 Ahoj Kudlanko, jmenuji se Dagmar a je mi 31 let a mému manželovi 34 let. Jsem 10 let vdaná a s manželem máme dvě krásné dcerky 3 a 8 let. Naše manželství bylo spokojené, i když musím přiznat, že se po těch letech běží v jakémsi zaběhlém stereotypu.
A teď můj problém. Poslední půl rok jsme se od sebe velmi odcizili, nemáme si o čem povídat, nemáme společného koníčka, vlastně spolu nejsme a když máme možnost spolu být, manžel raději jezdí k mamince, kde údajně tráví celé dny svého volna. Jeho maminka je nucena prodat svůj dům kvůli zadlužení druhého syna a manžel s tím nesouhlasí a všemožně hledá způsoby, jak rodný dům neprodat. Jenomže já jsem byla od začátku názoru, že dům se má prodat a velmi vysoký závazek splatit, aby to neohrozilo i moji rodinu a moje děti. Kvůli tomuto názoru a po několika výměnách názorů se mnou manžel přestal komunikovat, naše rozhovory se už týkají jen běhu domácnosti, Dříve jsme si volali, říkali. kde budem a kdy se asi vrátíme, ale poslední dobou mi už manžel neříká jak strávil dny volna (pracuje na turnus) a na moje otázky, jak se měl, ani neodpovídá. Teď už se neptám, jestli měl dobrý den a kde byl a ani manžel se neptá, kde jsem se zdržela a jak jsem se měla. Směšné je na tom i to, že on vždycky ví kde jsem, protože z práce běžím domů a starám se o "teplo" domova a holky, takže je si jist, že nikde necourám a když už vyrazím na návštěvu, tak vždycky beru holky sebou. Cítím, že už nežijeme spolu jako rodina, ale vedle sebe. Náš manželský milostný život se ztenčil, milujeme se tak 3 x do měsíce. Jinak všechno funguje, až na tu komunikaci, o děti se staráme spolu, i o rodinný finanční rozpočet. Manžel mi dává všechny peníze a nechává mě s nimi hospodařit. Ale to není problém, kvůli kterému jsem našla odvahu napsat. Před nedávnem jsem manželovi přišla na nevěru, ani nevíte, jak těžko se to píše, jak to bolí. Bylo to i mojí blbostí, mojí nedočkavou povahou. Jednou večer jsem "nutně" potřebovala na PC na internet podívat se na stav našeho účtu (máme společný), ale jelikož na PC byl manžel a nechtěl mě tam pustit,řekla jsem mu, že se podívám na jeho mobil, na poslední sms o stavu účtu. Musím jenom podotknout, že si s manželem nešacujeme mobily a v tomto směru se respektujeme. No a jaké na mě čekalo překvapení, když jsem kromě sms z banky našla sms od jeho bývalé přítelkyně, s kterou chodil přede mnou. Já tuto ženu znám, protože jsme ji asi před rokem a půl potkali v nemocnici, kde si s manželem vyměnili telefon a ona nás srdečně zvala na návštěvu, v tu chvíli mě ani nenapadlo, že obnoví svůj dřívější vztah. Přišla jsem k manželovi a povídám mu s úsměvem, že si hraje na nevinného beránka a přitom mě podvádí, že se až divím, že mohu projít dveřmi, jaký jsem paroháč. Začal namítat, že zase plácám nesmysly a kde jsem tu blbost vzala. Tak jsem mu s úsměvem přečetla onu sms... On jen mávnul rukou a řekl: „A ty se divíš?“ Je stejně divné, že toto odhalení u nás proběhlo v klidu, bez slz, nářku, asi je to tím, že nejsem typ hysterky, která bouchá jako natlakovaný papiňák. Dál už jsem to neřešila a už jsem se o tom nemluvili. Mám pocit, že manžel má radost, že mu jeho nevěra prošla v klidu, že v ní vlastně může pokračovat, protože doma je to v pohodě a nikdo mu nedělá žárlivé scény. Je fakt, že neví, jak mě to uvnitř bolí a vře. Nevím jak se mám dál chovat, protože si už nedáváme najevo své city. Nechápu jak jsem byla slepá, že jsem si ničeho nevšimla. Zmizely i naše odcházecí a uvítací polibky, doma vypíná svůj mobil. Nevím na čem jsem. Zatím se vždy večer vrací k nám domů, ale jednou nemusí. Musím ještě dodat, že i ona je vdaná a má dost žárlivého manžela a s ním tři děti-kluky, které manžel vždycky chtěl, ale k jeho „smůle“ má dvě holky i když je má rád, ale jsou to jen holky. Ještě jsem Vám neprozradila jednu věc, asi hodně důležitou, jsem totiž boubelka. Před tím neměl problémy s mými faldíky, dokonce s nimi i laškoval. Ale od té doby, co jsem se vrátila do práce po mateřské dovolené, snažím se. Ale to není kámen úrazu, ona totiž žena, se kterou mě manžel podvádí, je hubená blondýnka s modrýma očima. Prosím poraďte, jak dál, co bych měla, nebo neměla udělat. Zda mu říci, že mě to bolí a trápí, nebo hrát hrdinku a plakat v noci potají do polštáře.
DAGMAR
|
