hezký nápad

http://www.youtube.com/watch?v=9ci-Idr3W8Q

možná vyrobím Dani, pěkný

jako ptákovina zdá jenom mně?

Samozřejmě, že to je ptákovina. Ale krásná. Akdyž v rodině je problém vymyslet dárek, protože všichni všechno maj a nikdo si nic nepřeje, tak se hodí. :-)
Jednou jsme s dcerkou - když byla malá - vycpávali k vánocům takové maličké polštářky levandulí. A někteří obdarovaní je mají ještě pořád nad postelí.

se to líbí. Rukavic není nikdy dost. A takto je přizdobit. Mně by to udělalo radost. Když to nezapomenu, tak možná.......
U nás si občas takové radůstky nadělujeme.

žes měla syny a neměla jsi doma malou holčičku :-) V bílém, natož v růžovém by kdysi sklidily veeeelký úspěch. A co kdysi, ty bílé by jí vyloudily úsměv na tváři i dnes.

a mně vlastně taky. V zimě v kombinaci s bílým sněhem, velkým bílým psem, bílou bundou a červenou šálou - hezké :-)

Sice díky své mamince měla růžové období když byla malá, ale to je dávno pryč. Už poměrně dlouho dává přednost modré, hnědé, zelené, tedy spíš zemitým krycím barvám, které se hodí k její zálibě - jízdě na koni a péči o koně. Není to cukrová panenka. Naštěstí.

občas mě napadá otázka, jestli sis tu kamenitost zvolila, nebo je to tvá podstata.
Pokud ji tvá neteř nezdědila, tak by ji srdce na dlani v rukavicích právě v tomhle věku přišlo jako vtipný nápad.
Jinak, oblečení s barevnými prvky, bílé červené ani růžové, vůbec neznamená cukrovost. Někdy dokonce naopak,někdy si úmyslně beru černou s červenou, někdy šedou s bílou nebo červenou, a někdy je nejlepší vzít si nenápadné jemné pastelové barvy. Pokud je tvá neteř zrzečka, zemité odstíny jí budou slyšet, pokud není, v jejím zájmu jí přeju, aby si to nechala jen ke koním, na vandr a tak, a jinde aby ji to nejpozději v sedmnácti pustilo a trochu se rozsvítila. Brunety, černovlásky, blondýny - všechny vypadají v zemitých barvách blbě, šedě, fádně, starší.

Teda, nevím jak tvá neteř, ale my s dcerou chodíme od koní i z venku se psy tak zpocené, zaprášené a občas i jinak zašvíkané, že jdou hadry do prádla a my do sprchy. Co je platné, že ta špína není vidět díky "krycím barvám", když o ní víš, mně sice koně voní se vším všudy, ale podruhé se do toho nenavlíknu :-)

Já ti nevím. Asi je to tím, co jsem v posledních pár letech zažila (a o čem sem psát nechci, nepotřebuju) a díky čemuž jsem překopala žebříček hodnot a věcí, co považuji za důležité, možná je to trochu ve mně...

Opravdu je to trochu střelený a měl by být k tomu návod, protože obdarovaného nejspíš nenapadne ta srdcová idea a měl by to za divný záplaty. Musíte k tomu říct:" Nastav ruce!"

Chápu. Věci kolem nás ovlivňují a formují. I v našem věku, možná právě proto, že už nejsme tak odolní. Mě práce, podnikání ve zdejším prostředí, taky vytvrdilo. Většinou to vnímám jako pozitivum, je to praktické, ale mám sklon uvažovat a jednat stejně racionálně vždy a všude, a to není vždycky dobře.

jo, na černém by to srdce vypadalo zase úplně jinak :-)
A místo srdce můžou být pro malé ženské motýlí křídla, slunce, beruška...

Beruščí rukavice by ladily k můřinu beruščímu deštníku, roztomilý set pro malinkou dámu.

představ si Vánoce, a ty rozbalíš třebas od té neteře (nebo od dívky některého z tvých synů) dárek - černé rukavice s tímhle srdíčkem. A ona bude sledovat, jestli ti udělala radost...

raelizovat jako dárek, doporučuju na obal nalepit tu první fotku. jinak to budou rukavice se záplatou...

tak je to vtipný, ale v reálným životě nepoužitelný. schválně, kdy jste naposled takhle nastavili ruce?

no, já vtipné dárky nesnáším, "blbůstky pro radost" bych vrážela do oka, překvapení když musí být, tak ať je aspoň slušně zabalené, že, třeba v palubní přihrádce mercedesu nebo tak něco...Ale tohle mi vůbec nevadí, první moment sehraje roli, a pak, až se vtip okouká, tak se jednoduše odpáře, v dlani to nevadí, a obdarovanému furt zůstanou rukavice :-)

Takže mě by to neurazilo, mě teda asi neurazí nic, co já už dostala blbostí, a když jeden ví jak se věci mají a proč a jak, tak hlavně že jsme zdraví, ale děcka tyhle vtipné drobnosti oceňují, občas. Umím si představit troj čtyřlístek kamarádek, kde jedna ostatním takové rukavice naplete a obšije k vánocům.

V truhle relikvií mám mj. přívěšek ze dřeva na kůži. Když jsme měly my čtyři kdysi holčičí partu, dávaly jsme si blbosti, většinou vůbec ne tak praktické jako rukavice. Tak jsem uprosila tátu, dědu a strejdu, táta s dědou vysoustružili dřevěné kouličky, provratali dírku, vypálili iniciály, nalakovali dle pokynu matně, protože lesk se nepřipouštěl, strejda mi vyrobil krabičky. A měla jsem dárky pro nás všechny, nosily jsme to jako amulet a symbol našeho kamarádství. Kýč jak bič, ale je to památka a běda tomu, kdo by ji znesvětil.

Ale že bych něco takového dostala od dospělé holky, přítelkyně některého ze synů, to fakt ne. Tam bych to brala jinak.

Naopak beruščí deštník je nádherný. Moc se mi líbí.

nějak mi to pořád vrtá hlavou - modrá mi teda jako zemitá barva nepřijde, a brunetám sluší náramně

neříkám, že je modrá zemitá barva, ale že zemité odstíny, co nosí Myšky neteř, sluší málokomu.
Modrá brunetám sluší, ale když barvy slouží jako "krycí při práci s koňmi", tak ta modrá bude spíš tmavá, námořnický odstín na mikině, než blankytné šaty nebo tyrkysový top, že :-)

nám, brunetám, MOC sluší :-)