Takže soud - svěření do péče - dnes je moderní a prosazovaná střídavá péče. Já její zastánce nejsem, chtěla bych dceru do své péče, a napsala bych to do návrhu k soudu i s důvody, které mne k tomu vedou. Ty samozřejmě napiš svůj návrh, svou představu. Pokud soud svěří dceru do tvé péče, měl by na tvůj návrh taky rozhodnout o styku otce s dcerou - jak často, na jak dlouho, kde si ji vyzvedne, kam ji vrátí - rozmysli si jak bys to chtěla, a to napiš do návrhu. Dále bude soud rozhodovat o výši alimentů - ta se bude odvíjet jednak od toho, zda bude dcera svěřena do tvé péče nebo do střídavé péče, jednak od výše příjmu partnera (ty jsi zřejmě na rodičovské dovolené, takže příjem nic moc). Úplně nejlepší je se na výši výživného domluvit, ale to možná taky nebude reálné. Částku do návrhu bych dala vyšší, ale zase ne zcela nereálnou.
Do návrhu napiš jak to chceš ty - např. dcera do tvé péče, styk s otcem jednou za 14 dní sobota celý den, či víkend (sama musíš vědět, co dcera zvládne), a třeba každou středu od 15 do 18 hodin, výživné 3.500,--Kč.
Návrh na to všechno výše popsané, který podáš na soud, dostane k vyjádření tvůj partner. Z toho pak bude čerpat soud při soudním jednání a rozhodování.
Doporučuji vše promyslet s chladnou hlavou.
To, co teď absolvuješ kvůli dceři, budeš muset absolvovat i kvůli dítěti které čekáš, samozřejmě až se narodí.

Jitka musí počítat s tím, že do doby, než děti nebudou samy schopny se živit, bude procházet možná i každoročním kolečkem na soudu ( možná tak 10 párů ze stovky je schopno se dohodnout o dětech)ohledně zvýšení výživného, snížení výživného, úpravy styku, změny výchovy, změny styku, někdy o změny příjmení, souhlas s právním jednáním za děti, když děti mají majetek (zdědí něco, babička založí stavení spoření nebo daruje byt apod.),třeba jednání o určení otcovství u dalšího dítěte, mnohdy vymáhání výživného, jednání na polici ohledně trestního oznámení, výslechy, podle nového občanského zákoníku soud má vyslechnout ve věci týkající se dětí i dítě ve věku nad 12 let - už se nejedná jen o spor rodičů, ale děti budou seznámeny s neshodami rodičů. Prostě neschopnost se dohodnout ovlivní celý život rodičů a dětí.

škoda, že sem píšeš až v momentě, kdy ses rozhodla vztah ukončit. Předpokládám, že dotyčný je otcem obou dětí. A děti mají na svého otce právo, zrovna tak jako on na ně, Je rozdíl pokud tatínek doma ječí, bije vás, pije a nedává peníze nebo se zlobí, protože se děje něco jinak než by si představoval, vyjadřuje nespokojenost s tvým chováním například.
KAždopádně záleží, zda je otec zapsaný v rodném listě dětí a zda má o ně zájem. Pokud ano, je to od něj chválihodné, můžeš třeba počítat s alimenty. To není zanedbatelné, poněvadž zřejmě budeš brzo opět na mateřské a každá koruna se bude hodit.
Zkus prosím uvést víc argumentů, proč musíš otce tvých dětí opustit. Věřím, že jsi pod tlakem a snažila ses situaci vyřešit, nicméně asi máš toho člověka i rádá, pokud jsi s ním zplodila 2 děti. Přece nejsi tak nezodpovědná matka, abys spala s mužem, který tobě i vašemu děcku jen ubližuje...

souhlasím s tím, že děti mají na svého otce právo, nicméně pokud tatínek neustále vyvolává hádky a dělá doma dusno takové, že se dcerka přestává smát, skoro při každé hádce brečí a ačkoliv se v noci budila vždy jen jednou, tak se poslední dobou budí i 2x - 3x a to s pláčem, tak si myslím, že je důležitější její klid. Snažila jsem se několikrát domluvit, abychom spory řešili až v době, kdy dcerka spí, ale není schopný (nebo spíš ochotný) to dodržet. Snažila jsem se tedy opět několikrát se domluvit, že se před dcerou alespoň nebude nahlas křičet a pokud ano, tak s ní odejdu z místnosti. Výsledek byl takový, že mi jí ve chvíli, kdy začal zvyšovat hlas, vyrval z ruky, abych s ní odejít nemohla, navzdory tomu, že malá brečela. Navíc poslední dobou k vyvolání hádky stačí jakákoliv záminka. Přítel je velký perfekcionista a navíc zvyklý vše řídit, takže vše musí být přesně podle něj, jinak je to špatně a následně je špatný ten, kdo neudělal cokoliv dle jeho představ. Kdo žil s pedantem, asi ví, o čem mluvím, kdo ne, tomu se ten neustálý tlak těžce vysvětluje. Je velmi únavné být s někým, kdo vám neustále dává najevo, že jste špatná a má potřebu vás neustále vychovávat. Poslední dobou snad i trestat - třeba když mi před návštěvou vyhazoval mé věci do odpadkového koše, protože ležely na místě, kde ležet neměly... Čím dál více se obávám toho, že stejný přístup by jednou aplikoval i na děti a já chci, aby z nich byly zdravě sebevědomí, spokojení lidé (navzdory tomu, že nebudou dokonalí) a nikoliv abychom v nich vypěstovali nějakou neurózu nebo sklon k depresím.

a věřím, že soud svěří děti do péče tobě, zvlášť pokud uvedeš tyhle skutečnosti (a třeba to i někdo, např. ta návštěva dosvědčí, kdyby náhodou nepřítel trval na dětech ve svý péči). S člověkem s poruchou vosobnosti se žít nedá a ty děti by to vodnesly pekelně. Jenom je mi líto, žes neměla dost rozumu, abys s takovym magorem nevotěhotněla podruhý, protože to už jsi musela vědět, co je to zač. Ale s tim už nikdo nic nenadělá.
No a postup je ten, že podáš na vopatrovnickej soud návrh svěření dětí do péče, úpravu styku otce s dětma po rozchodu a výživný, v podstatě se to musí řešit úplně stejně jako při rozvodu. Na sociálce poraděj, podrobně, správně a zadara (aspoň doufám, že toho jsou za ty prachy, co nás každýho stojej, schopný ), navíc stejně, aspoň podle starýho práva to tak bylo, soud určí dětem nějakou tetu ze sociálky jako vopatrovnici a s ní tě minimálně jedno setkání čeká.

dost rozumu ohledně druhého otěhotnění jsem neměla,to je pravda. Vzhledem k tomu, že jsem teprve měsíc před tím přestala kojit a mám teď docela slušnou podváhu (o 6 kg méně než před prvním těhotenstvím), tak jsem to prostě nehlídala dost pečlivě, protože mne dr. pořád říkal, že takhle hubená podruhé neotěhotním. Na druhou stranu to chvíli vypadalo, že párová terapie nám přeci jen pomůže a všechno se srovná. Ale stejně nelituji - sice to takhle bude výrazně těžší a je mi to líto kvůli miminku, ale na druhou stranu je mi 40 a žádné druhé už by tudíž být nikdy nemuselo.

ale tomu nevěřím.

Pravda i doktoři jsou různí, nepochybně jsou mezi nimi i šarlatáni, ale že by ti tvrdil, že neotěhotníš jen proto, že jsi hubená (a kojíš), tomu nevěřím. Je to hodně rozšířený mýtus, že při kojení nelze otěhotnět, ale myslím, že doktoři ho určitě nešíří.

Soudy primárně svěřují děti matce. Pokud by ho chtěl získat do péče tvůj druh, musel by o to soud výslovně požádat, a kromě toho dokázat, že u tebe by vašemu dítěti bylo špatně, že mu nejsi schopná poskytnout příslušné zázemí.

Výživné a poměry k dětem se řeší stejně u nesezdaných párů jako u manželů, tam v tom není rozdíl.

Jinak máš naprostou pravdu. Než vychovávat děti v takových poměrech, to už radši rozchod. Ono by to nakonec mohlo dopadnout i tak, že nejen, že by to byli neurotici, ale on by děti poštval i proti tobě (takové to: "Podívej, jaká je tvoje matka bordelář, podívej, jak je hloupá, podívej...").

S takovými lidmi dokáže žít jen totální masochista a naprosto submisivní člověk.

věřit nemusíš, ale pokud má Jitka velkou podváhu, tak je pravděpodobnost otěhotnění opravdu nízká ( i když ne nulová, jak je vidět ). Moje kamarádka v důsledku vleklé manželské krize zhubla tak, že přestala menstruovat. Bála se tehdy, že je ke všemu ještě těhotná, ale gynekolog jí řekl v podstatě totéž, co Jitce.

přesně jak píšeš, je to o pravděpodobnosti. Ano, stres a nad/pod- váha hrají velkou roli, ale nic není 100%, takže by jí něco takového žádný gynekolog neřekl.