nejspíš se tu dozvíš, že jsi zpovykaná a že co bys chtěla. Nicméně já si myslim, že nakopnout by tu potřeboval ten tvůj frajer, a to tak, aby se mu rozsvítilo. Jenže von sem nenapsal, asi za mnou ani nezajede, že, abych mu vysvětlil, že si koleduje vo rozvod, takže to zbejvá na tobě. Vzhledem k tomu, že už jsi zjevně vyčerpala všechny stupně naznačování, ještě silnějšího naznačování a přímý komunikace, aniž by to vedlo k jakýmukoli výsledku, to jest jeho vochotě se zamyslet, navrhuju toto: Napiš mu dopis. Jestli teda umí číst, ale snad jo. A tam to všechno pěkně vylič, jak se v tom vašem podivnym manželství cejtíš, a zdůrazni, že už takhle dál nemůžeš a pokud se konečně nezačnou dít nějaký změny, vodejdeš. Klidně mu tam napiš, pokud to je pravda, že ho máš ráda a že chceš dát vašemu manželství šanci - to je důležitý. Ale je nutný, aby si panáček uvědomil, že tady už přestala veškerá p*del a že mu de vo všecko.
Netvrdim, že vám tohle nutně musí zachránit manželství, spíš si myslim, že šanci máte tak maximálně 40% (a to je vo mně známý, že jsem nenapravitelnej voptimista). Ale je dobrý tenhle poslední pokus před skutečným rozvodem udělat. Nějakou poradnu nebo párovou terapii vám radit nebudu, pro člověka, co "na tyhle filosofie nejni", je to stejně jenom ztráta času. No a podle jeho reakce pak už uvidíš, jestli je tu nějaká naděje, a nebo jestli u toho rozvodovýho soudu skončíte. Držím palce.

Jen pozor na hrozby, které nejsi připravena splnit.
Pokud zaujme pozici mrtvého brouka a vůbec nic se nestane, už s ním v budoucnu nehneš a když další případnou hrozbu splníš, bude se ještě cítit ukřivděně (je to podobně jako s dětmi).

máš prostě čtyři děti... radu moc nemám, protože evidentně tohle pro tebe není nic nového. Myslím však, že se ti to jednou přejí natolik, že se rozvést chtít budeš, protože počítej s tím, že on se nezmění...

Nevím jestli uvažuješ o rozvodu, nebo jestli máš pocit, že tu káru musíš vláčet dál, když už sis jednou vybrala, to z toho tvého dopisu nevyplynulo. Já bych tedy na tvém místě rozvod zvažovala- napiš si seznam toho, o co přijdeš a co získáš, když to ukončíš a uvidíš, co ti vyjde. Pokud se budeš přiklánět k rozvodu, tak dopis manželovi jako poslední varování, je dobrá rada. Pokud tvoje stížnosti vnímá jako bublání potůčku, bude pak hrozně zaskočen, až tě jednou s dětmi nenajde doma a bude ti vyčítat, že jsi odešla bez varování (zažila jsem v blízké rodině.) Rodina je pro děti důležitá, ale mít šťastnou mámu je pro ně důležité neméně.

Nevím, v čem by mohla spočívat Terezy zpovykanost, nečtu o ničem dobrém, co by hrálo pro manžela, o ničem, co by pro rodinu dělal, pro svou ženu dělal, a co by se teda dalo položit na váhu proti tomu, co Tereze nevyhovuje.

Teď už zase chodím druhý rok do práce, ale v podstatě všechno táhnu já. Říkám si, že jsem si špatně vybrala, ale co teď. On jinak moc zlý není, děti má rád, ale šťastný život to není.

On jinak moc zlý není - ta slova jsou pro mě klíčová, přemýšlet takhle o člověku, nenajdu jediný důvod, proč s ním dál žít pod jednou střechou.

myslíš finančně, nebo jako péči o domácnost?
Navíc, ve všech časopisech pro ženský se dočteš, že na chlapa se musí konkrétně. Takže žádné "zavedu řeč na něco, co by se mělo změnit". Konkrétně řekni, co ti vadí a co chceš jinak. Máš pocit, že na domácnost dává málo peněz? Spočti výdaje, dej mu pod nos papír s ciframi a řekni "na výdaje naší domácnosti se podílím X%, jistě chápeš, že to nevidím jako spravedlivé, přidej aby to bylo 50 na 50!"
Nepomáhá doma? Oznam mu, že nehodláš všechno dělat sama, a konkrétně mu řekni, které práce si představuješ, že budou na něm - pokud se mu tahle konkrétní nelíbí, tak ať řekne čeho se hodlá zhostit. No a pokud by se cukal, že mu to vyhovuje jak to je, tak mu vysvětli, že je ti to moc líto, ale nejsi matka Tereza, a že se tedt o sebe muse starat sám, je dospělý a ty máš s dětmi práce dost.
Nedává peníze? No tak holt nevečeří, nejsou peníze na jídlo. A čisté prádlo taky nemá, nejsou peníze na prášek a vodou se musí šetřit. A že sobě a dětem pereš a jídlo máte? No jistě, Vy jste si přece nakoupili za svoje, on nic nepřidal, tak se ho to netýká. A s prací totéž v bleděmodrém. Neumyl nádobí? Není večeře, nebylo v čem uvařit. Nemá čisté slipy? No měl si je vyprat, jeho problém, ne? Pošli ho nakoupit a na seznam mu dej toaletní papír. Nenakoupil? No tak nemá čím si utřít zadek... A to vše bez výčitek, s milým úsměvem..takhle jsi to přece chtěl, já se s tebou chtěla dohodnout.

to napsalo přesně. Terezko a na každou připomínku si připrav tři argumenty. Příklad máš sobecký přístup k penězům které vyděláš. Dokážeš je utratit pro svou spotřebu. Uvědom si, že to je důvod proč naše rodina nejezdí na dovolenou, nebo už dávno jsme mohli mít nové auto. Víš tvůj manžel není vyjímka. Tyhle vyžírky se nějak začli vyskytovat s rovnoprávnosti žen. Chlapi se nestydí za to,že neuživí rodinu a někteří toho takhle začnou využívat a spoléhat na plat ženy. Taky ženské se změnily a dnes není vyjímka, kdy matka děti nechá otci a vypaří se, jelikož se potřebuje realizovat, nebo si našla jiného samečka.

a zas tak smutný čtení. Představuji si jen ty situace. Ty příjdeš z práce utahaná a vrháš se na nákupy, pak příjdeš domů tam děti a úklid, vaření a všechno ostatní. No a manžel možná příjde, možná nepříjde z práce a čau jdu na pivo? Tak tohle bych asi nerozdejchala. Zuřila bych tak, že bych praskla se vším a šla za kamoškou na kafe i s děckama a na celou domácnost bych se vykálela. A jak radí šídlo, nemáš trenky? Tak si je vyper. Děti bych nakrmila, ale proč vlastně dávat jemu? Proč? Za co? Nechápu!
Není zlý? Ale je holka, jen to asi nechápeš, nebo nevím. Sobectví je zlé a ten Tvůj manžel je pěkně sobeckej. A mám pocit, dle jeho odpovědi, že pokud budeš chtít něco změnit, tak to bude brát jako ubližování. Takže přeji hodně moc sil, aby sis v tom dokázala udělat jasno a rozhodla se co nejlépe bude pro Tebe a Tvé děti!

taky jsem měla něco podobného doma, jen s tím rozdílem, že jsme se diky bohu nevzali, nechtela jsem si ho vzít, protože jsem tušila problémy, narodila se nám dcera a panáček myslel, že to mám na starost všechno já, vždyť od toho tady ženské jsou ne? Kopla jsem ho do zadku, kdyz měla malá asi neco přes rok, začalo to tím, že jsem mu neprala a nežehlila, nevařila, prostě jsem se starala jen o malou a o sebe, protože jinak to ani nešlo a začala jsem cítit ,že ho k ničemu nemám, jen abych se ještě přizpůsobovala jeho potřebám. To určitě. Myslel si totiž, že jsem takový slaboch, který by se bál to udělat, to se ale spletl.Odsťehovat se nechtěl a tak jsem mu jednoho dne sbalila těch par věcí co tu měl a nachystala jsem mu to pěkně do jeho starého auta.Pak jsem mu napsala sms,když byl v práci, že jsem ho tedy odstěhovala sama , když po několika měsíčním naléhání nechtěl odejít sám a že svoje věci má v autě, klíče že si může vyzvednout.Pak jsem vyměnila zámek a dodnes mě mrzí, že jsem ho nekopla do zadku dřív, lenocha líného. Od té doby jsem s malou sama, ale odpočinu si mnohem více než před tím, protože jeho neustálá ignorace a neochota me vysilovala maximalně.Teď je to dobré.Jo, sice mám jen jedno dítě a je to pořád náročné, protože jedno dítě se nemá s kým hrát a nema ho kdo hlídat, ale i tak, už bych ho ani za nic nevzala zpět, snažil se, ale vím, že by to bylo za chvíli zase stejné. Takže ať je radši u rodičů a my budeme sami, ale šťastni. Mužu říct, že po nějakém dalším chlapovi příliš netoužím, jsem ráda, že se postarám sama o nás dvě. Tím, že jsem ho ale vykopla změnila se jedna věc zásadně, když ji chce vidět, musí za ní přijít, vzít si ji s sebou třeba na 4 hodiny pryč a tehdy mám konečně čas .Ten jsem v minulosti neměla vůbec.Takže z mého pohledu a vlastní zkušenosti, láska neláska, povaleč ,který mě s nicím nepomáhá a parazituje na mě, je k ničemu a vykopnout ho na ulici ,je ta nejlepší volba.