Nic si z toho nedělej, takových jsou nás tisíce.
Já mám sice jako samoživitelka příjem bokem, takže na tom nejsem až tak tragicky, ale přesto nikterak nerozhazuju.
Nevidím důvod, proč se hroutit z toho, že nebudeme mít opulentní vánoce.
U nás se to nedělalo ani v dobách maximální prosperity. Já jsem poměrně skromná a k tomu vedu i dítě.
Nikdy se mi nestalo, že by mi dcera něco vyčítala a měla přehnané nároky. Prostě chápe, že si určité věci dovolit nemůžeme. Tak se to snaž dětem vysvětlit taky.
Děti nemusíš oblíkat v tržnici, v CA najdeš docela hezké věci, kvalitněji ušité, za stejnou nebo i nižší cenu.
Pokud chce moje dítě nový mobil, musí si na něj ušetřit. A to je podstatně starší.
Můj ex neplatí na dítě ani ty tři tisíce měsíčně. Deset let ho živím sama.
Chápu, že tě to frustruje, taky nejsem z toho všeho odvázaná. Občas mě přepadají deprese.

Nejhorší je, když si lidi půjčují na vánoce.
Takoví jsou na ránu. Nežli si něco odepřít nebo vypadat jako "socka", to radši furiantsky rozfofrují půjčku na kravoviny a pak můžou směle očekávat exekutora.

Chováš se zodpovědně a to je v pořádku.
Tvůj ex by dětem ty dárky koupit nemohl? Nebo ti dát na vánoce nějaký bonus?
Já vím, oni jsou to šmejdi. Kamarádka se taky s takovým rozvedla, děti si kupuje dárky, ale výživné pořádně neplatí. Ten můj si dítě ani nekupuje, úplně ho zasklil. Takže v tomto ohledu jsi proti mně ve výhodě.

Já na tom nejsem fin. tak špatně (zatím), ale dítěti jsem koupila k vánocům jen dvě trička cca za 500 (dohromady) a pyžamo.
S příbuznými jsme se dohodli na dárcích maximálně do 200 korun. Všem se ohromně ulevilo.

Vím, že je to těžké, znám to na vlastní kůži.
Taky bych se někdy neviděla.
Snáším to samozřejmě blbě, ale co můžu dělat. Vánoce mi jsou vcelku ukradené, ty jsem neřešila moc nikdy.
Naštěstí mi v nejhorším případě pomůže rodina.

Docela tě obdivuju, protože jsi to zvládla úplně sama.
Já vždycky s něčí pomocí.
Když onemocní samoživitelka, je to malér.
Bohužel, náš stát na nás zvysoka kašle.
Měj se hezky a hlavu vzhůru.

A ještě ti musím napsat, že je tvůj muž DEBIL!
Asi jako ten můj.
Až poberou děti rozum, budou jím leda tak opovrhovat.
Proč nezkusíš požádat o vyšší výživné? Jestli podniká, tak platí velice málo.
Já bych zkusila být mrcha a pohrozit mu kontrolou z finančního.
Pracovala jsem v téhle branži a z chlapa,co nepřiznával příjmy, jsem to výživné taky dostala.
Musíš si zjistit jaké má bydlení,auto, chatu, kam jede na dovolenou, pořídit fotodokumentaci (klidně k tomu "zneužít " dětí) a soudce si pak dokáže spočítat, že jeho příjmy neodpovídají výdajům.

Hlavně se nenech zastrašit a o to zvýšení požádej.
Abys nemusela platit za advokátku, jdi na sociálku (péči o děti), tam s tebou návrh sepíšou zadarmo. Ona bude dítě zastupovat i u soudu. Ty jí jen dodej materiál a "munici".

zdravím Tě mezi předvánočními přípravami, na které jsem si vzala den volna.Je to smutné, cos napsala, nicméně pro Danču asi svým způsobem posilující zpráva - není sama, kdo to takhle táhne a při tom všem starání se a ohánění není dobré propadat nějakým společností hloupě inplantovaným pocitům, že když nejsem super oblečená, jsem socka.

Vím, že je těžké tohle vysvětlovat dětem, vím to teoreticky z vyprávění mnohých dalších takhle znevýhodněných ženských kolem mne v reálu i tady na Kudlance.Vlastně mi tyhle příspěvky pomohly ke zjištění, že můj chlap při tom všem, čeho jsem se od něj nadála až takový pitomec není a vlastně se stará královsky o mne, stárnoucí manželku i o syna.Tak za to v duchu děkuji a nevím, jak poradit holkám, které mají opravdu za exmanžela debila.Odkaz Boží mlýny je sice slabý čaj, nicméně asi to jediné a hluboce silně pravdivé, co si sem troufnu ze své pozice napsat.

Dančo, vím o několika kudlankách tady, které se s tímhle popraly fantasticky, i když za cenu velkého nasazení fyzického i časového a dokonce v mnohem vyšším věku, než 35.Můj názor ale byl a je, že ženská, i když je silná a dokáže se za své děti bít jako lvice, by se neměla strhat a zničit, stát se chlapem a děvečkou pro všechno a námezdní dělnicí jen proto, že je hrdá a její chlap debil nerespektující žádné zákony - ani ty společenské ani ty morální.

Tak zkus být trochu mrcha, když se s ním jinak nedá.Jak to radí Euridika.Já jsem třeba do boje s manželem nikdy nešla, nemusela jsem a profituji z toho, vím, že po zlém by se s ním nedalo pořídit, protože se s ním dá pořídit v dobrém mnohem snadněji a příjemněji pro všechny strany.Ale jestliže Tvůj ex je sprosťák a nic už tím nepokazíš, jdi do něj tak, jak Ti to umožňují Euridikou uvedené páky.Omlouvám se za trochu útočnější styl, ale tohle mne vytáčí, ten fakt, jak si někteří chlapi představují zodpovědnost. Tedy pokud nejsi na vině, ale to bys sem asi nepsala.....

Zdravím. Kdybychom se "neviděly", tak hezké svátky.
Ve mně se vždycky vaří krev, když čtu podobné dopisy. Je mi líto těch ženských a hlavně těch dětí.
Rve mi to fakt žíly. Že se kolikrát musí totálně ponížit a vyprávět svůj smutný příběh médiím, aby přežily a někdo se na ně složil.

Je to přesně jak píšeš.
Danča je proti mně ještě hodně mladá a to je taky plus.

Hlavně že češští krasoduchové adoptují černoušky a Indy.
Kdyby se občas rozhlédli kolem, mohli by reálně pomoci českým dětem.
Nebo jim aspoň jednorázově udělat radost.

založ a vydupej ze země podobně úspěšnej projekt pro dárky dětem samoživitelkám v Česku, a určitě se najde dost krasoduchů, který kromě černoušků zvládnou i nějakou tu českou "socku" né? Dyk je to přece snadný. Aspoň podle keců na internetu to tak vypadá.

P.S. Už dobře 30 let si lámu hlavu nad tím, proč ve věku, kdy si hledáme prvního partnera na nějaký to vážnější chození, případně i založení rodiny, jsou holčičky tak ukrutně silně přitahovaný sobeckejma arogantníma grázlíkama, zatímco hodný, rodinně založený kluci zůstávaj ležet ladem. Teprve až jsou holčičky někdy mezi 30 - 40 řádně vošlehaný životem, karta se vobrací a vo (nás ) hodný a rodinně založený kluky začne bejt vopravdovej zájem. To už je ale pro velkou řadu lidí dost pozdě, děti z rozbitekch rodin smutný a bez dárků... Zatím jsem tomu na kloub úplně nepřišel.

To ale není úplně blbej nápad (to s těmi dárky samoživitelkám).
Dělá se vánoční strom pro děti z dětských domovů, ale na tohle nikdo nepomyslel.
Jenže já s tím nemám žádnou zkušenost. Můžeš se lehce dostat do průseru, někdo tě obviní, že peníze nebo věcné dary zneužíváš a tak.


Co se těch arogantních grázlů týká, ono je to kapku složitější.
Ale určitě v tom hraje roli i životní zkušenost.
Fakt si myslíš, že bych si pořídila dítě s debilem? Resp. s debilem, co se jako debil chová od začátku?
On byl několik let velmi velkorysý (vrazil mi na účet půl melounu a houby se staral, co s tím dělám, a to byly před 18 lety slušné peníze). Až na ty občasné žárlivecké scénky, které jsem pokládala (mylně) za projev neutuchající lásky.
A na dítěti vyloženě visel, nikdy by mě nenapadlo, že ho zazdí.
Vždyť mu to žrala od prvního dne i celá moje rodina.

Tyran je jako břečťan.Pomalu se ti omotává kolem těla. Nežli se dostane ke krku a začneš se dusit, ani si nevšimneš, jen třeba trochu hůř můžeš hýbat rukama.

Tady platí teorie žáby v pomalu se vařící vodě.

"založ a vydupej ze země ..." není úplně jednoduchý. Navíc, když se podobná "charitativní organizace" rozjede, tak polovinu (nebo víc) příspěvků spotřebuje na svůj provoz.
Ať sem "Danča" hodí číslo svého účtu, a třeba jí někdo pošle pár stovek, aby měly její děti hezké Vánoce.
Já když někomu pomáhám, tak jedině adresně.

No, Danče nezávidím. Když děti nedostanou mobil a děvče oblečení, aby to vynahradilo mobil brášky, budou zklamané. A když to nějak udělá a dárky sežene, děti si budou myslet, že s nouzí rodiny přeháněla a budou chtít příště víc, to, co mají děti bohatších rodičů. A nepomůže, ani když se otec pochlapí a děti obdaruje sám.
Vím, že je těžké odolat dětskému - oni se mi smějou. Ale snad už 10 letý člověk pochopí, že je lepší být spolu a mít starý mobil, než jít do děcáku, protože maminka to nezvládla a vše jim sebral exekutor.Je načase vysvětlit dětem, že o štěstí nerozhoduje vlastnictví drahých věcí.
PS: jednu samoživitelku už pod patronátem mám. Abych zachovala její důstojnost, nechávám si od ní leccos vyrobit, ušít a tak - dávám jí "práci" a zaplatím. Každý měsíc něco vymyslím a poté buď využiji doma, nebo mám dárky pro své blízké (originální prostírání, chňapky, tašky, polštářky, textilní ozdoby na stromeček, sezónní dekorace atd).

pro mladé je agresivita a arogance sexy. Ty holky nejvíce rajcuje jak tento arogantní samec jihne v její přítomnosti. Když ptáčka lapají pěkně mu zpívají. Děvenky mají při grázlíkovi pocit bezpečí a věří, že ví jak ho krotit. Je to takový hloupý ženský lov.

ze začátku "úplně jinej"... nebo aspoň menší prezent než ti ostatní
Jenomže já zastávám kacířskej názor, že když jsem si (teoreticky, prosím) blbě vybrala (nebo blbě provedla cokoli dalšího), je to jen a jen můj problém.
Se státem jsem si děti nepořídila.

vím, co mně stálo úsilí a šetření, aby děti mohly jet na všechny lyžařské a jiné výcviky, co pořádala škola, abychom jarní prázdniny trávili na horách a aby mohli jít do tanečních jako ostatní (otec na takové akce odmítal přispívat s tím, že to není povinné). Ale taky si myslím, že je pro život dost důležité, aby děti znaly cenu peněz a nebraly vše jako samozřejmost.

Už tady o tom byla řeč.
VY jste zřejmě tak geniální, že jste se v životě ve výběru partnera nespletla, ale 50 procent žen(nebo chlapů) tu chybu dělá. Jinak by se každé druhé manželství nerozvádělo.
Pokud by si někdo vzal vaše výtky k srdci, taky by se mohl na nějaké rozmnožování vykašlat.
Už takhle vymíráme.
Když stát futruje horem dolem do cikánů ze Slovenska, kteří se sem nasáčkovali, tak by snad mohl přispět i bílým ,pracujícím matkám.
Podotýkám, že tady neoroduju za sebe, já od státu žádné dávky nepobírám a ani o to nestojím. Mám to štěstí, že mi z průseru pomůže vždycky rodina.
Ale každý takovou kliku nemá.
Není ve vás ani trocha empatie. Ty děti za nic nemůžou.
Kdyby šlo o vaše vnuky, možná byste nebyla tak radikální.
Já jsem pracovala v branži, kdy jsem se setkávala s podobnými typy matek. Udřené ženské, které si vzaly nedopatřením voly. Tak je za to ukřižujte!
Jejich děti budou ale vychované stokrát lépe, nežli spratci ze zbohatlických rodin.
Možná taky budou pro společnost jednou větším přínosem.


Giota

Sorry, ale udělat dětem aspoň jednou za rok radost, vám přijde jako nějaké rozmazlování?
Proč by jim to měla matka vysvětlovat? Řekne, že na to celý rok šetřila a vymalováno.

Děkuji, taky mi přišel komentář "jednababi" poněkud mimo.
Danča nepíše, že chodí "žebrat" od státu, i když já si myslím, že zrovna v takovémhle případě, kdy má matka samoživitelka finanční výpadek kvůli dlouhodobé nemoci, by sociálka mohla nějakou jednorázovou výpomoc poskytnout. O děti se Danča stará jak nejlíp umí. Nemoc si bohužel nevybírá, a postihuje právě ty uštvané mámy, co všechno táhnou samy.
Povaleče, co nepracují a žijí z různých dávek, stres neválcuje.

Nepsala jsem nic o rozmazlování. Jen o tom, že prostě stav je, jaký je, na velké drahé dárky peníze nejsou. Danča píše: "i když jsem jim vysvětlila tu situaci, a vím, že mne chápou, tak vidím, jak je jim to líto", tedy dětem už něco řekla - nic jiného jí nezbylo, když nemá na vysněné dárky. Ale třeba se rozhodne vánoce dětem udělat, aby tedy nebyly socky, třeba za cenu rychlé půjčky. A děti budou sice jásat u stromečku - kdo by to nechtěl, aby jeho děti byly šťastné?, ale situace se může příští rok opakovat a děti nebudou věřit mamince, že nemá.Vždyť to loni říkala taky.
Nemám ráda chytání za slovíčka, ale sama Danča píše "děti mají své POŽADAVKY", a z toho bych měla strach. Příště budou brečet, že všichni spolužáci už byli u moře...
Souhlasím s mamčou - byla by na místě nějaká pomoc od státu, ale na druhé straně, Danča má na nájem, na jídlo - jen nemá na lepší mobil. Měl by stát dětem samoživitelek financovat "luxusní" vánoce? Neměl by spíš pomoci donutit otce, ať se víc stará o své potomstvo?

Vidím to stejně.
Ti, kteří pracují za otrocké mzdy a nenasekali si dětí jak na kolotoč, nedosáhnou na pomoc státu.
Ti, kteří nezodpovědně přivádějí na svět potomky, o které se nikdy nebudou schopni postarat, si žijí vcelku dobře a ještě třeba přicmrdují někde načerno nebo si přikradou.

Podle mě je ZÁSADNĚ špatně, jsou -li soc.dávky vyšší nežli minimální mzda.
Je to sprosté a demotivující.



Giota

Danča není hloupá, aby si na vánoce půjčovala.
Já měla na mysli to, že by se povedlo něco á la návrh Krakonoše.
Moje dcera je už skoro dospělá a tak chápe jistá omezení lépe nežli malé děti.
Podle sociologických průzkumů jsou právě samoživitelky nejohroženější skupinou.
Vždyť skoro 50 procent otců na děti řádně neplatí (nepamatuju si přesně číslo,bylo to něco přes 40 procent?).
Mít na nájem a na jídlo je docela málo, nemyslíš? Takový život je fakt na laso.
U nás nikdo neřeší to, že se do chudoby propadají i zaměstnaní!!! lidé, protože jsme na mzdách odrbáváni soukromníky, nadnárodními firmami,ale i státem (daně, DPH-vysoké ceny zákl.potravin, oblečení, energií atd.).

to bude asi tím, že arogantních blbů je asi 90 procent mužské populace.

jenom na nájem a na žrádlo. Když se náhodou podaří vydělat něco navíc, pose*e se auto (nebo někde něco jinýho) a voprava sežere všecky rezervy. Laso si kvůli tomu házet nehodlám. Tak snad to aspoň Danču uklidní, že nejni sama.
Danča se nepropadá do chudoby kvůli státu, ani kvůli DPH, ani kvůli zlejm kapitalistům, ale kvůli tomu, že její bejvalej je *****. Nevim, jestli nějakej stát na světě umí vopravit debilitu svejch poddanejch. Ale můžou to zkoušet různý nadace, je jich jak máku.

A ty myslíš, že se to nerozvedeným neděje?
Často pracují oba a jsou na tom podobně jako Danča.
A tak ,jak jsi na tom ty, je na tom většina z nás. Aspoň co vidím kolem sebe.

Na vině je zcela jistě zkur....ný systém, který si neváží ani matek, ani rodin s dětmi, ani starých lidí.
A není to klasický kapitalismus, nýbrž jakýsi odporný paskvil.
Kapitalisticky pracovat a socialisticky žít.

Nemůžeš popřít, že se v tomhle státě jedná se zaměstnanci jako s onucí (Česká pošta, autodopravci, řetězce atd.)-hnus, hnus, hnus...
Tohle by si nikdo ve Francii nebo v Německu nedovolil. Dokonce ani v té Itálii.

Já věděl, že toho pachatele nakonec najdeme.

jako na Euridičino - "náš stát na nás zvysoka kašle."
Značně nepopulisticky si totiž myslím, že stát by neměl suplovat cizí povinnosti, ať už jde o děti nebo seniory. Jo - zajistit vymahatelnost práva a došlápnout si na různý vyčůránky, to by byla jiná.
A Euridiko - kdyby šlo o moje vnuky, postarala bych se. V první řadě o to, aby platbyschopnej rodič plnil to, co má (on se dá život znepříjemňovat mnoha různejma způsobama). Pokud by objektivně(!) nemohl, postarala bych se já - ovšem dítě mívá čtyři prarodiče, ne jen jednu bábu.

co se týče těch dárků, vánoc, pocitů dětí že jsou "socky" (tohle slovo fakt nenávidím) - tohle máš pořád ještě ve svých rukou, jaké hodnoty budou pro děti rozhodující, i když vím, jak je to těžké - moc dobře si to pamatuju, když jsme, ač podnikatelé, byli pár let v podobné situaci, tři dorůstající děti, které každou chvíli něco potřebovaly a stačilo pár nesolidních zákazníků, kteří nezaplatili, pak zas nějaká smůla, ukradené auto, vykradená provozovna... a já musela řešit, jestli koupím jídlo nebo některému klukovi boty (a kterému). Oblékání v tržnici a dědění věcí jednoho po druhém byla samozřejmost. Vzpomínám si, jak to řešil prostřední syn, který v této situaci "socky" ve 13 letech přišel z venkova na pražskou školu - a mnozí spolužáci mu to zcela jistě zkoušeli dávat tzv.sežrat, ale on tento "handicap" obrátil v přednost - než by měl jedno jediné značkové tričko, na které by si pracně ušetřil, raději si vytvořil image lehce vagabundského rebela, který podobnými věcmi pohrdá a z úlovků v sekáčích za pár korun si postupně vybudoval svůj vlastní styl. Nakonec byl za hvězdu on, protože oproti značkovým spolužákům byl zajímavý a originální, nenechal se semlít žádnými hrozícími komplexy a do dalšího života ho to rozhodně posílilo.

Ani mě to nepřekvapuje (že jste míříla na mě).
Jen by mě zajímalo, jak se české matky dostanou k výživnému u cizinců, když jim stát není schopen zajistit jeho placení ani u Čechů. Sama jsem pro to udělala maximum a vedu tu "válku" už deset let.
Na UMPOD v Brně sedí nekvalifikovaní úředníci( za které musíte všechno vyřídit a ještě jim vysvětlit, jak mají postupovat), přestože jsou za tuto práci placeni i z mých daní. Neznají unijní zákony, ani předpisy, neznají možnosti a způsoby řešení.
Už to nebudu dále rozebírat, jinak mi zase napíšete, že jsem blbka, která si nevhodně vybrala partnera.

Zajímalo by mě, jak byste to "lidumilně" řešila v případě, že je matka rozvedená a exmanžel opravdu nemá práci. To není v dnenší době a v některých krajích vůbec žádná vzácnost.
Od toho máme stát, aby nějak zafungoval. Kdyby to mělo být, jak říkáte vy, tak si nemusíme platit hafo drahých úředníků, sociální a zdravotní, zrušíme stát a bude tu vládnout zákon silnějšího. To by bylo podle vašeho gusta?
Každý, kdo se do této situace dostane, má už sociální dávky většinou leta předplaceny a na pomoc má nárok (snědé spoluobčany nemám na mysli)! Bez sociálního a solidárního státu tady můžeme mít časem hodně ohavný systém a nezletilé pracující v dolech a textilkách jak z dob raného kapitalismu v Anglii.

A když už jsme u těch prarodičů - moje dítě má jen jednoho (dva nežili už v době, kdy se narodilo). Kde jste vzala, že všechny děti mají čtyři prarodiče?

Jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc.
Vy jste typickou voličkou modré mafie, která proklamuje u jiných zodpovědnost za svůj život a sama je přitom napojena na cecík státních financí, z nich usilovně odčerpává.
Z každého vašeho slova slyším modrobolševická moudra.

Pánbůh vás taky poslouchá a možná vám chystá v životě nějaké překvapení.
Tím se karmicky učíme soucitu (já jsem takovou lekci od života taky dostala).

jak perfektně víš, co jsou zač ti druzí, jak a z čeho žijou a koho vycucávají.
Možná by tě realita překvapila. Ne vždycky totiž to, o čem se nemluví, neexistuje.
Mimochodem, naskočilo mi hezký heslo - "fools"

Já nepsala z čeho žijete vy.
Jen, že jste voličkou těch přísavek.
Nebo snad nevolíte ODS či Topinky?
Že byste volila socany, o tom silně pochybuju.


Jinak mám samozřejmě jistou pracovní zkušenost v tom, jak někteří z nás žijí a koho vycucávají.

Ti, co nám blahosklonně kážou z vrcholné politiky o tom, jak máme být každý zodpovědný sám za sebe, se přitom bez koryt v politice, dozorčích rad nebo státních zakázek, sami neuživí.
Zkuste to popřít!



"Možná by tě realita překvapila. Ne vždycky totiž to, o čem se nemluví, neexistuje."

Tak tohle jsem jaksi nepobrala. Čeho se to má týkat?

a nic příjemného to nebylo. Dítě není proboha dalajláma, aby všechno bralo s bohorovným klidem a místo lítosti nad svojí situací si říkalo, vždyť to není důležité a černoušci v Africe nemají co jíst a já se mám vlastně dobře.
Autorce: myslím, že by nebylo špatné sem dát číslo účtu, je před Vánocemi, lidi jsou celí naměko (sakra nevíte někdo jak se to píše?), alespoň já určitě, a nějakou kačku bych vám ráda pro děti poslala.

z čeho všeho lze udělat politická kauza. Jedna holka měla smůlu na partnera, nemá na drahé dárky. Kdo za to může? No samozřejmě stát, kdo jiný. Co všechno se na ten stát (proboha: Co, nebo kdo je to vlastně "stát"?) nesvede.

Systém je nastavený jako "dvojpříjmový". Tzn. že pokud má rodina vyžít, musejí pracovat oba dospělí. Má to tak řada zemí. Bohužel, pokud jeden příjem dlouhodobě vypadne, nastanou problémy. Imunní není nikdo. Teď si vemte, že by systém byl jednopříjmový. V případě výpadku toho jednoho příjmu, by rodina byla zcela bez příjmu. Tak který systém je lepší? Pokud je příjem aspoň nějaký (i když holt nemám na drahé a značkové dárky k Vánocům), nebo žádný? I tak jsme docela sociální stát. Jsou země, kde je to se sociální politikou o dost horší. Ale nelze prostě zachránit všechny.

Vzpomněl jsem si na "šmejdy". Po odvysílání toho filmu tu máme zákon proti "šmejdům". Přitom co mě nejvíc na tom filmu upoutalo, bylo, že hlavní postavy (starý manželský pár), který ty reportéry provázel a popisoval své pocity, na tyto akce chodí opakovaně! Doma měli asi 7 hrnců, 8 vysavačů a další harampádí a v ruce další pozvánku na "předváděcí akci s dobrým obědem". Když se jich reportér ptal, proč tam pořád chodí, když vědí, co je tam čeká, on odpověděl: "Já nevím. Vím, že tam zase na mě budou křičet a nadávat mi. Vím, že si přinesu další krám, který nikdy nepoužiju. Ale stejně tam půjdu."

Tak co tady řešíme??? Kdo chce kam, pomozme mu tam. Ze všech sil. Tady bych netrestal ty "obchodníky", ale tyhle seniory bych zavřel do blázince. Co tady pak chcete od "státu"? Můžou být zákony jaké chtějí, hlupáky stejně nezachrání, protože jim není pomoci.

No prostě každý je svého štěstí strojvůdcem.

Danče lze poradit: samozřejmě podej návrh na zvýšení výživného. Do návrhu uveď všechny skutečnosti, které znáš. Pokud máš informace, že otec dětí nějaké příjmy skrývá, uveď je do návrhu.

Jinak vyskakovat si můžeš bohužel jen do výše své peněženky. Pokud nemáš peníze, pak tvůj syn nemůže mít nový mobil a tvá dcera něco drahého na sobě. Samozřejmě obléknout je musíš, ale holt to nebude "ZNAČKA".

Další možnost je najít si partnera, který tě a tvé děti bude mít rád. Možná to potrvá, ale dá se najít. Držím palce.

ještě je tu jedna možnost: Danča může napsat vo pomoc přímo Euridice. Ta má hodnoty a priority srovnaný, na rozdíl vod blouznivejch kytičkovejch krasoduchů nebo psychopatickejch voličů modrobolševickejch partají, v každý situaci si ví rady a volí vždycky nevomylně tu sptávnou stranu (= voleb se pro jistotu neúčastní ), takže si myslim, že jí určitě ráda pomůže a dárky nakoupí. Protože kdo už teda jinej, sakradrát, když né vona?

Voleb jsem se neúčatnila výjímečně, ale možná se to stane pravidlem.

Kdyby Daniela byla schopná ověřit, zda je konto Danči, klidně bych přispěla.
I když na tom sama nejsem nejlíp.


Dovolila jsem si jen napsat, že stát futruje prachy do parazitů, ale pracující matce nepomůže. Té maximálně sdělí, že nesplňuje parametry "socky".
Není nejlepší vizitkou státu, že nedokáže vymoci právo pro ty nejslabší.
A to, že zaměstnaný (a často těžce pracující) člověk, vydělá sotva na základní životní potřeby (a ještě je v mínusu), je zase jen důkazem neschopnosti tohoto systému.

Jedna třetina elitářů proti dvěma třetinám "socek" není právě nejlepší výsledek po 23 letech praktikování neoliberalismu s volnou rukou trhu.
Nemluvě o propadu kupní síly a neustálém snižování reálných mezd (nikoliv průměrných, vycházejících z mediánu).

....ale Euridika neplácá nesmysly,skutečně má svoje hodnoty a priority privátně srovnané a jen je po svém nekompromisně až neohroženě obhajuje. Je to její právo.Je za nimi nepochybně životní zkušenost a nejde tudíž o čistě akademické plácání.Někdy vyleze hodně negativní podtext, to je zase ale nejspíš dáno jejími nepříjemnými prožitky, však to zažil každý z nás.
Že se s jejími názory mnozí neztotožňují je jiná věc, ale mně třeba imponuje, když si někdo názorově stojí za svým a k tomu je pohotový a ovládá psanou češtinu.Neomylných tu je víc, od toho tu pak vznikají ty přestřelky. No ale ještě jsme se nepozabíjeli, takže je to koření debat, ne?

Já si tedy myslím také, že slušným a slabým se u nás často nedostává zastání.Zatímco sprostým a uřvaným se dává. Budete mne kamenovat?

a napíšu zkušenost opačnou. Můj spolužák se dostal k prachům a když jeho syn začal chodit do školy, tatínek mu každé ráno dal litr, prý na svačiny, aby děti i učitelé viděli, že na děcku nešetří. Jak mladík začínal s hospodařením, nevím, ale záhy ho přepadly velitelské touhy s buzerací a ponižováním. Nakoupil tašku cukrovinek a děti musely prosit, později sladkosti pomočil a každý chtivý si mohl obal umýt. Vyrostla z něj nezvladatelná zvěř a jak mohl kluk skončit? Správně, přátelé, na drogách. A úplný konec? Zemřel na předávkování. Tak, to byl jeden veselej příběh.
Z uvedeného vyplývá, že naše žití se má ubírat mezi hradbami a to dost daleko od každé. Úplně bez peněz to nejde, moc prachů nás spolehlivě zničí.

Díky.
Já jsem kdysi plácala stejně blbě jako Jedubabka, jenže mi bylo podstatně méně let. Myslela jsem si, že je život v pohodě nějaká moje zásluha, a že to tak musí být až do smrti. Na lidi sociálně slabší a méně vzdělané jsem pohlížela s blahosklonností úspěšného.
A pak mě život maličko profackoval a já jsem se probrala. Beru to jako velkou lekci za svou pýchu.

U Jedubabky bych s ohledem na její věk, očekávala mnohem víc tolerance a velkorysosti k těm méně šťastným.
Ale někomu to prostě za celý dlouhý život nesepne.
Tak se bude pokoušet zase v tom dalším.

jsem taky samoživitelka,ex mi na syny dluží už asi sto tisíc..dávno jsem to přestala počítat... Vánoce nemám moc ráda, právě proto, že stojí najednou moc peněz a když člověk má co dělat, aby vyšel každý měsíc s jedním platem pro tři lidi, není toho moc, co se dá ušetřit, aby mohl člověk plnit přání... Zažila jsem jedny Vánoce, kdy jsem pro kluky měla jen spodní prádlo a ponožky..to nutně potřebovali a já prostě na víc neměla... Bylo mi mizerně, chtěla jsem jim dát aspoň něco, co by je potěšilo a nebylo z čeho... Koukala jsem pod stromkem, jak rozbalují ty chudé balíčky a cítila se bídně... Určitě doufali, že tam bude něco jiného, ale jejich reakce mě opravdu dostala: No,ne, mami!!Takové krásné slipy? Kde jsi je sehnala? Takové jsem si vždycky přál!!! Týýý, jo a ponožky!!!! Kvalitní materiál, super, ty mi budou všichni závidět!!! Myslela jsem v tu chvíli, že je přerazím, jak si ze mě dělají bohapustou srandu... a zároveň jsem si říkala, o co ten hajzl, co na ně kašle, přichází. Že vůbec netuší, jak skvělé má syny. Dobře mu tak.
Druhý den mi vyrazila dech máma. Jeli jsme k našim na tradiční vánoční návštěvu a na kluky čekal obrovský balík. Mysleli jsme si, že to je další z maminčiných žertíků. Balí do dárků někdy hrozné ptákoviny.. Tentokrát ne. Kluci dostali televizi, kterou jsme už nějaký čas neměli..Máma si ji vzala na půjčku, aby klukům udělala Vánoce... Nikdy nic takového neudělala... Navzdory tomu, že jsem tenkrát neměla málem ani na štědrovečerní večeři, uvědomila jsem si, jaké mám štěstí na lidi v mém životě... Dnes si už kluci plní svá přání sami, chodí na brigády a dřou někdy jako koně a i když je mi někdy líto,že jim nemůžu dopřát to, co bych chtěla, je to pro ně asi dost slušná příprava pro život...

jsem taky samoživitelka,ex mi na syny dluží už asi sto tisíc..dávno jsem to přestala počítat... Vánoce nemám moc ráda, právě proto, že stojí najednou moc peněz a když člověk má co dělat, aby vyšel každý měsíc s jedním platem pro tři lidi, není toho moc, co se dá ušetřit, aby mohl člověk plnit přání... Zažila jsem jedny Vánoce, kdy jsem pro kluky měla jen spodní prádlo a ponožky..to nutně potřebovali a já prostě na víc neměla... Bylo mi mizerně, chtěla jsem jim dát aspoň něco, co by je potěšilo a nebylo z čeho... Koukala jsem pod stromkem, jak rozbalují ty chudé balíčky a cítila se bídně... Určitě doufali, že tam bude něco jiného, ale jejich reakce mě opravdu dostala: No,ne, mami!!Takové krásné slipy? Kde jsi je sehnala? Takové jsem si vždycky přál!!! Týýý, jo a ponožky!!!! Kvalitní materiál, super, ty mi budou všichni závidět!!! Myslela jsem v tu chvíli, že je přerazím, jak si ze mě dělají bohapustou srandu... a zároveň jsem si říkala, o co ten hajzl, co na ně kašle, přichází. Že vůbec netuší, jak skvělé má syny. Dobře mu tak.
Druhý den mi vyrazila dech máma. Jeli jsme k našim na tradiční vánoční návštěvu a na kluky čekal obrovský balík. Mysleli jsme si, že to je další z maminčiných žertíků. Balí do dárků někdy hrozné ptákoviny.. Tentokrát ne. Kluci dostali televizi, kterou jsme už nějaký čas neměli..Máma si ji vzala na půjčku, aby klukům udělala Vánoce... Nikdy nic takového neudělala... Navzdory tomu, že jsem tenkrát neměla málem ani na štědrovečerní večeři, uvědomila jsem si, jaké mám štěstí na lidi v mém životě... Dnes si už kluci plní svá přání sami, chodí na brigády a dřou někdy jako koně a i když je mi někdy líto,že jim nemůžu dopřát to, co bych chtěla, je to pro ně asi dost slušná příprava pro život...

jsem taky samoživitelka,ex mi na syny dluží už asi sto tisíc..dávno jsem to přestala počítat... Vánoce nemám moc ráda, právě proto, že stojí najednou moc peněz a když člověk má co dělat, aby vyšel každý měsíc s jedním platem pro tři lidi, není toho moc, co se dá ušetřit, aby mohl člověk plnit přání... Zažila jsem jedny Vánoce, kdy jsem pro kluky měla jen spodní prádlo a ponožky..to nutně potřebovali a já prostě na víc neměla... Bylo mi mizerně, chtěla jsem jim dát aspoň něco, co by je potěšilo a nebylo z čeho... Koukala jsem pod stromkem, jak rozbalují ty chudé balíčky a cítila se bídně... Určitě doufali, že tam bude něco jiného, ale jejich reakce mě opravdu dostala: No,ne, mami!!Takové krásné slipy? Kde jsi je sehnala? Takové jsem si vždycky přál!!! Týýý, jo a ponožky!!!! Kvalitní materiál, super, ty mi budou všichni závidět!!! Myslela jsem v tu chvíli, že je přerazím, jak si ze mě dělají bohapustou srandu... a zároveň jsem si říkala, o co ten hajzl, co na ně kašle, přichází. Že vůbec netuší, jak skvělé má syny. Dobře mu tak.
Druhý den mi vyrazila dech máma. Jeli jsme k našim na tradiční vánoční návštěvu a na kluky čekal obrovský balík. Mysleli jsme si, že to je další z maminčiných žertíků. Balí do dárků někdy hrozné ptákoviny.. Tentokrát ne. Kluci dostali televizi, kterou jsme už nějaký čas neměli..Máma si ji vzala na půjčku, aby klukům udělala Vánoce... Nikdy nic takového neudělala... Navzdory tomu, že jsem tenkrát neměla málem ani na štědrovečerní večeři, uvědomila jsem si, jaké mám štěstí na lidi v mém životě... Dnes si už kluci plní svá přání sami, chodí na brigády a dřou někdy jako koně a i když je mi někdy líto,že jim nemůžu dopřát to, co bych chtěla, je to pro ně asi dost slušná příprava pro život...

kdysi ve svém ezoterickém období bych okamžitě měla odpověď: "Buď ráda za to, že se Ti lekce dostalo ještě v tomhle životě a víš, zač, proč, kvůli čemu a pro co..." Teď už tak moc ezoterická nejsem, takže můžu říct jen - musíme být asi vděčné za všechny podobné lekce, posouvají nás...i když se člověku občas zoufale nechce někam se sunout zrovna tímhle způsobem.
No tohle jsou fakt plky, ale Ty mi rozumíš.
Je hodně dobré, když někdo dovede napsat to, cos napsala.Naprosto upřímně a s vědomím možných reakcí.Já to oceňuji a hodně přemýšlím..

Hezké a dojemné. Bez ironie.

zdravím Tě. Ty ses tedy rozjelam dlouho nic a pak rovnou třikrát
Ale příběh je to krásný, napadá mě, že se asi hůř než obdarovaný cítí ten, který nemůže nebo neumí darovat, ač by chtěl.

A ještě něco k té nečekané televizi - jednou jsem byla na tzv. dětské mši, taková dětská půlnoční pozdě odpoledne. Ještě s malým prvorozeným. A povídání pana faráře tam tehdy způsobilo malinko zděšení - on totiž vykládal dětem, že Ježíšek s nějakým nákupním vozíčkem jak si ho představují skutečně neexistuje. Že dárky dávají dětem jejich rodiče a ostatní příbuzní.Ale ten Ježíšek ty rodiče a babičky a dědečky nějak pohne ke koupi toho pravého dárku - skrze cit, lásku, kterou je schopen do srdcí lidí umístit. Někteří rodičové se zlobili, ale já jsem si tisíckrát na tohle vzpomněla - třeba když někdo přemýšlel, jak svým rostoucím dětem vysvětlit, že tedy ten Ježíšek fakt do oken neleze...
Neleze, ale pošle někoho, aby to udělal za něj Tvoje maminka to tehdy udělala, to je úžasné.Úplně jsem se na dálku potěšila s Tebou.

zahrál si se mnou net, zpráva nešla odeslat a pak hrk..a bylo to tam hned třikrát :-D bohužel to smazat nejde, takže tak Jinak - Ježíška řešíme ve škole každý rok..Na jedné straně pragmatici, na druhé ti, co pořád věří... Vytahoval se před týdnem jeden rozmazlený hošíček z materiálně velmi dobře postavené rodiny: Ježíšek není. Dárky dostanu od rodičů. Plno spolužáků na něj koukalo a nechtělo věřit. Bradičky se jim skoro klepaly. Nevím, jestli to bylo úplně košer, ale povídám: Víš, proč některým dětem musí kupovat dárky rodiče? Protože k nim Ježíšek nechodí, jelikož si to ty děti nezaslouží... Frajírkovi spadla brada a ti ostatní cítili jisté zadostuučinění... A byli rádi, že k nim pořád ještě chodí, páč si to pořád ještě zaslouží....

Ono nejde ani tak o ezoteriku jako o buddhismus (ten pokládám s jógou spíš za vědu).
Jasně že mě ty životní pády netěší, ale leccos jsem si uvědomila.
Taky netoužím se tímhle způsobem posouvat, ale jsem přesvědčená o tom, že to má nějaký smysl. Učíme se tím.


Až jako ženská v letech jsem pochopila lidovou moudrost - koho bůh miluje, toho křížem navštěvuje. Dřív mi to nedávalo smysl.
Podle karmických zákonů by měl mít hodně životem zkoušený jedinec další život o dost lehčí. Smázne část hříchů z minulých životů.

Včera jsem se náhodou dívala na Vlastní oči. Byla tam moc zajímavá reportáž o dětech, které se speciálními černými brýlemi zvláštním způsobem (vidění vnitřním zrakem) vidí, jezdí na kole, rozeznají barvy atd. Něco jako aktivované třetí oko (kundaliní). Dokonce se jim podařilo to vyzkoušet i na slepci. Kursy vede nějaký Rus, oni k tomu mají zvláštní předpoklady.
Jen to dokazuje, že se jako lidstvo taky někam posouváme, objevujeme znovu své dávné schopnosti. Ale bylo to neuvěřitelné.
Děti reagovaly nejrychleji ze všech, rodičům to vůbec nešlo.
Jestli budeš mít možnost, tak se na to podívej.
Dobrou.

vyřešila jsi to s elegancí a vtipem. Jen doufám, že frajírkův tatík nebude vyskakovat. Ale jestli jsi tímhle výrokem uklidnila ty roztřepané bradičky, tak to za to stojí. Dostáváš pomyslný řád statečné učitelky

Rozumím, souhlasím a podívám se, dobrou noc

"Tak tohle jsem jaksi nepobrala. Čeho se to má týkat?"
V tomhle případě toho, že pokud nejsou některý informace zveřejňovaný neznamená to, že dotyčné/mu ty zkušenosti scházejí, víš. Jen nemá potřebu prokazovat "Tomášům", že je oprávněn/a se k tématu vyjadřovat.

myslím, že si chlapeček doma nestěžoval. Dobře totiž věděl, že si to zasloužil... Schválně ty děti totiž provokoval, bylo na něm vidět, jak moc chce těm ostatním ublížit... A jinak by na mě spíš přišel dědeček, tatínek ve světě vydělává prachy...

proč jsi nezůstala v té Itálii, když i tam je vymahatelnost větší, než tady?
Nebo - že by byla stejně mizerná - ty vymáháš po českých úřadech, když ex byl Ital? Nebo jsem něco nepochopila...?

Take jsem byla samozivitelka bez alimentu.Na vanoce jsme teda bez darku nezustali nikdy,protoze darky jsem nakupovala,uz od zari po castech.Znama vlastnila bazar tak dcerka dostala znackove barbinky od matela po 100 kc,ale kupovala jsem jim treba obleceni v 39 i tam se natrefilo na neco pekneho a samozrejme sekac to jistil.Mela jsem i to stesti,ze deti i ja jsme nemarodili takze na dne kvuli nemocenske jsme nebyli.Praci jsem mela take vzdy i kdyz za par korun.Jak deti dospivali penize vice prestali stacit tak jsem si nasla brigadu v supermarketu.Ze smeneho provozu jsem jeste chodila prodavat.Byla jsem unavena a deti zacali byt problematicke.Vyuzivali toho,ze jsem nebyla doma.
Pak dalsi sok,prisla jsem o hlavni pracovni pomer podnik se rusil.V tu dobu jsem poznala pritele ktery se pristehoval a financne me pomahal.Pritele jsem tam hlaseneho memela.Z brigady se stal hlavni pracovni pomer a muj plat 7500 kc coz spolknuli slozenky.Na socialce me doplaceli 1000 kc.To jen pro predstavu jak by se nam zilo kdyby jsme zustali sami.V te dobe deti dojizdeli do uciliste.Vim,ze nebyt pritele byli by jsme nekde na ubytovne.
Pak prisel dalsi sok po letech se detem ozval jejich otec prijel nakoupil detem znackove hadry a odvezl si je na 3 tydny do ciziny.Ukazal jim jak skvele se zije a ne jen zivori.Detem tak zamotal hlavu.Pak se po nem opet slehla zem.Ted po 5 letech se zase ozval a zve je opet k sobe do ciziny........

mně se zdá, že jsi asi opravdu něco nepochopila. V jednom svém románu, použil J. Škvorecký pěkný výraz, aby "dokonale" popsal jednu postavu, byla to žena a sedělo jí to. Tady se někdy používá velmi zkrácená forma. Já ho však tady používat nebudu, neb zdejší "nedělní škola", by mi za to vyčinila.


A zdravím Iris a Euridiku, jenže jsem "lev", milé dámy, takže mám smůlu.

vůbec už nevím, kde jsme o těch lvech mluvily, tady ne, ale jsi dobrej, že si všímáš a pamatuješ.
Lev není nadávka, to je nejlepší znamení, je-li dobře obsazen. Jen na ně nemám a přitom mne přitahují.Samozřejmě jak který
Jednou jsem byla na besedě s Ljubou Skořepovou, syn byl ještě mimino, já zamilovaná a mluvilo se o horoskopech. Tak jsem jí líčila, jak já váha mám dva lvíčky doma a ona s tím svým šibalským svráštělým obličejem mi jen řekla - "to vás tedy lituju".
Tehdy jsem se smála...

tak ty jsi váha? No tak to už jsem doma :-D PS.Já taky...

....