 Nevím si rady. Před čtyřmi roky jsem se oženil, podruhé, předtím jsem byl rozveden, stejně jako moje současná manželka. Ona má z předchozího manželství dvě děti, teď je jim 9 a 12 let. Spolu máme jedno prtě. Ale průšvih je, že i když se k těm jejím dětem snažím chovat co nejlépe, ony mne moc nepřijaly. Jsou dost ovlivněné jak svým otcem, tak babičkou, manželčinou matkou. Když byly ještě menší, tak to docela šlo, ale v poslední době je to čím dál tím horší. Nechovají se moc dobře, dokonce se nehezky projevují i ke svému malému sourozenci. Přitom my oba s manželkou se snažíme s prckem mazlit jen tehdy, když nikdo z nich není přítomen, v podstatě preferujeme je, jen aby neměly důvod žárlit. Někdy si z těch jejich poznámek pomalu zoufám, protože si říkám, že asi dlouho už to nevydržím. Jenže - nejsem jejich táta, a rozhodně nechci, aby mne někdo nařknul, že se k nim chovám špatně, natož že je nějak trestám. Manželka tím jednoznačně trpí, ale také si neví rady. Tak bych se chtěl zeptat, jestli s tím máte někdo nějaké zkušenosti a jestli byste nám mohli poradit... Děkuju moc, OLDA
|
Za prvý - připrav se na to, že to horší teprv přijde, vrcholí to kolem 14 - 15 roku. Za druhý - toho černýho Petra usměrňování má vždycky ten biologickej rodič, tzn. tvoje žena - vona v tomhle problému musí bejt ten přísnej rodič, co nastavuje pravidla. Protože ty to bejt nemůžeš, vod tebe žádný nepopulární výchovný zásahy nevezmou. Teď je důležitý, abyste drželi při sobě, abyste dětem dávali najevo (ve vhodnejch chvílích, ne když jsou hnusný), že je máte VOBA rádi. Ty se musíš vobrnit svatou trpělivostí, dost věcí překousnout a neběhat za ženou po každým jejich prohřešku s nějakým takovým tím debilním: "Tohle je ta tvoje výchova, máš je rozmazlený" a podobný perly, který člověk v zoufalství vobčas vypouští z huby. Další důležitá věc je, že byste si s nima měli promluvit a dát jim možnost vyjádřit svý vobavy, vzteky, atakdál. Při tom rozhovoru (a vobvykle se nějaký povidání musí čas vod času vopakovat) je potřebný, aby věděli(y) - ani nevim, jestli holky, kluci, mix - že vás jejich názor zajímá, že chcete, aby se problémy vaší rodiny, nastavování pravidel a úkolů pro každýho člena řešily votevřenou diskusí a ty jim musíš znovu trpělivě vysvětlovat, že nejsi jejich protivník a že jakákoli "válka" jenom zhorší možnost žít v rámci týhle rodiny v pohodě - a to i jejich možnost. Čili - ty diskutuj, pokud je pro diskusi vhodná chvíle, vychovávej jenom příkladem a vlastním dodržováním pravidel, tresty by měla udílet jejich matka, vod tebe je budou brát jako šikanu. Zároveň by se s nima měla jejich matka mazlit, pokud maj tu potřebu. Dělejte spolu příjemný aktivity, věnujte nějakej čas taky jim, abyste se nemuseli schovávat s mazlením vašeho společnýho dítěte s pocitama viny - to je úplně blbě, na to ať si miláčci vůbec nezvykaj. Hledej k nim cestu přes jejich zájmy, to by měl dělat každej rodič, i biologickej. Neuplácej je blbostma, ale podpoř je v tom, co je zajímá a baví. 
Pokud to je jedinej zájem dítěte a já s nim chci navázat vztah, nezbejvá, než se vo to začít kvůli ní taky trochu zajímat, něco si vo tom přečíst, vzít ji na dostihy atd.) 
otrestán bude ten,kdo žaluje.Jednou našim dětem na sousední zahradě děti vyhrožovaly,že něco na ně půjdou říct a naše děti dostaly záchvat smíchu a říkaly:jen jděte...Bohužel manžel to nezvládal tak,jako já.Svoji dceru preferoval.Takže kluci se těšili,že k nám přijede,protože dostanou čokoládu,např.Považuji za svůj veliký úspěch,že se děti nakonec měli rády navzájem a měly hezké dětství.
