Jak víš, že už nepotkáš spřízněnou duši? Nebo se tomu chceš nějak přímo bránit? Případně - jak?

Ja myslim, ze je predcasne a hlavne uplne zbytecne takhle na sebe a sve sexualni potreby nahlizet. To, co si dnes myslite a o cem jste presvedcena, ze je hotova vec, za rok za dva vubec nemusi byt pravda. Nikdo vas nenuti hledat si nahradu za pritele, nikomu nejste povinna vysvetlovat , ze jste ted sama a ze treba sama uz zustanete a nikde neni psano, ze byt dobrovolne sam neni normalni. Zalezi na tom, jak se VY ted a tady citite dobre,spravne a jak jste sama se sebou spokojena.

máš vobrovskou výhodu voproti nejrůznějším zoufalcům a zoufalkám: Je ti docela dobře na světě samotný se sebou, vlastně máš jen pochybnosti vo tom, zda jsi "normální". Nic takovýho řešit nemusíš, protože na tohle žádná "norma" neexistuje a nikomu do toho nic nejni, jestli jsi nebo nejsi zadaná. Buď v pohodě, věnuj se všemu, co máš ráda, a važ si toho, že můžeš žít v klidu, podle svýho. Klidně se může stát, že ještě někoho potkáš, ale vlastně se tím vůbec nemusíš zabejvat - buď to přijde, nebo ne, teď je přítomnost. Chuť na sex se u tebe může ještě probudit, právě v případě, že se zamiluješ, protože se spustí hormonální bouře. Je navopak velkou výhodou, když jsi bez partnera, že žádnou čistě fyzickou potřebu v týhle voblasti nemáš - často to lidi žene do postelí a do následnejch problémů s neuvěřitelnejma protějškama .
Takže - nemusíš tomu říkat "zabalení", ale prostě si žij po svým, spokojeně a uvidíš, co ještě život přinese. Je to taky hezkej stav. Hodně lidí, který došli osvícení, zjistilo, že partnerskej vztah už nepotřebujou a jsou šťastný jen tak. To neznamená, že bych se domníval, že se tenhle stav týká přímo tebe, ale dá se z toho čerpat inspirace. Zopakuju: Věnuj se tomu, co pokládáš za důležitý a smysluplný, a buď v pohodě.

Krakonoš to napsal pěkně, kromě toho ty sama jsi hned na začátku přesně napsala, čím to asi je - jsi vyčerpaná z minulého vztahu.
Jak psal Krakonoš - relaxuj, nech všemu volný průběh. Máš rodinu, práci, zdraví - nádhera. Nic nebalíš, žiješ v klidu, to z tebe vyzařuje, nepřekvapilo by mě, kdyby to časem nepřitáhlo pozornost nějakého partnera, který je také v pohodě a klidu a hledá přesně totéž.
Uvidíš. Teď si užívej co máš.

A to mi není tolik, co tobě. Ne, že bych se něčemu uzavírala, ale měla jsem a mám život tak dokonale vyplněn, že mám pocit, že už v něm prostě na další "aktivity" chybí místo, čas, energie. Ale možná je to tím, že jsem jen nepotkala toho pravého. Nic jsem nevzdala, nezabalila, jen jsem nechala život plynout. Stejně jako ty mám kolem sebe své blízké - děti, maminku, sestru s rodinou, i kamarády. I když s nikým z nich nebydlím, vídáme a slyšíme se často. Jsem spokojená.

Je mi 55 let, jsem 9 let rozvedená a jsem také sama. Dokonce i děti se již odstěhovaly, rodiče zemřeli, vnoučata ani sourozence nemám. Jsem velmi spokojená. Mám docela hodně kamarádek, zrovna jsem se vrátila z dovolené, kde jsem byla s jednou z nich, s ostatními kamarádkami se setkávám nejméně 1x týdně, vůbec se necítím osamělá. Kdybych se seznámila s najěkým příjemným mužem, který by stál o vztah se mnou, nebránila bych se, ale sama nikoho aktivně nehledám. A už bych si nikdy nikoho nestěhovala domů, kdyby náhodou k nějakému vztahu došlo. Nepočítám s tím ale. Znám ze svého okolí několik žen, které žijí samy a žádná není nešťastná nebo osamělá.

A ta říká, že nikdy se tak dobře a pohodově neměla.

Nauč se ocenit svobodu.