O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
SMUTNÁ ČEKANKA |
Neděle, 06 říjen 2013 | |||||||
Milá Danielo, nevím už jak dál a mám pocit, že jsem v životě něco prošvihla. Je mi 34 let, jsem svobodná VŠ s dobrou kariérou, vydělávám slušné peníze, jsem soběstačná s vlastním bytem a vlastně mám po materiální stránce vše, co bych si kdy mohla přát. Jediné, co mě trápí, je, že nemůžu natrefit na toho pravého.
Neustále slyším něco o tikajících hodinách, otázky, kdy už do toho praštím, bych mohla přehazovat vidlemi. Já bych i praštila, ale není do čeho. Jasně, že bych chtěla perspektivní vztah a dítě, a ne jedno, klidně i tři naráz. Jsem už docela otrávená z budování kariéry a věčného odrážení všech možných útoků ohledně mojí pozice.
Nejraději bych hodného manžela a kupu dětí. Už si umím představit i žít někde na vesnici, klidně houf slepic a kačen a králíků. Třeba i pět let doma, ale jak to mám asi udělat? Všechno kolem mne, co je chlap, je buď moc mladé, moc staré nebo moc zadané. Tak co teď? Podlehnout tomu prvnímu, co se namane, i když by to "nebylo ono"? Jasně, asi mám vysoké nároky, ale co mám dělat. Baví mě číst, mám přehled ohledně politiky a ekonomiky, dovedu poměrně solidně konverzovat na téměř jakékoliv téma. Mám za sebou intenzivní pobyt v poměrně kreativní a vzdělané společnosti, takže mi nestačí ponožky a lahváč. Bohužel.
Ne, nepotřebuji doktora věd, a rozhodně nebazíruji na spešl vzdělání, ale ... Ale moje zážitky jsou občas hrozné. Příklad: vezmu ho na Leoše Janáčka na Českou filharmonii a pak třeba na nějakou vernisáž, a chlap (třeba se mi předtím i líbil) mi řekne, že jsem moc chytrá a takové kraviny ho neberou. Ano, s tímto jsem se setkala.
Taky jsem se krátkou dobu "tahala se ženáčem", ale kdybych měla alespoň děti, tak by to snad i bylo ok, ale nemám nic, jen sebe. Přeju si mít dítě, rodinu, chci to zažít, ten pořádný život, jaké by to bylo.
Ano, tikají mi a dost hlasitě. Neustále je mi to ze všech stran připomínáno, ale co dělat, když ten, co by se mnou byl rád, co s ním bych byla ráda, co by mne oplodnil a vzal si mě, na obzoru není...
MARYNA
|
< Předch. | Další > |
---|