si neříkej. Stala by ses tou co ho uhnala. Plánovat mimčo je důležité a se svatbou to nemá co dělat. Příjde mi, že když ten tvůj bude chtít dítě tak to bude i s oltářem. Má to vzorem v rodině. Tobě bych radila jezdit na víkend k jeho rodičům s ním. Nechápu proč to pro tebe není důležité. Poznala bys svého přítele tak jak ho neznáš . Taky se očekává, že se do rodiny začleníš. Píšeš, že je tam vždy hodně lidí a dětí, tak nechápů proč tam nejsi vždycky i ty. Práce tam je dost i pro tebe. Určitě by mi ovšem vadilo tam jezdit každý týden a prosadila bych si jednou pojedeme k vašim a jednou budeme mít svůj program. Myslím, že se takhle ukáže jak na tom vztahově jste.

Třeba "lásko, už mám věk na dítě, pokud bych otěhotněla, tak bych se nezlobila. Vysadím antikoncepci, co si o tom myslíš?" a pokud by řekl, že zatím dítě nechce, ptala bych se, proč a kdy ho bude chtít? a na rovinu bych mu řekla, čeho se bojíš - že nechceš skončit jako tvoje kamarádka, a jak pohlíží na Váš vztah on, jestli s tebou počítá jako s matkou svých dětí. A zkusit to udržet na věcné úrovni, žádné výčitky a přehnané citové výlevy.

jak se dva lidi, co spolu tři roky žijou a prej se milujou, dokázali po celou tu dobu vyhnout tématům, jako jsou představy vo budoucnosti, vo místě, kde spolu budou jednou žít, vo počtu dětí, který spolu jednou budou mít (a kdy tak asi by si to představovali), atdatdatd.... Pak taky nerozumím tomu, proč dva lidi, který spolu tři roky žijou a údajně se milujou, nejezděj na pracovní víkendy do rodiny jednoho z partnerů společně.
Vychází mi z toho, že jednak spolu asi moc nekomunikujete, jen si tak užíváte hezký chvilky, a navíc to trochu působí tak, že tě tvůj přítel před rodinou tak trochu schovává (a pak by mě dost, bejt tebou, zajímalo proč ). Takže v tuhle chvíli bych se ani tak neptal, jak si říct vo svatbu, jako spíš: Je to ten pravej? Možná bude stačit pár společnejch víkendů na stavbě, možná konečně první delší vážnější rozhovor vo vaší společný budoucnosti, a budeš na tuhle votázku znát vodpověď. Takže tím bych začal.

No, tak trochu nerozumím, proč by měla Denisa automaticky trávit víkend prací na domě bratra svého přítele. Pokud bych to měla za sebe, pomohla bych, pokud by mě to bavilo, ale asi ne automaticky, přes míru, co zvládnu. Možná bych navrhla nějaké věci, které pro ně ráda udělám. Nebo jsem si aztím nevšimla, že by se ochotné stavařky jen tak upisovaly na darování většiny svého volného času rodině.
Ano, může se stát, že je to super rodina a oni dva se vezmou a pak jim zase rodina bude hlídat děti a pomůže na stavbě a bude dodávat domácí vajíčka. Variant, které mohou nastat, je ale víc...

protože na těchto víkendech se opravdu poznají. Výlet na kole může být fajn skoro s každým. Krakonoš to napsal přesně tak jak to cítím i já. Denisa je v pozadí zájmu. Sama společné víkendy neplanuje a partner dává přednost rodině před partnerkou. Něco je špatně.

já nepsal nic vo tom, že by tam měla "dřít". Spíš jsem měl na mysli, že pokud mám s někým tak vážnej vztah, že s ním chci děti, tak mi připadá automatický, že chci poznat jeho rodinu a chci se s ní - aspoň vobčas - stýkat, zvlášť když vidím, že ta rodina je pro mýho partnera tak důležitá, že jí věnuje velkou část svýho volnýho času (protože skutečně potřebujou jeho pomoc, ne z nějakýho "mamánkovství", a lze předpokládat, že takováhle rodina to v budoucnu zase nějak vrátí jemu). Už třeba proto, že bych chtěl předejít budoucím kecům vod tchánů ve smyslu: "Tenkrát, když jsme stavěli, tak ses tu ani neukázala, aby sis nevodřela nalakovaný nehtíky, ale teď, když potřebuješ hlídat mimino, tak jsme ti dobrý..." Takže mě prostě připadá to, že tam vona nejezdí vůbec, jako něco divnýho. Ale je možný, že to já jsem prostě divnej.

že musí Denisa házet lopatou. Ale sama píše, že je tam hejno dětí (nevím jak velkých). Tak kdyby třeba pomohla s jejich hlídáním, nebo vymyslela pro ty starší děti nějakou zábavu, tak by to pomohlo celé široké rodině a hned by se mezi nimi cítila jako "svá".
Vstup do takovéhle široké rodiny nebývá snadný, ale večerní posezení po práci u ohně dokáže sblížit, a nekoukali by na ní jako na "slečinku z města".
Občasné výlety na kole a dobrý sex je na trvalý vztah trochu málo.

Tak já v textu nenašla, že Denisa s přítelem nejezdí za jeho rodiči NIKDY. Naopak píše, že tam s ním občas jezdí. To mi přijde přiměřené- docela zírám kolik je tady lidí, kteří by víkendy trávili ochotně hákováním na cizím baráku. Navíc netuším do jaké míry by pravidelné Denisiny víkendy s tchyní ovlivnily touhu jejího přítele se vázat a pořizovat si děti.Nevím, no, já mám třeba bráchu, který má pocit, že kdo si pořídil děti do 35 let, tak si zkazil život (je mu 2 a jeho názor na "předčasné" závazky by těžko změnilo to, že by mi jeho přítelkyně pomáhala na baráku.
Podle mého by to chtělo důkladnou a podrobnou debatu o představách o vaší společné blízké i vzdálenější budoucnosti...

že přítelkyně tvýho bráchy tenhle jeho postoj znají, von se s nim nijak netají, a tak vony nejsou nucený psát na Kudlu dotazy, kdy už konečně se dočkaj miminka, je tak? Pak je všecko oukej, ale tady slečně tazatelce to její problém nevyřešilo. Bude se ho na to muset zeptat. Řekl bych.

Tak to je celkem zřejmý, že nemáme věšteckou kouli, abychom věděli, jak to má hozeno její přítel. Je potřeba, aby si o tom promluvili oni dva...já jen psala, že problém asi nebude v tom, že by se po třech letech soužití znali málo a tudíž mi nepřijde pravděpodobný, že by postoj Denisina přítele k závazkům ovlivnil počet odpracovaných hodin na domku jeho bráchy. Já vidím jako jediné řešení se na to zeptat- nespoléhat na všelijaké náznaky které kolikrát pánům (pánové prominou nedojdou a na férovku do toho prostě říznout.

vidím to stejně jako Sandra, lépe bych to nenapsala. Rozhodně nevidím problém, natož jeho řešení, v tom, že by měli trávit víc času v partnerských rodinách. Denisa to napsala celkem jasně:

Je nejmladší ze 4 dětí, všichni jsou už ženatí a mají děti. Takže když někdy jedu s ním k nim, je tam vždy velká společnost, plno lidí, plno dětí, prostě rušno. A já nějak cítím, že on tohle ještě nechce.

A já ho celkem chápu, k užívání si rodinné pospolitosti si musí dojít každý sám a provozovat to jen v té míře, která je mu vlastní, jinak hrozí křeč a nedorozumění. On je zjevně rodinným životem ze své původní rodiny natolik nasycen, že nemá ještě potřebu ho naplnit ve své rodině, užívá si soukromí ve dvou. Fakt je, že tyhle chvíle jsou neopakovatelné a časově omezené, Deniso :-) jakmile začneš s rodinou, je to nafurt a někdy pěkně natvrdo, tak to opravdu chce do toho jít s chutí a touhou z obou stran, ne proto, že "ta moje už chce pod čepec".

byli jsme v kině, večer byl fajn, všechno super, a já se ho najednou zeptala, jestli se mnou počítá i do budoucna, jestli by se mnou chtěl být už na pořád.
Ale asi jsem to dělat neměla. Napřed bylo chvilku ticho, že jsem si až myslela, že už usnul, ale pak mi řekl, že co mi na tomhle životě chybí, že je úplně šťastnej jak to je a co bych chtěla měnit? Nějak jsem tam vycítila takový nepříjemný podtón, ale já se už prostě musela zeptat. Řekla jsem, že bych chtěla mít děti a normální rodinu.
Pak začal mluvit něco o tom, že o tomhle ještě nijak neuvažoval, že neví, co by mi na to měl odpovědět, ale že on rozhodně ještě těď děti neplánuje, a ještě cosi o práci, a tak to nějak všechno zabalil, že jsem jen řekla OK, a otočila se a dělala že spím. On usnul hned a já skoro do rána nespala.
Nestojím za nic, jsem z toho špatná a říkám si, že proč jsem to vlastně říkala, a pak zase, že jsem to musela říct. No, ale co teď?

ale stále ještě bys z toho nemusela vyvozovat nějaké velké závěry, asi byl tím překvapený a nevěděl jak zareagovat. Určitě se k tomu asi vrátí, myslím si.

Teda ty mi dáváš, takhle na dobrou noc. A teď bych tě měl chlácholit, že to bude dobrý... No, někdo se třeba najde, ale u mě Deniso, u mě to dobrý nejni ani trochu. Nic si nevyčítej, neudělalas nic špatnýho, normálně ses zeptala na to, co je ve vážnym vztahu naprosto zásadní. Je to ještě důležitější, než v jakýho boha kdo z vás věří a jakou partaj volíte do parlamentu.
Teď víš jedno - von vo tom takhle vůbec nepřemejšlí. To může mít tři hlavní příčiny (pominu různý poškození mozku a tak, to bys už věděla): Buď je velmi úspěšně praktikujícím buddhistou (nebo jinej podobněj východní duchovní směr) a podařilo se mu to, oč se všichni hledači osvícení snaží - totiž žije jenom přítomností tady a teď. (V tom připadku mu gratuluju, moc takovejch po Česku neběhá). Nebo je příslušníkem některý z těch menšin, žijících na našem území, který mají žití v přítomnosti tady a teď nějakým nespravedlivým řízením vosudu prostě nadělený jako dar vod pánaboha a nemusej se k tomu prokousávat hodinama meditací a cvičení . A nebo, a tahle možnost se mi bohužel jeví jako poněkud pravděpodobnější, prostě nedozrál v dospělýho chlapa, kterej chce vod života ještě trochu něco jinýho než jen příjemně plynout, užívat si jeho darů, prostě se bavit. Samozřejmě se hned nabízí votázka - dozraje k tomu někdy? A kdy? No, to nikdo neví. Ze svý zkušenosti a svejch celoživotních pozorování ti ovšem můžu říct, že pokud to někdo ještě neví ani v pětatřiceti, jestli vůbec chce mít děti a rodinu, už se z něho nějakej starostlivej taťka budující hnízdo zpravidla nevyvine. Ano, známe případy, kdy tomu tak nebylo, většinou mezi slavnejma umělcema. Ale u nich se to dá ještě vysvětlit tím, že byli v mládí příliš pohlcený tím uměním. Ten tvůj ale asi druhej Goťák nebude, že ne? Prostě podle mýho Tobě s tímhle panáčkem reálně hrozí, že se nebude cejtit ještě ani v době, kdy ti ty hodiny dotikaj. V horším případě ti za pět let voznámí, že zbouchnul vosumnáctiletou kámošku svý neteře a že jistě pochopíš, že se vo ni teď musí postarat.
Je to smutný, ale já bych asi se začal pomalu rozhlížet kolem sebe a přestal bych se na tohoto přítele upínat jako na budoucího celoživotního partnera. Není třeba mu hned zejtra vyprávět vo tom, že je konec. Ale začal bych se na ten konec trochu chystat a vnitřně se votevřel vokolnímu světu, třeba se někdo vobjeví. A pak se uvidí. Hezkej sex a jezdit na kole, to můžeš s kdekým, to fakt nejsou tak nenahraditelný kvality.
Tak dobrou a nevěš hlavu, tyhle krize vobvykle vedou k posunu k něčemu lepšímu.

že zřejmě stojíš před volbou, jestli chceš tohoto partnera, nebo normální rodinu. Zdá se, že obojí mít nemůžeš. Ale nic si z toho nedělej, to je život. Někteří lidé prostě nejsou použitelní pro reálný život. A on je jeden z nich: Randit, užívat si ano, ale víc po něm nechtěj.

Hm, no to není úplně radostný, ale určitě není chybou, že ses zeptala. Jste spolu 3 roky a není vám 15- to, že ho po té době zaskočí dotaz, jestli s tebou plánuje rodinu bohužel tak trochu značí, že s tebou jako s matkou svých dětí nepočítá, že ho to zatím ani nenapadlo. Myslím, že po 3 letech vztahu a s třicítkou na krku je třeba vědět, jestli váš vztah má nějakou perspektivu...no, nemá. MOžná bych tomu dala pár dní a pokud by se k tomu nevrátil sám od sebe, tak bych to téma načla ještě jednou já- jestli se mu to náhodou nerozleželo v hlavě, když teď zjistil, že jsou i takováto témata k zamyšlení. A pokud se zase bude tvářit jako když kousnul do šťovíku, tak bych ho už tou otázkou dále netrápila a pomalu se začala rozhlížet po někom jiném...
Ono je možné, že časem k té touze po rodině dospěje, ale otázkou je kdy to bude (jestli vůbec někdy) a jestli tou dobou pro tebe už nebude pozdě. On si může pořídit děti v pohodě i za 10, 15 let, pokud si najde mladší partnerku, on si může dovolit nezávazně randit, ty už tak úplně ne, pokud o ty děti stojíš.

ale trochu mi to připomíná mou vlastní zkušenost. Bála bych se, jestli v tom není ještě něco jiného. Přinejmenším v případě, že Denisa se s jeho rodinou vůbec nezná, jestli tam není ještě někdo další...
Každopádně nejhorší, co bys mohla udělat, je dál mlčet. Ptej se, protože jestli se budeš bát zapřádat hovory o důležitých věcech, budeš se jednak domýšlet třeba i nesmysly, a jednak až se to všechno provalí, budeš hořce litovat, žes do toho neřízla už dávno.
Možná jednou, jako já, budeš mít normální vztah, ve kterém otázky na budoucnost nejsou tabu, a budeš se divit, jak jsi to mohla tak dlouho snášet.

A neboj se, máš nezadatelné právo vědět, na čem jsi.

zeptala ses a aspoň víš, na čem jsi... je taky možné, že o tom nyní začne uvažovat... já bych mu nechala pár dní na rozmyšlenou a pak se ho zeptala, jestli o tom aspoń přemýšlel a jak si to tedy představuje dál...
Podle reakce bych se pak zachovala dál... pokud chceš svatbu, rodinu, děti, tak asi nebude ten pravý partner... kamarádka to tak měla podobně... ale protože se nechtěl pořád nějak vyjádřit, zkusila (sice to bylo docela drastické) mu říct, že je těhotná... a on se k tomu postavil jako chlap... sice za pár dní přišla s tím, že není, že to bylo jen zpoždění, ale dnes jsou spolu přes deset let a mají dvě děti... on jí tenkrát řekl, že o tom do té doby nepřemýšlel, ale když už se stalo, tak se mu ta myšlenka na děti a rodinu začala líbit, že sice počítal s tím, že až někdy v budoucnu by to tak být mohlo, ale přijal ji za svou rychleji, než sám čekal... nevím, jestli bych něco takového udělala já, ale holt někdy se ten osud asi musí popostrčit...

Podle reakce bych se pak zachovala dál... pokud chceš svatbu, rodinu, děti, a on si bude dál stát za svým původním názorem, tak asi nebude ten pravý partner... pokud o tom bude aspoň trochu přemýšlet a nebude to odsouvat na velmi vzdálenou budoucnost, pak bys mohla mít šanci...

Kdyby se pán lekl své nerozhodnosti, sám by spěchal uvést všechno na pravou míru - například: Miluju tě, ale děti zatím nechci, ale taky nechci o tebe přijít. Myslím, že už víš všechno, co potřebuješ. Na tvém místě bych se snažila "zženštit se", trochu se od něj odpoutat, nebýt vždycky po ruce a starat se sama o svou zábavu. Třeba zpozorní, když zjistí, že nevzdycháš a netlačíš na něj. Třeba se mu jenom uleví. Ale ty bys na něj už neměla myslet jako na svého partnera. Chvilku to bude dost bolet, ale přejde to. Spolehni se.

když v pětatřiceti ještě chlap neví co chce, moc nadějí na prozření bych nečekala.
Je moc dobře, že jsi si s ním promluvila o budoucnosti a teď už asi tušíš na čem jsi.
Začni si žít svůj život bez něj. Buď pochopí a přidá se, nebo taky ne.
Ty už ale budeš pro příště vědět, že teď hledáš chlapa pro budoucí založení rodiny.
Pěkný sex a ježdění na kole je zábava pro nedospělé děti...

tak se mi zdá, že tys chtěla radu, jak si říct o svatbu a děti tak, aby si o to řekl tvůj milý tobě... Ale taková rada není, pokud tvůj chlap taková přání k tobě nemá.
To by s každou zamávalo, co tu píšeš. Kdybys neuvedla věk dotyčného, hádala bych mu tak devatenáct. No každopádně lepší si pobrečet v devětadvaceti než ve čtyřiceti s prázdným klínem. Krakonoš má pravdu, v některých věcech mají být milenci zajedno než si začnou doopravdy a nebo hned potom :-) Zřejmě spolu neprožíváte totéž a taková stavba vzdušných zámků, každý na jiném ostrově, je pro budoucnost vztahu velmi nebezpečná. Není důležité, jestli spolu spíte a jak dlouho, když nemáte společnou vizi společné budoucnosti, kde byste se oba cítili spokojeně a naplněně. Takže promiň, jste pouze spolunocležníci. Bohužel :-(

neptala bych se podruhé, ale dala bych mu ještě čas. Jasně řekl, že je s tebou šťastný. To, že zatím neuvažoval o budování rodinného hnízda, může být klidně právě tím, že váš vztah ho naplňuje tak, jak je. Přesně jak řekl - zatím o tom neuvažoval. Neřekl Ne, nechci rodinu, nechci děti, a když, tak za deset let.

Lidi, i blízké, někdy nenapadne totéž ve stejnou dobu. Doteď jsi ho měla ráda, tak proč se najednou rozhlížet po jiném jen proto, že ti okamžitě a střelhbitě nepřislíbil vdavky a kolíbku? Měj ho ráda ještě několik měsíců ;-) Léto si užijte a uvidíš, třeba tě na podzim překvapí sdělením, že o tom trochu přemýšlel, že ho to doteď teda ani nenapadlo, ale když o tom tak přemýšlel, že to vlastně není špatnej nápad, že by to vlastně bylo asi pěkný, mít jednou prcka. Na to můžeš zlehka navázat tím, že že bys to chtěla zažít dokud jsi mladá a on taky, abyste mohli za pět let vyrážet s malým na kolo, na lyže, k moři, to by bylo akorát, a až mu nebo jí bude 18, táta bude pořád ještě docela v kondici, bude mu teprve 55...

No a když se nic nezmění, tak bych mu to řekla - že mě mrzí, že máme každý jiné představy o budoucnosti, ale že bez dětí, bez rodiny si svou budoucnost nepředstavuješ, a nechceš mít puberťáky v 55, tak že se asi budete muset rozejít..

Začít se hned "rozhlížet" po jiném, co by byl ochoten plodit a hnízdit, to by ti přece stejně nešlo, když miluješ jeho, ne?

Dej mu čas do švestek. To na rozhoupání stačí - podprůměrnýmu lenochodovi.

za kterým stojím - nechce-li se muž vázat, nechce se vázat s tebou. Buď je to tak, jak se píše nahoře - že se nebude chtít vázat nikdy nebo tě prostě dost nemiluje, aby s tebou chtěl mít rodinu.