Dobrý den, chtěla bych se vám svěřit s mým čerstvým zážitkem - včera se mi přihodilo něco, s čím se zatím nedokážu vypořádat, nechápu to. Do včerejška jsem byla spokojená nastávající maminka, co se jen těší na své první miminko. Těhotenství na mě není moc poznat, zvláště teď v zimním oblečení. Jela jsem včera kolem 14 hod. tramvají a na jedné zastávce kolem mne prošel asi 30letý muž, který do té doby seděl vzadu ve vagonu a já si ho ani nevšimla.
Jak tak procházel kolem mne, tak mi něco otřel rukou o obličej a vyběhl ze zavírajících se dveří tramvaje. Byla jsem v šoku. Otřela jsem si obličej papírovými kapesníky. Nevím, co to bylo, ale bylo to průhledné, přišlo mi to jako sliny nebo hlen. Je mi zle, jen si na to vzpomenu. Okolo mě byly ještě dvě paní, ale nic moc neviděly. Jela jsem domu a obličej mnohokrát vydrhla. Bylo mi do breku a teď mám hlavně vztek. Přemýšlím, zda jsem nemohla nějak rychle reagovat, ale já to prostě nečekala! Byla jsem ráda, že sedím v teple a jen jsem přemýšlela, kde vystoupím, když se mi před obličejem něco mihne, a já chvíli nevidím, jen něco cítím (asi jsem instinktivně zavřela oči). Nevím, čím jsem ho vyprovokovala, že to udělal. Záleží snad na vzhledu (jsem průměrně hezká, blond, 35 let, ale vypadám mladší), nebo to bylo moje klidné a spokojené a možná nepozorné chování? A co vlastně udělal? Bála jsem se hlavně, aby na mě něco nepřenesl, co by mohlo ublížit malému. Určitě bude vše v pořádku, ale mě to pořád nejde z hlavy. Vím, že je to malicherné ve srovnání s jinou formou "napadení", ale mě to trápí. Je mi líp už jen tím, že jsem vám to napsala, ale nevím, zda by to v případě zveřejnění neudělalo tomu neřádovi radost. Děkuji vám předem za odpovědi, VERONIKA
|