bych ti poradila obratit se na policii a pozadat o nucene vystehovani. Chapu, ze jich ti jich tak nejak lidsky lito, jak pises, nicmene tys jejich situaci nezavinila a kazdy musi nest nasledky sveho jednani. Najemni smlouvu nemaji, oficialnim vlastnikem jsi ty a trvaly pobyt NEZAKLADA zadne vlastnicke pravo k dane nemovitosti. Uz to tady na Kudlance bylo milionkrat. Aby mi dluznik rekl,ze se proste nevystehuje a tim to konci, tak to by se nestacil divit.

"ze jich ti je". Uz na to nejak nevidim.

jak je vubec mozne, ze tam maji trvaly pobyt bez smlouvy? To jim zadny urad nemuze udelat. Vzdycky musis mit bud najemni smlouvu (a pak nepotrebujes ani souhlas pronajimatele)nebo kupni smlouvu, uz overenou z katastru.

Uvádí se tu dvě osoby.
První jako dlužník, neuvedený v dražební vyhlášce ani ve znaleckém posudku, ale bydlící v domě. Proč je označen jako dlužník, když s domem a dražbou nesouvisí?
Druhý jako zástavce a bývalý vlastník,bydlící jinde, kterému byl dům vydražen...
První osoba má tedy patrně jen souhlas bývalého majitele s pobýváním v jeho dome, souhlasil I s trvalým pobytem, O.K. Nyní tedy se vlastnictví domu změnilo a tedy současný obyvatel je zde neoprávněně.
Pokud jste nepořídili s dobrovolným vystěhováním, je na místě rada Lenky. Vystěhovat nuceně.

jdu takhle kolem aukční síně, náhodou vyvolávají barák, tak ho vezmu. Pak najednou zjistím, že je plný lidí a je mi jich líto. To jde koupit barák a ani se do něj nepodívat? Jsem z toho jelen.

Možná se dívali, ale nedošlo jim, že nebude dobrovolně uvolněn :-)

Upřesňuji:
Dlužník si půjčil peníze od banky (milion) Banka chce zástavu nemovitosti, dlužník nemovitost nemá a tak dobrý známý (osel) povolí bance na svou nemovitost zástavní právo smluvní. Dlužník peníze nesplácí a banka svůj závazek chce zpět (i s úroky). A prodej domu je nejrychlejší způsob jak dluh vymoci. Dlužník v dražební vyhlášce uvedený byl! Se situací že rodina v domě bydlí jsem se na prohlídce seznámila. Nájemní smlouva jako fyzická je neplatná, musela by o ní banka ze zákona vědět.
Že se dlužník nakonec bude muset vystěhovat samozřejmě ví, ale hledá způsob jak to vče protáhnout a já jak věc urychlit.
Děkuji za radu, jestli měl někdo stejný problém

popsala vyse. Dobry znamy si ted asi rve vlasy. Jen tak mimochodem by me zajimalo, za co ten milion prosustrovali. Policie to resit musi, protoze dluznik s rodinou je v podstate squatter, Vubec bych se s nima nemazala.

Ja to pochopila tak, ze ten squatter je ten známy.

pouziva vyraz "dluznik" stale pro tu jednu a samou osobu. A pise, ze v (ted uz) jejim dome bydli dluznik. Proto dluznik = squatter. Ale v podstate je to jedno, kdo si pujcil a kdo rucil. Dulezite je, ze tam bydli neopravnene.

Jediné, co mě napadá, že mezi těma dvěma dlužníky je příbuzenský vztah. Ku příkladu - budu vlastnit domek, ve kterém nebudu bydlet, protože mám jiné bydlení, ale umožním v něm bydlet např. synovi. Proto nepíši nájemní smlouvu - nechci nájemné. Pak syn chce domek zrekonstruovat a nemá hotovost, tak si já vemu úvěr, zastavím domek a peníze dám synovi. A on to "posere" protože možná peníze opravdu vrazí do oprav, ale úvěr nesplácí a já na to splácení za něj, abych domek zachránila, nemám, nebo prostě nechci splácet za syna, oželím domek, ale tím moje podpora syna končí. Dům jde do dražby ve prospěch věřitele. Majitel domu (dlužník vůči bance) v něm nebydlí, bydlí v něm syn bez nájemní smlouvy, dlužník z morálního pohledu na věc. A ten kašlal na splácení dluhu a kašle na práva nového majitele domu. Vždyť "nemá kam jít", tak si myslí, že tímto argumentem bude zadara bydlet v cizím dome???

...nechce se mi věřit, že by někdo nechal bydlet cizího člověka ve svém domě a ještě si pro něj půjčil peníze a za ty tím domem ručil...

Existují i rychlejší a levnější způsoby řešení problému "co s nechtěnými obyvateli". Buď tam můžete nahnat ukrajinské komando. Nebo můžete vyhnat čerta ďáblem a dočasně do domu nastěhovat nějakého velmi nepříjemného nového spoluobyvatele. Další způsob, výhodný hlavně v době tuhých zim, je prý mandátní smlouva na rekonstrukci domu. Zjednodušeně řečeno: pokud jim necháte den před Vánocemi stavební firmou odstranit všechna okna v domě, asi rychle poznají, že tady končí prdel. Nemáte totiž povinnost ten dům pro ně udržovat v obyvatelném stavu - nejsou to vaši nájemci!
JAKÝ MÁTE NÁZOR NA TU MANDÁTNÍ SMLOUVU?
Mě se líbí, ale nevím jestli je zákonná?

Jsou lidi, co si dojedou koupit igelit a okna nějak utěsní, to by nepomohlo.

mas ted v rukou ty, Miloslavo. Tak proc si to chces komplikovat postupama, ktery jsou dvousecny? Mandatni smlouvou nemuzu slouzit, slysim to poprve a nemam chut to hledat. Krome toho se ti muze stat, ze az udelas tu komedii s tema oknama, tak si chudacci zavolaji Novu a zacnou brecet do televize a to uvidis, jak se na tebe okamzite sesypou vsichni lidskopravni aktivisti. Protoze v tomhle state je bohuzel takovym narodnim sportem nasekat si dluhy, abych jako nebyl za socku a pak kdyz dojde na placeni, tak delat cirkus a vsechno svadet na vsechny a vsechno okolo. A to ukrajinsky komando radsi ani komentovat nebudu.
Delej, jak myslis.

to, že někdo bydlí v domě, kterej mu nepatří, je divný a drsný, ale snažit se ho vystěhovat popisovanými způsoby, to se mi taky vůbec nelíbí.

Když tak o tom přemýšlím, tak mi přijde divný i koupit si dům v dražbě a vědět, že za tím je nějaké lidské neštěstí (a teď lhostejno, že si to ti lidi zavinili sami).

Ale to neber za bernou minci, já jsem prostě v tomhle asi divná.

divných nás asi bude víc. Ale na druhou stranu, neoprávnění obyvatelé domu jsou divní taky. Jen trochu jinak.

Pochopila, ze v dome stale bydli původni vlastnik [ten si nic nepůjcil a z penez mozna nemel ani kacku], ktery rucil znamemu. Znamy bance nesplacel, tak banka prodala dům rucitele. Jestli na sebe rucitel vyhlasil bankrot pred aukci, tak by prodej mohl byt nelegalni.

Tak já to pochopil rychle, tohle se stalo před pár roky u nás na vsi.
Když bylo svobodnému sousedovi asi tak 40, rozhodl se oženit. Vypravil se do sousední vesnice ke svobodné matce s malým synem, jestli by to spolu nedali dohromady. Plácli si a svobodná matka se synem se k němu do staré chalupy přistěhovala. Protože to byl šikovný zedník, za pár let jim postavil sám vedle pěkný rodinný domek. Přestěhovali se tam a když byl syn dospělý, dostal starou chalupu. Syn se do ní nastěhoval a ve dvaceti si našel padesátiletou ženu s dospívající dcerou. Chvíli žil s tou starší, potom s tou mladší, když dospěla a po Sametové se dal syn na podnikání. A protože neměl kapitál, půjčil si u banky a zastavil nový domek. No a po pár letech zkrachoval a otčímovi zbyly jenom oči pro pláč - přišel o střechu nad hlavou, kterou si sám postavil. Odstěhoval se do jiné vesnice a dneska přežívá v důchodu v nějaké pastoušce – jenom proto, že byl dobrák. Přesně podle hesla za dobrotu na žebrotu. Dneska v tom pěkném rodinném domku žijí cizí lidé, kteří si ho koupili v dražbě . . . A ten syn dál bydlí v té staré, již opravené chalupě, kterou stačil opravit ten zedník.

Vůbec si nedovedu představit, že bych v dražbě koupil něco tak výhodně . . .

nedovedeš představit - kvůli etice nebo kvůli penězům?

a ještě mi není jasný - ten zedník teda tomu synovi dal oba ty domy?

Zedník dal tomu synovi, co ho naženil, tu starou, později opravenou chalupu. A protože byl syn součástí jeho rodiny, jako naivní dobrák mu svým barákem zedník ručil i za úvěr, co si vzal syn na podnikání, protože stará chalupa neměla potřebnou hodnotu, zato jeho dům ano. A když syn nemohl splácet dluh, šel ten nový dům do aukce, když jím syn ručil za úvěr no a starý důchodce zedník se svou ženou si šel hledat novou střechu nad hlavou a ani toho syna nezastřelil . . .

Není dobrý pro svou „karmu“ :-) stavět svý štěstí na neštěstí jiných – i když za to jejich neštěstí nemůžeš, ale dotýká se tě. Není dobrý přistoupit na velice výhodný obchod pro tebe, který ale jinému přinese neštěstí i když ty jsi mu ho nezpůsobil přímo, jenom zprostředkovaně. Nedovedu si představit, že bych někdy zapomněl, jak jsem k domu přišel. a nenapadlo mě občas, jak žije bývalý majitel domu, jenom proto, že byl dobrák. Já bych v takovým domě žít nemohl. No a kdybych měl ještě původního majitele vystěhovávat, to už vůbec ne . . .

Jak je vidět, kupovat v dražbě obsazený dům nemusí být tak výhodné, jak se zdá. Kdoví, jak dlouho to vystěhovávání bude trvat a jak poté bude dům vypadat...

Tak přesně to s tou karmou či jak to nazvat me napadlo taky.

Znam lidi, co po tomhle jdou cilene, uz si z takových drazeb koupili dum nebo mozna i dva, a nejaké luxusní zboží. Jsou jinak fajn, ale občas si říkám, ze jim to nevadi....

Jenže je to naopak, tím, že dražíš, tak navýšíš cenu domu pro toho dlužníka, kteému pak třeba po zaplacení dluhů něco zbyde. Jinak to koupí profesionální nákupčí na dražbách, kteří na tom budou vydělávat. A pokud se to dá prodat, tak to koupí tak jako tak.
Tím, že to nekoupíš, nejsi lepší člověk, jen se s lidským neštěstím těch exekuovaných nebudeš potkávat.
Naopak možná jim dáš i nějaký čas na odstěhování - na rozdíl od profesionálních investorů v dražbách.

Jednou jsme na dražbě byli. Zaujala nás vyvolávací cena, tak jsme si aspoň vyzkoušeli, jak to chodí. Nešlo o dům, ale o movitou věc. Přihazovali jsme my a ještě jeden člověk. Vyhrál on, protože jsme přihazování poté, co jsme překročili předem si námi určenou sumu, za kterou se nám použitá věc vyplatí, vzdali. Druhý den nám volal dlužník (osobně jsme se znali) a děkoval.
Dražitelům je totiž jedno, za kolik se věc prodá. Aby se prodala, bývá vyvolávací cena třeba jen cca 10% skutečné ceny. To naláká kupce. Je-li jediný zájemce, koupí velmi levně. Mnohdy je to osoba nějak zpřátelená s dražitelem a může tedy koupit dům za sumu, která je neuvěřitelná...

Věta - „Dražitelům je jedno, za kolik se věc prodá“ - je absurdní, postrádá pro mě logiku prodeje získat max. zisk. A to jak u věřitele, který chce zpět půjčku, tak u organizátora dražby, který má procenta z vydražené částky.

Jinak, nepotřebuji být lepší člověk, než jsem :-). Jsem takhle naprosto spokojený. Pomáhám a neubližuju. A dělá mi to dobře.

Pro Romana – obecně máš pravdu, ale tenhle konkrétní případ je úplně jiný – na dlužníka kašlu, ať si za svou chybu zaplatí, ale za jeho chybu platí někdo jiný jenom proto, že byl dobrák a chtěl pomoci. A to není fér. Na světě je mnoho neštěstí a já se s ním nechci záměrně potkávat kvůli tomu, že mi to přinese nějaký zisk. Mělo by to vliv na mou „karmu“ a o to já nestojím. Když se často potkáváš se zlem (neštěstím), má to na tebe časem vliv, oslabuje tě to. To nemám za potřebí, život je krátký . . .

"Na světě je mnoho neštěstí a já se s ním nechci záměrně potkávat kvůli tomu, že mi to přinese nějaký zisk. Mělo by to vliv na mou „karmu“ a o to já nestojím."

Toulavej, to vnímám taky tak.

Jsem sobec, nedělám to kvůli pomoci dlužníkovi nebo komukoli jinému, ale kvůli sobě.

Dražitelům je to vážně jedno. Např. půjčíte si 500 tisíc na novou střechu. Pak přijdete o práci, nesplácíte, dům vám seberou a draží. A myslíte si, že dražitel má zájem na tom, vydražit dům v hodnotě dejme tomu 2 500 tisíc na částku blížící se této sumě? Ne, on se spokojí s tím, že se dům vydraží v lepším případě za cca 600 tisíc, což pokryje dluh, penále, uspořádání dražby. Když se ten barák prodá jen za 400 tisíc, tak holt stále dlužník 200 tisíc dluží, no a co?
O dražby domů se nezajímám, ale loni jsem jen přes známé sledovala jinou dražbu, protože jsem znala i toho dlužníka. Nejela jsem se podívat na jeho neštěstí, ale dopadlo to tak, že majetek, který mu zabavili, měl hodnotu cca 50% dluhu. Ovšem dražil se za 5-10% ní vyvolávací ceny! Kdo dělal odhad na ně, nevím, výsledkem bylo, že ani lidi moc nepřihazovali, podělili se. Výsledná částka uhradila sotva náklady dražby. Takže vlastně dlužník přišel o movitý majetek pro nic za nic, dluh mu zůstal v původní výšce...
Poučení - pokud bych mohla někomu poradit v podobné situaci - pokuste se zpeněžit zbytný majetek sami, dokud to jde a dluh umoříte spíš než když dojde až na exekuční dražbu.

mi ukažte člověka, který by byl takový altruista, že by šel dražit s tím, že musí hodně, aby dlužníkovi co nejvíc pomohl.

Houby s octem. Vsadím se, že (pokud to není jeho kamarád), tak se bude snažit dostat to co nejlevněji.

Což je právě to, co mi na tom vadí, v souvislosti s tím, co psala Giota. Že vlastně čím víc já bych si "pomohla" k levnému nákupu, tím víc by dlužník na tom byl bit.

A na to mi na mý karmě příliš záleží.

Ten dům (nebo cokoliv jiného) už v dražbě je. Dražitel s tím nemá nic společného. Když to nevydraží on, vydraží to někdo jiný za menší cenu. Tím, že se o to strhne reálná dražba znamená, že se to prodá za reálnou cenu, jen o něco nižší než tržní cena.

Na karmu to vliv nemá, na tu je potřeba volat servis, novou bych taky nerad kupoval, je to celkem pálka.

v dražbách se kupuje proto, aby se koupilo co nejlevněji. Spousta kupujících jen spekuluje, mají volné peníze, v dražbě koupí nemovitost za hubičku, za pár měsíců prodají se značným ziskem.
Rozumím tomu, je to racionální, je to legální. Ale neúčastním se toho a asi nikdy nezúčastním. Mám ráda rovné startovní podmínky pro všechny účastníky obchodu. V těchto případech nejsou. Já vím, spousta lidí se do potíží dostane svou vinou, to je pravda. Nikdo nenutí gamblera mačkat čuflíky na bedně. Ale on není na světě sám, na jeho blbost většinou doplatí spousta nevinných lidí, táhne ke dnu děti, manželku, rodiče, sourozence, prostě blízké, co mu chtěli pomoct a snažili se odvrátit nejhorší.
A pak jsou potíže, za které lidi nemohou. Žádná pojistka neochrání všechny před vším. Žádné vzdělání neochrání před obzvlášť vypečeným podvodníkem.
Ani na jedné z možností vydělávat nechci.

Jo, pokud dlužník prodává sám za nižší cenu, než je tržní, aby rychle prodal a pořešil tak svůj problém dřív, než z toho bude katastrofa, tak prosím, tam kupující skutečně vlastně pomůže a když na tom trochu vydělá, tak dobře, je to obchod, ne charita.
Ale vydražit za polovic dům v hodnotě tří milionů, to nevnímám jako férový obchod (na pomoc si přece při nákupu nemovitosti nikdo nehraje, ne?), ale jako zneužití situace prodávajícího.

Pokud by někdo toužil právě po tomto domě, tak by se již dávno spojil s vlastníkem (snadno zjistitelné na webu katastrálního úřadu) a poptal se, zda náhodou dům nebude někdy na prodej, že by měl zájem, nechal by vlastníkovi na sebe kontakt a poptával by se dál. Takhle kdysi koupili chalupu moji rodiče - objížděli vesnice, vybírali co se jim líbilo, přesněj tedy na co by měli peníze, a ptali se na prodej, nechávali vizitky a pak čekali, jestli se někdo ozve. A ozvali se, naši koupili dům.