ale čím jsem starší, tak mi přijde, že bez patřičného zdravého sebevědomí se nedá žít, odvíjí se od něj snad všechno. Ale úplně všechno. Od přístupu k sobě, ke vztahům, k práci, k životu, pak děti...no všechno. Jestli ho nemá vůbec, žít se s ním nedá. Člověk bez sebevědomí by mě ubíjel neustálou nejistotou, nepohodou, nedůvěrou ... protože když si není jistý sám sebou, není si jist ani vámi, nemůže vám pak věřit... Tak buďto to není tak hrozné jak píšete, nebo jestli vážně nemá vůbec žádné, tak bych to zabalila.

souhlas s Olivou, lépe bych to nenapsala.

asi budeš muset mít sebevědomí za dva. Rekonstrukci nemusí dělat jen chlap, ženská zvládne hodně věcí zařídit, objednat řemeslníky, sehnat materiál, rozpočet.
Není mi úplně jasné, zda je zakopaný pes v nízkém sebevědomí. To se nejlépe překonává vzájemnou láskou, úctou a prací. Když má jeden výsledky, má i sebevědomí.
Na tvém místě bych ještě jednou uvážila, zda chci chlapa takového, jaký je, nebo nechci. V opačném případě bych ho neměnila, ale rovnou vyměnila. Tedy s dnešními zkušenostmi po xx letech soužití, to vím přesně. Chlapa k obrazu svému změnit nelze. Naštěstí

moc vám všem děkuji za rady a názory.vzájemná láska a úcta tady je, rekonstrukci více méně řídím já, bohužel domek je přítele a nechci aby to chápal jako svou neschopnost, tak to vždycky nějak "zabalím".Nevěřím, že se změní, ale třeba časem nabude to sebevědomí právě tím, že dokončí ten domeček.Nemůžu ho vyměnit, mám ho moc ráda a věřte, že jsem o tom už mockrát přemýšlela...moje švagrová říká, že je na mě závislý, to není dobré, ale současnost je nepříznivá-nebydlíme spolu a vídáme se málo.Budu věřit, že při společném bydlení mu bude líp.

Ahoj všem, prosím o radu. Nevím co počít s manželem. Je sice hodný, ale zcela neschopný. Všechno leží na mě. Je to, jako bych měla další dítě. Když jsme spolu plánovali společný život, milovala jsem ho, takže mi to tolik nevadilo, a myslela jsem, že se to zlepší. Ale je to pořád stejné a moje láska se někam vytratila. Začínám ho nesnášet, vadí mi na něm už i věci, které mi dřív přišly normální. Ale přitom vím, že je to hodný člověk, naše děti miluje. Nechci rozbít dětem rodinu, ale tenhle život mě unavuje a deptá...

...šídlo, moc děkuji-přesně proto škemrám o rady a tak...my už děti neplánujeme, máme oba po 40roce života, máme děti z prvních manželství, což je už teď trošku třecí plocha, ale ovládám se:-).Přesně toho se bojím, že až se láska vytratí nebudu schopná si ho vážit...myslíte že by pomohla nějaká terapie s odborníkem???teď by to možná absolvovat, za pár let už ne

Dvakrát ve svém životě jsem sebrala zdeptaného losera a vybudovala mu krásné nové sebevědomí. Jako první samostatný počin mi každý z nich rychle přerostl přes hlavu a nepěkně mě podrazil. Nebrat!!! Neodpustil by vám, že jste ho zažila na dně.

ale ta se Ti nebude moc líbit.
S přítelem založíš rodinu a budeš mít celý život o jedno dítě navíc. (Hlavně trochu vzpurné "dítě", které si své "mužství" bude před Tebou a dětmi dokazovat). Tak dlouho mu budeš zvyšovat sebevědomí, až Ti přeroste přes hlavu. Tohle "dítě" bude očekávat veškerý servis a předpokládat, že všechno kolem dětí, domu, úřadů...atd. zařídíš Ty.
Ovšem píšeš, že domek je jeho. Bude jeho, i když do něj Ty investuješ společné úspory a spoustu práce.
Pak se může stát, že Tvůj muž, který si svoje sebevědomí bude zvyšovat hlavně na Tobě, potká nějakou mladší pipinku, která k němu (a ev. k jeho majetku) bude vzhlížet a Ty odejdeš s dětmi a s igelitkou.
Na to pozor !
Ve chvíli, kdy se rozhodneš si tohohle "ňoumu" vzít, veškeré svoje investice do jeho majetku si ošetři smluvně.
Vypadá to jako velká nedůvěra, ale je to příklad ze života.

Já bych do toho nešla. Chlapa si potřebuju pro něco vážit, abych s ním mohla žít.

Ctím Tvou zkušenost. Ano, tak to končívá.

Neaktualizovala se mi stránka, tak radím to, co už tu zaznělo.

Aničko, jestli už neplánujete rodinu, tak to s ním zkus, ale nic si od toho neslibuj. Neinvestuj do cizího, jen užívej společných akcí a milostného života.
Až čas ukáže, jestli to s ním půjde, nebo se budete oba trápit.
Ale to bys po 6ti letech už měla vědět.

mamča- děkuji...vypadá to, že rozumná cesta je utéct z toho vztahu.Děti mít nebudeme,jak píšeš majetek si ošetřím, jak svůj tak ten jeho-pokud s ním budu bydlet budu chtít připsat půlku, jenže co tím-časem najde sebevědomí a bude zle,snad by bylo lepší aby ho nenašel? ach jo, proč já se vždycky tak blbě zamiluju

"...pokud s ním budu bydlet budu chtít připsat půlku..." nene, to asi nepůjde. Píšeš, že máte oba děti z předchozích vztahů. I "ňouma" myslí na svoje potomstvo.

mamča-to myslí, ale jinak mu nebudu na nic přispívat,mám svoje bydlení,tak nic neriskuju,jen ten pocit...už ani nevím,jestli se tam těším,při představě jak to může skončit...ale to by asi člověk nemohl vůbec žít

Popřemýšlej o tom, proč od něj odešla předchozí žena, se kterou má děti.
Možná už to nesamostatné "dítě navíc" nezvládala a teď je jí jenom s dětmi líp.
Jsi samostatná, máš svůj byt, práci a zřejmě i potřebu o někoho pečovat. Jsi ještě mladá na to, aby ses zahrabala s problematickým partnerem. Teď je zřejmě ještě zamilovaný, tak se snaží. Co s ním ale, až se snažit přestane ?

Jestli potřebuješ někoho, kdo Tě bude bezmezně milovat a ve všem se Ti podřizovat, pořiď si psa. S ním pak můžeš podnikat spoustu věcí, najdeš nové přátele a na "ňoumu" ani nevzdechneš.

mamča-já už přemýšlela úplně o všem,asi se budu držet tvojí rady-užívat si,neinvestovat a čas rozhodne,naštěstí už nejsem na začátku života a neplánuji rodinu,jeho ex je tzv.salámista,nic neřeší,nic nechce..

Už se necítíš dobře, váháš, pochybuješ. Děti spolu nemáte, proč bys po zbytek života měla být tažnou lokomotivou, zvedačem nálady, posilovačem sebevědomí? To je vyčerpávající.

bb2-ano to je, ale říkám si-všude je něco,mám být vyčerpaná nebo nešťastná...těžko se rozhodnout,pochybuji protože jsem se nikdy nesetkala s tak "zadupanou do země"osobností,nechci být samaritán,jen bych chtěla radu jak to lépe zvládnout,kam až můžu zajít,co třeba dělám špatně...víš a díky za názor

z toho co jsem si do teď přečetla si nemyslím, že by byla chyba v Tobě, že bys Ty dělala něco špatně...
Partnerovy sebevědomí může pomoci zvednout terapeut, ale je třeba počítat s tím, že ho to změní a můžeš být i nepříjemně překvapená.
Pokud Ti, ale na něm záleží jako na člověku a přeješ mu jen to nejlepší pro něj, pak bych se mu snažila pomoci s tou terapií a podporovala jej v tom a čas ukáže ...

partnerovi.... omlouvám se za hrubku(hrubky...)

monara-díky,nemáš s tím osobní zkušenost?vím, že člověk musí povídat o dost osobních a i nepříjemných věcech a vydržet mnoho sezení,nebo se to dá zvládnout nějak bez návštěv?pracovat na sobě?

s terapií zkušenost mám a velice dobrou, proto ji také doporučuji... konkrétně znám jednoho moc fajn člověka v Praze a právě on mi moc pomohl dostat se do pohody po dochodu manžela, kdy mé sebevědomí bylo na bodě nula, no spíš pod nulou...

možná by sis měla odpovědět i ty, proč sis takového partnera vybrala. Možná ti zpočátku jeho nesmělost připadala sympatická, ale časem jsi přišla na to, že co je moc je moc. Nejsem psycholog, ale z mé krátké životní zkušenosti vím, že malé sebevědomí ukazuje buď na psychicky nemocného člověka, může být i reakcí na svět s tím, že všechno za mě udělají ti schopnější a já mám svůj klid, ale hlavně - nemám rád sebe, nemůžu milovat ani ostatní!!! Sebeláska v tom dobrém slova smyslu je prvním citem, který pak člověku umožní cítit lásku i k druhým.
A obávám se, že pokud chlap "nemá koule", nemůže si ho ženská vážit. Prostě by tam ten zdravě malinko průbojný testosteron měl být přítomen.

můj bývalý muž ,,koule,, má, ale sebevědomí ne, a projevuje se to tak, že si hraje na machra a všechny kolem sebe úkoluje... Je to ten typ co navenek vypadá jako vyrovnaný sebevědomý chlap, ale ve skutečnosti sám sobě nevěří. Rodiče ho za úspěchy nechválili, ale za každý neúspěch kritizovali... horší je že on si myslí že je to tak správně

tvůj partner si svůj problém uvědomuje? Chtěl by se von sám změnit, makat na sobě? Pak může bejt terapie úspěšná (doporučuju spíš některou z "alternativních" metod). Jinak to bude ztráta času. Pokud bys chtěla zakládat rodinu, radil bych taky úprk, ale tebe už čas netlačí, děti mít nebudete. Tak bych tomu nechal přirozenej průběh. Rozejít se můžete kdykoli v budoucnu - až ho budeš mít dost. Teď ho máš ráda a rozchod by tě bolel? Tak to neřeš, jen si zachovej nějakou nezávislost. Já vosobně bych volil spíš volnější vztah trochu "na dálku" s tím, že každej má svý vlastní zázemí. Aby z tebe po rozchodu třeba nebyl bezdomovec. Zvlášť jestli má chlap chuť něco se sebou udělat, tak bych ho hned přes palubu neházel a podpořil ho. Hlavně by sis měla pořádně ujasnit, koho vedle sebe chceš, proč miluješ tohodle chlapa a jak to je s tvým vlastním sebevědomím. Začal bych se na tvym místě zajímat vo to, jaký moje vlastní téma mě žene do vztahu s někým, kdo mě vlastně vůbec nevyhovuje - to můžeš udělat sama a bejvá to nejlepší začátek řešení problémů. Je taková jedna terapeutická poučka - člověk, kterej někoho svýho blízkýho posílá na terapii, by měl terapii absolvovat sám. Dozví se nečekaný věci. Funguje to velmi dobře.
P.S. Připsaná půlka baráku ti žádnou budoucnost v případě rozchodu nezajistí, zajistí ti jen nějaký soudní tahanice vo vyplacení tý půlky. Já bych si v týhle situaci nechal bydlení svoje. Už proto, že budete mít taky zjevně velkej problém s těma dětma z předchozích vztahů - při společným soužití to bude drhnout pekelně.

monara-přesně-výchova-jeho rodiče mu sebrali sebevědomí už před pubertou, pak ho šoupli na učňák na inter,jeho manželku vždy kritizovali a teď, když našel kuráž od ní odejít jí oslavují a jemu dávají vinu za vše...je to složité. Monaro-prosím pošli mi kontakt třeba do mailu na toho poradce,přítele taky nejvíc rozhodil rozvod.
díky,dáváš mi naději a to je MOC:-)

posílám odkaz na stránky kde je kontakt a reference:
http://www.znamylekar.cz/marian-bartos/psycholog/praha?utm_source=mailing&utm_medium=email&utm_campaign=new_opinion_info

ale jsem z toho volajaká zmetěná. Anna píše:
Velice ho miluji, je moc hodný, vstřícný, laskavý, obětavý, něžný,

a za necelých 24 hodin:
vypadá to, že rozumná cesta je utéct z toho vztahu.Děti mít nebudeme,jak píšeš majetek si ošetřím, jak svůj tak ten jeho-pokud s ním budu bydlet budu chtít připsat půlku, jenže co tím-časem najde sebevědomí a bude zle,snad by bylo lepší aby ho nenašel? ach jo, proč já se vždycky tak blbě zamiluju

Jak se teď módně říká - WTF???!!

Krakonoš-moc děkuju za názory,zvlášť od chlapa je to moc přínosný,on terapii už jednou začal, ale přišel do toho ten rozvod a byl konec,dík i za to, že bych měla na terapii já-už jsem o tom přemýšlela,třeba bych pak uměla mít vztah"na dálku",zatím mi to jde jen občas,stýská se mi...a jakou alternativní metodu máš na mysli???...s tím majetkem je to vždycky problém,zvlášť když jde o dědictví,každopádně díky a ještě napiš:-)

monara-díky za odkaz:-)

Např. kineziologie, regresní terapie, existujou taky lidi, který pracujou se skupinama (pro tvýho chlapa teda nějaká mužská skupina, kde se pracuje s mužskou energií, tématama mužství, sebedůvěry, iniciace, atd. atd.) - je nutný hledat na internetu, kdo hledá, najde. Dá se taky hodně pochopit samostudiem, je spousta dobrejch knih na téma mužství, namátkou autoři David Dejda, Richard Rohr, Robert Bly a bude jich mnohem víc.

Krakonoš-teda!,jsi odborník:-)moc dík,určitě něco najdeme,teda chci aby to vyšlo od něho,zájem je nejdůležitější,třeba zkusíme i společnou poradnu

se vlastně rozvedl? Píšeš, že "našel kuráž od ní odejít" a pak "přítele taky nejvíc rozhodil rozvod" - trochu mi je to v protikladu. Exmanželka je zřejmě spokojená a vyrovnaná - a trochu z tebe k ní cítím zášť (označení "salámistka") - co by jako měla teď řešit a chtít?
Souhlasím s názorem, že pomoct si a pracovat na sobě musí hlavně on - je to jako s alkoholismem - okolí může pomoci, ale ten člověk sám musí CHTÍT.

říkala jsem si přesně to samý...

proč se rozved? Třeba ho bejvalka nutila chodit na terapii, aby nebyl zakřiknutej. Hergot, baby, to musíte furt chtít chlapa převychovat? Vybírejte, přebírejte podle vlastního vkusu, ale nepočítejte s tím, že ho někdy předěláte.

našla jsem na netu zajímavé stránky, zkus se podívat www.zenajelaska.cz

kolemjdoucí-nechci ho předělat!přečti si to celé, bez sebevědomí je život těžký,i pro partnera

já jsem to četl celé.

.Nechci náš vztah ukončit

tam píšeš. Takže zbývají dvě možnosti. Buď se s tím smířit, nebo ho předělat. Já tvrdím, že předělat nelze. Tudíž zbývá jedna možnost, smířit se s tím. Já sám bych to řešil rozchodem. Nevidím žádný důvod, proč si nechávat porouchané auto, které se nedá opravit. Prostě si koupím nové. Na světě jsem jenom jednou a chci, aby můj život byl takový, jaký si ho já přeji. Předem upozorňuji, že neříkám aby sis našla si jiného. Solidních chlapů je totální nedostatek a Krakonoš je už zadanej. Takže jestli nemáš na to, žít spokojeně sama, smiř se se stávajícím stavem.

díky,mám už vybráno,všechno je kompromis.

s tim předěláváním máš sice pravdu, ale tady jde trochu vo něco jinýho. Jasně že je kravina, aby žena toužící po kavárenským intelektuálovi našla sobě nadšenýho fotbalistu a tahala ho na Janáčka, by ho zkultivovala. Tohle JE předělávání. Ale nulový sebevědomí je handicap, něco, co tě prakticky dlouhodobě diskvalifikuje z jakýhokoli vztahu, a něco, co zpravidla vadí i samotnýmu nositeli týhle vlastnosti. Zároveň se na tom do určitý míry dá zapracovat a zlepšit to. Partnerský vztahy máme mimo jiný taky proto, abysme se něco naučili a abysme se - vodpusť to zlý slovo - vyvíjeli, tedy měnili. Takže Anin chlap má možnost plout životem vod jednoho krachlýho vztahu k dalšímu, nebo, za pomoci milující partnerky, zbavit se nežádoucího rysu svý povahy - pokud ho von sám jako nežádoucí vnímá.

Krakonoš-srdečné díky,nechci ho předělat, chraň bůh, jen pomoct se zvednout a tady jsem chtěla radu jak nejlépe na to, díky žes to za mě vysvětlil

Přečti si ještě jednou, co napsala Eliška61 : květen 27, 2014 08:51.
Abys pak nebyla překvapená.

mamča-já vím,i o tom jsem přemýšlela,pomoct mu chci, ale pořád budu ve střehu:-),být sama mi nedělá problémy,takže když bude změna nežádoucí beru roha,včas:-)stejně to člověka zasáhne,vím,moc díky za starost:-)

taky mě trochu děsí ta jeho závislost na mě,snad je to tím, že spolu nežijeme,uvidíme pak,někdy mi připadá, že mě vydírá tím svým"stýská se mi, chybíš mi,nemůžu bez tebe být",ale když to použiju k tomu aby urychlil rekontrukci abysme měli kde být spolu, nic se nestane,tak nevím...