svou ideální polovinu ideálnímu kupci.

Nebo vyměnit ideální polovinu domu za byt rodičů a odstěhovat se?

Děkuji za dosavadní reakce. Ráda bych zajistila pro sebe a svou rodinu konečně klidné žití. Mám obavu, že naše rodinné vztahy už narovnat dost dobře nepůjdou.
Prodej je určitě řešení, ale budeme muset najít takový způsob, který bude přijatelný pro všechny strany (nás a bratra) Prodat ideální polovinu asi dost dobře nepůjde, pochybuji, že by někdo solidní měl zájem. Byt rodičů je ve špatném stavu a rozhodně není adekvátní náhradou pro nás. Navrhli jsme rodičům ať si oni svůj byt prodají a najdou si bydlení, které bude vyhovovat jejím potřebám a možnostem.

Existuje nějaký způsob jak je k tomu přimět ? Mohou dále zůstávat v domě když k němu nemají žádná vlastnická práva ani zřízené věcné břemeno ? My po nich peníze rozhodně nechceme.

neadekvátní byt výměnou za zachování duševního zdraví. Prodej poloviny je možnej klidně i nesolidnímu kupujícímu, jediným kritériem je, aby zaplatil, jinak to může bejt klidně terorista na útěku.
Jinou možnost nemáte, protože rodiče můžou bejt v domě tak dlouho, jak dlouho je tam bude chtít mít bratr. Jistě, smějí se v tom případě pohybovat jen po bratrově ideální polovině domu (to se dá vošéfovat třeba namalováním dělící čáry na schodiště a dozorem, aby šlapali jen na bratrovu půlku stupňů ). Kam takovýhle praktiky vedou, asi nemusim popisovat. Nemáte žádnej nástroj, jak je přimět k vodchodu. Násilí nedoporučuju, jsou za to poměrně vysoký tresty.

Byt rodičů je ve špatném stavu a rozhodně není adekvátní náhradou pro nás

nemůže být tak strašný, když chcete, aby se do něj rodiče vrátili. Co teda zkusit výměnu ne majetkovou, ale čistě bydlení. Dohodnout, jistě by to šlo zařídit i nějakou smlouvou u notáře, že na dožití mohou rodiče užívat vaši polovinu domu, výměnou za to, že vy budete užívat jejich byt. Byt uvést do pro vás přijatelného stavu a náklady na to se zohlední jednou v budoucím dědickém řízení, i to jde zařídit. Prostě až jednou budete s bratrem prodávat byt po rodičích, tak o částku, kterou teď s mužem dáte na rekonstrukci, dostanete potom z prodeje víc, s nějakým navýšením o zhodnocení.
Případně byt od rodičů odkoupit za mnohem menší cenu, než je tržní, výměnou za to, že rodiče budou bydlet ve vaší části domu. Byt pak prodat a koupit větší. Holt třeba s nějakou menší hypotékou.

Podíl na domě vám zůstane, za to, že v něm rodiče budou bydlet a vy ho nebudete užívat. Náklady na bydlení v domě ponesou rodiče s bratrem.

Bohužel není právní způsob, jak rodiče přimět, aby se vystěhovali, pokud je bratr bude doma chtít.
Chápu, že to je situace na palici. Že jste si určitě nepředstavovali, když jste si kupovali domeček ze svých úspor, že se vám z toho bydlení stane peklo, popř. že nakonec budete zvažovat variantu úprku z vlastního domova. Ale ono těch jiných variant moc není.

a) můžete to všechno dál trpělivě snášet a čekat, až rodiče zemřou a bude klid (je to teda hrozný, když se to takhle napíše)

b) můžete se dohodnout s bratrem, že ...a tady je těch možností víc, záleží na co by přistoupil, může si od vás vaši polovinu odkoupit, můžete to nechat rozdělit na bytové jednotky a vymezit si komu co patří, to by výrazně zjednodušilo případný prodej, může vám platit nějaký nájem za to, že vy se odstěhujete (ať už k rodičům, nebo si něco pronajmete),...těch variant na čem byste s bratrem dalo domluvit, je víc

ovšem pokud se s bratrem domluvit nelze, tak za c) můžete se odstěhovat a vaši ideální polovinu pronajmout za pár kaček milovníkům techna, dealerům drog, povětrným ženštinám,... kteří zajistí, že se vaši odstěhují rádi a dobrovolně

za d) můžete tu vaši polovinu prodat, ovšem při této variantě na tom dost tratíte. Nevím jak je dům řešený, pokud by to šlo vydělit na bytové jednotky, byla by asi větší šance najít kupce. Pokud se společně s bratrem dělíte o vchod a záchod, tak se to bude asi prodávat dost blbě.

za e)začnete se k rodičům chovat tak, že je vypudíte- ovšem pozor, tady je to pak válka nervů a pokud je tvoje máma taková dryáčnice, tak se asi jen tak lehce nedá. Takhle nemohla známá z bytu vypakovat tchyni a navzájem si dělaly takové naschvály, že už to podle mého překročilo všechny hranice- projímadlo, ničení věcí (kafe do noťasu, apod.)Já bych touto cestou nešla, když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomu, že s vámi bydlí vaše děti... a to, jak se vy budete chovat ke svým rodičům si ponesou do života jako vzor.

prodat rodičů byt a za získané peníze, plus případně další (úspory, úvěr...) přestavět / přistavět tak, aby rodiče mohli v domě zůstat a každý měl svoje oddělené bydlení. Udělat druhé sociální zařízení pro rodiče a bratra, druhý vchod...atp.

pro mě je opravdu zajímavé tento pohled z venčí od vás všech, kteří jste přispěli. Abych tedy dovysvětlila, my jsme již využili několik těchto "způsobů" které radíte. Všechny svoje úspory jsme investovali do domu, ve kterém teď bydlíme. Na rekonstrukci jsme si vzali úvěr, protože dům nebyl koncipován pro bydlení dvou rodin. Postavili jsme vlastní koupelnu, záchod, kuchyň. Společný už máme pouze vchod a zahradu. O vše se staráme zase a pouze jenom my. Nepřispívají nám ani rodiče ani bratr. Dva roky nám nepřispěli ani na úhradu energií (elektřina, voda, plyn). Na třetinu kupní ceny jsme si vzali hypotéku, kdy nám bylo přislíbeno, že se zaplatí prodejem bytu rodičů. Celé to dopadlo tak, že nám zůstala hypotéka a rodičům byt. Matka měla dům po svých rodičích a ten nechala přepsat na mého bratra, který je druhým spolumajitelem. Ten z tohoto prodeje uhradil polovinu hypotéky a my teď budeme splácet svůj "díl" hypotéky. Takže naše finanční situace není taková, abychom dále investovali a opět budovali "nové" bydlení. Mám pocit, že pouze doplácíme na to, že se chováme "slušně" a nemáme dostatečně ostré lokte...

a nešly by vztahy s bratrem a matkou nějak vylepšit? Resp. sednout si a dohodnout se, jak budete společně fungovat dál, aby to pro vás všechny nebylo takové peklo? Nebo je matka člověk, se kterým se vůbec mluvit nedá?
Bratr trvá na jejich bydlení u něj, protože mu vyhovuje, že se máma stará (nepomohlo by v tomto případě třeba ujištění, že navaříš a vypereš i pro něj?) nebo má naopak pocit, že se o sebe rodiče už nepostarají a že než za nimi dojíždět a opečovávat je u nich, je to pro něj takto pohodlnější?

starat se o někoho proti jeho vůli je prakticky nemožné... Bratr si sám nevypere, neuvaří. Zkoušela jsem prát alespoň otci, přinést jídlo, dopadlo to vždy tak, že jsme slyšeli jak otci matka řekla, ať se odstěhuje k nám nahoru. Ani sem nebudu psát ta slova, která přesně použila. Nechtěla jsem otci jeho situaci ještě zhoršovat, tak jsem se stáhla úplně. Jsem prostě v koncích, domem se line "vůně", že se stydíme my i děti si k nám kohokoli pozvat. Jejich hygiena je naprosto šílená...

Aha, tak takhle... Vidno, jak je dobře, že se tazatel vrací na místo činu :-) a doplňuje informace.
A taky z toho všeho plyne pro ostatní poučení, že jak jde o prachy, brácha nezná ségru, rodiče dceru, a proto je lepší si předem zařídit věci tak, aby později nehrozily podobné potíže.


Brácha byl majetkové docela zvýhodněn, tak ať se stará. Povídání s ním a rodiči o tom, jak to bude s podílením se na energiích, tak jak radí Sandra, bych určitě ještě zkusila, ze své zkušenosti doporučuji připravit si scénář otázek, témat, možných odpovědí a reakcí na ně, pak je snazší držet se tématu a zůstat věcná. Upozornit, že je třeba se dohodnout, protože si nikdo určitě nepřeje, abyste to řešili nějakou soudní žalobou, a řešit to tak skutečně lze.
Výhodou je, že máte společný jen vchod a verandu, na své dveře si můžete dát kouli a bratra s rodičem řešit jako problematické sousedy v paneláku..

bydlí ti rodiče? v bratrově půlce? ve vaší půlce? prodej vidím jako nereálný. jen blázen by tu vaši půlku koupil...

jestli s matkou prostě není rozumná řeč a odejít nechcete / nelze, tak asi není jiná možnost, než se důsledně zdržovat pouze ve svém bytě a oželet pobyt na zahradě. uznávám, že je to vopruz.

s tím, že matka prohlédne a pochopí, bych nepočítala. staří lidé bývají někdy mrzutí až zlí a jen se to zhoršuje... a ona evidentně drží na bráchu a otec je evidentně slaboch. a brácha nejspíš taky.

určitě bych zkusila pořešit tu ideální polovinu - barák jasně rozdělit a zařídit si vlastní plynoměr, vodoměr, elektroměr...

než jsem dopsala, tak se vyjasnilo :-) takže bydlí v bratrově půlce.

ženo nešťastná, jak tě napadlo pořídit si barák s někým, kdo si ve zralém věku není schopen vyprat a uvařit? i kdyby se rodiče nenastěhovali, už jen takovej bratr jako spolumajitel nemovitosti je těžce problematickej

oddělit ideální poloviny by bylo úplně nejlepší, ale vzhledem k situaci v rodině nevím, jestli se to podaří bez soudu, a pokud budou dělat problémy, soudní řešení se může taky táhnout rok dva tři
Kromě toho ideálně vlastněnou nemovitost lze rozdělit jen když je dělitelná reálně, protože do katastru se pak místo jednoho baráku zapíšou dva tři samostatné. Dům s jedním vchodem a jednou verandou - nevidím to nadějně, zkusit se to může.
Jde to i dohodou u právníka notáře, pak zápisem do kn, ale jak jsem psala, záleží na tom, jestli se dohodnou. Bez dohody (souhlasu spoluvlastníka) nebo soudního rozhodnutí nelze zřídit ani podružný elektroměr atd. Resp. zřídit na vlastní náklady lze, elektrikář to namontuje na požádání, když to půjde, ale spoluvlastník na nějaké rozpočítání spotřeby může kálet.

a co prodat/pronajmout byt rodičů a za získané peníze jejich penze zaplatit lepší domov důchodců?

a bratra jim tam přidat jako bonus...

bratrovi a matce to evidentně takhle vyhovuje, takže prodej bytu rodičů a domov důchodců si taky můžou škrtnout...

do toho rozdělení a vlastních všech těch "měrů" bych šla i za cenu soudu, protože, si myslím, že velmi reálně hrozí to, že ivana bude hradit energie za celej barák a nadměrná spotřeba se dá vyšroubovat velmi lehce...

no, po posledním pokusu o smysluplnou dohodu s bratrem, ideálně pak sepsanou někde u notáře, bych šla touhle cestou taky.
Ale nevidím to moc reálně, Ivana je asi nastavena jinak, zdá se mi z historie pořízení domu a z toho, že rodiče vzala do baráku, aby se o ně s bratrem postarali. A vidina toho, jak to bude v domě vypadat do doby, než soud rozhodne, ji odradí. K tomu nejistota, že soud vůbec rozhodne o rozdělení. Takže bych asi začala tím, že se poradím s odborníky stavebními i právními, co je reálné a co ne.

když bude soudní rozdělení trvat několik let, tak bych to radila. Hodilo by se to i v případě eventuálního prodeje. Ale takový kupec se hledá opravdu nelehko. Na půlku s jedním vchodem. Pak by se daly řešit i úhrady energie. Pokud by to bylo realizovatelné, tak vlastní měřiče. A platit jenom to svoje. Jak to, že neplatí energii? Měla bys to mít jako dlužnou částku, kterou si za bratra zaplatila. Bratr nepracuje nebo je nějaký postižený, že si neumí vyprat.

Příští týden máme schůzku s právníkem. Rozdělení energií je dle manžela nereálné. Jak jsem psala výše, dům nebyl koncipován na dvě bytové jednotky. Bydlíme v patře a oni v přízemí.Energie nám už platí, ale vyjednávání nebylo vůbec jednoduché. Nechtěl platit hypotéku i energie, takže teď budeme hypotéku zase splácet my. Protože ta je taky společná, jenom bratr na ni dostal "příspěvek" od matky kdežto my ne. Jen na okraj sdělím, že pracuje a je vysokoškolsky vzdělaný, s titulem před jménem i za ním. Ten já nemám.

Jak jste mohli jít do společné hypotéky s bratrem? Neříkejte, že je blbec a lakomec (když kupříkladu dá na energie ale zase nedá svůj podíl na hypotéku) až nyní?
Říká se: "spolek je dobra věc, ale 2 už jsou moc"
Fakt bych zdrhala - vyměnila polovinu domu s rodiči za jejich byt. Šla bych klidně ho horšího, pokud to bude jen a jen moje. Protože tady mít klid nikdy nebudete.

Chápu, že jste vrazili peníze a práci do tohoto domu, ale lidi třeba při povodních přišli o víc.ˇDobré by bylo, kdyby rodiče převzali hypotéku, abyste byli bez dluhů, a mohli si postupně zrekonstruovat ten byt.Je to takříkajíc - lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, ale může být opravdu I hůř, než popisujete...

totiž donutit rodiče ke směně půlky domu včetně hypotéky za byt, jenže: Banka asi nebude souhlasit s převedením hypotéky na vosumdesátiletý starce. Vobávám se, že Ivana je díky tý hypotéce v dokonalý pasti. Každopádně jí fakt moc děkuju, že s náma komunikuje, protože je mezi zdejšíma tazatelama v poslední době čestnou výjimkou.

řešitelný to je: oficiálně - u banky převezme CELOU hypotéku bratr. Neoficiálně se dohodne, že rodiče darují svůj byt za druhou polovinu domu. Bratrovi se to ocukruje tím, že jako výlučný vlastník celé nemovitosti (tedy že nebude mít polovinu a rodiče druhou) už nebude muset Ivanu jednou vyplácet, kdyby polovinu vlastnili rodiče a Ivana byla spoludědicem této poloviny. Na to by mohl lakomý bratr slyšet. S úhradou splátek hypotéky mu mohou pomoci rodiče, když ho mají tak rádi.
Ivana bude jednou mít zrekonstruovaný byt, který si zaplatila formou investice do kdysi společného domu, bratr bude mít celý barák skoro zadarmo. Ale nechť má. Hlavně si ohlídat, aby si rodiče pak změnili trvalé bydliště atd, a u bratra jim nechat zřídit věcné břemeno užívání. Aby se vám jednou nenastěhovali zase do toho bytu, až vykutálený bratříček zjistí, že už neobslouží jeho, ale potřebují obsluhu sami!

jasně, na staré rodiče ne, myslela jsem to tak, že hypo převezme celou bratr, spoluvlastníky domu zůstanou Ivana s manželem, za to, že tam nechají bydlet rodiče. Jejich byt si Ivana buď upraví, nebo prodá a pořídí s pomocí dalších peněz (když nebude platit hypotéku, může dostat půjčku na byt) větší.

Problém je, že tato situace má sice řadu různých možností, jak to řešit, ale většina těch lepších je vázána na bratrův souhlas:-(

přesně jak píše Sandra, ze svejch úvah jsem bratra rovnou vynechal. Nevidím žádnej způsob, jak ho přimět, aby vzal celou hypotéku na sebe, vzhledem k jeho charakteru zde popsanýmu.

Děkuji všem, kteří sem přispěli svým názorem. Pozorně jsem všechny pročetla
i s manželem. Rozhodnutí je na nás. Jak se říká - za blbost se platí
a já jsem připravena "platit"

po dočtení článku mě napadlo bezmála 80 let? no nevím, ale do soudního sporu s osmdesátiletými rodiči? Divné, ne? Nevím jak jsou na tom rodiče zdravotně, ale víte jak dlouhou dobu by trvaly takové soudní tahanice? Jasně rozhodnutí je vždy na aktérech, ale jak dlouho už takhle žijete? Nedalo by se to třeba na těch pár let řešit jinak?

s bratrem. ten je spoluvlastník nemovitosti, nikoli rodiče

80 let - nemůže tam u matky být už nějaká demence? To se občas projevuje sprostotou... byla taková i dřív?

je to možný, ale starej blbec, byl i mladej blbec !

jasně, ale demence může lidi fakt změnit k nepoznání.

demence postihuje Sidone i neblbce

někdy mám pocit, že už to přichází...

to je mi jasné, ale Ivana se nikde nezmiňuje o něčem podobném, myslím, že pokud by tomu tak bylo, určitě by to tady zmínila. A za další se mi nezdá, že by se dvojnásobně titulovaný syn nechal opečovávat svojí starou, dementní mámou. To by pak musel být sám dement taky. Ale všechno je možné, anebo ještě lépe - všechno je jinak !

Himlhergot, Krakonošu, vždyť Ty tak starý ještě nejsi !!!

:-)

už pěta... Před pár stoletíma bych byl stařec nad hrobem, spíš ale bezpečně mrtvej.