětí, se mnou bydlí, ale nepřispívá mi na dítě, a ani nepřidá na domácnost. Nikde nepracuje, ani si práci nehledá. Je to s ním strašné, takový dřív nebyl. Teď jen chodí s kamarády po nocích a dokonce mi i zahýbá.
Když jsem mu řekla, ať se sebere a odejde, tak mi vyhrožuje, že když ho opustím, že mě zabije a pak že zabije sebe. Já vím, že to tak nemyslí, že to má tak v krvi, on je cikán, oni takoví jsou. Žiju s ním už šest let. Přiznávám, že několikrát jsem odešla k našim, ale déle než pár dnů jsem to nevydržela a vrátila se k němu, protože sliboval, že se změní a že si najde práci. On to tak umí mě umluvit... Já husa mu léta věřím, protože brečí a říká, jak nás miluje, ale za pár dnů to je zase ve starých kolejích. Nemám sílu sama odejít a mám z něj strach a zároveň ho mám ráda, je to pořád dokola. Prosím poraďte mi, co mám dělat, abych se z toho všeho vymanila. Já vím, že mnoho času nemám, protože už nechci, aby to nové miminko žilo v tomhle věčném napětí. Děkuji za jakoukoli radu, jak se z toho psychicky dostat. RENATA
|
