žádáš příliš. Přáním mnoha rodičů je vychovat děti, aby jednou byly kakové či makové....Ale to je jen a jen naše přání. Nějak ses upnula na hodnocení druhých a tak málo napsala o svých dětech. Jaké vlastně jsou, co je zajímá, jaké mají kamarády, jaké chování ke spolužákům. Proč máš strach, aby dcera nebyla rohožkou jednou. Proč by měla být?
Říká se, že jsme vzorem tím, jak žijeme. Ale kdoví, co si jednou z našeho chování vyberou. Že jsem byla obětavá? Že jsem jim byla vždy nablízku? Mám kolem sebe hodně dětí, doma i v práci. Každá rodinná změna se ihned promítne v jejich chování, ale co v nich nakonec zůstane, jací budou a zda zvládnou své partnerské vztahy?
Zkus dělat vše přirozeně, jak to sama cítíš a považuješ za správně, jak to tobě vyhovuje. Předpokládám, že je máš opravdu ráda a záleží ti na nich. Nechceš, aby opakovaly tvé chyby. Můžeš jim jen ukazovat výhody a nebezpečí různých životních cest, vybrat tu svou si už musí kažý sám. Hodně štěstí. Určitě tě jednou překvapí. Život píše neuvěřitelné příběhy.

Buď stále stejná. Děti jsou jako houba. Čistý list. Oni moc dobře vnímají a pěkně se jim vše přirozené a umělé ukládá do hlaviček. Oni si udělají obrázek. A vezmou to nejlepší a nejpřirozenější. Neboj se a neřeš to, co řešíš.
Buď svá a miluj své děti. Pak budeš dělat vše jak nejlépe budeš umět.

Vykašli se na rodinu svýho bejvalýho. Vychovávej, jak sama nejlíp umíš, vostatní nemáš šanci vovlivnit, tak se tim netrap. Přesně jak píšou děvčata nade mnou. Co si ze svýho vokolí nasajou naše děti a budou vopakovat, to už je na nich. Nemůžeš je celý dětství izolovat vod všech lidí, jejichž chování se ti zdá nevhodný. I kdyby se ti stokrát nelíbilo, jakej je táta tvýho synka, už s tim nic nenaděláš - takovýho tátu jsi mu koneckonců vybrala ty. A neber tak strašně doslova ty poučky vo tom, jak děti napodobujou ve všem svý rodiče. Žádný dítě nejni kopií svýho rodiče, ani doslova nekopíruje vztahy svý původní rodiny. Věnuj se svějm dětem, zajímej se vo ně a podporuj je v jejich vývoji, víc pro ně udělat nemůžeš - a je to až až. Neplejtvej energii na věci, který jdou mimo tebe a se kterejma nic neuděláš. Tu energii potřebuješ jinde.

Tvoje děti budou v pohodě, i když s jejich otcem nežijete společně. V životě si nevzpomenou, jak měla tátova přítelkyně našůrovaný byt, ale vzpomenou si, jak s nimi máma chodila po výletech a na výstavy, a jak si na ně vždycky udělala čas, aby vyslechla jejich bolístky.
Pokud exmanžel upozorňuje na Tvoji (podle něj) neuspořádanou domácnost, vysvětli mu klidně, že zatímco na úklid jeho bezdětné domácnosti jsou dva dospělí, Ty jsi na všechno sama. A že pokládáš za důležitější mít "uklizeno v duši", než mít byt nasáklý desinfekcí.

Ano takového tátu jsem vlastně dětem vybrala já, je asi zbytečné říkat, že v době kdy jsme se poznali a dokud se nenarodila dcera byl úplně jiný.
Na rodinu svého bývalého se vykašlat nemůžu, je to rodina mých dětí a s jeho rodiči jsem do nedávna (ještě letos v lednu) bydlela pod jednou střechou. Nemám v plánu jim do toho nějak zasahovat, ale jejich vlivu na děti si bohužel nedokážu nevšímat.
Já osobně s komenáři mého ex problém nemám, a zrovna ten pořádek mě tolik netrápí, ani moje děti. Ale když to tak slyším co mi dcera o víkendech u táty vypráví opravdu jsem začala mít obavy. Vždyť ona má už teď pocit, že lásku muže (táty) dostane jen když bude plnit jeho požadavky a na nic se zbytečně neptat, nedejbože vyslovit svůj názor či přání. Já jí naopak říkám, že říct co si opravdu myslí, se bát nemá, i když to bude nepříjemné, že má hlavně být sama sebou. Jenže se jí to krutě nevyplácí a pokud chce mít víkendy u táty v klidu musí se prostě přizpůsobit. A syn, jak ten má chápat, že muž by měl ženu podporovat a pomáhat jí, když vidí, že jeho máma dělá doma všechno sama a jeho táta má ,,tetu,, která taky všechno odmaká a táta si po práci může v klidu sednout k televizi a všechno dostane až pod nos. Ex například tohle chování svého táty (mého tchána) strašně odsuzoval, jak se chudák máma obětovala pro rodinu a táta jen dřepí u bedny a s ničím ji nepomůže. Ale uteklo pár let a chová se naprosto stejně jako jeho otec. Proto se bojím, že by se to mohlo stát i synovi...

Bože, dej mi odvahu, abych změnil věci, které změnit mohu. Klid, abych se smířil s věcmi, které změnit nemohu. Moudrost, abych je od sebe dovedl rozlišit.

Nešťastnej člověk ten, co porád potřebuje mít všecko pod kontrolou.
A nejhorší je smrt z vyděšení. A trpajzlici.
P.S. Co třeba tvoji rodiče? Nebo nějaká spřátelená rodina? Se kterejma by tvoje děti trávily nějakej čas a kde vztahy fungujou "normálně" (= dle tvejch představ), když už teda jim to chceš někde dát prožít?
P.P.S. Na každou hru musej bejt dva. Takže jestli tvůj syn nakonec bude takovej, jako jeho fotr, tak buď nenajde s tímhle přístupem partnerku a to ho donutí se přece jen změnit, a nebo najde další takovou voběť, který to vlastně vyhovuje, a bude všecko v nejlepšim pořádku. Rodinný modely jsou různý a vobávám se, že model "macho na gauči a žena hospodyňka" tady bude stejně dlouho, jako lidstvo samo, tj. až do jeho konečnýho vyhynutí. A na vobsazení těchhle rolí je potřeba herců. Všecko se děje z nějaký příčiny a všecko je z hlediska vesmíru v pořádku. A už k tomu fakt víc nemám.

Děti mají příklady i z jiných rodin, ale v těch rodinách netráví tolik času, aby je to mohlo nějak ovlivnit. A právě proto, že se také obávám, že model ,,macho na gauči a žena hospodyňka,, tu bude ještě dlouho, hledám možnosti jak toho alespoň svoje děti uchránit. Tuším, že je to boj s větrnými mlýny, ale říkala jsem si, že se možná také někdo s takovou situací potýkal a nějak to řešil .
Myslím si totiž, že právě naše příklady a výchova matek z jejich synů to macho na gauči dělá....
Každopádně děkuji za Vaše názory.

souhlasím s ostatními, taky bych to neřešila tak zoufale. Jednak člověk není těsto, které uhněteš podle svých představ (jak zjistili mnozí adoptivní rodiče), genetika je mrcha silná. Druhak rodina jejich otce není jediná na světě, vidí vztahy v rodinách svých kamarádů, nebo třeba i v televizi, filmech. A co se týče syna, proč vidí, že matka všechno dělá sama? Proč nemáte práce v domácnosti rozdělené? V osmi letech může většinu prací hravě zvládnout - vynášet odpadky, umývat nádobí, zalévat květiny, utírat prach. A i kdyby tatínkův model odkoukal, jak správně řekl Krakonoš, na hru musí být dva. A sebevědomá děvčata takového macha rázně odkáží do patřičných mezí. A pokud si najde puťku, co jí to vyhovuje, tak taky není problém. Dcera je již skoro dospělá, určitě si o vztazích povídáte, má asi i kamarádky, s kterými řeší jak na kluky, a pokud není od přírody taková ta poddajná puťka, tak to taky ustojí.

jiné rozvedené matky by s Vámi rády měnily.Děti vidí otce takřka denně,vozí je do školy,když jdete na ranní,nebo je má po škole.To je luxus,po kterém by děti,které vidí otce 2x za měsíc
určitě také toužily.Povahu otce nezměníte a o děti si své vzory vyberou.Někdy to není otec,ani matka,koho v dospělosti napodobují.Buďte ráda,že otec není alkoholik a platí alimenty.

soustřeďte se na to, jaký vliv na děti máte vy sama. Jako matka jste pro ně nejdůležitější člověk na světě a doma jsou s Vámi, tzn.že, tak jak žijete vy tři , to je pro ně primární model rodinného soužití. Pokud mají obě děti u vás doma stejná práva, vy ani jednoho neupřednostňujete, musí vám obě pomáhat stejnou měrou, vychováváte je k vzájemné pomoci i mezi sebou, nasloucháte jim, radíte se spolu, oni vědí, že jste tady vždy pro ně, chováte se k sobě přátelsky, fungujete ve vzájemný lásce a pospolitosti jako celek, jako rodina byť bez otce, tak už víc udělat nemůžete.
Víte, on ten model otcovi nové rodiny může a doufám , že taky bude na děti působit jako negativní vzor. To, co budou přímo nesnášet.

a ještě něco. Já a moje sestry jsme takový model : žena u plotny, muž na gauči , ikdyž ne žádný tyran, spíš pěknej lenoch, zažily jako děti. No a dneska ? Ani jedna z nás by toto nesnesla ! A taky to ani jedna nemáme. A když dodnes vidím, jak mamka nese tátovi talíř až pod nos, jak táta nepomůže s taškama...brrr. Tomu se říká negativní vzor. Prostě PŘESNĚ tohle nikdy !

Pro dceru je to dostatečně odstrašující s tím souhlasím, ale pro syna?

nežer tu výchovu zas až tak :-) najdi si nějakej koníček, to tě zaměstná. vony ty děti mají v hlavě taky mozek...

jinak, teda 14 letá slečna, kterou

"vozí do školy každý druhý týden, když mám ranní směnu. A naopak, když mám odpolední (do 18ti hodin) cca 2x-3x týdně, jede ze školy rovnou k tátovi, kde si ji pak vyzvednu cestou z práce"

přijde zvláštní zase mně

Zajímají mě zkušenosti a názory. Jinak, vím že já s tím moc udělat nemůžu. Mám ve svém okolí osoby co by potvrdili, že tu výchovu až tak nežeru .
A že ex vozí děti - obě - ne jen dceru do školy na tom nevidím nic špatného. Druhý týden je tam vozím já. Oba to máme cestou. Odpoledne děti končí dřív než já i ex v práci tak jedou sami. Co je na tom zvláštního?

u tatínka, až je vyzvedneš. žádný kroužky, kamarádi a tak?

kroužky i kamarády má, čeká protože na tom u rozvodu trval ex, chtěl být s dětmi 2 odpoledne v týdnu

já s Krakonošem souhlasím. Děti bývají po svých rodičích a berou si z nich to, co bychom si nejméně přáli. Je na nás dospělých se s tím srovnat a ne chtět vše ovlivnit a změnit. Kde je psáno, že je tvá výchova pro dítě užitečnější než jiná? V životě se budeš muset rozloučit s mnoha dalšími věcmi... My vychováváme řadu let děti jiných rodičů, kteří se rozhodně nechovají podle našich představ, byli např. ve vězení, a děti neustále ovlivňují a nám se to vůbec nelíbí. Ale oni jsou biologičtí rodiče a nají na to právo dokonce ze zákona. Jedinou cestou je pro mě otevřenost, osobní nasazení a láska, jinou radu nemám. Tedy kromě víry a naděje :-)

chápu. Vám jde o tu odkoukanou posloupnost : děda, otec a takový i syn. No, k tomu bych měla toto : podle toho, jak se syn chová k matce, se pozná, jak se bude chovat ke své budoucí partnerce. Říká se to a podle mne je to pravda. Takže jeho budoucí chování ke slečnám a ženám máte dost v rukou právě vy. Víc k tomu nemám. Opravdu bych se toho tolik nebála. Snad vám to tady trochu pomohlo. Přeju hodně štěstí !

dvě kámošky, co se dlouho neviděly: tak co kluk, už je ženatej? no jo, ale blbě se voženil, tak jeho nic nedělá a von vaří, uklízí, o děti se stará..no a co holka, už je vdaná? jó, ta se vdala dobře, ten její vaří, uklízí, o děti se stará...