"Dobrý den, potřebovala bych poradit, paní Danielo..." Takhle začínal dopis, ze kterého se minulý týden rozvinula čilá korespondence. Jedná se o maminku 15 letého chlapce, která má v současné době čtyřletý vztah a je poměrně čerstvě v jiném stavu. Bohužel, je dlouhodobě nezaměstnaná a jak sama píše "z dávek se těžko žije". A tak žádá o radu, jak zařídit pro sebe, svého synka a nyní i pro to budoucí mrně, nějaké peníze. Já jsem nakonec rady vzdala - věděli byste nějaké vy?

      Na patnáctiletého syna mám stanovené výživné 750,- Kč, které ale jeho zploditel neplatí, takže je to kolotoč: policie a soudy. Tento pán oficiálně nic nevlastní, nic nemá, nic mu nepatří, žije po ubytovnách, nemá bankovní účet, neodvádí daně, nic si neplatí a tak si na něm nikdo nic nevezme. Je OSVČ a nikdo na něj nemá páky. Žádat o zvýšení by byla ztráta času, což mi sdělili i na soudě. Už jsem přemýšlela, že bych požádala soud, aby povinnost převedl na jeho rodiče (důchodce), ale byla jsem upozorněna, že soud může vyživovací povinnost nařídit i mým rodičům a to já jim tedy rozhodně udělat nechci. Byli to oni, kteří mi se synem materiálně jediní pomáhali, udělali mu komplet výbavičku, když se narodil, zkrátka starali se i za tu druhou stranu, která nikdy zájem neprojevila, neposlala ani pohled....

     Při letech strávených na policii skrz trestní oznámení na neplatiče výživného, mi jeden policista jen tak mezi řečí sdělil, jak to mají na sociálce naši romští spoluobčané.. A pak, po tom, co mi nová mladá sociální úřednice omylem (podřekla se) sdělila, že celé ty roky mám nárok v září na synovu výbavu do školy a na jeho kroužky (cca 3000,- Kč ročně), tak jsem si řekla, že už toho bylo dost. Celé roky mi socka tvrdí, že žádné peníze navíc neexistují, že na nic nemáme nárok, že se nic mimořádně nepřiděluje.

      Podotýkám, že jediné, co dostal, bylo v 1. třídě  tzv. pastelkovné, které bylo 500,- Kč. Letos šel do 9. třídy a já až teď jsem zjistila, že jsem mohla každoročně žádat o 3000,-Kč.  Ta nová úřednice mi do očí řekla, že jsem na úřadě "málo křičela". Můj syn dělal tři roky závodně atletiku a letos z finančních důvodů skončil, ale neoplakal to, je to rozumný kluk. Ano, mám velmi špatné zkušenosti s naším sociálním odborem, vypadám slušně, čistě, takže působím, že mě rodiče dotují. Já s nimi nevycházím a byla jsem proto i na azylovém domě, než mi přidělili sociální byt.