Můj kamarád přišel s tím, že ho jedna dlouholetá kamarádka úplně vážně požádala, jestli by jí neudělal dítě. Ano, fakt. Ona si prý už prožila své, žádného chlapa už nechce, ale biologické hodiny tikají a dítě chce mít, chce je vychovávat sama a nemíní kamarádovi prý v budoucnosti dělat žádné problémy. A on že je jediný, od koho by snesla ten potřebný fyzický kontakt...
Přiznávám, že jsem z toho byla dost vedle, a taky jsem mu řekla, že dítě by už ze zdravotních důvodů mělo vědět, kdo je jeho otec, a že on by si měl zjistit nejdřív plno důležitých věcí, například zda bude jako otec uveden v rodném listě, zda se bude nějak případně podílet na výchově dítěte, pak taky, zda mu bude umožněno dítě vídat apod. A hlavně to, že ona mu teď říká, že nebude nikdy dělat problémy, může být sice pravda, že to teď takhle myslí, ale v budoucnu se to může změnit. Dejme tomu, že kdyby se třeba s dítětem dostala do špatné finanční situace, tak by se možná pak dost mohl divit - žaloba o určení otcovství, žaloba o výživné... . Osobně jsem mu to nedoporučila, tedy tak, jak to ona chce. Zdá se mi to velmi lehkomyslné, i když zase na druhou stranu ji chápu. Je jí prý osmatřicet, takže to už má fakt posledních pár minut... A stejně – myslím, že se to nemusí podařit na jeden sex. Tak jsem se ho zeptala, jestli by to třeba nešlo, aby byli spolu jako partneři. Jenže ona se mu zas až tak moc nelíbí, prý je velice hodná, ale rozhodně to není jeho typ. On zatím ještě o tom přemýšlí, a já mu řekla, že se zeptám někde na internetu, což tímto tedy dělám. Kudlanku čtu už hodně dlouho a myslím, že byste mu mohli dobře poradit. Tak co vy na to? VĚRA
|