přiznej se, to je vymyšlený, že jo?

začni hulit taky, hned bude u vás doma veseleji.

Já to řikám furt, že volební právo žen byla chyba...

tady vidíš, že vaše soužití nebude klapat. Vám se nebude líbit přítelkyně, vy se nebudete líbit jí a syn bude mezi vámi.
Syn je dospělý, měl by si žít svůj život tak, jak jemu to bude vyhovovat. Není vůbec vaše věc, s jakou ženou bude syn žít a jak povedou domácnost. Bohužel se denně potkáváte a vám to nedá a uklízíte a staráte se o všechny bez kapky vděku.
TAK TO PROSTĚ NEDĚLEJTE!
máte dvě možnosti, buďto si najdete samostatné bydlení a budete mít klid
nebo tam zůstanete, budete si uklízet u sebe v pokoji a max. společnou koupelnu, pořídíte si vlastní malou ledničku do které si budete dávat svoje jídlo, vařte pro sebe...Prostě žijte jenom SVŮJ život a o druhé se nestarejte. Jo, já vím, je to těžký. Ale je to tak. Nechte syna dospět.

Katko, Libuše si těžko může donést do pokoje malou ledničku, když byla z bytu vyhozena.

Libuše, řešením je jediné - najít si své vlastní bydlení. Ostatně, pokud tvůj otec věnoval byt tvému synovi a ty nemáš vlastnický podíl, ani zřízené nějaké břemeno bydlení, tak na byt prostě nemáš právní nárok. Nesnáším sice oháněním se právními nároky, když jde o rodinu, ale vzhledem k tomu, že vaše vztahy jsou mizerné, tak ti nic jiného než racionální přístup stejně nepomůže. A jediné rozumné východisko ze situace je samostatné bydlení. Dětičky ať si třeba vyhulí doupě i mozek, o to se nestarej, starej se jen a jen o sebe, svůj komfort, svůj život, své zdraví, svůj klid. Soustřeď se na to, abys měla nějaký příjem, pokud nemáš práci, aby sis mohla platit třeba pronájem garsonky, hleď si svého zdraví a doporučuju budovat si přátelské vztahy s jinými lidmi, možná máš sourozence, možná dlouho neviděnou kamarádku, možná potkáš milou sousedku v novém bydlení. A moná pak, až budeš v pohodě, najdete se synem cestu k sobě, ono se to většinou s roky usadí, hrany se obrousí. Na jeho přítelkyni kašli, za rok tam může hulit jiná :-)

obávám se, že Libuši nevadí ani tak to, že nemá kde bydlet, jako to, že její názory syn nerespektuje. Moje máma naštěstí pochopila, že mi do života nemůže kecat, poměrně včas.

sice máš pravdu, že dospělému synovi se do života nemá a ani nedá kecat, ale že se jí nelíbí líná čůza která se navezla do bytu po tátovi a fláká se v něm s jejím synem, tomu se nelze divit.Libuši chápu.Jakoby toho trápení za celý život nebylo dost, ještě i na jeho sklonku musí pít takhle hořký nápoj zklamání. Děda to myslel s vnukem dobře a takhle to dopadlo...

a ty snad přítelkyni Libušina syna osobně znáš? Víš jen to, co o ní povídá Libuše. A to se těžko dá brat za bernou minci. Je to čistě subjektivní Libušin názor. Může to být pravda, ale taky nemusí. Nemám moc důvěru k ženám, co na partnerech/kách svých dětí nenajdou nit suchou. Co myslíš, kdyby sem svůj příběh napsala milenka tvého muže, co by ses o sobě dozvěděla? A byla by to pravda?

nevadí "líná čůza", co nepere, nevaří, neuklízí, jenom hulí trávu, tak asi hledal přesně tuhle a žádnou jinou, poskytuje mu zřejmě něco jinýho než prádlo a žrádlo, a je to jen a pouze jeho věc. Komu se nelíbí s nima bydlet v jednom bytě, hledá si bydlení vlastní. Děda to moc nedomyslel, koupit byt pro bydlení dospělýho syna s matkou. Nevim, co si vod toho sliboval. Teda vim - že už je voba konečně nebude mít na krku, řekl bych. Myslim, že by měl vzít dceru zpátky k sobě, když tohle řešení nefunguje. Co na to děda?

aby mě syn vzal k sobě

na mě to spíše dělá dojem, že koupí bytu chtěl děda zabít dvě mouchy jednou ranou a vypakovat dceru i vnuka ze svého domu či bytu.

nevoní mu Tvoje názory na jeho přítelkyni? Nehulí tu trávu s ní? Ta mu zřejmě voní.
Já si také bohužel myslím, že by sis měla najít vlastní bydlení. Děda to možná domyslel, asi tak, jak bys to měla domyslet Ty! Prostě chtěl mít svůj klid. Taky chceš přece svůj klid? Což vlastně znamená svůj byt, že jo? A kde teď tedy jsi, když Tě vyhodil na ulici? Přece nespíš a nepíšeš z ulice? No popravdě já bych tam s nima tedy bydlet stejně nechtěla.Přeji Ti Lubuško, aby jsi našla byt i svůj klid!

pokud mám vycházet ze skoupých faktů, která nám libuše sdělila, tak líná čúza se do žádnýho bytu po tátovi nenavezla, líná čúza (nebo čůza?) se přistěhovala do bytu, kterej dědešek KOUPIL vnukovi. proč a odkud se nastěhovala máma, nevíme? kde bydlela před tím? kde bydlí nyní? na ulici a surfovat po netu si chodí do kavárny?

a co si dělá líná čúza se synem v jeho vlastním bytě, po tom je libuši fakt *****. jedinou radu, kterou k tomu mám, je najít si vlastní bydlení. no, ale to je snad celkem ložený i bez psaní do poradny, ne?

ne neznám a absolutně nehodlám pátrat po pravdě, píšu svůj názor a nemám patent na pravdu. Jen vím, že mládí se dnes sestěhováním nehrne za domácími povinnostmi a byt k hulení je vždycky žádaný.
Svou nastávající snachu chválím, kde můžu, lepší hospodyni, kuchařku a mámu bych si těžko pro svého syna přála.
Milenka mého muže mi může.....
Myslela jsem, že děda je již mrtvý, špatně jsem to pochopila.
Jen moc nechápu, kde Libuše bydlela, než došlo k té koupi bytu. Z jakého domu nebo bytu měl děda "vypakovat" svou dceru kolemjdoucí?

Vzít si dar zpět není asi tak úplně jednoduché, ani kdyby byl děda ještě naživu. To by se musel obdarovaný zachovat k dědovi v rozporu s dobrými mravy. To se tedy nejspíš netýká případu, kdy syn nechce sdílet byt se svoji matkou, která nemá ráda jeho partnerku a neustále na ni nasazuje.
Rada pro Libuši- postav se na vlastní nohy. Chápu, že je to téměř v 60 není lehké, ale se synem bydlíš teprve rok a půl, předtím jsi bydlela kde? A teď bydlíš kde? Příjem nějaký máš? Nevím jak si to děda představoval, ale že tohle nebude fungovat mu muselo být celkem zřejmé. Takovéhle spolužití více generací je jen pro lidi se svatou trpělivostí, vůbec ne pro takové, co mají potřebu svým dospělým dětem presentovat své názory na jejich partnery a kecat jim do života.

já taky nevím, jak to bylo doopravdy, ale nejvíc logické mi připadá, že původně bydleli všichni spolu v dědově domě nebo bytě a on koupil vnukovi byt, aby měl klid (ten děda). A při té příležitosti navrhl, aby si tam vzal i svoji matku (ten vnuk).(Třeba si děda na stará kolena našel milenku a chce mít doma soukromí).

můra a kolemjdoucí. Ještě líp by se mi nad tim zamejšlelo, kdybych věděl, jak je vlastně ten darovanej byt velkej, kolik má vchodů, koupelen, hajzliků a kuchyní. Páč jestli je to standardní cosi jako 2 nebo 3 plus 1, tak žádnej příčetnej rodič by do toho nešel bydlet se svým dospělým dítětem, který asi bude mít nějaký partnery, intimní život atakdál. Blbej nápad vod první chvíle. Libuše potřebuje bydlet sama a měla by v tomhle směru konat. Ale to už se tu do zblbnutí vopakujeme...

Tak pokud si děda výslovně přál, aby v tom bytě Libuše žila, tak by jí tam napsal nějaký věcný břemeno nebo tak, nebo daroval byt jí, ne? Soudný člověk těžko bude darovat byt vnukovi s tím, že tam má nadosmrti nechat bydlet matku. To by jako měl předpokládat, že syn ze svého bytu uhne do podnájmu, až si najde partnerku nebo založí rodinu? Nebo si děda myslel, že tam Libuše bude jen přechodně, než si najde něco svýho? ptž. jinak to nedává smysl.

soužití mámy s dospělým dítětem je, myslím dost často problém. To měla Libuše odmítnout hned ze začátku a měla nechat syna "volně vylétnout z hnízda". Společné bydlení by se dalo pochopit, pokud by to bylo na přechodnou dobu.
Co se týče výhrad k synovo přítelkyni a následného vyhazovu, vidím i tyto možnosti.
1. Syn je opravdu pod vlivem přítelkyně, nejspíš i drog a v tom případě mu neutěšená domácnost nevadí.
2. Možná se Libuše starala o celou domácnost sama, proto prudila. A syn to prostě bral jako samozřejmost, možná máminu povinnost, když jí nechává bydlet u sebe. Dokud byla zticha, tak mu to vyhovovalo.

Je těžké začínat znovu v tomto věku, ale nic jiného jí asi nezbyde. Možná bude mít děda pochopení a vezme ji k sobě, protože nezabezpečil svou dceru, což mělo být na prvním místě, když ty prostředky měl.

Děda neměl povinnost zabezpečovat nikoho, Libuše se prostě musí o svoje bydlení postarat sama jako každej normální člověk.

Přesně tak, jak píše tečka, děda si se svým majetkem mohl nakládat jak chtěl, asi měl nějaký dobrý důvod proč koupil byt vnukovi, nikoliv dceři. Pokud to myslel vážně, že tam mají žít spolu (což je nesmysl, ale třeba tak vážně uvažoval), tak měl zřídit Libuši věcné břemeno. Nebo si i umím představit situaci: "proč jsi tati koupil byt Jarouškovi a mě ne, kam teď jako půjdu?" " No on už se o tebe Jaroušek nějak postará." Prostě mezi závazným přáním dědy ("dostaneš byt za podmínky, že u sebe necháš mámu bydlet")sepsaném u právníka, pořešeno třeba věcným břemenem, nebo smlouvou a mezi odbytím dcery a jejích nároků nějakým neurčitým příslibem společného bydlení s někým, kdo o tom třeba ani nevěděl a ani o to nestál je obrovský rozdíl. A podle toho, který z těchto případů je ten Libušin, se pak dá postupovat dál. V prvním případě bych sháněla právníka, v druhém realitního agenta.

Souhlasím s tím, že dcera nemá žádný NÁROK vůči otci, nárok neměl ani syn. Že mu děda koupil byt, byla jeho dobrá vůle, důvodem, proč obdaroval vnuka, může být (předpokládám věk syna cca 35 let plus minus)třeba to, že mu chtěl umožnit založení rodiny.
Nevíme jak vše časově probíhalo - stěhovala se Libuše do bytu hned se synem, nebo se přistěhovala později - a samozřejmě bylo by zajímavé vědět odkud - ze společného bytu s (bývalým) manželem? Z bydlení, o které nějak přišla z jiného důvodu? Od otce?
Předpokládám, že zprvu bylo soužití dobré, ale později se přistěhovala přítelkyně syna - a byt, sebevětší, je pro soužití lidí s velmi různým náhledem na pořádek vždycky malý. Dokonce i v domě s 2 byty mohou nastat hádky o úklid společných proctor třebas před domem. A nemusí jít o línou "jako-snachu". Stačí že někomu vadí bláto na rohožce a druhý to považuje za funkci rohožky a pod. Takže je jasné nám zkušeným, že spolužití fungovat mohlo jen jako mama-hotel, kdy mama uklízela a syn byl majitel bytu (dělala mu hospodyni za možnost bydlení).

samozřejmě, že děda má právo koupit byt komu chce, i bych brala, že dá něco vnukovi a dceři ne, ale k tomu musí mít nějaký důvod.
Pokud s ní má špatné vztahy, tak nechápu přímluvu, aby tam taky bydlela. V tom případě se o dceru nemusel vůbec starat. Pokud si v dobré víře myslel, že ji syn v bytě nechá bydlet z vděku, tak se hodně přepočítal. A že by byl vnuk nějaký dobráček, když po jedné hádce vyhodí mámu na dlažbu, ať má na to práv celou kopici, mi taky nepřijde v pořádku.
Bohužel nevíme pravý důvod dědovo počínání.

kdo co komu proč kdy jak dal, podstatné je to, že byt je syna, matku tam nechce a Libuše se ptá co s tím, tím se vracím k tomu, co jsem psala včera ráno:

řešením je jediné - najít si své vlastní bydlení

ale soužití dvou generací v jednom bytě je možné jen za mimořádné ohleduplnosti z obou stran, spíše předem určené k neúspěchu a odstěhování se toho, koho není byt. Je zvláštní, že dědeček - pokud je Libuše šedesátnice, tak teď možná osmdesátník, přišel k bytu ve věku téměř důchodovém (byty je možno kupovat maximálně kolem 20ti let zpětně, zatímco Libuše nemá kde bydlet a je závislá na tom, co jí kdo dá. Spousta lidí bydlí v podnájmu, nejspíš jí nic jiného nezbude - tady žádná právní rada nepomůže, pokud nemá nic zajištěno smluvně.

byty je možno kupovat maximálně kolem 20ti let zpětně

prosil bych vysvětlit. To jako já, důchodce, si dneska nemůžu koupit byt a dát ho vnukovi?

když se tady člověk dočítá o různých problémech a neshodách v rodině. Vždycky je za tím majetek a peníze, to je dneska nejvyšší Pánbůh. A ještě smutnější je, když tady pak čtu reakce na toto téma. Každý mluví a radí podle své povahy a svých zkušeností, přestože není dost dalších, důležitých informací, ale to je tak skoro vždycky, že se dotazující hned po napsání dotazu "vypaří" a jakoby přestane existovat. Pak tady proběhne přestřelka "pistolníků" se zavázanáma očima a my se pak stejně nedozvíme, jestli se někdo trefil. Co mě ale nejvíc překvapuje, jak někteří okamžitě "vykopnou" tu mámu, aniž by mšli sebemenší jistotu, či důvod si myslet, že ta špatná je ona. Ano, byt byl napsaný na syna, jenže děda byl možná stejný dobrák, jako jeho dcera, ale synek se třeba nevyvedl. Jenže to je další spekulace a nechce se mi z toho dělat nějaké závěry. Kdo se mi se svým názorem zamlouvá, je Iris, Marty, Giota a Sandra. A Danielo, proč, když máš adresu a jméno té Libuše, nenapíšeš jí, aby se taky této diskuze zúčastnila, když sem napíše o tom svém trápení ?

důvod si myslet, že ta špatná je ona

právě ten důvod je jako jediný jasný už z dotazu. Tak dlouho do mladejch rejpala, až mladýmu ruply nervy.

nevím, jestli máš nějaké děti, nejspíš asi ne, a to je taky dobře. Soudím tak podle Tvých komentářů tady na diskuzích. Empatii nemá každý, což je škoda.

Dvě děti a sedm vnoučat. Ovšem do životů jim nekecám.

je naprosto jedno jaký kdo má názor, protože 1) se na názor na syna, sebe, snachu, svého otce...Libuše neptala, a 2) dala tak málo informací, že ty názory jsou zcela nepodložené fakty. Takže to jsou prostě domněnky.

Libuše se ptá nikoli na názor na svou situaci, ptá se co má dělat. A jediné, co může ve své situaci udělat, je, najít si bydlení a starat se o svůj život, svůj komfort.

Syn jí dal zcela jasně najevo jak o její názory stojí, jak stojí o její přítomnost v jeho bytě.

A že je to jeho byt je vlastně jediný fakt, který Libuše sdělila.

To, že situace došla tak daleko, že ji syn vyhodil "na ulici", může být zrovna tak vinou syna jako její.
To, že je někdo MATKA neznamená, že má patent na rozum a právo sdělovat svým dospělým dětem názor na všechno a všechny a očekávat, že tomu sdělování mateřského názoru budou soustavně ochotně naslouchat, nebo se jím dokonce pokaždé řídit.
Já jsem samozřejmě taky matka prudička, tedy ta, co občas sdělí nevyžádaný názor a udělí nevyžádanou radu. Ale asi to chce zachovat únosnou míru, protože dítě vychované normálním rodičem, co měl svoje dítě rád a usměrňoval ho tak nějak akorát, pečoval tak nějak akorát a byl po ruce kdykoli dítě potřebovalo, takové dítě má jistou dávku úcty k rodičce vžitou a rodičovské sdělování rad a názorů snáší docela dobře - do určité míry.

Popravdě řečeno - jen v nouzi nejvyšší a po dobu co nejkratší bych se nastěhovala do bytu ke svému dítěti. Na tom nic nemění to, že děti se mnou bydlí. Teda jedno furt, další střídavě, sice jako bydlí tady, ale věčně v luftě. Ale ony jsou tu doma, mají tu domov a je jen na nich, jestli chtějí mít domov pořád tady, nebo jinde. Je naprosto na nich kdy odejdou, na jak dlouho, kam, kdy se vrátí, s kým. Jak si to u sebe uklidí nebo zabordelí je mi šumák, aspoň pokud se od nich nešíří po baráku puch, plíseň a z jejich dveří neproudí zástupci zvláštních organismů. Koho si tam přivedou většinou ani nevím, možná ani nechci vědět, zajímá mě jediné - aby nám nepodpálili barák, neboť víme, jak to s tou nehořlavostí je, žejo..
Komfortu nabízíme po všech stránkách asi dost, protože jsou tu nasáčkovaní furt, ale tak jak neomezuju je, nenechám se omezovat já. Vařím hodně, protože je to užitečná forma relaxu, při kterém vypínám, ale když nechci vařit, nevařím, jsme tu samí zdraví dospělí svéprávní, můžeme se obstarat sami. Koneckonců, nanuk Míša je taky jídlo :-) Když nechci prát, neperu, obsloužit automatku umí každý. Takže mě ani nenapadne sledovat jak často, zda dost často nebo nedostatečně, si perou. Obvykle je to tak, že se někdo vrátí, pak se v prádelně objeví Himaláje, já je roztřídím podle barvy a teploty a postupně peru. Dcera jak prochází barákem, odchytává v prádelně vyprané koše a průběžně věší suší, podle počasí. Suché poskládáme hned, na žehlení střádáme do koše a ta, která má zrovna čas, vyžehlí. Většinou dcera. Já zase víc uklízím, ale když mám fofry a doma jsou zrovna jeden či více mladých mužů, vytáhnou hadici a vyluxujou. Kdo opouští barák zadním vchodem, často sebou vezme pytel s odpadky do popelnice, kdo odjíždí autem, hodí do kufru pytle s tříděným odpadem. Když někdo zapomene, nevšimne si, udělá to druhý, třetí, čtvrtý, pátý...nebo to prostě někomu řeknu.
Platí tu tři pravidla - 1. když nevíš (jak s tím zacházet, kde co je, co si můžeš vzít, půjčit a co ne...), tak se zeptej, 2. tohle je nekuřácký dům. Kuř si kdekoli mimo vnitřní prostory, na balkoně, na terase, na zahradě, na dvoře, za krutých mrazů je povolena prádelna. Asi to dodržují, protože vajgly ani smrad po cigárech se nekonají. 3. ložnice je tabu, nikdo cizí a vzdálenější než vlastní potomci tam neleze - pokud nehoří, potomci zaklepou - když hoří.. Protože už tu není žádné malé dítě a protože když jsem v posteli v ložnici, tak ne proto, abych něco řešila, vyřizovala, zařizovala, vysvětlovala.
Když se zamyslím a ponořím do historie, vidím, že pravidla se měnila, ale asi nikdy jich nebylo víc než tři čtyři. To je asi únosná míra, výměnou za jistý komfort, zázemí. Na soukromí si potrpím hlavně já a syn, ale ani ostatní by asi nezkousli to, co Libušin syn. Z představy, že se nasáčkuju ke klukovi do obýváku a povyprávím jeho slečně o tom, jak často by měla prát nebo že má představa o čisté podlaze se liší od jejich - z toho mám osypky.

Ono si to dítě najde stejně svou cestu, svůj způsob života, který mu vyhovuje, ať už na něj rodiče mají názor jakýkoli. Akorát že se to může komplikovat, prodlužovat, a čím déle to trvá, čím víc musí dítě bojovat, tím je to bolestivější pro všechny a mívá to horší dopady (viz Libuše, teď už si tu malou ledničku nemá kam dát..), než když se některé věci nechají běžet svým tempem a svou cestou. Odlišovat od "kašlat na všechno", prosím.

Docela si tu situaci dovedu představit. Děda přepíše byt na vnuka s tím, že u sebe nechá bydlet matku. Na dva byty nebylo. Dál se neuvažovalo ani se nedal synovi závazek. Prostě se bralo, že matka bude bydlet u syna a ten se o ní postará. Jenže syn má nyní byt a hodlá se starat sám o sebe.
Libuše je v nešťastné situaci. Z důchodu nebo malého příjmu zaplatí buď nájem nebo živobytí. A kdoví v jakém je zdravotním stavu. Možná měla žít se synem právě kvůli zdravotnímu stavu. Nejspíš jí nic jiného nezbude. Jen sehnat si podnájem a pomalu si zařizovat svojí novou domácnost. Jen ... prostě v tomto věku nic záviděníhodného.

ale tady nikdo nehodnotí Libuši a nepíše nic vo tom, že je špatná. I kdyby synova přítelkyně byla vražedkyně malejch dětí a trhala nožičky všemu živýmu vokolo, zatímco Libuše by byla druhá matka Tereza, situace pro ni je pořád stejná - musí si hledat vlastní bydlení, protože myslet si, že lze dlouhodobě bydlet s "mladejma" v jejich bytě proti jejich vůli je nesmysl.

já to samozřejmě chápu, taky mně připadá trošku divný, že se Libuše takhle rozhodla, jít bydlet se synem dohromady, když ví, že on se bude chtít osamostatnit a žít si svůj život. To je dost podivné, protože běžně to chodí "trošku" jinak. Jenže my nevíme vůbec nic dalšího o té její situaci a pak se tady PA pouští do různých kombinací a úsudků. Už je to poněkolikáté a vždycky skoro stejné, ona nám to ta Daniela asi dělá naschvál.

Všechno jsou to jenom jakési dohady a domýšlení situace, jenže to je takořka k h.....
Takže nejlíp by bylo říct Libuši - je to příliš strohé a bez spousty doplňujících informací. Buďto je napiš, nebo to tisknout nebudu. Třeba má ale Libuše "své" důvody, proč se nezmiňuje o dalších podrobnostech, a po otevření diskuze už nenapíše ani slovo. Není kouře bez ohně.


PA = pavlačové advokátky

nic ve zlém, ale mohla bys požádat Danielu, aby Ti tady otevřela rubriku, kde budeš mít svoji poradnu, něco na způsob Guth-Jarkovský. Určitě bys ji naplnila, Ty hrozně ráda rozebíráš věci na "kationty a anionty", a taky dost často (asi ráda) popisuješ situaci, jakou máš Ty u Vás doma. Možná, že se tady taky jednou dozvíme, kolik vrabců Vám sedlo za jedno odpoledne na plot, nebo jaká barva trika je nejlepší pro aerobic.

a bb mou ochranu ani nepotrebuje, vyridilku i povahu ke sve obrane ma vic nez rozvinute. Ale neda mi nepoznamenat, ze bb tu uz napsala kupu velmi dobrych, praktickych i uplatnitelnych rad pro mnoho lidi co si o pomoc napsali. Coz je, imho, na strance jako kudlanka velmi vitane.

ona totiž tady bíbí strašně provokuje, protože je se svým životem spokojená. A to některé strašně štve.

bez diskuzí by daniela mohla kudlanku zavřít, páč to je to, proč sem lidi choděj. jestli s tím máš problém, přesedlej na 100 plus 1 zahraničních zajímavostí

je se svým životem spokojená

inu, jaký si to uděláš, takový to máš

ale občas mi přijde, že má patent na rozum. Skoro si ji dovedu představit jako tu mámu, co do všeko krafe, na druhou stranu věřím v její sebereflexi. Nebo možná je rázná jen tady na kudle a doma je trpělivá a má pro všechny naprosté pochopení.? To si poněkud protiřečí, že?

Vůbec nechci vyvracet fakt, že hodně lidem poradila. Jen, že často a ráda nalinkuje jak to má vše být. Po minutě rozepíše jak má mít maminka na mateřské rozfázovanou práci v domácnosti, s čím mohou pomoci děti od 3,4 nebo 5ti let - když to tak nemá, tak je nejspíš líná, zpovykaná, protože bb toho stihla ještě víc a s úsměvem na rtech. Jak nastavit domácí pravidla - která všichni rádi a ochotně akceptují...... a přes to vlak nejede. Takový "svět podle bíbí".
Samozřejmě, že se to krásně čte, ale realita taková většinou není. Sama za sebe přiznávám, že moje snaha o ideální stav ztroskotal na nutnosti stát se do určité míry generálkou v zástěře.

inu, jaký si to uděláš, takový to máš

to zní trochu bohorovně, ne?

že zatímco ostatní můžou psát své rady a komentáře sem pod článek, já se mám separovat od kolektivu? :-) Že bych tu větu "Libuše, řešením je najít si své bydlení, starat se jen o svůj komfort, svůj život" napsala někam jinam, a ostatní tutéž radu sem? Technicky to jistě možné je, ale že by moje rady byly tak výjimečné a zasluhovaly si svou vlastní rubriku..;-)

Na aerobik ti doporučuji triko růžové, to je láskyplná barva, nebo oranžové, to je takové sluníčkově pozitivní. Záleží která ti jde k pleti :-)

a taky dost často (asi ráda) popisuješ situaci, jakou máš Ty u Vás doma.

to je fakt, ale to už jsme tu, možná dokonce spolu, jednou probírali, ne? Když tu někdo popíše situaci u něj doma (v práci, jinde), která není dobrá a stávající systém nefunguje, dáme mu své rady a tipy, jak by to mohlo fungovat, a někteří z nás - a já to teda mám ve zvyku - to podloží konkrétním příkladem, obvykle ze svého života. Čímž se z teorie k nabiflování stává zelený strom života. Při mé povaze preferující soukromí to skutečně není proto, abych se pochlubila, jak to u nás pěkně chodí. Ono to taky vždycky pěkně nechodí, ale s tím tady neobtěžuju.
Pokud někoho naopak obtěžuje nakoukáníčko do mého života, protože prostě rubriku Jakpak je dnes u nás doma nemá v oblibě, nechť nečte :-)

predstavujete pod takým slovom bohorovný?

no, někdo skuhrá a někdo neskuhrá a místo toho na tý spokojenosti maká...

Jen, že často a ráda nalinkuje jak to má vše být.

je hluboký omyl.

Nelinkuju jak to má být, popravdě výroky typu "protože je to normální a má to tak bejt" nesnáším. Ukazuju, jak to může být a jak to jde.

To v případě, že se zdravá mladá ženská na mateřské s jedním dvěma zdravými dětmi vymlouvá ne nedostatek času, únavu životem apod. Nebo že manžel přijde z práce a odpočívá a nic jí nepomůže. Ok, tak ji nebaví furt uklízet nebo denně chystat teplé večeřičky, je to stereotyp, nuda, chápu. at se zařídí po svém, nebo dohodnou doma nějaký kompromis. Ale ať nebrblá jen proto, že si neuvědomuje, že má všechny trumfy ve svém rukávu a nedochází jí, že lepší to být může, ale jen když s tím ona něco udělá, ale že to taky může být mnohem, mnohem horší a to zcela nezávisle na její vůli, natož přání.
Když jí napíšu, jak jsem co dělala nebo udělala v podobné situaci já, tak ne proto, abych poukázala na svou dokonalost, ale proto, aby viděla, že to jde, že je jen na ní, jak se k tomu postaví a jak na svou situaci bude nahlížet. Trvám na tom, že dokud nezasáhne katastrofa typu těžká nemoc, úraz, smrt, tak se dá všechno řešit, vyřešit, ovlivnit a změnit. Všechno.
Podobným brblalkám bych doporučila přečíst si např. blog http://nasecestasmps.blogspot.cz/. Možná si pak budou připadat trapně, což je zbytečné, možná se pak na svůj život a své možnosti podívají jinak.

Kromě výše popsaného se do mých reakcí promítá samozřejmě zkušenost z práce, z podnikání. Když je problém, musí se řešit. Když hledám řešení, rozeberu si nejdřív problém, příčiny, skryté rezervy. Stejně tak dělám i svou nevýdělečnou činnost, kdy jde taky o lidi s problémy. Proto když mi taková maminka napíše, jak je za celý den utahaná, tak si rozeberu, kde má ty rezervy, kdy může odpočívat, najít čas na sebe apod. Nespolknu hned všechno i s navijákem, víme.

inu, jaký si to uděláš, takový to máš

vidím to stejně, až na nějaké ty životní katastrofy, které člověk ovlivnit nemůže. Přinejmenším se vždycky můžeme rozhodnout, jak se k čemu postavíme, čím nebo kým se necháme trápit, jak dlouho, čím se budeme zabývat a čím ne, čeho nebo koho se vzdáme, abychom se tím osvobodili od nějaké zátěže. Ten proces je třeba bolestivej, ale nakonec přichází osvobození. Ať už se člověk zbaví závislosti na něčem nebo na někom, nebo lpění na věcech, které ho zatěžují finančně, nebo na vztahu, který nemá budoucnost.

Já tedy naopak moc děkuji za konkrétní příklad, jak může fungovat soužití. Ano, jsme zde "poradna" bez odborníků, neradíme teoreticky dle učebnic, ale radíme podle svých zkušeností, což nemusí být vždy zkušenosti z vlastní rodiny.

Svět podle bíbí? Ale vždyť takhle radíme všichni - co má člověk s problémem udělat nejlepšího. Ten člověk to ale málokdy udělá, protože když mu například poradíme rozvod, stejně k tomu musí dospět sám, a je možné, že ještě rok se bude trápit se sobeckým manželem apod. Ale něco si z rad vezme vždycky.

Bíbí naopak dobře vypsala, že je rozdíl, pokud se děti vracejí do rodného domu (pokud tam dokáží přijmout domácí pravidla a mámu nezatěžují nadmíru), a naopak to, že Libuše si z nějakého nám neznámého důvodu nedokázala zajistit v 59 letech vlastní bydlení a stěžuje si, že ji syn ze svého bytu vyhodil. A to je právě to, co nám tam trochu skřípe - a spekulujeme, kde žila dosud, a proč nemá svůj vlastní byt nebo nájemní bydlení atd. Proč šla bydlet k synovi do jeho bytu? Kterému, jak jsem odhadla, je kolem 35 let a tak opravdu maminčin dohled nepotřeboval - jiná situace by byla bývala, kdyby vnuk měl kolem 20 a děda mu sice pořídil byt, ale domluvil se s jeho matkou, že tam bude dočasně bydlet taky, než se kluk "zaběhne" ve vlastní domácnosti? Tedy i to mi přijde přitažené za vlasy... ale o to víc je divné stěhovat se k 35 letému synovi.

už jen čekal na to, až mu někdo konečně na rovinu řekne, že si za svou neutěšenou situaci může výhradně sám, svůj život si dostatečně po inženýrsku nenalajnoval a všechny vztahové i jiné zádrhele si skuhráním přivodil předem.

ona totiž tady bíbí strašně provokuje, protože je se svým životem spokojená. A to některé strašně štve

trefa na komoru, obávám se
a můra jako obvykle jakbysmet.
Jo, souhlas - na spokojenosti se makat nejen musí, ale hlavně dá. Pokud zdraví dovolí - to je jediné omezení... zbytek je na nás. Skuhrání na osud, nezvedené děti a manžely, ohavné příbuzné a nesnesitelné nadřízené - to je takový náš kolorit. Říkat - jsem spokojená, to nefrčí a je to podezřelé.
Jo a víte co? Tyhle věci jsou vždycky o úhlu pohledu

netvrdí, že si skuhráním někdo přivodil předem neutěšenou situaci. Dámy shodně tvrdí, že záleží na tom, jak situaci přijmeme a zda budeme skuhrat zbytek života nebo s tím něco uděláme...

bych vypíchla tohle:

synovi mé názory na jeho přítelkyni nevoní

Libuše totiž vůbec nechápe, že synovi její názory nevoní. Mně tedy taky nikdy kritické názory našich na mé kluky nevoněly, co je na tom divného? A svou maminku miluju, ale bydlet bych s ní fakt nechtěla - rozdíl je v tom, že maminka to chápe taky a ví o tom, že její kritické řeči lezou na nervy. Ale v normální rodině si to lidé dokáží říct a dokáží se podle toho zachovat. Dále spekulovat nebudu, protože všechno už bylo řečeno :-)

tohle všechno co popisuješ (jak se vyrovnat s průsery) beru, souhlasím s těmito radami. Jen tvrdím, že lidé nejsou stejní, snad zaplaťbůh, a způsoby, jak se vypořádávají se svými karamboly nejdou nalinkovat,lze jen doporučit nebo posloužit vlastním příkladem apod. Lidé ani stejně nemarodí, i když jejich nemoci mají stejný název a stejnou léčbu.

Mně například tvoje psaní nevadí - jen občas mám z toho skoro mindrák, když čtu, kolik toho stihneš, jak to u vás šlape, děti pomáhají atd. Ale spíš si to užívám.
Tvrdím, že je správné psát o tom, co známe, co jsme prožili a co může někoho inspirovat nebo mu pomoct se vydat určitým směrem. Byť jen někomu, jinému to nemusí sedět - třeba je zcela jinde a jinak nastavený.Jen výhradně teoretizovat a dávat příklady a odkazy odněkud vyhrabané, se mi nelíbí.Proto se zapojuji do diskusí, kdy jsem tématem osobně dotčená i přesto, že v reálném životě to už neprobírám a snažím se být spokojená.

Jen k tomu skuhrání - byly v mém životě doby, kdy mne nenapadlo ani skuhrat, ani se cítit méněcenná, dokonce ani vyhledávat diskuse typu Kudlanka.Dostala jsem se sem protože mi nebylo dobře a za ta léta jsem si utvořila dojem, že jednak právě s tím tu nejsem sama a také, že to není nijak kontraindikováno. Je?

nic není ideální a jen růžové, asi by bylo v zájmu vyváženosti lepší, kdybych svoje psaní prokládala i tím horším :-) Přinejmenším Sidonovi by se ulevilo ;-) Ale to by k ničemu nebylo a už vůbec ne lidem, co si napíšou o radu a já bych jim odpověděla Holka, co naděláme, to já mám zase tenhle problém...:-) Tak si společně pobrbláme a nic z toho.
Navíc mám zkušenost, že jakmile o něčem začnu mluvit jako o problému, tak se to problémem stane, dokud to beru jako běžnou, byť ne zrovna příjemnou záležitost, kterou prostě musím vyřešit, tak se to podaří. Jelikož jsem pověrčivá, dodržuju to. K tomu už se znám a dávno vím, že třeba nějaké probírání problémů i ""problémů"" s kamarádkou není nic pro mě, neuleví se mi, protože poté se dostaví kocovina, pocit odsouvání věcí, promarnění času. Zatímco když se pustím do práce, ať už je tím míněno cokoli, tak s první krokem opadne nervozita, stres, obavy, soustředím se na cíl a věřím, že to dokážu. Funguje mi to tak prostě lépe. A pak, když je to za mnou, vyhodím kopytama a užiju si cokoli, můžu prokrafat odpoledne o ničem a bejt líná až do morku kostí.

Děti pomáhají, protože odmala jim bylo vtloukáno do hlavy, že to není ani tak pomoc, jako podílení se na tom, co život obnáší, že bez toho prostě něco nebude. Když musí máma s tátou udělat úplně všechno, od obstarání obživy po péči o čisté nádobí a fusekle, tak pak nezbude čas na něco jiného, a ani peníze, protože se zlatou lžičkou v tlamičce se nenarodili, tudíž bez práce nemají koláče. Čili to není jejich vrozenou touhou býti nápomocni matičce. Metoda cukru a biče :-) Současně platí, že na pohodlí, lenost a svůj prostor a čas máme nárok všichni. Uděláš si svůj díl a pak máš ode všech pokoj. To je zase důsledek mého traumatu z dětství, kdy jakákoli nečinnost rovnala se zahálce a "správný" člověk má pořád co na práci, práci si hledá a nachází všude a vždy, natáhnout se na gauč za bílého dne je známkou lenosti, s výjimkou teploty nad 38. Ve výsledku samozřejmě to vedlo k opaku, kdy jsem udělala nezbytné minimum a ostatnímu unikala fíglema, abych pak jinde dobrovolně odváděla práci za tři. No tak já jsem si to, pro své pohodlí, zařídila u sebe doma jinak...;-)

kdepak, ničím špatným to neprokládej
Trošičku mi připomínáš Betty MacDonaldovou,určitě také neprožívala jen idylku, přesto je s ní člověku dobře a čtení jejich zážitků působí terapeuticky.Do té mozaiky názorů a prožitků,různých cestopisů, toulek a rodičovských zážitků sem jistě patří i sranda a pozitiva.
Nemyslím si ale, že Kudlanka je při vší úctě schopná vždycky skutečně poradit, kolikrát je tu bitka protichůdných rad a názorů, však sama víš.
A mám názor - zjevně ne moc oblíbený - že i jen pobrblání si i bez jediné správné rady na závěr, může někdy někomu dost ulevit.

tohle tady už párkrát bylo, taky jsem se v minulosti s bb trochu pošťuchoval, ale pak mi došlo, že prostě jsme každej nějakej. Každej jsme si tu vybudovali nějakou virtuální identitu, avatar Krakonoš mluví nespisovně, vobčas je sprostej, nemá rád falešnej soucit a radši řiká nepříjemný věci rovnou, většinou má pravdu a když se náhodou mejlí, stejně se nakonec ukáže, že měl zase pravdu . To je prostě takhle napsaná postava Krakonoše pro divadlo zvaný Kudlanka. A bb je taky nějaká postava, která má mimo jiný tu libůstku, že se ráda dá za příklad a popíše, jak to dělá - samozřejmě tim nejlepšim možnym způsobem - vona. Zvykl jsem si na to, vlastně mě to docela baví a už nemám potřebu to komentovat, tenhle komentář je výjimkou hlavně pro Sidona: Zvykni si taky. Bb je fajn holka.
Mimochodem Krakonoš má v reálným životě vedle moře radosti taky hromadu různejch smutků a trápení, jen sem vo tom nepíše. Až si s nima nebude vědět rady, tak sem napíše.

ale koupit společné bydlení pro 30-35leté "dítě" a jeho matku svědčí o mdlém rozumu všech zúčastněných...

já zase myslela, jestli to nebyl jejich původně nájemný byt, ve kterém bydleli a táta ho zatáhl a přepsal rovnou na kluka.A kluk se zvencnul atd...Ale tak to asi není, když čtu..."aby mne kluk vzal k sobě"...Tak nevím.
Souhlasím s tím, že někdy naprosto logické řešení není až tak jednoduché - třeba pro nedostatek frňancí. Jak přízemní, že...?

vím, že samochvála smrdí, nedělám to běžně, ale musím napsat, že "iris" zase v reálném životě působí na okolí většinou pozitivně, prý "dobrá víla", prý hodná, vždy ochotná, v kolektivu oblíbená řečeno socialistickým žargonem
Zabrblat a vyvztekat se si chodím virtuálně,abych nevyhořela.Omlouvám se za to.

že se ráda dá za příklad a popíše, jak to dělá - samozřejmě tim nejlepšim možnym způsobem

nedává se za příklad, jen popisuje jak to dělá, a netvrdí, neboť si to ani nemyslí, že tím nejlepším možným způsobem, jen fungujícím způsobem

asi budu muset prokládat, viz Krakonoš :-)

sorry, : mura1
ale koupit společné bydlení pro 30-35leté "dítě" a jeho matku svědčí o mdlém rozumu všech zúčastněných...

vidím to stejně, bohužel

nemáš se za co vomlouvat. Vod toho to tu je.

na mě tak působíš i tady, jen tak, ne jinak :-)

Tak já si myslela, že když tu přibylo od včerejška tolik komentářů, tak že třeba doběhla Libuše s nějakými vysvětlujícími detaily...a ono se tu místo toho tepe do bb. Tak tedy také přidám svůj názor- bb je tu zcela nepostradatelná, bylo tu už mnoho dotazů, u kterých zoufalý tazatel dostal jedinou praktickou a užitečnou radu- a to sice od bb. My ostatní tu mleli pantem o nesmrtelnostech chrousta, ale věřím, že tazatel více ocenil pokyny typu- dojdi tam a tam a zařiď si to a to.
Pokud někomu její komentáře přijdou moc dlouhé, popisné, nudné, nebo naopak stereotypně štěstívyzařující, vpravo na monitoru je takové čudlítko, pomocí kterého se stránka roluje dolů...

bíbiny rady jsou oceněny tak, kde tazatelka/stěžovatelka opravdu chce poradit a něco vyřešit. Jenže někdo si chce jenom postěžovat a řešit vlastně nic nechce. Mimochodem, nevíte někdo, proč když zadám do Google (obrázky) "heslo žena se stará o muže“, vyjede mi tohle?

Kolemjdoucí, to je fakt, možná by se to mělo nějak odlišit- že by byly rubriky dvě, jedna poradní a druhá přitakávací- v jedné by se radilo pisatelům, co mají dělat a jak svou situaci vylepšit a v druhé bychom psali, že to má autor fakt těžké, že je chudák, že jeho dítě/expartner/milenka/tchyně/... jsou fakt hajzlové. A než by to sem Daniela hodila, tak by se pokaždé toho pisatele zeptala, do které chce rubriky...a by se mu třeba nedostalo nevyžádaných rad od lidí, kteří si naivně myslí, že sem ten člověk napsal proto, že chtěl poradit...

možná by stačilo, kdyby se tazatel zúčastnil debaty, však ono by se to nějak nasměrovalo.A vůbec, co myslíme tím poradit? Jsme tu kompetentní opravdu radit? Jsou tu profesionální psychologové a právníci? Radit se snažíme tím, že o věci mluvíme a přidáváme jak svoje názory a odhady, tak zkušenosti s tou kterou situací.Pokud jsou rady trochu mimo, tazatelé se snad z toho nevěší, doufám.

...do háje, budu muset přitvrdit

poradnu a úkol pro vás, takže bys, danielo, zřídila ještě lampárnu? a jak máš dole u komentářů noticku "Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu", v lampárně by mohlo být "povolují se pouze souhlasné, litující a skuhravé komentáře, konstruktivní rady jsou zakázány"

rady se dají bezpochyby s úspěchem udílet například u diskusí, jako je ta o tom společném bydlení s rodiči co právě probíhá vedle.Jak se dají konstruktivní rady udílet akutně nešťastným a citově strádajícím? Protože i ty sem Daniela "pouští".Možná není lampárna tak špatný nápad, jen by se tam asi měl tedy zakázat vstup absolutním pragmatikům až cynikům.

tehle dopis končí slovy "prosím co mám dělat". tak já nevím, chtěla si libuše zaskuhrat nebo poradit?

chtěla poradit, ovšem od určitého místa se už debata podobá kvůli nedostatku upřesňujících informací jen mlácení slámy a k té konstruktivní radě stejně nelze dojít.Povídání o skuhrání nebo neskuhrání se rozvinula až jako vedlejší větev. Mimochodem výraz "skuhrání" mi připadá hodně zlý a neuctivý k těm, kteří se ho tu kdy s důvěrou dopustili.

Já myslím, že na skuhrání jako takovém nic špatného není a kde jinde by si měl člověk zaskuhrat, než na kudlance:-) Ale takový skuhravý příspěvek, kde se chce člověk jenom vyplakat, by podle mého názoru neměl končit- poraďte, co s tím mám dělat?, protože pak z toho není patrné, že si člověk chtěl jenom zaskuhrat a někteří začnou mít pocit, že mají poradit, co by s tím měl dotyčný dělat. Vhodné ukončení skuhravého příspěvku by mělo být například- "uznejte, že je ta milenka mého manžela nekonečná čůza!?" nebo "no řekněte, není ta moje tchyně protivná jedubaba?" pak by člověk hned věděl, co se od něho očekává...

já věděl, že z to bude takový malý "poprask na laguně", ale nějak jste si nestačili všimnout, že jsem do toho mého komentáře k Bb2, dal hned tři řehtací smajlíky. Takže to byl spíš joke. Jinak, Bb mám "rád", je to jistě chytrá a inteligentní "baba", asi i skvěle vypadá, jestli to její Bb2 znamená Brigitte Bardot II, ale už jsem to tady dříve snad taky i několikrát napsal, tak to znova opakuju a nemám proti ní žádnou zášť, spíš bych to hodnotil jako - co se škádlívá, to se rádo mívá, jenže to je jenom můj jednostranný pohled, dost možná, že druhá strana to cítí opačně, nebo jinak. Ono se to citové "zabarvení", dá někdy velmi těžce rozeznat v psaném textu.
Nojo, jak už to napsal Krakonoš - každej jsme holt ňákej !

dokud si můžeme dopřávat poprask na laguně Kudlanky, jsme šťastní lidé :-) Ze zlých oumyslů tě nepodezírám, ale trocha rejpání k tobě prostě patří, jako ke mně něco jiného.
"Nic ve zlém" obvykle lidi říkají na úvod sdělení kritických připomínek, tři řehtající smajlové na závěr jsou znakem toho, že mi neskáčeš po krku, ale to na podstatě sdělení nic nemění, tak asi proto se dostaví reakce. Nic ve zlém :-)

děkuji za laskavá vyjádření na mou adresu.

bb2 ≠ brigitte bardot II, znamená to, že mnou původně registrovaný nick "bb" se stal z nějakého důvodu najednou nedostupným, nedařilo se mi do něj přihlásit, a tak jsem si vytvořila bb2

to se to tady zvrhlo, škoda, že večer sem nemůžu. Taky si zaskuhrám na adresu bíbí,..můžu? Jistě, že můžu, vždyť jsem tady inkognito Tak mě jednou taky bíbí pěkně sjela, je to pár let zpět, ale pamatuju si to dobře. A proto jsem sem taky dlouho nechodila. Ale četla jsem pilně,..a taky jsem to fakticky asi potřebovala číst černé na bílém a proto bych jí chtěla dodatečně po létech poděkovat. Ono fakticky kolikrát člověk potřebuje otevřít oči..a dostat po pusince, aby pochopil, že skuhrání nepomůže, plakat taky ne, možná se uleví, ale nakonec stejně realita je tvrdá a musí se bouchnout do stolu. Mě ty příspěvky někdy baví a někdy méně, a když méně, tak je přeskočím, ale bíbí piš dál, ať mám tedy alespoň co číst.
pá kudlanky!

take mam podobnou zkusenost... Prakticke rady ve sfere pracovne pravni, socialni apod. k nezaplaceni, super, malokdo tak konkretne umi poradit. Ale empatie nekdy pokulhava. Nevsimla bych si toho, kdyby pred lety take neslo o mne a pak opakovane u podobnych zen, tj, mladsich, s VS a sobestacnych. A nemam to jako ty, Kordul, ne, nejsem za ty ustepacne poznamky vdecna, nic mi neprinesly. No, nikdo neni dokonaly , ani my ne, jen bych si davala pozor na to, jestli nekomu svym psanim spis neublizuju a co mne motivuje k tomu je psat v takovem duchu.

mně se tedy zdá, že má bb empatie dost.
Jenom pořád nechápu, když se u nás nemluví anglicky, proč jí tolik lidí oslovuje bíbí, když máme abecedu a nespelujeme tu písmena ej, bí, sí, dý, protože říkáme á, bé, cé, dé :-). Proč se ti Češi pořád musí někomu dobrovolně zavrtávat někam. Proč se Čechům nelíbí používat v Čechách češtinu, když je to tak pěkná řeč . . .

béé béé, vole, mohla by to chápat jako že ji máme za vovci, vole.

(bylo to česky?)

...ba,ba

Možná stačí psát jen bb, aby jeden nebyl za bí el bí ej(ei) – když už jsme najeli na tenhle žargon . . .

Tak jedna věc je, toulavej, jak to napíšeš, druhá věc je, jak to čteš. Já ten nick čtu jako bíbí, protože...prostě nevím, bebe je sušenka a zní mi to dost blbě:-)

je to celkem fuk, jak kdo chcete, jen tu bardotku a zdrobnělinky nějak nemusím, bibinka má 46, chápete, ne..:-)

Ale empatie nekdy pokulhava. Nevsimla bych si toho, kdyby pred lety take neslo o mne a pak opakovane u podobnych zen, tj, mladsich, s VS a sobestacnych

ano, může být, tedy přesněji řečeno vím o tom, mám pochopení a soucit pro lidi slabší, starší, nemocné, pro děti a zvířata. K těm, co jsou na tom jako já, nejsem moc měkká. A proč bych měla být.

a já to zase čtu bí bí tů (podle vzoru ou tů). A od teďka budu schválně i psát bíbí. Ale to zase nebude tak často, protože s bíbí obvykle nejsme vepři.

mladé generace, které na češtině nijak moc nezáleží a starší generace to nijak nedokáže usměrnit, používat anglicismy. Nechápu ale, co je blbého na správné výslovnosti českých pojmů. Připadá mi hloupé, když slyším český dabing z angličtiny, kde např. místo Izáka říkají ajzek. Samozřejmě, některé výrazy mají už zavedenou výslovnost, třeba sí aj ej, ef bí aj, bí bí sí, ale proč to používat i tam, kde to není třeba, kde je dobrý český ekvivalent. Přece říkáme bé em vé (a nezní to nijak hloupě) a nikoli bí em dabljů :-)

říkat prostě bb?

kdyz uz tedy reagujes na muj prispevek...tak z jakeho duvodu nemas pochopeni a soucit i pro ne? Jsou nejak vinni svym mladim nebo spolecenskym uspechem ? Nemaji snad presto a taky pravo mit svuj vlastni problem a zadat tady na foru o radu a nedockat se jen kritiky a necitlivych odpovedi ? Pokud se tobe nic podobneho nestalo, tak vez, ze po tve "nemekke" odpovedi tenkrat , mi lip nebylo a to jsem na tom byla nedobre i tak. Jen jsem se utvrdila v tom, ze psat a sverovat se neznamym lidem na internetu uz nikdy vice...Taky zkusenost.

zato podle vzoru ou tů se mi to moc nezdá, protože pochybuju, že by tak čeští chemici říkali molekule kyslíku (což tahle značka znamená), spíš asi ó dva (podle vzoru há dvě es o čtyři :-) )

nevím, jestli jseš tak nedovtipnej, nebo to děláš schválně. Ou tů nemá s kyslíkem nic společného.
http://youtu.be/cWVOnafC88E

psala jsem jen

nejsem moc měkká

, nic víc. A proč? Jak bych to dobře vysvětlila.. Asi proto, že to beru podle sebe. Když jsem začala číst Kudlanku, bylo mi zhruba 38 a stále o sobě jako o stárnoucí osobě nepřemýšlím, navíc mi zatím, tak to beru tak, že nemám na co si stěžovat. Všechno ostatní je řešitelné. Potíže, které si způsobím sama svým konáním přece nevyžadují soucit, nanejvýš radu k řešení.
Pojmy jako "soucit" vztahuju k někomu, koho postihla životní katastrofa. Nemá možnost to ovlivnit nějakou okamžitou "akcí", činem, vykonáváním nějaké činnosti - třeba z důvodu těžké nemoci, úrazu, nebo proto, že je prostě slabší, je to dítě, starý nemocný člověk.
To, že nejsme staré, nemocné, máme nějaké vzdělání a nějaké zázemí, nám dává spoustu možností pro život. K potížím, co si přivodíme vlastním přičiněním, potřebujeme spíš radu, návod, někdo trochu postrčit, nahlédnout na věc z druhé strany.
Ano, i cizí lidi na internetu můžou virtuálně pokonejšit, pochovat, vůbec nic to nestojí, žádné úsilí, je snadné být laskavý, milý a konejšivý k cizímu člověku po síti. Jeho problém je vzdálený natolik, že nás nezatíží, na druhou stranu je úlevně nadějné vědomí, že když on má ten problém, mně se možná vyhne, jsem vlastně šťastný, že mě se to netýká, tím spíš můžu rozdat kousek laskavosti. Ale po vypnutí počítače zůstane ten člověk se svým problémem a s vědomím, že laskavý virtuální konejšitel šel po svém, bavit se, žít svůj život a v nejmenším nemyslí na kohosi z netu, co má nějaký problém.

Byla jsem víc než párkrát takovou vrbou, dozvěděla se, jak umím naslouchat, jak umím v pravou chvíli říct ta pravá slova. No, ale k ničemu to tomu člověku nebylo, příště to bylo totéž, byl tam co předtím a chtěl zase útěchu, soucit. Jistě, jsou chvíle v životě, kdy se dá dělat jen to, nic víc, ty katastrofy, hrůzy, kterým se nedá zabránit a řešení nemají, nanejvýš se to dá nějak přežít.
Ale já holt za takové katastrofy, kdy se nedá nic dělat, jen přežít, nepovažuju to, že má někdo potíže s pitím, nudí se na mateřské, nevychází s penězi, manžel si našel mladou milenku, dítě blbne ve škole...

Náš věk, zdraví, úspěch nejsou proviněním, ale výhodou, ne?

ano prosím :-)

Ale klidně to můžu kdykoli změnit, třeba na Berušku.

Nemaji snad presto a taky pravo mit svuj vlastni problem a zadat tady na foru o radu a nedockat se jen kritiky a necitlivych odpovedi ?

Určitě ses nedočkala jen kritiky a necitlivých odpovědí od bb, ne? Určitě se našel někdo, kdo tě politoval, ujistil, že to zvládneš, že bude líp, ne? Bez ironie.
A pokud se tak stalo, tak snad to vyrovnalo ty zlé pocity, které jsi měla po mé tvrdé odpovědi.

Pamatuji si na své životní období, kdy kudy jsem chodila, tudy jsem rozdávala rady, jak se cítit šťastně a zdravě, jak velkoryse chápat a odpouštět nebo naopak se problémům asertivně postavit v zájmu svého zdraví a budoucího duchovního vývoje.

Když někdo mým logickým argumentům odolával a hrabal se furt ve svých bolístkách, byla jsem na něj skoro naštvaná - vždyť všichni přeci dobře viděli a věděli, že dotyčný dělá kraviny a říká si o další průser - no tak to se mu muselo vysvětlit, to se mu nesmělo dovolit .....

Jenže člověk stárne a hromadí zkušenosti a já už vím, že každý se ve svém problému cítí výhradně a nezaměnitelně po svém, jakkoliv měl na tu kterou situaci předtím teoreticky jasný názor. Teorie jsou nanic, jde jen o privátní a momentální prožívání. Co je pro jednoho jednoduchá věc, pro druhého může být životní problém. Zdaleka nemusí jít o opravdové globální katastrofy, v tu chvíli je optika dotčeného dotyčného jiná.Nemá vůbec cenu argumentovat tím, že někdo jiný prožil ještě něco daleko horšího a taky neskuhral.Naopak, v člověku to může vyvolávat pocit, že je debil, který si neváží toho, co má a kňučí pro ztráty.Což je nakonec pravda. Ale.....!!!
Můžeme si myslet o druhém co chceme, ale do mozku mu nikdy nezasáhneme a ty hloupé city a vášně, ty už jsou vůbec k nepochopení.Pro druhé.

A myslím si už po několika letech toho svého vyhrabávání se, že prostě člověk dostane přesně to, co potřebuje k pochopení a dalšímu růstu. A hotovo. Jestli jsou někteří lidé schopní se s něčím na rozdíl od jiných logicky a správně okamžitě, rychle a skoro bez námahy vypořádat, budou asi potřebovat odlišnou lekci,třeba přiměřeně těžší, šitou sobě na míru, ale růst holt prostě musíme.

Takže kromě rad na foru je pořád ještě možnost na foru se dočkat i jen chápajících komentářů a ty, i když nejsou někým příliš ceněné, mi pomohly.A s jejich autorkami jsem v kontaktu i nadále, ne kvůli průběžnému skuhrání, ale protože si sedíme. A to pro mne znamenalo a znamená hodně, k tomu mi pomohla Kudlanka.

Pro "Bb-erušku" - i logické,kritické až skoro nahněvané komentáře u mne nezapadly, také k něčemu byly.. Dovedu je pochopit, byla jsem stejná
A bb - také tu nejsi pořád stejná, změnila ses trošku, alespoň já to vnímám Pro mne kladně, snad tě to nenaštve..

ty působíš tak upřímně laskavě, že mě tvé kladné vnímání mého posunu nemůže nepotěšit :-)

To, co píšeš Jarce, chápu a sdílím, jen mám asi jinde hranice toho, kdy má smysl jen utěšovat a soucítit. Ale to bychom samozřejmě mohly probírat dlouho. Rozdíl je asi i v náhledu na sdílení pocitů a emocí ve virtuálním prostoru. S tím asi souvisí má změna, kterou vnímáš jako hezkou, a ona je možná jen praktická - když vidím, jaké emocionální bouře tady kolikrát vyvolala snaha o čistě racionální přístup k problému (ostatně, JarkaJ z toho má dodneška černé vzpomínky), jak je to považováné za necitlivé, nelidské, zatímco já v tom vidím smysl, protože příběh byl v Úkol pro vás, v Poradně, v Diskuzi (a diskuze o problému by měla vést ke změně, k řešení, k jinému náhledu na problém...), tak jsem asi ubrala plyn. Snažím se tam, kde vidím výsledky.
Soucítící náruč, ucho k naslouchání a rameno k vyplakání mám pro své blízké lidi, nemám tolik energie, abych rozdávala cizím na internetu :-)

hlavně ne berušku...to bych s kudlankou asi vážně sekla :-))

jednu Berušku jsem kdysi dávno v nějakých speciálních debatách poznala, jen virtuálně.Takže ani snad nemůžeš po takovém nicku toužit Ale psala hezky.
Jsi tu déle, já zatím asi 5 let, takže je možné, že s tím soucítěním také můžu skončit pro nedostatek energie na rozdávání nebo i změnu nazírání na některé věci, jak už se mi párkrát stalo.
Sem tam jsem měla v nedávné době pocit, že nikoho na upřímné povídání kromě kudlanek nemám, tak jsem se do toho občas položila naplno. Ale situace se mění.
Hezký večer

ale zase bys mohla mít osobní deštník

ne, ty mi nerozumis. Ja tady nestala o litost, laskave konejseni a pomyslne brani kolem ramen, ale o ciste lidske porozumeni a nejake prakticke rady od lidi s vetsimi zivotnimi zkusenostmi. Chtelo by to konkretni priklad, ale do toho meho se mi uz nechce vracet....
Proste tady se kolikrat najde kdosi, kdo utrapene zenske odepise, ze kdyz ji nebylo shury dano, neni ji ani pomoci. Neni to trochu urazlive ? Je, ze . Nebo, ze si situaci D zpusobila tim, ze u A byla uplne blba,u B udelala tohle zle, u C nemyslela vubec, takze kdyz je teda tak uplne a zoufale hloupa, co ze to vlastne od nas chytrych a dokonalych chce za rady. Nemyslim si, ze takove odpovedi jednoho nekam pozitivne posunou.
No, shrnu to, protoze jsem v praci a nemam cas se dlouze rozepisovat. Proste, kdyby se tu psalo bez urazek, bylo by to krasne. Hezkej vecir vsem!

Maryna, s tim Leošem a filharmonikama.

je roztomilej:-)
Tak já tu berušku ještě zvážím.

Vítejte 24hodinová výpůjční služby

Už jste se snažil získat úvěry od bank, ale bez úspěchu? Naléhavě potřebují peníze dostat z dluhů? Potřebujete peníze na rozšíření nebo zavedení vlastního podnikání? Získat úvěr od jednoho z předních úvěrové společnosti ve Velké Británii. 24hodinová výpůjční služba je jedním z největších zajištěných úvěrů společností ve Velké Británii a náš přátelský a zkušený personál jsou schopny zpracovávat vaše aplikace rychle a efektivně. Můžete si půjčit na jakýkoliv termín 1 - 25 rok a půjčit jakoukoli částku od £ 2.000 Kč 50,000,000.00 pro jakýkoli účel. Pro více informací, prosím, kontaktujte prostřednictvím e-mailu: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
Pozdravy
Larry Fox