... kluka budeš teď muset respektovat - a s ním i snížení rodinného rozpočtu - každopádně. Už tu prostě je.
Pokud bylo těch vašich společných šest let hezkých, a když máte spolu dvě děti - je hloupost toho chlapa hodit přes palubu. Trápil se; určitě ho ta bejvalka šokovala a je i pro něho problém, jak z toho ven. Určitě se mu svým způsobem ulevilo, že o tom už víš i Ty.
Jasně; chápu Tvoje dilema z toho všeho. I z toho, že Tě vlastně před lety podváděl. Ale právě: před lety! Pak už nemáš důvod nevěřit!
Proto - nepátrej. Spíš se spolu postavte čelem k tomu, že máte třetí dítě. A pokud byl jinak fajn, neřešila bych nic radikálně, nebrala bych svým dětem tátu pro někdejší úlet, který bohužel nezůstal bez následků. I tak už je toho dost.
Vím, není to lehké. Ale ...?!

Bohužel, ten kluk tu už vždycky bude, s tím je třeba se smířit. Je třeba se smířit i s tím, že mu náleží alimenty a tedy ukousne z vašeho rodinného rozpočtu. On sám za okolnosti svého "vzniku" nemůže.

Záleží teď na tobě, Ireno, jak moc jsi ještě manželovi schopná věřit. Protože jestli ne, půjde váš vztah do háje. Když ne hned, tak postupně. Kde není ve vztahu důvěra...

že ta "naštvaná" by měla být bývalá partnerka Tvého muže ? Asi se rozcházeli dlouho, a na těhotenství mohla přijít, až když už byli od sebe. Mezitím navázal vztah s Tebou, a ona byla tak hodná, že mu váš vztah nekomplikovala svým těhotenstvím a o synka se postarala sama.
Teď se zřejmě ocitla v nouzi (např. nemoc, ztráta zaměstnání), tak jí to donutilo požádat biologického otce chlapce o pomoc.
Chápu, že Ti to není milé, ale i ona má právo na výživné. Kdyby byla mrcha, žádala by tři roky zpětně.
Tak buď ráda, že to budou jen ty dva tisíce měsíčně.

Mamčo, to jsi mě téměř rozplakala. Takže ona byla tak hodná, že to chlapovi neřekla tenkrát, tím upřela svému dítěti tátu, Ireninýmu manželovi nedala možnost se k situaci postavit čelem, Ireně nedala možnost se rozhodnout, jestli chce jít do manželství s chlapem, co má dítě bokem...a teď s tím ta hodná paní vyrukuje, po 8 letech a nezájem, že se kvůli ní třeba rozpadne další rodina, že další 2 děti přijdou o tátu. Hotová dobrodějka! Měla mluvit tehdy, nebo mlčet navždy.
A jestli by měla šanci si zažádat o výživné 3 roky zpátky, když se otcovství zjistilo až nyní, bych si taky nebyla tak jistá. Nevím jak je to z hlediska právního, ale z hlediska morálního by mi to přišlo naprosto zcestné.

Ireno, nějaké peníze asi budete muset oželet, to dítě holt právo na výživné má. Ale jestli bych si ho tahala do rodiny, jakože třetí dítě, to bych si sakra rozmyslela. Podle toho, jak to cítíš. Já bych to asi řešila tak, že bych manželovi řekla, že chápu, že za svou chybu musí platit, ale byla bych ráda, abych na ni nemusela platit i já a naše děti (tzn. ať si najde lépe placenou práci, přivýdělek bokem, apod.) a abych se každý druhý víkend starala o cizího kluka, který už má svá nejtvárnější léta za sebou a který mi bude neustále připomínat tu pizdu, svoji matku, na to bych se mohla vykašlat. Ale říkám, takhle uvažuji já- proto bych třeba nešla do vztahu s chlapem s dětma z předešlého vztahu. Nebo to taky můžeš brát tak, že to je vlastně polorodý bratříček tvých dětí a že tedy budou mít parťáka navíc.
Rodinu bych svým dětem kvůli nevěře, která se odehrála před 8 lety, nebourala. Tedy pokud se dokážete nějak vypořádat s těmi současnými dopady...

že měla bývalá přítelkyně mluvit hned a nebo mlčet navždy.Nechala otce svého syna v nevědomosti,on se oženil,má děti.A teď vyrukuje se synem a chce výživné.Připadá mi to jako pomsta bývalé milenky.Irena to nebude mít lehké,ale jestli jejich manželství za něco stojí,tak to překonají.

...nezapomeň. Za pár desítek let se kluk taky otočí po dědictví po tátovi. Jen abys nešetřila a ... neostrouhala.

Nebál bych se říct, že ta hodná paní je zřejmě klonem matky Terezy

Já znám podobný případ u jedné své známé, proto mi to nepřipadalo až tak nemožné.
S partnerem spolu chodili dlouho, občas se rozešli, pak zas dali dohromady. A když se konečně rozešli definitivně, tak až za dva měsíce zjistila, že je těhotná. Mezitím (nebo současně) ovšem už její bývalý partner navázal jiný vztah a chystali svatbu, protože nevěsta byla taky těhotná.
Ta moje známá se rozhodla nežádat výživné ani na sebe, ani na dítě. Dokonce mu o tom dítěti nehodlala nikdy říct. Neměla to úplně lehké, ale v začátcích jí pomohli rodiče.
Když bylo tomu "utajenému" dítěti 12 let, úplně náhodně se sešli s bio otcem, který ale naopak chtěl testy DNA, chtěl platit výživné a se svým synem se stýkat.
Matka kluka o kontakty nestála, žádné výživné nechtěla a jediným jejím přáním bylo, aby bio otec zapomněl, že existují.
Přesto se stala objektem fyzického napadení od manželky bio otce.
Obě děti, ten legitimní syn i ten biologický, se narodili ve stejný den, ve stejné porodnici...

Mamčo, ani v tom případě, který popisuješ, mi nepřijde, že by paní byla nějak hodná, že svému synovi upřela tátu a tátovi syna, nicméně v její prospěch hovoří to, že a) byla současně s ní těhotná i její následovnice, takže by kluk stál před těžkou volbou, kterou partnerku s dítětem upřednostnit. Pokud už ona o něj v té době nestála, tak mu to svým způsobem usnadnila (ačkoliv i tak mi přijde, že rozhodovat o něčím životě za něj a bez něj, není nic záslužného.) Ale hlavně za b) rozhodla se mlčet a mlčela. Že se to stejně nakonec provalilo nebyla její vina, život to někdy podivně míchá.
Něco jiného je případ, který popisuje Irena, tam rozhodně nevidím nic, co by mě mělo sympatizovat s matkou toho kluka- ona se nějak rozhodla, rozhodla tím i za spoustu dalších lidí (své dítě, otce svého dítěte, jeho rodiče, kteří neznají svého vnuka, Irenu, její děti,...) a jakmile se jí v životě něco zkomplikovalo, tak místo toho, aby nesla následky svého rozhodnutí, tak ten problém přehodila na jiné.