jak dál... toť votázka. Nejlíp jinak, než doposud, protože se zdá, že na to jdeš fakt, ale fakt hodně blbě. Tak nějak to tipuju, že jsi tam zhruba rok, je to tak? A už tě maj plný zuby. Hele, neber to vosobně, ale je to vcelku logický - a nejni to tim, že nosíš sukně (nebožka AT by se mnou hrubě nesouhlasila ). Nikdo nikde nejni zvědavej na to, aby mu tam čerstvej absolvent, i kdyby byl sebeschopnější a sebechytřejší, začal přerovnávat šuplíčky a bourat bábovičky. Tvůj problém, milá Lindo, se jmenuje přehnaná ambicióznost, nedostatek pokory a komplex nedocenění. Můžou to bejt věci, který si neseš z dětství, z rodiny, to je teď vcelku fuk. Každopádně jsi to vzala za blbej konec. Na novým pracovišti je potřeba napřed starousedlíky získat na svou stranu a přesvědčit je svou nekonfliktní a efektivní spoluprácí vo svejch schopnostech. Výkřikama "děláte to všechno blbě" ještě nikdo nikoho vo ničem nepřesvědčil, i kdyby to říkal sebezavobalenějc a i kdyby měl stokrát pravdu. Čím větší firma, tím dýl tohle začátečnický vobdobí trvá, pár let v každym případě. A teprve až jseš v pozici, kdy si tě druhý vážej pro tvou práci, kdy z tebe prvoplánově necejtěj jakýkoli vohrožení a třeba tendenci kariérně šplhat nahoru po jejich hřbetu, pak můžeš začít vopatrně měnit něco na svým pracovišti - ve spolupráci se svým nejbližším nadřízeným, kterýho musíš přesvědčit jako prvního, pokud už mezitím nějakou tu nižší vedoucí pozici sama nezastáváš. Takhle se to v civilizovanym světě dělá, je to možná na dlouhý lokte, ale je dobrý, když chce někdo dělat ve středně velký firmě práci, která ho baví, se těm základním principům přizpůsobit. Děláme to i my, chlapečkové .
A rada? Uber ve svejch průkopnickejch snahách a začni si budovat pozici loajálního a schopnýho zaměstnance. Zaměř se na to, abys na lidi jako arogantní nepůsobila a pokud jsi s někým měla konflikt, vomluv se mu, vysvětli mu, že jsi byla moc hrrr zelenáč a už ti to došlo, a urovnej si pošramocený vztahy, jestli to ještě jde. Většina lidí nejvíc vocení, když ten, kdo jim připadá arogantní, uzná chybu a ukáže schopnost komunikace a kompromisu. Jako ženská máš velkou šanci si kolegy nejen získat, ale i tak trochu vomotat kolem prstu, je vizitkou především tvejch sociálních nedovedností, že v převážně mužským kolektivu (jestli jsem to správně pochopil) máš takovýhle problémy. Měla bys bejt (ve vší počestnosti!) spíš vobletovaná. Tak na tom zamakej.

že to Krakonoš napsal vyčerpávajícím způsobem. Není co dodat.

"Nejsem prvoplánově arogantní, jen se neumím proti některým bránit, tak nasadím tento nepříjemný tón."

Zkus si odpovědět sama na otázku, jak by ses ty dívala na někoho, kdo se k Tobě chová povýšeně. Zda by sis vůbec kladla otázku, zda to náhodou nedělá "v sebeobraně". A i pokud bys dospěla k závěru, že ano, jestli by to změnilo Tvůj pohled na situaci. Předpokládám, že trochu asi ano, ale přesto by sis asi řekla něco ve smyslu, že takovou reakci nemáš zapotřebí, že je nepřiměřená, že Tě vůbec nemusí zajímat vnitřní pochody dotyčného, jeho traumata z dětství nebo různé strachy a obavy.

Právě ve schopnosti jednat a reagovat přiměřeně se nejvíc odráží dospělost, zkušenost, moudrost... Ne v tom, že někam přijdu nová, a přesně jak píše Krakonoš, všem přímo nebo nepřímo řeknu, že jsou břídilově, protože tu x let dělali všechno blbě, zatímco já to po týdnu i s cestou vím líp.

I já jsem samozřejmě kdysi začínala jako nová a i když si myslím, že jsem byla spíš Tvůj opak, tak i přesto ze mě občas vypadly perly, za které se dnes, po nějakých 6 letech praxe, docela stydím.
A stejně tak jsem už zažila spoustu nových, Tobě velmi podobných, kteří měli potřebu dávat najevo, jak všechno ví nejlíp a jak já na svém místě de facto nemám co dělat a že by tam měli být oni. A to opravdu není něco, na čem by se dal založit zdravý kolegiální vztah. Zrovna s jedním takovým člověkem v posledních dnech sedím v jedné kanceláři a před časem mi dokonce vytknul, že jsem se vůči němu chovala povýšeně já. Nehádala jsem se s ním, protože by to nikam nevedlo, ale přiznám se, že mi ty jeho výčitky vnesly úsměv na tvář.

Nechci Tě ovšem přirovnávat k někomu, koho neznáš, ostatně, ani já neznám Tebe, ale opravdu bych se vážně zamyslela nad tím, jestli není chyba v Tobě. Protože když řekne sedm lidí, že je někdo ožralej, tak možná není ožralej, ale určitě by měl už jít domů.
Můžeš být ostatně ráda, že Ti to Tvůj šéf podal takhle - narovinu, ale přitom slušně, s oceněním všeho dobrého, co v Tobě je.

Linda je dle meho nazoru rozmazlena sebestredna nedospela nanynka pravdepodobne bc..... chyyyyyytra jak radio. Pokoru, devce, pokoru..... a nebo zalozit vlastni firmu a zde "implementovat prevratne procesy" a vsem predvest jak se to dela.......

před sebou viděl v těch řádcích soudružku Bobošíkovou ...
Lindo, jsi asi chytrá a snaživá holka, ale tvoje emoční inteligence je limitně se blížící nule!

Také jsem nastoupila v 25 letech po VŠ. V té době bývalo zvykem, že se nastupovalo na 2 roky "praktikantství", tedy že člověk tu práci dělal jako tzv. "malý technik" pod "velkým technikem". Škola na vše nepřipraví, take v každém podniku se to dělá trochu jinak, a také -byla 100% zaměstnanost, takže práci co by zvládnul jeden, dělali dva nebo tři lidi :-)
Já tedy měla na tu dobu vyjímečnou práci - v mém podniku bylo jenom jedno místo. Moje předchůdkyně byla měsíc mojí vedoucí, zaučila mne a pak už jsem musela v tom "plavat" sama. Naštěstí vyjímečnost 1 místa znamenala, že kolegové jiné odbornosti byli nuceni (v případě nemoci nebo dovolené) zastupovat a tedy byli obeznámeni s mým oborem - bylo kam zajít pro radu. Takže jsem měla hodně pravomocí, ale také podporu kolegů. Mojí největší snahou bylo dobře vycházet s podřízenými. Tedy ne že bych podlézala, ale nemělo smysl předvádět, jak nové koště dobře mete, když věci opravdu fungovaly i po staru. Proč tedy buzerovat novinkami, které nám na škole hustili do hlavy lidi, co v praxi nikdy nepracovali - jen po škole na ní začali učit moudra z knih :-) Měnila jsem věci pomalu a jen to, co mi schválil nadřízený.
No, bylo to nakonec moje jedinné zaměstnání.

Souhlasím s Krakonošem,ten by měl na školách dělat přednášky.

Když přijde "nové koště" do zaběhnutého systému a prudí, tak nemůže čekat, že se všichni před jeho moudry posadí na zadek. A to i kdyby měl nakrásně pravdu.
Nový pracovník bez praxe vidí zpravidla všechno velmi zjednodušeně a nechápe souvislosti a návaznosti.
To pochopí většinou až po delší době, a pokud v sobě má dostatek slušnosti a pokory, tak na novém místě získá časem i respekt kolegů.
Pokud se ovšem chová stylem "všichni jste hloupí a zkostnatělí jen já všechno vím, všechno znám, všude jsem by a kde ne, tam se chystám", tak je většinou kolektivem odvržen tzv. "odejden" - tedy je mu práce znechucena tak, že odejde dobrovolně a pak píše ukřivděné komentáře na net.
Milá Lindo, pokud ještě v tomhle místě dostaneš šanci, přehodnoť své chování a třeba se ještě chytneš. Časem poznáš, že Tě kolegové můžou ještě spoustu věcí naučit, když nebudeš hned kvůli neznalosti prostředí naježená.
Jsou to chyby mládí, které udělal kdysi snad každý z nás.

Jako vždy, Krakonoš to napsal tak dokonale, že už k tomu není co dodat. Přesto se pokusím.

můžeš začít vopatrně měnit něco na svým pracovišti - ve spolupráci se svým nejbližším nadřízeným, kterýho musíš přesvědčit jako prvního

a vůbec nejlíp funguje, když toho nadřízeného opatrně přivedeš k tomu, že to vlastně celé je jeho nápad. Věř mi, dělám to tak v práci celej život, letos přesně právě 50let...
Jo, a Lindo, těžká životní situace vypadá opravdu, ale opravdu úplně jinak.

jestli si tu zas necintáme pentli zbytečně, nepřijde mi linda jako ten typ, co je ochoten hledat chybu na své straně

vše bylo řečeno, tak jen malý dodatek

Práce je to opravdu super, ale ty vztahy mě ničí.

jenže, milá lindo, ty vztahy jsou velmi velmi důležité. normální zaměstnavatel potenciálnímu zaměstnanci spíše odpustí nedostatek v kvalifikaci, protože to se prostě naučí, ale je pro něj dost důležitý, aby zapadl do kolektivu a uměl s ním vycházet. to měj na paměti, až se budeš ucházet o další pracovní místo. a taky měj pro další pohovor dobře sestavenou odpověď na otázku "proč jste odešla z předchozího zaměstnání". a modli se, aby nový zaměstnavatel nezavolal ohledně referencí tý současný personální vedoucí.

Já jsem měla pohovor s panem majitelem

to je další cesta do pekel: nedodržovat služební postup. problémy zásadně řeším se svým přímým nadřízeným.

A neměla bys ten systém, Lindo, nejdřív opravdu poznat, než ho začneš od základu měnit? Oni nikde nikde takové zlepšovatele s ještě mokrým razítkem na diplomu, který je ve firmě týden i s cestami, moc nemilují. Zamysli se nad sebou.

jen mám trochu výhradu ke Krakonošovu: Jako ženská máš velkou šanci si kolegy nejen získat, ale i tak trochu vomotat kolem prstu, je vizitkou především tvejch sociálních nedovedností, že v převážně mužským kolektivu (jestli jsem to správně pochopil) máš takovýhle problémy. Měla bys bejt (ve vší počestnosti!) spíš vobletovaná.

Tak, do jisté míry se v pracovní životě budeš muset přizpůsobit, že budou existovat "skleněné stropy", přes které, jen díky tomu, že jsi žena, byť sebevzdělanější, sebepracovitější, sebemladší, sebekrásnější atd. nepřelezeš.

jsem nastoupila jako nová do zaměstnání, vždy se mi oplatilo toto stanovisko.

Moc jsem nemluvila a pozorovala cvrkot. Kdo má jakou pozici, před kým se určité věci neříkají, koho si tam váží a má přirozenou autoritu, v každém kolektivu jsou křiklouní, ale křičí jen když mají krytá záda. Znamená to, že co jen jako prohodí autorita, křikloun ochotně dokončí svým projevem, ale nikdy do to ho nejde bez smečky a sám nic nevymyslí. Tvůj úkol je stát se autoritou a to se ti podaří, když zvládneš stoprocentně práci, která se po tobě chce. Dbej na to abys byla, spolehlivá, spravedlivá, ale hlavně ve správnou chvíli udělala a řekla tu správnou věc. Zapotřebí je taky emoční inteligence a charisma. Přejí ti, aby ses zařádila to té správné smečky a neskončilá u křiklounu. Ještě jsou lidi a ti to dotáhli hodně vysoko, kteří zlikvidují svou konkurenci podrazem, šikanoum i vymyšlenou pomluvou. Být součástí té správné smečky je základ spokojeností a možnosti seberealizace v každém zaměstnání.

tak jen zopakuju, Lindo - přečti so pořádně co píšou Krakonoš, Mura, KK, Mamča a věř tomu. Važ si práce, která tě baví, která je celkem jistá a kvůli které nemusíš strávit čtyři hodiny denně dopravou nebo bydlet na ubytovně. To se dneska běžně stává i starším inženýrům ekonomie, že přijdou o práci a dojíždějí dvě hodiny do Prahy a dvě hodiny z Prahy domů.
ještě vypíchnu, co ti psal Kolemjdoucí

Jo, a Lindo, těžká životní situace vypadá opravdu, ale opravdu úplně jinak.

taky, z druhé strany. Absolventi bývají většinou bez pokory, bez úcty a děsně se divěj, že na ně všichni nečekaj, až jim řeknou, jak blbě tu firmu doteď vedli... Pokud měli mozek v hlavě, došlo jim během roku, že tudy cesta nevede a zapadli do kolektivu.
Ty si hlavně uvědom, že pokud nezačneš u sebe, bude to v každé další práci úplně stejné!

Mladá a stará zaměstnankyně jdou spolu do práce. Mladá s kupou prezentací, notebookem, dvěma mobily, IPODem, tři čipové karty na krku, kufřík plný DVD, CD, USB atd.....Stará uvolněná, jen igelitku s jablkem a jogurtem. Mladá říká s obdivem: "No, po tolika letech práce to máte všechno v hlavě, že?"
"Ne, u pr*de*le, paní kolegyně..."

To v souvislosti s "personální vedoucí - paní těsně před důchodem", která "Na všechny moje připomínky má své argumenty."
Ona to taky může mít - no tam , ale na druhou stranu můžou bejt její argumenty podložený právě těma rokama, což slečna ve svým entuziasmu neumí rozlišit.

ujasni si prosím, s čím jsi nespokojená. Jsou to vztahy na pracovišti nebo to, že se nedokážeš prosadit? Že se ti nedaří prasadit nové plány nebo že ti za návrhy nikdo netleská? Spojujeě oblibu, výkon, boj o moc a snahu o inovaci podniku do jednoho pytle.

Přece jsi nemohla čekat, že tě poklepe na rameno paní, kterou zatěžuješ, bereš její čas, možná i pozici. Nepospíchej tolik. Netlač na pilu se říká. Tvůj čas ještě přijde. Ale budeš vždycky potřebovat spojence. Hledej je kolem sebe.
Vědět a umět prosadit jsou odlišné kategorie. Umět prosadit a být oblíben je skoro zázrak...

po tvém komentáři jsem se zamyslela nad tou personální vedoucí... co asi s ní Kája chce řešit... napadlo mě jediné... že za ní chodí s návrhy, kterým zaměstnancům dát výpověď a nebo snížit plat... a pak se ani moc nedivím, že má na všechny její připomínky argumenty...
Samozřejmě, že je možná všechno jinak...