 Ahojky. Narazila jsem na tuto stránku a četla jsem si pár dotazů, na které jste pak odpovídala. Většinou to bylo vše ohledně manželství... Doufám teda, že se vám můj "problémek" nebude zdát směšný. Týká se mého bývalého. Poznala jsem ho v sedmnácti, táhlo mi na osmnáct, jemu bylo 22. Teď mu bude 25, mě je 20. Dohromady jsme to dávali dlouho, trvalo 2 měsíce, než uznal, že mě má rád a že spolu budeme. Já se do něj moc zamilovala, a byli jsme pak spolu celé dva roky. Jenže on se se mnou v únoru rozešel s tím, že chce být sám (bývali jsme spolu skoro každý den, kromě neděle). Jenže asi za měsíc se dal dohromady s holkou z jinýho města, teď jí je tak 18 (je to asi od nás kolem 60km). Teď k problému. Já jsem už sice pak měla někoho jinýho, jenže jsem se nemohla zbavit citu k němu, tak jsem mu to řekla, on odpověděl, že ke mě taky něco cítí, ale že to bude chtít čas. To jsem chápala. Já se s tím druhým rozešla, od té doby jsem sama. On s tou holkou byl pořád. Je pravda, že jednu dobu jsme se občas scházeli a už to vypadalo nadějně, ale zase se to zvrtlo. Já ho pořád miluju, moc o něj stojím, ale vážně nechápu, co vlastně chce. Vypadalo to, že se mnou chce být a pak se to zvrtlo a nic. Pak si píšem, scházíme se, na rozloučenou si dáme pusu, ale pak zase vycouvá. Jenže - teď nejen, že mne tedy nejdřív vyměnil za tu 18tiletou, ale teď si najednou vybral téměř 30ti letou ženu s dítětem a mě to rozum nějak nebere. Už u ní bydlí. Mrzí mě to, chtěla bych ho zpátky, ale vůbec nevím co mám dělat. Budu ráda, když mi na tenhle zmatenej problém napíšete názor. VĚRČA
|
naprosto přesně. Proč jen takhle dokážeme uvažovat jen pokud jde o druhé? Když se to týká nás samotných, nějak to nejde...
