Milá Danielo, jsem úplně zoufalá, nešťastná a na dně. Měla jsem docela pohodlný a příjemný život s manželem a dětmi ve tři plus jedna na jednom pražském sídlišti. Vdávala jsem se hodně mladá – ve dvaceti a během další dvaceti let se nám narodily tři děti. Dnes je jim 15, 18 a 19 let. Manžel byl a vlastně je dodnes docela fajn, i když už je ex.

     Bylo to takové normální manželství, až na tu postel. Nesedělo mi to, když si to tak uvědomuju, už od samého začátku. Pořád jsem si říkala, že jsem nějaká divná, snad frigidní, mám v sobě málo emocí, protože mě to prostě s ním moc nebaví. Občas jsem to řešila s kamarádkami a ty mi poradily, že mi možná ten můj nesedí a že mám zkusit si najít někoho jiného. Že to mám prostě vyzkoušet s jiným.

      Přiznávám, že na jednom firemním večírku jsem to opravdu udělala. Nebyla to snad ani nevěra, potřebovala jsem to jen vyzkoušet, jestli je to pro mě blbý pořád nebo jen s mým manželem. Vyspala jsem se tedy s kolegou. A nic. Prostě stejný. Přetrpěla jsem to nějak, nebylo to nic moc, snad ještě horší, než doma, a tak jsem, protože mě to opravdu trápilo, zašla k psycholožce.

      Ona se mne vyptávala na všechno možné, a zarazila mne dotazem, který jsem nezkousla. Byla jsem tam proto jen jednou, protože se mě zeptala, jestli jsem nikdy neuvažovala, že mohu být jinak orientovaná. To mě falt tak šokovalo, že jsem se nakonec sebrala, odešla a jak říkám, už tam nešla.

     Byla jsem úplně vytočená, ale zůstalo mi to v hlavě. Na jednom večírku, jsou to tři roky zpět, jsem se fakt tak trochu v opilosti líbala s jinou ženou a ta žena mě potom pozvala k sobě domů. Měly jsme spolu sex a najednou to všechno zapadlo. Ozubená kolečka do sebe zacvakly. Nezažila jsem nikdy nic podobného. Dost jsem z toho byla paf, raději jsem ještě odjela na služebku, abych se nějak dala z toho všeho dohromady.

      Manžela jsem měla pořád ráda, ale tohle bylo silnější. S tou ženou jsme se pak stýkaly a mě to začalo přerůstat přes hlavu. Nebudu se raději moc rozepisovat, prostě prasklo to a byla to hrozná doba. Manžel to vůbec nebral dobře a dětem se tato situace teprve těžce vysvětlovala. Manžel to nechápal, pořád mi argumentoval, že po dvaceti létech normálního života to přeci nepřipadá v úvahu. Dokonce mi dal nůž na krk, že ať to skončím, že na to zapomene  a budeme dál jako rodina.

      Takže jsem řekla, že to byl opravdu jen úlet, ale trvalo to dál, jen jsme to tajily. Vydržely jsme to měsíc. Jinak bylo mezi námi vše stále dál, dokonce bych to nazvala obrovská láska. Byla jen otázka času, kdy to praskne znovu a taky se stalo. Tentokrát jsme se s manželem domluvili, že se rozvedeme. Nechtěla jsem, ale neexistovalo dobré řešení.

     Rozvedla jsem se a přestěhovala se k Janě. Na dětech, tedy hlavně na té puberťačce, a osmnáctce jsme se domluvili. Týden u něj, týden u mě. Ta nejstarší se je mně totiž otočila zcela zády.  Tak nějak se to ale utřepalo a my dvě s Janou jsme byly opravdu šťastné. Bohužel, trvalo to jen krátkou dobu. Janě začaly moje holky lézt brzo na nervy. Nechovaly se k Janě zrovna nejlíp, také občas prudily, a ona zas to dávala  hodně najevo, že jí vaděj.

     Začaly jsme se docela často hádat a taky Janě začalo vadit, že už nemá svoji svobodu. Po určité době jsem ještě navíc poznala, že nejsem jediná a že má další přítelkyně. Bylo to hrozné. Děti se se mnou přestaly stýkat a já jsem skončila na antidepresivech. A pak už to byl přímo sešup - Jana mě jednoho dne požádala o odstěhování. Do toho jsem dostala výpověď, protože firmu koupil jiný podnikatel a ten měl jiné plány a zaměstnal na některých pozicích svoje lidi.

      Já jsem tedy úplně na dně. Neměla jsem kam jít a tak jsem dokonce požádala bývalého manžela, jestli bych nemohla aspoň nějakou dobu zůstat zpátky doma, že nemám kam jít. Odmítl mne jasně s tím, že má přítelkyni a chtějí spolu začít bydlet. Bydlím teď na ubytovně a hledám nějakou práci. Zatím mám brigády, nemám nikoho, děti o mě nestojí a rodiče taky ne. Neříkali vyloženě nic zlého, to ne, ale jsem lesba a to prostě nepřekousnou.

      Nikdy v životě jsem nebyla tak na dně a pořád si říkám, co jsem udělala tak hrozného.

Nešťastná BÁRA

Komentáře (20)

Zobrazit/Skrýt komentáře Báro, : Iris tohle je jako z románu nebo nějakého filmu, nic, co by Ti kdokoliv mohl závidět. A také nic, co by se dalo lehce vyřešit a snadno k tomu něco poradit.Je mi z toho těžko.Zatím jen posílám špetku porozumění a útěchy na dálku, jsou tu lidé fundovanější, v tomhle ohledu vzdělanější, tak doufám, že se ozve někdo jako Eva. Snad je jen dobře, že sis uvědomila,čím jsi a snad není pozdě na to, abys ještě prožila něco pěkného s jinou ... máš také krásné děti, to není samozřejmost a věřím, že i když Tě momentálně odmítají, časem se to poddá,však takových příkladů ze života vidíme kolem sebe víc. Nemůžu věřit tomu, že Tě odmítají i rodiče, já vím, že za svými syny bych stála vždycky, i v podobné situaci, pokud k ní došlo. A vídám to kolem sebe - napřed trochu "husto" a posléze přijetí a pomoc skrze lásku. Dokonce mám pocit, že zatímco s homosexualitou mužů se společnost smiřuje celkem běžně, u žen je tohle mnohem větší tabu a odsouzeníhodný stav - fakt mám ten dojem. Jak Ti poradit s bydlením a zaměstnáním nemůžu domyslet - myslím, že jsi v pravém slova smyslu obětí přiznané pravdy.Jsou to jen prázdné řeči, co tu píšu, nejsem schopna něčeho konkrétnějšího, tak snad jen drž se a piš, určitě se tu rozběhne debata. únor 03, 2014 11:53 já nevím : Kamila opravdu nechci pisatelce křivdit, ale maličko mi připadá, že celý svůj osud svádí na to, že přiznala jinou orientaci. Báro, tohle by se ti mohlo stát, i kdyby to nebyla Jana, ale Jan. Bylas nevěrná a zaplatila jsi manželstvím. Jana není životní partnerka, tudy cesta nevede. Bohužel být bez práce a bez bydlení je velký problém, to naprosto chápu. Takže hledat práci, pronájem... tys odešla bez koruny? Čí byl - je - byt? Atd... Je mi tě líto, ale nemyslím si tak úplně, že ta situace souvisí pouze s tvým coming-out. únor 03, 2014 12:21 Kamčo, : Iris Máš správné připomínky, jen si myslím, že i když se někdo dopustí nevěry a posléze třeba opustí rodinu a založí event. novou, nepřichází o svoje rodiče a děti, jako v tomhle případě. To odmítání Báry rodinou podle mne už s coming-outem souvisí. únor 03, 2014 12:30 Iris, : Faidra "Dokonce mám pocit, že zatímco s homosexualitou mužů se společnost smiřuje celkem běžně, u žen je tohle mnohem větší tabu a odsouzeníhodný stav - fakt mám ten dojem." fakt máš takové zkušenosti? Moje jsou přesně opačné únor 03, 2014 12:53 Irisko : mia I já se těm dětem nedivím. Já bych tohle mámě taky nezkousla. Tedy ne skutečnost, že má jinou orientaci, za tu prostě pisatelka nemůže. Ale to, že možná fajn tátu vyměnila za nějakou pofiderní paní. Proč pofiderní? Dotyčná má více žen najednou, záleží jí hlavně na volnosti a svobodě, k dcerám se asi moc nesnažila najít vztah.. I to s jakou rychlostí dala Báře kopačky a víc ji Bára nezajímá pro žádný velký cit nesvědčí. Jednou byly ve výměně manželek lesby a ta jedna lesba byla tak odpudivá, panovačná bytost. Litovala jsem tu druhou lesbu v jakým je područí. Zajímavý je, že v jiné výměně byl i homosexuální pár a bylo to podobné. Mám pocit, že někdy u těhle párů ten kdo je hlavní ve dvojici je až tak nějak moc dominantní, despotický. Což samozřejmě nemusí být dané orientací, ale typem osobnosti. únor 03, 2014 12:54 mio, : Faidra podle mě je to fakt typem osobnosti, to, co popisuješ, jsem běžně viděla i u hetero párů, zatímco u gayů a leseb znám vyrovnané a harmonické vztahy. Čímž nijak nezpochybňuju tvou zkušenost, ale blbost a despotismus se sexuální orientací nesouvisí. K Báře - příběh je to moc smutný a její partnerská story je dost typická - často se lidi diví, že gay nebo lesba žije v heterosexuálním svazku a má děti, než přijde na to, jak se věci mají. Jenže většina z nás vyrůstá v prostředí, které je více či méně homofobní a pokud člověk nemá dostatek informací (nebo i má, ale nevztáhne si to na sebe), tak mu to mnohdy ani nedojde. Hledej dál zaměstnání a zkus kontaktovat rodinu po nějakém čase, třeba se rozjitřené emoce mezitím trochu uklidní. Hodně zdaru. únor 03, 2014 13:04 Navíc se domnívám, : Faidra že do reality show nepůjdou zrovna typičtí jedinci únor 03, 2014 13:10 Zajímavý je : Roman X Zajímavý je, že nikdo nepolitujete toho exmanžela, kterej strávil život s tou silně nepravou. únor 03, 2014 13:13 ... : mia I říkám, že to bude spíše typem osobnosti. A tady v Bářině příběhu mohly mít dcery víc rozumu než máma se svými růžovými brýlemi. Viděly střízlivěji Bářinu přítelkyni a právem jim nesedla. únor 03, 2014 13:14 Faidro, : Iris já s tím zkušenosti kolem sebe nemám naprosto žádné - asi proto, že ženy s tím nechodí tolik na trh, alespoň v mém dosahu žití.Jen pozoruji známé osobnosti,jako třeba herečku Jitku Smutnou a jiné - a sleduji reakce lidí na jejch coming-out. Já sama, to je myslím o mně známé, homosexualitu nijak neodsuzuji, mám spoustu přátel - mezi muži. Ženy lesbičky právě kolem sebe vůbec žádné neznám, jsem ale přesvědčena, že jsou. Pak je ještě jedna věc, kterou jsem vypozorovala - lidem nevadí, ba dokonce se jim na pohled líbí - sex mezi dvěma ženami, ve filmech, na fotkách apod. Tak to ano Faidro, takovou zkušenost mám také. Ale opravdové žití ženy s ženou - to se tak často příliš benevolentně nebere a nahlas neříká, i to je má zkušenost. Opakuji - pro mne to říkat klidně mohou. únor 03, 2014 13:16 Romane X : Iris s nepravým partnerem žila celý život řada z nás. Samozřejmě, že manžel musel zažít nepříjemné pocity, byla to nevěra, zrada, zklamání, to určitě.Plus ta přidaná negativní hodnota, kterou v tom někteří spatřují. Naštěstí dlouho netruchlil, jak je vidět, zatímco Bára je v pěkným loji.. únor 03, 2014 13:56 Iris : Roman X Jenže tady to bylo ještě horší, vyjít to ani nemohlo: Měla si svou orientaci ujasnit o mnoho dřív, dřív než někomu zkazila život. Ona sama píše, že od začátku to bylo divné, ne že by po dvaceti letech procitla. Netvrď mi, že tomu chlapovi těch dvacet let navadilo, že o něj manželka nemá intimní zájem. únor 03, 2014 14:19 Tak předně si myslím, : Krakonoš že to teda rozhodně nejni nevěra jako každá jiná. Pokud jeden z manželů zjistí svou homosexuální orientaci, už nemá žádnou možnost naplnit svoje sexuální potřeby v rámci manželství. Může se rozhodnout buď pro celibát nebo pro nevěru, jinou možnost nemá. Heterosexuální manžel(ka) má vždycky ještě možnost vyřešit manželskou krizi a vobnovit soužití se vším všudy. Jsou to dvě naprosto nesrovnatelný věci. Za sebe si umím představit třeba pokračování soužití v manželství s matkou svejch dětí, pokud by zjistila lesbickou orientaci, a tolerovat jí mimomanželskej lesbickej vztah (vona by mi zase musela navoplátku tolerovat mimomanželskej heterosexuální vztah, s čímž by jistě neměla problém). Tohle bych nevnímal narozdíl vod heterosexuální nevěry jako zradu, protože orientaci si nikdo "nepřivodí" nějakým nemravným rozhodnutím z vlastní vůle. Bejt nahrazenej jiným chlapem, to chlapovi pošlape koule i sebevědomí, nakonec dámy znají totéž, když jsou nahrazený mladší štíhlejší modelínou, žejo. Bejt nahrazenej ženou se nijak mý ješitnosti nedotejká, chápu, že nemůžu dát lesbě lesbickej sex a prožívání. Zavrženýho rodiče, tentokrát homosexuálního otce, znám taky, jeho dcera to nerozdejchala a ani jako dospělá se s ním nestýká. Asi to má každej jinak, děti na tohle nemusej bejt vůbec připravený, pro většinu lidí je homosexualita pořád fuj, tabu, doma se vo tom nemluví. Vím bezpečně, že moje děti by mě ani svou mámu nezavrhly jen pro změnu orientace, vnímají homosexualitu jako další z možnejch orientací, dcera se dokonce po síti s pár homosexuálně orientovanejma lidma (obou pohlaví) kamarádí. To, co se stalo Báře, je smutný, je mi jí líto, vyřešit to určitě nepůjde snadno, pokud vůbec. Vona sama už ve vztahu ke svejm dětem nemůže udělat asi nic, jakákoli další snaha jen situaci zhorší. Mohl by jí pomoct bejvalej manžel - otec těch dětí, kdyby měl zájem. Evidentně nemá, takže tahle možnost, ačkoli se mi zdá do budoucna jako jediná, je asi jenom teoretická. Kdyby to chlapec dokázal překousnout (evidentně ani nová přítelkyně mu nezahojila bebí natolik, aby dokázal projevit trochu soucitu k ženě, která mu dala děti), mohl by to začít dětem trochu vysvětlovat, pomáhat mírnit ten vodpor a časem by se mohly vztahy mezi dětma a mámou urovnat, jak budou dospělejší. Takhle nevidím žádný východisko a Bára si asi ještě užije svý. K tomu ještě její homofobní rodiče, jako by toho nebylo i tak až až. Nakonec i Bára byla zjevně vychovaná jako homofob a za její homofobií se úplně čitankově skrejvala latentní homosexualita - viz její reakce na psycholožku. Heterosexuála bez patologický homofobie votázka, zda není náhodou homosexuál, nevytočí, ale rozesměje. Zbejvá vodpověď na votázku, cos udělala špatně. Něco přece: Tvoje děti se vo tvý vodlišný vorientaci (aby si přišli na svý vortodoxní milovníci mýho slohu ) dozvěděly tou úplně nejblbější formou - několikrát provalenou nevěrou. Pokud jsi to chtěla řešit mimomanželským vztahem bez rozbíjení rodiny, mělas to zařídit tak, aby se to prostě nikdo nikdy nedozvěděl. Jo, to se dá a nejni to ani nějak moc těžký. Tzv. "provalený" nevěry jsou většinou provalený proto, že někdo z těch konspirátorů už to prostě nemůže vydržet a strašně moc si přeje, aby to konečně prasklo a von nemusel žít "ve lži". (Z tý pravdy se pak všichni radostí pose*ou .) A nebo jsi věděla, že takhle už dál žít nemůžeš, a pak jsi vo tom měla začít s dětma vopatrně mluvit dřív, než to prasklo v podobě nevěry. Do týhle situace zkoušet střídavou péči pak byl krajní nerozum, kterej to všechno jenom zhoršil - úplně blbej nápad, ty děti by tu paní nepřijaly ani kdyby byla svatá. Takže to jsi udělala blbě, ale s tim už nic nejde dělat. Držim palce, řešení neznám. únor 03, 2014 15:06 ... : Sandra. Já myslím, že řešením pro tebe momentálně je začít pracovat na tom, co je v tvých silách změnit. Zkusit si najít práci, aby ses mohla odstěhovat z ubytovny...případně si zkusit najít nějakou přítelkyni. Děti ti podle mého časem odpustí, jsou už poměrně dospělé, takže pokud jste je nevychovávali v nějakém vyloženě odmítavém postoji k homosexuálům, měly by to časem pochopit. Ale nechala bych jim prostor, aby se s tím vyrovnaly. Jasně, že momentálně radostí nejásají nad tím, jak se situace vyvinula. Mé nejlepší kamarádce bylo 20, když její máma vyměnila tatínka za kolegyni z práce. Jasně, že to byla pecka, ale když ona a její sourozenci viděli, že je mamka šťastnější, než byla celý život s jejich tátou, zase si k ní cestu našli. Možná to pro tvoje dcery bude taky snazší, až zakotvíš v nějakém vztahu...takhle můžou mít pocit, že se jim rodina rozpadla pro nic za nic. únor 03, 2014 16:19 Madisonské mosty? : Giota Nevím, jak moc by Bára nebo jiný homosexuál v podobné situaci překousnul, že "nemá žádnou možnost naplnit své sexuální potřeby v rámci manželství", ale toto může říct přece každý, koho to v posteli s partnerem už nebaví a zakoukal se jinde. Opravdu nešlo lesbický vztah udržet na úrovni občasných, dobře tajených "úletů" a udržet rodinu pohromadě? Já totiž nevidím rozdíl mezi tím, co popisuje Bára a tím, co by napsala jiná, která by sice nebyla "podobojí", ale jen by našla chlapa, co ji dokáže rozpumpovat...Zahnula by manželovi, slíbila s tím skončit, zahýbala dál, pak se k milenci nastěhovala a myslela si, že děti její lásku pochopí a budou na nového partnera milé... Exmanžel dal Báře hodně šancí - ale ty už promarnila. Zapomněla, že manželství není jen o sexu a lásce nebeské, je to partnerství a rodičovství, a když si vzpomněla, bylo pozdě. V nadpisu připomínám známý příběh, kdy aktérka nešla za svou láskou, ale aby neublížila manželovi, zůstala s ním. Domnívám se, že rodiče Báry ani tak nezlobí Bářina sexuální orientace, jako že je zklamala, jak obětovala rodinu pronic za nic a teď by chtěla, aby ji podrželi. Báro, presto vás nezatracuji, každý děláme svoje chyby. Být na dně má jednu výhodu - je možné už jen jít nahoru. Zkusila bych zachránit vztah s rodiči, kteří jsou sice na straně vnuček, ale copak máma zatratí své dítě? Pokud se vám podaří přesvědčit je, že vám mají dát šanci (ne přestože jste lesbička, ale přestože jste byla hloupá a pro lásku obětovala vztah s dcerami), mate první schůdek ze dna ven. A přes své rodiče snad získáte šanci i u dcer, přes ex-manžela s pomocí nepočítejte. únor 03, 2014 16:51 ... : Nešťastná Bára Jo, kdybych věděla, co vím teď, tak bych určitě postupovala jinak, ale..... Poprvé v životě jsm se zamilovala na plné pecky. Myslela jsem, že tohle je to pravé, jedinečné a navěky. Nebyla se mnou řeč a nejdůležitější pro mě bylo, být s ní. Nic jiného a nikdo jiný. Teď jsem ve sra.kách. Je mi pekelně. Trápí mě hned několik ztrát. Děti, rodiče, Jana, někteří kamarádi. Připadám si jako prašivá a nevidím to světlo na konci tunelu. Navíc už nejsem nejmladší, je mi 40 a říkám si, co mě ještě v životě čeká. Lituji spousty věcí a udělala jsem hodně bot a teď za to platím. únor 03, 2014 19:56 Pokus se teď soustředit sama na sebe, : Krakonoš jak píše Sandra. Na svůj život a na funkční vztahy (ty, který tenhle veletoč přežily), na zakotvení v životě sama za sebe, na navazování novejch přátelství a časem třeba přijde i novej partnerskej vztah. Jestli si k tobě děti znovu najdou cestu, to už v tuhle chvíli žádnou přímou snahou neovlivníš, ale když uviděj, že máma žije normální stabilní život, bude tvoje šance větší. Budeš si muset hledat novou náplň života, na konci toho hledání může bejt i to světlo. Je tolik lidí, společenství, míst atd., který potřebujou pomoc! Přemejšlej vo tom, zda máš co světu nabídnout, a nabídni to. únor 03, 2014 20:28 Báro, : Iris Tys byla právě hodná a věrná, nezkušená, neznalá a proto to s Tebou tak zamávalo a proto ses chovala takhle - podle některých - hloupě, což dnes už vidíš. Jenže to se to říká, když je po všem. Já to neschvaluji, ale také se necítím být oprávněna Tvoje chování jednoznačně zkritizovat a odsoudit,určitě ne.Boty jsme v životě dělali všichni a skoro všichni už teď pozdě víme to, co jsme měli spíše vědět předtím.Musíš mít děvče srdce na cáry.Myslím, že dobře radí Sandra kousek nahoře. A Báro, určitě jsou také místa, kde poradí i jinak.Nemyslím jen psychology, ale i nějaké organizace nebo společenství, nevím o tom nic moc.... únor 03, 2014 20:30 Milá Báro, : magdalenka píšeš, že jsi ve sra.kách. Musím ti holka napsat, že jsem už dlouho nečetla tak logicky sesumírovaný a smysluplný dopis na kudlance a ještě s nadhledem tobě vlastním. Přišla jsi fakt o hodně, ale nevzdycháš po své nově nabyté a zase ztracené lásce. Nevyhrožuješ, nesvádíš vinu na jiné. Prostě je vidět, že jsi realista a chceš ty věci řešit. Zato máš můj obdiv. Je ti teprve čtyřicet. Tu první polovinu života jsi zmákla klasicky po vzoru výchovy tvých rodičů a očekávání společnosti. Práce, bydlení, manželství, rodina. Je jasné, že ta druhá půlka bude jiná. Ale vůbec nemusí být špatná. Jsi stále stejně vzdělaná, chytrá i pohledná. Nebude tě zatěžovat výchova malých dětí ani společenská přetvářka. Ten život už je teď jen tvůj! Jasně, že jsi teď na kolenou, nemáš žádné jistoty, citově je ti nanic. To ještě asi chvilku potrvá než vybalancuješ. Ale ty musíš. Jiná cesta není. Věřím, že je ti z toho úzko, ale hlavně se neboj a nevzdávej to. Musíš prostě hledat. Priority znáš. Práce, bydlení, vztahy. Dokonce myslím, že můžeš mít i nějaké finance, když manželovi zůstal byt. Jana byla jen první volba, první láska. Máš-li brigády a ubytovnu, nejsi na dně. Dno je pomyslné ve tvé hlavě. Piš klidně dál, ať se dostaneš z nejhoršího. Uvidíš, za půl roku budeš jinde. Moc ti držím palce. O děti se neboj, ony se už postarají. Mají život před sebou a kdoví, co je ještě v životě potká za překvápko. Třeba se jim tahle životné lekce bude jednou ještě hodit. únor 03, 2014 21:42 Báro, : bb2. drž se rady Sandry a toho, co máš, i když se ti teď zdá, že ti nic moc nezbylo, mýlíš se. Jsi v nejlepších letech, zdravá, máš velké děti, které nepotřebují tvou trvalou péči jako maličké děti, máš zkušenosti. Hlady díky brigádám neumřeš a pod mostem nebydlíš. To vůbec není špatná startovní pozice pro nový začátek. Jak radí Sandra - nepřemýšlej o tom, co bylo, s tím už nic neuděláš, soustřeď se na to, co je a co může být. Začni u sebe, pracuj na sobě, buduj svou budoucnost. Postupně, krok za krokem. Práce, bydlení. Dělání smutky zahání :-) K dětem bych se chovala stejně, nemluvila bych s nimi o tom, co bylo, pokud by samy nezačaly, neomlouvala bych se, jen bych vysvětlovala - pokud by to bylo třeba - co se stalo a proč. Mluvila bych o tom, že si uvědomuju, že jsem to vzala za špatnej konec, že jsem to moc nezvládla a že tohle mě mrzí. Jestli jste měli dobrý vztah předtím, budete ho mít zase, ono se to usadí. Pomůže, když budeš ukotvená, stabilní. Dnes se rozvádí kdekdo, když budou oba rodiče stabilní, v pohodě, tak se děti srovnají se změnou ve svém životě. Myslím, že děti nejvíc rozhodí vidět své rodiče rozdrbané na hadry. Když je to nemocí nebo jinými vnějšími okolnostmi, které rodiče nemohli ovlivnit, tak se s tím děti srovnají snáz, ale když je to kvůli vztahům, nebo něčemu jinému, co si děti myslí, že už by rodiče měli umět zvládat, tak to snášejí hůř, jsou kritičtí. Dej se do kupy, neomlouvej se za své chyby, ale klidně mluv o tom, že jsi prostě udělala nějakou botu, víš to, moc jsi to nezvládla, ale co už naděláš, to se lidem stává, hlavně, že je to za tebou. Když uvidí tvůj nadhled, že ses sebrala a jsi zase tou mámou co dřív, budou klidnější a časem se to mezi vámi srovná. Rodiče bych moc neřešila. Vím, je to těžké, ale zkus se netrápit jejich nepochopením. Je to jiná generace, vnímají věci jinak, to se dá pochopit, ale jsi jejich dcera a musí se s tím, co se stalo poprat, nejde o žádnou tragédii. Chce to čas a z tvé strany klid a věcnost. Nenech se vykolejit. Od toho jsou to rodiče, aby přijali, pochopili a dál měli rádi. Když to nezvládnou, jejich problém, přijdou o dceru. únor 04, 2014 11:38

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment