Seřezal bych holce prdel, že by si na ni tejden nesedla a sousedovi bych udělal to samé. Ten měl mít rozum skoropedofil. Za 10 let vám holka bude líbat ruce.
Zapomeňte na to, že jí něco rozumně vysvětlíte. Bohužel jsou stále situace, kdy hrubá síla vítězí nad rozumem a to je právě tento případ. Buďte chlap a jednou taky kopněte do kredence. Věřte mi, mám zkušenostě.

Jasně, Kamil se vrhne na souseda, leč dostane od něj na budku a nádavkem pokutu za napadení.
Čímž jeho autorita u dcery jistě stoupne a holka dobrovolně Frantu opustí...

lze to nakonec vyřešit třeba brokovnicí...
Já vosbně třeba vim, že kdybych sedumnáctiletý dceři zmaloval p*del, tak jsem u ní jako fotr skončil. Záleží hrozně na tom, kdo je vlastně ten Franta, a to my nevíme. Může to bejt taky pro Kamilovu dceru výhra. Nebo průser. Kdo ví?
Zkušenost mám - kamarádce vodešla z domova dcera půl roku před maturitou k jejímu vrstevníkovi a kámošovi, chlapovi přes 40. Vodešla ze dne na den, jenom napsala vysvětlující dopis. Udělala to tak proto, že věděla, že jinak by to asi nedokázala a že by máma dělala scény. Slíbila, že studijní povinnosti si splní. Kámoška se z toho první tejdny hroutila, ale nakonec to přijala. Ten chlap byl skvělej. Dneska má holka hotovou vysokou školu, s chlapem se vzali a maj dítě - kámoška má první vnouče - a všichni maj skvělý vztahy. Holčina se prostě vodhadla na dospělou a skutečně (za velký podpory toho chlapíka) si dospěle všecko v životě sama vohlídala a zmákla. Prostě dokázala, že na to má. Takže tyhle příběhy můžou mít i dobrej konec. Dobrej konec to mělo proto, že tenhle "Franta" byl správněj a férovej chlap a měl ji vopravdu rád. S pedofílií to, milej kolego, nemá fakt nic společnýho.

Zákazy a násilí jsou kontraproduktivní.

Pro mne jako matku je nejdůležitější, aby byli moji synové šťastní a spokojení.
Kamile, zkus k tomu přistoupit takhle. Promluvte si s manželkou s nimi oběma, třeba vás překvapí, jak to má dcera srovnané, jak to mají prodiskutované a promyšlené.

že se sedmnáctiletá zamiluje do staršího muže na tom nevidím vůbec nic divného. Starší muž má zkušenosti, leckdy charisma, dovede dát mladé ženě pocit jistoty, bezpečí atd. Že se zamiluje čtyřicátník do mladé kočky to už tuplem žádný div.

Jenže láska je krásná mj. i tím, že dokáže být i nesobecká. A tenhle muž by si měl uvědomit, že se dvěma dětmi ve vlastní péči není tedy adekvátní partií pro sedmnáctiletou , životem neoklepanou slečnu. Pokud ji skutečně miluje , neměl by ji k sobě vázat. Ten vztah je značně nerovný. V sedmnácti si má holka užívat bezstarostného mládí a ne ho trávit s mužem, který je zatížen závazky z minulosti.

Jestli rozhovor, tak Kamile z očí do čí s tím dotyčným, jako chlap s chlapem. Pokud je ta láska skutečně tak osudová jak se ti dva aktéři domnívají ( v románech a někdy i v životě případy podobné tomuto jsou) , ať pár let ti dotyční vyčkají. Ať se slečna rozhoduje pro dotyčného po zralé úvaze, ne jako poblázněné mládě. Řešení má v rukou ten dotyčný.

Já bych rozhodně ani na jednoho nenaléhala, aby se rozešli- stejně vás neposlechnou, v tomhle si člověk poručit nedá. Dceři řekněte, že byste chtěli, aby se stěhovala až po maturitě, že jí nebudete bránit souseda vídat, ale že chcete, aby maturitní ročník strávila s učebnicí, nikoliv vařečkou v ruce. A sousedovi bych řekla, že když už tedy chodí s mou dcerou, tak že doufám, že ji má natolik rád, aby myslel na její štěstí a podporoval jí v učení a v úmyslu jít na VŠ...a aby jí neudělal dítě. Takhle si myslím, že by jste mohli alespoň částečných úspěchů dosáhnout.
Nebo aspoň takhle to udělali naši, když jsem měla v 18 přítele, který byl o 2 roky starší, než můj táta. Mluvili o mém vzdělání a zodpovědnosti za budoucí život, o tom, že nejdřív škola a pak dítě....a my, šťastní, že nemluví o rozchodu (což by pro nás bylo nesplnitelné), jsme se jim tyto splnitelné podmínky snažili plnit, aby neměli důvod ke stížnostem.
Nakonec jsem VŠ s velkými obtížemi dodělávala při dvou dětech, jejichž otcem je ovšem můj vrstevník- předchozí vztah se rozpadl, ono málokterá první láska vydrží.

žádný nátlak, zákazy, ultimata. Pěkně zvolna zlehka směrovat k tomu, co vlastně stejně původně dcera chtěla, no a teď to přece může mít i s tou svou velkou láskou, ne? o to to bude krásnější, a až bude mít po maturitě, užijou si léto, pak si užijou pár let, co bude na vysoké, ona se víc přiblíží k jeho dětem, na vysoké jsou dlouhé letní prázdniny a spousta volna během roku, tak budou mít na sebe všichni dost času...atd.

Ono to časem vyšumí, ale váš vztah s dcerou zůstane a bude lepší než je teď, protože dcera ocení, co jste pro ni udělali, jak jste se museli zapřít. Obzvlášť, až bude mít vlastní děti.
Je to zkouška, můžete to "podělat", nebo tím projít a vyjít z toho v pohodě.

Pokud se má stát něco, co si nepřejete, např. přerušení školy a těhotenství, tak se to stane bez ohledu na vaši vůli a čím víc tomu budete bránit, tím spíš, protože to bude dcera vidět jako jedinou možnost, kdy ten vztah prostě budete muset přijmout, vzít na vědomí a brát ho vážně.
Tak to udělejte i bez toho těhotenství a vdavek, a bude dobře. Čas pracuje pro ni, tedy i pro vás.

a samozřejmě, může to vyjít jako to vyšlo u Krakonošovy kamarádky, pak bude taky dobře, ale to se právě ukáže během těch několika příštích let, které si dcera dopřeje, když ji nebudete tlačit někam, kam nechce

já si myslím, že když neuděláš nic, budeš se trápit... Ale je jasný, že moc toho dělat vlastně nemůžeš. Já bych se zastavila u toho TVÉHO velkýho přání, aby dcera dostudovala. To mi přijde celkem rozumný.
Jinak je výhra, že je ten váš soused hodný, spolehlivý a rozvedený (kéž by to byla pravda...) Tak ho pozvi na panáka a své přání o studiu mu řekni. Brzy poznáš, jak se věci mají. Jestli je třeba tahat brokovnici nebo se normálně pobavit o budoucnosti. To už je na tobě...

Mooc bych se divil, kdyby to ten postarší týpek myslel s tou holčinou vážně Prostě do mladýho masíčka zasunout se mu zachtělo Dost pochybuju, že by si takhle mladým telátkem rozuměl jinak, než v posteli.. Nedávám tomu dlouhý trvání.
Hlavně se mi líbí, jak všichni radí zachovat klid a rozvahu, ale chtěl bych ten klid vidět, když by šlo o jejich dceru

Vychází mi tak nějak také okolo těch sedmnácti.

mi sice nešlo (má dokonce mladšího, než je sama) ale něco o takovém vztahu vím. Pro ni je to kompenzace něčeho, co u táty nenašla u něj je to příjemné zpestření všedních dnů. Oba podvědomě ví, že to nemá moc velkou budoucnost, ale proč si to kazit úvahami na toto téma, v postýlce to klape a pán venku nevidí posměšné pohledy okolí. To přijde časem, do roka bude každý tam, kde má být, pán zase sám nebo se sobě rovnou a mláďátko v náručí švarného jinocha.