Ahoj Danielo, ráda bych požádala o radu. Je mi 27 let, před pár měsíci jsem se seznámila s fajn mužem, se kterým si výborně rozumíme, prostě máme se rádi. Můj problém spočívá v tom, že je to můj první muž, kterého jsem tzv. oficiálně představila doma. Zpočátku bylo doma všechno v pořádku... běžné chození a společné víkendy. Teď se ale potýkám s tím, že je mi vyčítána "přílišná náklonnost" k němu.
Je to hlavně ze strany mojí matky, se kterou žiju v společné domácnosti v rodinném domku. Vyčítá mi, že jsem teď víc s ním, že jsem se změnila ve svém chování, no prostě když spolu mluvíme, vždycky se to zvrhne v hádku o pořád stejných věcech. Nedávno mi dokonce zakazovala trávit víkendy u něho, prostě si to nepřeje. Snad je to všechno způsobeno tím, že jsem z věřící rodiny, kde je nepřípustné, abychom já a můj přítel spali "pod jednou střechou". Myslím, že by jí vyhovovalo chodit na rande jednou za týden na dvě hodiny. Jsem z toho všeho hodně zdrcená, prostě se někdy cítím jako malá holka, která pořád musí říkat kam jde a v kolik bude doma. Nějak nemůžu s mamkou rozumně mluvit... ona stále jen pláče, nejí a naříká, že ji nemám už ráda. Chápu, že dosud jsme dělaly všechno spolu, mám ji ráda, ale nemůžu se pořád jen jí podřizovat. S přítelem o tom všem mluvíme, bohužel ani on není ušetřen přímému nepříjemnému rozhovoru s mou matkou a vím, že se mu to nelíbí. Už mi párkrát navrhl společné bydlení. Já s tím návrhem souhlasím, ale nechci dělat ukvapená rozhodnutí v domění, že tak se všechny problémy vyřeší. Má mamka, jak postupem času zjišťuji, je dost psychicky na dně. Chtěla bych se s ní usmířit, ale nevím jak na to. Přítele už raději domů nevodím, nechci ho neustále vystavovat takovým situacím. Proto vás prosím o radu, co se to vlastně u nás odehrává. Moc prosím a děkuji RŮŽENA
|