vidím to vcelku jednoduše. Řekni svému příteli, že chceš dotyčnou kamarádku poznat. Že otázky, jestli chceš, aby se s ní přestal bavit (a troufám si odhadnout, že by nepřestal, ani kdybys to chtěla) jsou zbytečné. Uvidíš, co Ti na to řekne... Zda setkání zorganizuje, nebo zda se mu bude vyhýbat, což by byl pro mě varovný signál, že nemusí jít jen o kamarádství. Víš, i když se zapřeš a nebudeš na něj v tomto směru "tlačit" - a to, že se s ní chceš seznámit, žádné tlačení není - stejně Tě to bude žrát, bude ti to zaměstnávat hlavu čím dál víc, a to pro vztah není zdravé ani náhodou. Nemůžeš zavírat oči před něčím, co Tě nenechává klidnou.
Nicméně jedno Ti řeknu. Já mám také takového kamaráda, píšu si s ním poměrně často - i několikrát do týdne (vídat se nemůžeme - je z USA), kolikrát i přes noc několik hodin v kuse. A to mám manžela a dvě děti. Manžel je naprosto v klidu a naše přátelství respektuje. Kamarád za velkou louží má manželku, která to respektuje též... Tím chci říct, že takový kamarádský vztah je možný. Nebývá asi úplně obvyklý, ale možný je Nemusíš se hned bát nejhoršího.

rozcházet se..... nechceš.
zakazovat......... nechceš.
Tak to asi budeš muset vydržet. To bylo rychlý, co?
A jak je to dovopravdy? Jsi náhradnice za nedostupnou kamarádku. Má tě rád, dokonce, pokud má hodně velký srdce, tě možná i miluje. Ale ta pravá vosudová je tamta. A kdyby ho vona chtěla a von si najednou musel vybrat mezi váma dvěma, ty to nebudeš. Tak a je vymalováno. A jestli i potom, co si tohle uvědomíš, s nim chceš bejt, tak platí to, co jsem napsal na začátku - budeš to muset vydržet. Papa.

to se to kamarádí, když je za louží. Ale kdybyste se potkávali každej den v kanclu, von by pan manžel vo ten svůj klid velmi rychle přišel.
Zaplaťpánbu za oceány a drahý letenky.

tohle bych já nevydržela, asi bych udělala "trochu skandál" a pak ať si vybere.... ale já jsem taková žárlivka, možná to jde řešit i jinak, ale pro mně nepředstavitelné, že bych já nebyla na prvním místě

mít kamarády a kamarádky mi přijde normální. Co mi ale FAKT nepřijde normální, že
1. s ní hovoří denně hodiny
2. před tebou telefon nezvedá, má vypnutý zvuk
3. vypíná počítač, když přijdeš
To bych teda nevydejchala... opravdu ne! Čili na jeho otázku, zda chceš, aby se přestali kamarádit (nepřestanou, jak bylo řečeno výše), bych mu řekla, že mi vadí tyhle věci. No, jestli on ti na to zas bude říkat nesmysly, že to dělá kvůli tobě, tak já osobně bych s ním nebyla, fakt ne!

"kamarádky" jsou jasný. Dříve či později je ten chlap jejich. Tyhle kamarádky otravovaly maželství nejen mně, sleduji to teď už v osobním klídku i kolem sebe. Pánové většinou říkají: "ty nevěříš v kamarádsrví mezi chlapem a ženou"? A tváří se děsně pohoršeně, jakože zbytečně slyším trávu růst..... Říkám - ne, nevěřím!!

můj bývalý manžel měl taky kamarádku "na kolo", protože já preferovala jiný sport a trasy na kole mně nějak nelákaly, no a po nějaké době už nejezdili po silnici ale "po sobě" a čekali dítě... Dnes už na to vzpomínám s úsměvem

přátelství mezi mužem a ženou existuje, ale co vím, tak jen tak, že buď už něco víc mezi nimi proběhlo, rozešli se jako lidi co se mají rádi, jen spolu už nechtějí být, pak to teda může být nafurt a mít to takovou hloubku, že na to může klidně i manžel žárlit, ale jeho manželství to nijak neohrozí, naopak, dokonce bych řekla, že to mnohému prospěje. A nebo to jde, když on miluje ji a ona jeho "má ráda jako kamaráda", ale trvale si ho tak trošku pěstuje v pozadí, vědomě či nevědomě. Ale to není tak úplně fér, že ano, a protože skutečné přátelství je fér, tak tomuhle nebudu říkat přátelství. Tak snad kámošení se..

nejlepšího kamaráda na světě, absolutně spolehlivého, empatického, vždy k dispozici, vždy ochotného věnovat mi čas. Je homosexuál. Jinak - jak třeba píše bb - buď něco už proběhlo nebo se chystá proběhnout. Jen naprosto čisté kamarádství bez něčeho v minulosti nebo alespoň naděje do budoucna nee...Moje životní zkušenost.

Moniko k. - "jezdili po sobě" mne rozesmálo

s tou velkou louží máš pravdu Můj muž chodil pokecat s kamarádkou každou polední pauzu a to jednoho točí, i když o nic přece nejde!!

...zaplať pánbůh za velkou louži, to jo. V přímém kontaktu by to bylo nepochybně těžší Ale manžel by o svůj klid nepřišel. Jsme spolu už dlouho, lecčím jsme si prošli a to "lecos" nám nastavilo jakési hranice, byť jsou v očích většiny lidí tak nějak volnější. Nicméně neřešíme tu mě, ale Lucku.
Je fakt, že přátelství mezi mužem a ženou existuje i podle mých zkušeností až poté, co si ti dva něčím prošli. A nemusí to být nutně chození nebo sex, může to být i platonická láska. I ta časem mizí, stejně jako zamilovanost, a může zůstat právě přátelství. To může být právě případ Lucčina přítele. Ovšem jak píše Kamila, to nebrání telefonů a vypínání PC je dooost divné. Když s někým chodím, měl by mě brát takovou, jaká jsem, i se všemi mými přáteli... Nikdy by mě nenapadlo někoho z nich takhle skrývat. (Podotýkám - ani můj manžel, ani já nejsme žárliví.) Takže já bych trvala na seznámení s dotyčnou. Neb pak bych měla lepší odrazový můstek pro zamyšlení se nad celou věcí, to setkání může hodně věcí napovědět. Záleží ovšem na tom, jak je Lucka silná a jak moc to chce řešit...

může existovat i tehdy, když si ještě tamtím neprošli. A to v případě, že (voptimálně voboustranně) jeden druhýho prostě vůbec nepřitahuje. Pár takovejch skvělejch kámošek mám, prostě je vůbec nevnímám jako možnej sexuální objekt. Pak může přátelství fungovat i v případě pouze jednostranný nepřitažlivosti, ale tam už to má svůj háček. Pokud ten, kterej by bejval chtěl přece jen trochu víc než kámoše, je zadanej, tak takovýmhle přátelstvím ten vztah do určitý míry trpí. Protože do kamarádky, se kterou bysme chtěli trochu víc než kamarádění, investujeme víc času, energie, lásky a třeba i peněz, než do kamarádky, se kterou nám bohatě stačí to kamarádění. A to je investice, která správně patří našemu partnerovi.
Ani to, že spolu dva lidi kdysi chodili a pak se rozešli, neznamená, že takovej vztah už je nově bez sexuálního náboje. V naprostý většině rozchodů je to tak, že vodejít chce jen jeden a ten druhej se jen musel s rozchodem smířit, páč mu nic jinýho nezbylo. A nebude pro něj kdykoli v budoucnu problém znovu zaplápolat vášní k bejvalýmu partnerovi, když si budou to kamarádství pěkně intenzivně pěstovat . A skutečně asi nejhezčí a přitom ryzí přátelství bejvá mezi holkou a homosexuálním klukem, znám takovejch přátelství několik, mimochodem nejlepší kámoš mý dcery je gay.
Vokatá, neboj, já tě nechtěl řešit, já jen poznamenal. A proti volnějším hranicím nic - když to maj voba stejně. U Lucky to moc na volný hranice nevypadá.

mám hodně kamarádů - mužů, aniž by mezi námi kdykoli cokoli fyzického proběhlo. a aniž bych po tom já toužila a za ně se samozřejmě nemůžu zaručit, ale myslím, že oni taky ne.

Jsou to docela pohlední heterosexuálové , poznali jsme se v rámci party, všichni máme dlouhodobé vztahy a kamarádíme se holky i kluci.

Jsou to pro mě něco jako bráchové, není tam žádný sexuální náboj, i když na to jen myslím, tak se mi kroutí palce u nohou, jako bych myslela na incest.

Zažili jsme toho spolu s nimi i s holkami - jejich manželkami a mými kamarádkami - už strašně moc, mám je všechny moc ráda a doufám, že ještě zažijeme.

Kdybych potřebovala, tak vím, že mi pomůžou, a kdyby potřebovali oni a byla bych toho mocna, tak taky.

Fakt je, že by mě tedy nenapadlo s nimi pravidelně dlouze telefonovat, ale to si netelefonujeme ani s holkama - o čem převratném by se člověk OBDEN mohl asi tak bavit? Spíš společně vyrážíme na akce a různě blbneme.

Když o tom přemýšlím, tak nějakou avantýrou, kdyby nám náhodou někomu přišla na mysl, bychom s největší pravděpodobností nenávratně zničili něco mnohem vzácnějšího, to bychom fakt museli být totální idioti.

Navíc všichni máme rádi své partnery a myslím, že kamarádům nedáváme nic, co bychom partnerovi upírali (to je ta investice, o které patrně mluví Krakonoš), a myslím, že partnersky bychom nebyli kompatibilní s nikým jiným než právě s tím svým vlastním (kamarádi jsou super jako kamarádi, ale jako partnery bych je musela tak do pěti minut zabít) .

Takže za mě to jde úplně v pohodě, ale musí to mít nějakou štábní kulturu. Což v případě Lucky evidentně nemá a v této podobě by mi to vadilo taky velmi (zas je to o té investici, o které mluví Krakonoš - zlaté pravidlo č. 1 praví, že je blbé investovat do kamarádky víc než do partnerky)

Když o tom přemýšlím, tak nějakou avantýrou, kdyby nám náhodou někomu přišla na mysl, bychom s největší pravděpodobností nenávratně zničili něco mnohem vzácnějšího, to bychom fakt museli být totální idioti.

.....tohle zní naprosto správně a rozumně, nicméně pár takových lidí,kterým to za to stálo, jako idioti se zachovali a rozbili kolem sebe co se dalo, znám.

Co popisuješ, to je normální parta lidí, kamarádů, kteří se scházejí a blbnou.Ale ty úžasné, ochotné a chápající "kamarádky" na pokec kdykoliv, to je něco jiného.A pokud je nutné je tajit,to už značí opravdu jiný level. I když třeba zatím dočasně bez sexu a takových věcí..... Jen do času.

Pokud Tebe ti kamarádi fyzicky nepřitahují, věř tomu, že Ty je můžeš přitahovat velmi silně, tohle nebývá vyvážené.Zatím třeba nemají potřebu chovat se jako idioti, ale věř tomu, že jsou ve střehu jakkoliv tomu nechceš věřit.Takový jeden v mém okolí si čekal na svoji kamarádku přibližně 7 let nebo tak nějak. Čerstvě jsou sestěhovaní, předešlé vztahy rozbité,děti na střídačku.Oba dva mne ještě nedávno velmi vehementně až dotčeně přesvědčovali, že nevinné přátelství mezi mužem a ženou existuje (to jejich) a jejich partneři jsou zbytečně a hloupě podezřívaví.

Ja si nemyslim, ze by byli ve střehu.

Tohle je fakt jinej level.

Mimochodem za ten bezpočet let, co se zname, jsem SAMA byla akorát jednou s tim jedním kamaradem na caji, kdyz jsme potřebovali neco technického dohodnout, fakt nemam potrebu se s nimi někde scházet sama za rohem a suskat si tam nejaké tajnosti, co by nemohly kdykoli slyšet i jejich zeny.

Pro nikoho, leda kdyby byl ve fakt velkým průšvihu a mohlo mu to pomoct.

Obecně nejsem moc chápaci a vykecavani o necich trablech ( zase, pokud to neni mimořádnej mega průšvih nebo to netrvá tak do pul hodiny) me obtěžuje. U me by nejaký fnukal chapave ucho teda nenašel.

jo, přesně tak.
Co je šeptem, to je čertem

Jen se mi vybavila ta bezmoc,když jsem věděla,že třeba ten můj tráví moc času a telefonních hovorů s tou jednou kámoškou a že to není v pořádku. A ten jeho argument - že je to JEN kamarádka, ten byl neprůstřelný, to byl obvyklý konec debaty na toto téma a ještě dnes si připadám rozčilená, když si představím, že jsem musela sklapnout a hotovo. :-

Tak přesně tohle bych neudělala.

Jednak nevím, o čem bych se s kamarády chtela do téhle míry vykecavat, jednak vědomě hraju s otevřenýma kartama vůči všem ostatním zúčastněným a jakékoli šuškani tohoto typu by mi prislo strašně nefer vůči memu partnerovi i jejich partnerkam.

ono to nebylo vůbec o vykecávání se a trablech, alespoň u nás ne, nevím jak je to třeba u Lucky..
Ona s ním zašla "na jedno orosené", když měl žízeň,zatímco já byla doma s dětmi apod. Prostě kámoška, co bafne půllitr, sfoukne pěnu a vyloupne to na ex, neřeší, jestli má čas atd..Do nepohody, jak říkají chlapi.Zrovna tak ale mohl jít s klukama, nebránila jsem mu....tak o čem to kamarádství tedy vlastně doopravdy bylo? Jen o pivu? Co musí chlap s ženskou projednávat po telefonu a být u toho zamčený? Když je to jen a jen obyčejná kámoška? Proč na to pivo nestačí kámoš chlap? Je v tom něco navíc prostě...

ano, šuškání je nefér.Podle mne je nefér i tajné "mobilování", strašně přehnaně se podle mne adoruje nedotknutelnost velkého mobilu jako něčeho osobního, co je snad schránkou pro duši majitele nebo co. Neříkám, že je správné a důstojné projíždět mobil partnera, ale také není správné ten mobil používat k nečistým záměrům a tvářit se, že to je vůči partnerovi v pořádku a jemu do toho nic, ale absolutně nic není...

Musím odběhnout, ráda se vrátím

Ze by chlastání piva znamenalo, ze je nekdo do nepohody?

To si představuju jinak - treba ze s tebou v noci v dešti mění pichly kolo nebo tak.

Zamykat se je tabu, chodit pravidelně na rajz v momentě, kdy je ten druhej uvazanej doma, je chucpe, a to i se stejným pohlavim, natož s opačným.

Ten mobil je stejne takovy zvláštní fenomén.

Nikdy jsem v něm nemela nic, co by partnerovi mohlo vadit, ale kdyby mi do nej jen tak nahlížel, tak by mi to vadilo, ze mi nevěří. A opačně taky.

Proste povazuji za normální na jedné straně nesmirovat, na druhe straně se chovat tak, aby ani největší smirak nemel CO vysmirovat.

někteří lidé neumějí svůj vztah žít naplno a potřebují ještě nějaké "kamarády" pro své fantazie a projekce a dokazováví si čehosi. To je asi případ nejen tvého partnera, ale i jeho staré známé. Já bych tedy o setkání s ní rozhodně nestála. Pokud by mi to přerostlo přes hlavu tak, že by to náš vztah otravovalo a já se tím denně trápila, udělala bych hrdou dámu a odešla středem. Aspoň na nějakou dobu, dokud si tvůj parter neujasní, koho chce, jak chce vztahy prožívat, a zda když někoho miluje, se mu též odevzdá. A zda ho chci i já tak, že ho vezmu s jeho nedostatky i jeho kamarádkami, které mu ulehčují život. Nemohu tvrdit, že tě tvůj partner nemiluje, ale jeho láska ještě neznamená, že ty s ním budeš šťastna. Proto bych si hodně rozmýšlela, zda s ním chci spojit svou budoucnost a trápit se dalších 30 let na podobné téma...

hádka, hlavně ta konstruktivní, vztahy neničí, ale pročistí. Možná by občas pomohlo si vyměnit své názory i za cenu hádky. Lepší, než se užírat a koledovat si o žaludeční vředy.

Vztahy jsou různé. Vztah 1:1 je optimální, ale pokud ho nemáš, těžko se ho na vyšších místech domoci. Zaměřila bych se na svou spokojenost. Možná i ty budeš mít v životě pár dalších lidí (nemyslím natruc, ale přirozeně).

děkuji za věcné rady..

změnilo se něco, nepromluvili jste si o tom přeci jen?