Živí Tě snad manžel ? Nemáš vlastní příjem ? Vlastní rozum a vlastní názor na vzájemnou lásku ?
Buď je Tvůj manžel nemocný (když se mu u sexu dělá zle, že ho to namáhá, že se mu motá hlava), tak ať se jde léčit, a v tom případě mu buď v jeho nemoci oporou. Nebo je líný jak veš a nezáleží mu na Tobě a Tvých pocitech, jen na jeho vlastním uspokojení.
Pak ať si "to" dělá sám. U toho se moc nenadře.

nemocnej von je v každým případě, teď jde jen vo to, v který části těla se ta nemoc vodehrává. Možná v makovici. Vyřešil bych to tak, že bych mu pověděl, že takhle mi to fakt ale ani trochu nevyhovuje a pokud jsme partneři a máme se rádi, tak to spolu začneme řešit, nejlíp za pomoci vodborníků. No a pokud to teda řešit nebudeme, páč von na tom takhle trvá, tak žádný partneři nejsme, ani se nemáme rádi (to jsem si jenom já husa hloupá něco nalhávala) a v tom případě končíme. Já bych teda radši zůstal sám, než tohle. Jo, jenže já jsem já a Magda je Magda. Tak uvidíme.

tak ji chápu, ona se bojí, že asi tžěko najde někoho jiného.
Najít solidního přítele aby nezůstala už sama. A taky jak to más tím bhydlením. Například u nás sice nic podobného nehrozí, ale asi bych se těžko rozváděla,nevim kam bych pak šla a jak by se to všechno dělilo, my jsme všechno nabyli společně. To by bylo těžké dělení. Toho bych se asi bála nejvíc, toho hádání.

sexovat i jinak - třeba na koníčka, u toho se chlap taky nenadře...
Ale tady vidím spíš problém v něčem jiném. Prostě nechce. Mi by to teda vadilo velice a tuto službu bych neposkytovala...

Já Magdu taky chápu, že se bojí zůstat sama. Ale je jí teprve 39 let, v tom (nebo o málo nižším) věku některé ženy teprve začínají s partnerským životem. Před sebou má třeba 40 a víc let života. Chce všechny ty roky prožít zrovna s tímhle mužem, který se k ní takhle chová ?
Nejdůležitější je, aby člověk dokázal žít sám se sebou. Nebyl totálně závislý na partnerovi.
A jelikož Magda je na svém manželovi velmi závislá především citově, tak si k ní její manžel dovoluje to, o čem Magda píše.

má jako obvykle pravdu. Nic si nenalhávej a až na to budeš dost silná, situaci řeš. Vzhledem k tomu, že nemůžeš mít děti a jsi pořád v krásném věku, rozhodně nebudeš mít problém si partnera najít - jako bezdětná máš podle mého i lepší šanci než mamina s dětmi
Tak hlavu vzhůru, tohle přeci není k žití!
A ještě... co si budem povídat, uspokojit tě může i bez styku. Nebo jinak - dělá on pro tebe to, co ty pro něj? Asi ne, žejo, dělá se mu zle...
Musím říct, že jsem tu už četla kdeco, ale dneska jsem se strašlivě namíchla... když spolu partneři nespěj vůbec, je to jedna věc, ale on klidně bere a nedává vůbec nic!

nebude bezvýhradně jen sobectví, je to myslím i forma sexuální deviace, když jinak nemůže (může??).Takže jak říká Krakonoš, je to v makovici.

bylo to opravdu už moc. Připadala jsem si jako ta nejlacinější šlapka, ale když on je jinak docela dobrej. Víte, u nás v práci (jsem v převážně ženském kolektivu) slyším tolik těch stížností, že jsem si říkala, že tohle je to nejmenší, že se to dá vydržet. Ale prostě už nedá. Najednou to už nejde. Vím, že mě chápete.
Trochu to uhodla i Tereza, i když to není tak úplně. Bydlíme v jeho družstevním bytě,který měl už dřív, já přinesla do manželství vlastně jen sebe.Tudíž nevím, jak by to dopadlo, kam bych šla. Do azyláku se mi nechce, když jsem se dívala, co stojí nějaký podnájem, tak by mi z platu toho moc nezůstalo. Když si představím, že bych pak z práce šla domů do nějaké staré garsonky, byla tam sama, taky si nemyslím, že je všude hafo mužských, co chtějí obyčejnou čtyřicítku bez ničeho.
Necítím se na rozvod, ale nevím si rady co dál.

zkuste sexuologa, nevím, jestli on to cítí jako problém, ale problém to je a když ten vztah jinak funguje, tak to snad můžete vyladit.

strach ze skromného bydlení by Tě neměl natolik svazovat, abys na sobě nechala dříví štípat. Já už jsem stará baba, samoty se pochopitelně taky bojím, ale už si dokážu vážit každého dne, který ještě prožiju a záleží mi na jeho kvalitě.
Pokud bych si měla vybrat mezi "zlatou klecí", kde si mě muž neváží a jak sama píšeš, připadala bych si s ním jako ta nejlacinější šlapka, tak to radši v garsonce někde na předměstí, ale svobodná, hrdá a za svůj život odpovědná.
Máš práci, která Tě zřejmě uživí. I na to bydlení Ti v nejhorším určitě zbyde. Tohle si uvědom třeba jenom sama pro sebe. Nemusíš hned myslet na rozvod. Ale ta možnost, že to sama zvládneš, Ti dodá sebevědomí.
A k sebevědomým ženám se muži nechovají tak, jako Tvůj manžel k Tobě.

úplně stejně. Bylo to odporné. Já se pak po rozvodu zařekla že tohle už nikdy dělat nebudu. A ejhle, nikdy neříkej nikdy. Když dávají oba.....Utíkej od něj a neřeš co by kdyby. Raději sama nežli si nechávat srážet sbevědomí a bát se večera a myslet na sex s odporem. Na sex se máš těšit.

tak možnosti jsou tři.
1) Nestojí o sex s tebou, ale potřebuje sex, tak si to nechává od tebe dělat takhle - tak dlouho, dokud to budeš snášet a dokud on nebude moci odejít, pryč a za jinou.

2) Druhou možnost naznačila Iris. Nestojí o sex s ženou, nejen s tebou, ale potřebuje to, k tomu mu žena, ty nebo jiná, může posloužit jako pomůcka, ale milenecký vztah s ní nemá. S tím bude asi největší potíž, protože o tom asi nebude chtít mluvit a vůbec nic řešit. Bez odborné pomoci se asi neobejdeš a dost možná váš vztah skončí. Když ano, pak radši teď než později, jako v tom filmu - lepší pozdě nežli později.

Mně to přijde, jako kdyby tě měl v podstatě rád, tak nějak jako starou kamarádku, ale nestojí mít o to se starou dobrou kámoškou sex. Na druhou stranu, když to ona zařídí tak, aby si on užil a jí si nemusel všímat, tak proč ne..nemusí se soustředit na ni, na její potřeby a přání a může si u toho představovat koho nebo co chce.

3) nemoc - není schopen styku, bez orální stimulace nemá erekci, nemá výdrž.

A tak bych se řídila radou Krakonoše. Zjistit v čem je jádro pudla a podle toho hledat řešení.

Magda se bojí rozvodu, ale jinak, kdyby od ní nechtěl tento sex, manžel by jí nevadil. Co tedy pokračovat ve stávkování a to, že je neuspokojený manžel protivný, řešit selektivní nedoslýchavostí - tedy dělat, že nic neslyším (pokud tedy je nepříjemný jen slovně). Nebo argumentovat jako on - nemohu provozovat orální sex, dělá se mi zle, namáhá mě to, bolí mě hlava? A pokud nadnese manžel téma, že když Magda nevyhoví, tak se s ní rozvede, odpovědět s úsměvem - no když chceš důvody rozvodu propírat veřejně?
Protože možná jde o jisté vydírání - manžel ví, že se Magda bojí, že ji "vyžene" - no tak ať se bojí, že pak jeho praktiky budou zveřejněny.
Vím, že nejde o dobrý nápad. Jen se snažím domyslet, co se stane dál. Co nejhoršího se může stát. Všichni radí, aby odešla za lepším, ale Magda pryč nechce, aspoň zatím ne. Možná nechce udělat rozhodnutí jen pro své osvobození od orálního obsluhování manžela, aby nelitovala, že ztratila výhody tohoto vztahu a necítila se sama ještě hůř. Jenomže samo se nic nezlepší. Buď to, že nebude orální sex, dožene manžela k sexu Magdě příjemnějšímu, aby nemusel rezignovat na sex úplně, nebo to dospěje k rozvodu, ale pak bude návrh rozvodu vycházet od manžela.

přidám příběh z vlastního manželského intimního života. Jsme s manželem /- staří jako vy, máme jedno dítě. Před cca 3 roky najednou manžela po styku (nejen klasickém, ale i orálním), rozbolela hlava. Nějak zvlášť to neřešil, vzal prášek a přešlo to. Další ten, stejná situace, stejný výsledek, jen bolest tisíckrát intenzivnější. Opět to nějak přešlo pouze s pomocí analgetik. Potřetí jsem ho už totálně vystresovaná vezla uprostřed noci na pohotovost s tím, že má možná aneurysma. Nechali si ho dva dny na pozorování na neurologii, udělali mu CT a punkci a já nevím co ještě. Nic nezjistili, tak ho propustili se silnějšími analgetiky (kdyby náhodou zase), diagnozou (trochu úsměvnou) - poskoitální cefalea a doporučením, aby chvíli abstinoval (od sexu) a sportoval (rozhodně není nesportovní typ).
Ale můj muž, jelikož má rád mě i sex se mnou, se k tomu postavil jako chlap. Začal si o tom hledat na internetu různé informace a objednal se k doc. Zvěřinovi do sexuologické poradny. Vzal to do rukou vlastně tak rychle, že jsem se sama ani nestačila vzpamatovat a oklepat z toho všeho strachu o něj a bylo to najednou zase pryč.
Stačilo si o všem popovídat - nejen s lékaři a odborníky, ale i se mnou. Nakonec odborník ani nedoporučil sexuální abstinenci (celkem logicky - jen by mohla vést k psychickému bloku a po fyzické stránce byl manžel na výbornou ve všech směrech).
Shodou okolností jsem si na tyto události před pár dny vzpomněla, a když jsem se nad tím zamyslela, tak musím jen konstatovat, že manžel se k celé záležitosti postavil velmi obdivuhodně a jako zralý a sebevědomý muž. Velice si ho za to vážím, protože mi došlo, že z toho mohl vzejít obrovský psychický blok a vleklé problémy, které by zásadně zasáhly i do našeho partnerského a rodinného života.
Magdo, tvůj partner mohl mít na začátku nějaký podobný pocit/stav jako můj manžel, jen to třeba nebylo tak intenzivní (manžel měl zcela vážný strach z toho, že zemře, nebál se o tom ale později mluvit a taky ho posílilo to, že jsem se o něj, ač totálně vystresovaná, pokaždé postarala - i když jsem měla pocit, že jen postávám a plním to, co řekl, nesnesl třeba ani můj dotek, pak už ani nemohl bolestí mluvit...uf!). Mohlo se to opakovat a opravdu pak získal blok. Nám pomohlo o všem mluvit a aktivně to řešit. Zkus svého partnera rozmluvit, zkus konzultovat s odborníkem. Tyhle problémy se orpavdu odehrávají hlavně v oblasti mezi ušima než kde jinde. Pokud to mezi vámi do doby nemoci fungovalo bez problémů, je veliká šance, že to zase bez problémů fungovat bude.
Držím vám pěsti!

ještě je tady možnost č. 4:
Je línej jak veš a manželčino uspokojení je mu úplně u ...kloaky.

Nechci strašit, ale píšete, že to začalo, když se vrátil z nemocnice. A co třeba nějaká mladá svobodná sestřička? Třeba Magdy muž dítě chce, ona mu ho nedá a tak to zkouší jinde. Ví, že takovýto druh sexu jí dlouho stačit nebude, třeba to on ani za regulérní sex nepokládá, třeba spí s jinou a čeká na reakci Magdy, aby to nebylo na něj, že se rozešli.

jsem řešila před rozchodem také. Počítala jsem sem a tam ... a pořád tu ten strach byl. A když došlo na věc, rozešli jsme se a nastojte, byla jsem na tom líp než bez něj. Tak pak počítejte. Ale je pravda, že jsem poměrně nenáročná osoba.

to bylo to prvni co mě napadlo, když jsem si članek prečetla, ta nemocnice tam nějak bude určitě figurovat a asi by to mohlo být i nějakou novou známostí právě z této nemocnice, kdybych byla pani Magdou ,rozhodně bych zacala nenápadne a pomalu zjištovat kam chodi ,s kým se stýká a jaky je vlastně jeho život mimo ni.Vím, že spousta lidi by to šoupla do přihrádky se jmenem "šmírování" ,ale ano ,i to je někdy potřeba k tomu ,aby se vyřešil třeba letitý problém, pokud ale jeji manžel začne tušit, že ona něco hledá, začne si dávat více pozor, tak bacha na to.Chce to jediné a tím je odvaha a nebát se. Začala bych u jeho telefonu, kdyz se sprchuje, pak přešla na email a výpisy z banky,pak bych se poohlédla po jeho kapsách a namátkově nahlédla do prihradky v autě nekde hoooodně hluboko.Jo je to návod,a je me jedno kdo si o tom myslí neco špatného, ja bych to zkusila a kdybych nic nenašla ,pak bych ještě chvíli číhala s nastraženýma ušima jako pes a pak bych teprve přemyšlela o tom, kterého psychologa zvolit a jak tam manžu přitáhnout ,aby bylo možné zjistit příčinu.Pán je prý pohledný, štíhlý a jak je videt v nejlepších letech tak nějaké motaní hlavy při tom, mě připadne nepravděpodobné,říká se přeci, že se chlapům v momentě když je připraven, přelije všechna krev do pohlavního udu a ne naopak.Joj to teď asi budou divoké komentáře od mužů, kterých se to dotkne:-).Magdo přeju ti hodně štěsti ať všechno zvládneš.