Dobrý den, jsem dost zoufalá a čtu si tady ty dopisy a řekla jsem si, že se vám taky svěřím se svým příběhem. Ale je to spíš tak na román a tak se to pokusím zkrátit. Jsem rozvedená (bezdětná), 31 let, vysokoškolačka (to jsem tedy dokončila nedávno a asi proto jsem neměla čas přemýšlet). Mám přítele o sedm let mladšího a ještě před měsícem jsme byli ten nejšťastnější a nejzamilovanější pár pod sluncem.
Jsme spolu téměř dva roky. Nevěřila jsem, že někoho takového najdu, nevím, asi jsem si dost nevážila jeho lásky a brala to trochu jako samozřejmost. Jenže, teď se nějak zbláznil. Moc se ale bojím, že to všechno pomalu končí. Přesvědčil mně, že mně tak šíleně miluje, jen a jen mně a jak spolu budeme do konce života, já moc nevěřila, víte jak to v životě chodí, lepší je být připravený na nejhorší, ale byla jsem asi tak slepě zamilovaná, že jsem tomu krásnému snu nakonec uvěřila. Nosil mi kytky, žádál o ruku, psal moře SMS za den atd. A najednou rána z nebe. Ozvala se mu nějaká bývalá láska ze školních, pak dokonce přijela do našeho města, a on byl najednou jak vyměněnej. Já týden skoro nejedla a nespala a přesto, že mně ujišťoval, že mně miluje a jen mně, jsem poznala, že se něco děje. Chápu, že je mladej a splašily se mu city a náhle nevěděl co s tím. Dost mi to ublížilo, ale asi si to neuvědomuje. Asi jsem taky trochu ješitná a žárlivá. Možná zbytečně, protože s ní určitě nic neměl, to si fakt nemyslím, to mu věřím, ale štvalo mně to jejich dlouhé telefonování, zprávy, setkání na kávičky a vůbec čas, který trávil s ní a ne se mnou (dost málo se vidíme). To děvče už odjelo a vypadalo to napřed, že je zase všechno při starém, že je pohoda, ale já už mu moc nevěřím, připadá mi, že se chce najednou jen bavit a nechce přijímat odpovědnost, jak ke mně, tak už ani nemluví o společném dítěti, které před tím hrozně moc chtěl. Já už fakt nevím, co mám dělat, pořád něco odpouštím, miluju ho a vím, že i on miluje mně. Ale vidím, že se v něm něco bouří a chci mu pomoct, ale nevím jak. Omlouvám, se že je to tak dlouhý, ale potřebovala jsem se trochu vypovídat. Jestli jste na tom někdo podobně jako já, tak se ozvěte. Díky za přečtení a případnou odezvu TÁŇA
|