Máte děti? Nepíšeš o nich nic, chtělo by to doplnit info.

Nevím, čím ti imponuje tvůj muž. Mně by neimponoval ničím. Živíš ho, staráš se o něj, o domácnost, máš dvě práce. A on?
Neporadím ti, co máš dělat, aby ses změnila a byla rozhodnější, snad jen, když se v pracovních věcech rozhoduješ daleko lépe než v soukromých, podívat se na vaši situaci, jako by to byla záležitost pracovní. Budeš zůstávat na špatně placeném místě, kde se nadřeš, nebo vezmeš lehčí práci za víc peněz?

no, já bych viděl řešení. Jelikož ta známost ze supermarketu taky asi moc nevydělává, najdi si třetí práci a můžeš živit oba dva.

nemohla jsem je mít.
Já si moc nevěřím, co se týká osobního života, chtěla jsem jen klid, klidně a spokojeně žít. Nějak mi to nevyšlo.

Bydlím v místě, kde mají jenom skromnou veřejnou knihovnu. Spisovatelce Simoně Monyové jsem se doposud záměrně vyhýbala , ale ve zdejší knihovně jí mají celý regál. A tak došlo i na její knihu "Kudlanka bezbožná". S.M. se zcela evidentně z frustrace ze svého života dostávala psaním. Místo toho, aby svou prací luxusně zabezpečovala neschopného manžela,tak ho měla zadupat do země. Také se neuměla rozhodnout.

živit jen sebe - jednu osobu, než živit osoby dvě. Tvůj manžel to bere jako samozřejmost, a tak bys ho měla vyvést z omylu.
Já bych neváhala, život máš jen jeden a je příliš krátký na to, ho prožívat s někým, kdo si tě nezaslouží.

odborníka na závislosti. Máš ho v hlavě a tady ti nedokážou pomoci.

Tvůj manžel je parazit, kterému nevadí, že jeho žena má dvě zaměstnání, jen aby ho uživila. Tomu já neříkám láska.
Je dokonce tak "tolerantní", že Ti i "povolí" milence a doufá, že Tě "TO" přejde jako spalničky.
Nedovedu si představit žít s někým, kdo mě považuje za cosi jako starostlivou maminku, která nemá nárok na vlastní život, na vlastní city a má JENOM povinnost živit chlapa, co si ho z lásky vzala za manžela.
Kdo by pana "filosofa a hudebníka" pak živil, že ?

ale právě že už nejsem nejmladší, a asi to bude tím zvykem.
Bojím se, že už bych byla úplně sama, kdyby to nevyšlo. Můj milenec je milenec, ale nevím, jestli by chtěl nějaký úplně vážný vztah. Myslím, že jemu to taky takto vyhovuje.
Asi proto se neumím rozhodnout.

to musíš Lído nejdřív prodebatovat s přítelem, zda stojí o změnu, jestli by chtěl, abys s ním trávila víc času a byla volná jen a jen pro něho.

Jinak tě naprosto chápu, že se bojíš změny, já takhle žiju 33 let. Jen jedinou výhodu to má, že na srazu spolužáků nejsem " ta rozvedená".

Promluv si s přítelem a napiš sem, co on chce do budoucnosti. Krásný víkend.

Žít život po svém, sama, nebo s vlečňákem, kvůli kterému se dřeš?

Chtěla jsi klidný a spokojený život, o kterém píšeš, že nevyšel. Na krku máš hudebníka a filosofa, chodíš kvůli němu robotovat, abys ho uživila, moc toho od něj ani snad nechceš a taky toho moc nedostáváš.
Našla sis přítele, o kterým nevíš, zda-li by s tebou vůbec chtěl být a co by ti tak mohl poskytnout..
Kdo toho moc nečeká, podle toho si vybírá....ty se nemáš dost ráda, dost toho pro sebe nechceš, ale problém je právě v tobě, v tom, s čím se spokojíš.
Měla bys víc řešit svoje potřeby, začít se víc a líp o sebe starat, víc si třeba dopřávat(pokud ti to udělá radost), líp sama sebe hodnotit a mít se víc ráda. Víc se podporovat, víc si věřit, víc se chválit.. Kdo se má rád, obvykle nechce skončit s blahosklonným parazitem na krku a s nejasnou vyhlídkou na vztah s někým, komu to " takhle možná vyhovuje".

Je totiž “hudebník a filosof” - nefachčenko, co mlátí hubou a trochu hraje.
Ale milovala jsem ho. - čas minulý
Máme se rádi teď už dva a půl roku. - čas přítomný
On s rozchodem nesouhlasí a tvrdí, že mě stále miluje - má strach, že ho vyrazíš nebude mít za co chlastat, pařit a nakonec i žrát a kde spát.
Nechci žádnému ublížit a vlastně trápím oba. A sebe nejvíc - paní je masochistka?
P.S. On (manžel) se evidentně trápí jen proto, že by mohl přijít o kuchařku, pračku, žehličku, myčku, uklízečku a chodící peněženku v jednom.

Milá Lidka, človek ktorý prežije s druhou osobou kus života, nemôže všetko zahodiť a odísť akoby sa nechumelilo. Prežili ste spolu velkú časť života. Okrem toho, že si ho "živila", máte určite vela krásných spomienok. Možno by som na tvojom mieste skúsila, (ak máš tu možnosť) byť aspoň mesiac mimo obidvoch chlapov a neverím tomu, že ti v tej samote bude chýbať jeden viac.
Kecy bez rozmýšlania, opusť ho, veď ho živíš, sú od zapšchlích žien.

Kdepak máme tu rovnost pohlaví? Kdyby se napsal nějakej panáček, že už ho nebaví živit manželku a potřebuje poradit, zda vodejít za milenkou, ten by dostal facek. Ten by nestih říct ani "sbohem".
Jasně, dělám si trochu srandu, však kdo mě zná, ví, že právě na tu absolutní rovnost pohlaví nevěřim a nehraju, a nedávno jsme si tu něco psali vo tom, jak asi ve vztahu dopadne chlap, kterej ty neemancipovaný vočekávání a požadavky na mužskou roli a chování nejni schopnej ani trochu plnit. Leč byl bych přece jen vopatrnej. Dlouholetej partner nejsou rozdrbaný fusekle, co se daj snadno vyměnit. Tenhle chlápek byl asi hudebníkem a filosofem dycky, celou tu dobu, co jsou spolu. Svůj slib před voltářem říkala Lidka tomu samýmu "netáhlu" - filosofovi a hudebníkovi. Patrně jeho hudebnictví a filosofování bylo to, co ji k němu kdysi přitáhlo.
Mám v kapele bubeníka - filosofa a hudebníka. Nikdy nevydělal žádný zajímavý prachy, živí se jako čajovník v čajovně. Se ženou jsou už 25 let, vychovali 3 děti, už dospělý. Ekonomicky tu rodinu táhla dycky vona. Ale věděla, koho má a co jinýho než prachy tenhle chlap přináší do jejího života. Nikdy ji nenapdalo ho vopustit a jít "na lepší". Jasně, taky jí to vobčas sejří, že náš filosof neumí (spíš se mu nechce) ani vyměnit žárovku. Ale zase se hodně věnoval dětem, dobře je spolu vychovali. Má ji rád, nezahejbá jí, nechlastá, má pohodovou povahu - to všechno fakt nejni málo. Každej vztah je voriginál a jenom ty konkrétní dva lidi můžou sami v sobě hledat vodpověď na votázku, jestli to má cenu jít spolu dál. Lidka by si měla ujasnit, co chce. Měla by se ptát milence, jestli by s ní chtěl žít. Měla by se ptát sama sebe, jestli chce žít sama, pokud ji milenec nechce a vona vopustí filosofa. Může se na to ptát nás. Ale my jí to neřekneme.

já si myslím, že tvůj přítel pouze využívá situace ve které jsi, a je pravděpodobně i ženatý, a tento stav mu vyhovuje. Moc hezky ti radí teta Ethel, /teto Ethel piš častějc, tvůj komentář fakt sedí/. Protože, pokud je člověk nešťastný nebo nespokojený, přitáhne k sobě zase něco podobného, a to je myslím i tvůj případ. Začni u sebe, nauč se mít ráda, a pak uvidíš, že život jen na chlapech nestojí. Držím ti palce!

Hluboká pravda.

Díky, Malin,ráda se tu zastavím.

Krakonoši, nevím, jak tvůj člen kapely jednal se svou ženou, tenhle nevypadá, že by s ní jednal tak, že by se jí to líbilo, je minimálně filosofem ušlápnutá.
Nevidíme do toho ale ani jeden, informace jsou kusé, ale Lída je velmi smutná a bezradná.
Nejraději bych jí doporučila návštěvu nějakého dobrého psychologa, možná Jeronýma Klimeše, ten dělá poradenství a rozhodně by si rady věděl a dál jí něco rozumného doporučil. Protože Lída je asi nejen ušlápnutá, ale i závislá.
Jenže Klimeš ji bude stát 1000Kč, pokud je to moc, dá se ještě psát do všech možných poraden- třeba Douchové na Idnes, nebo na psychologie. cz atd. Neříkám, že je to něco super, ale už jen bavit se o tom může člověku něco ozřejmit a odevšad sbírat odpovědi a komentáře, které ji posunou. Nebude to hned, ale někam by se šoupnout měla,ať má ze života víc.

Lída by měla řešit vše, co jí nevyhovuje. To se musí naučit pro jakejkoli vztah - s filozofem i třeba s traktoristou. Jinak je samozřejmě lepší bejt sama, než bejt neschopná vymezit si hranice a dělat někomu rohožku. Já jen radím, než vod dlouholetýho partnera definitivně uteče, aby si dobře rozmyslela, před čím utíká a jestli tím něco vyřeší.

Von totiž jeden z našich Mistrů zpívá: "...a urazíš-li kus, co přítel Kolumbus, tak stejně vrazíš do toho, čemu chceš zdrhnout johoho!"

Najednou mám pocit, že s tím "mým trápením" nejsem sama, že je někde ve světě i pár lidí, kterým stojím za to, se nad mým problémem zamyslet.
Asi bych nešla k psychologům, protože to bych napřed musela jít k obvoďačce, tam říkat své problémy, ta by to se mnou nějak řešila, slyšela by to i ta její sestřička, pak zase dál.
A i kdybych šla k nějakému tomu drahému, vůbec si neumím představit, že tam budu sedět, vědět, že na těch pár minut mi stejně asi moc neporadí, a co by to všechno stálo, že ta moje nerozhodnost by mně připravila o měsíční plat. Ne, to prostě nedám.
Už hodně mi pomohlo to, co mi tu píšete. Ale nemyslím si, že jsem závislá, já jsem asi spíš jen opravdu děsně nerozhodná a zbabělá.

nemyslím si, že hlavní problém je to, že

já jsem asi spíš jen opravdu děsně nerozhodná a zbabělá.

Tvůj hlavní problém je tohle:

Bojím se, že už bych byla úplně sama, kdyby to nevyšlo

čtu to tady každou chvíli a vůůůůůůbec nechápu. Co je doprčic za problém žít si spokojeně sám, utrácet svoje peníze za to co já chci, chodit kdy chci a kam chci a dělat si co práve teď zrovna chci?

Ti presne chybi u manzela.....optimistický, seriózní a vnímavý.....proc s manželem zustavas? Ze zvyku? Na to je zivot moc krátký....a jeste ho živit....možná se bojíš, co bez tebe bude dělat, jak to zvladne? Nejsi jeho chůva. Mysli na sebe.