Potřebuju znát váš názor, sama si totiž teď vůbec rady nevím. Je mi 48 let a měla jsem minulý týden svátek. Jsme manželé už jedenadvacet let, máme dvě dospělé děti, studenty. Žijeme, tedy žili jsme, doposud normální život jako všichni ostatní. Nemáme se špatně, ani nejsme žádní boháči. Prostě všechno bylo úplně normální do minulého týdne.
Děti ještě bydlí s námi (18 a 19 let), takže se dělíme i o domácí práce. Bylo to asi před 14 dny, když dcera uklízela vyžehlené věci manželovi do skříně a přitom tam zpod prádla vypadla krabička, co v ní byl řetízek s krásným přívěškem. A protože se blížil můj svátek, tak mi to se smíchem ukázala, hele mami, co dostaneš, koukej udělat pořádný dort! Tak jsem jen řekla, ať to tam zase dá zpátky. Jenže když jsem tedy fakt pak ten svátek slavila, dostala jsem od manžela knížku, svetřík a kytku. A nic víc... Snažila jsem se to nedat na sobě vidět, dcera taky, a říkala, že to třeba tam má táta připravené už na Vánoce, a tedy buď pro mně, nebo pro ni. Tak jsme to přešly. Jenže, já jsem včera byla u něj ve firmě, stavila jsem se tam pro něj, že spolu zajdem na oběd, jak jsme byli dohodnuti, a viděla jsem jeho kolegyni, mj. asi o 15 let mladší ženskou, která měla přesně ten řetízek s přívěškem na sobě. Mimo jiné, ona se jmenuje křestním jménem stejně jako já! Když jsem to viděla, bylo to jako by na mne padla skála. Řekla jsem mu tedy jen, že se jen jdu omluvit, že ještě něco nutného mám a ani nevím, jak jsem se dostala na ulici. Doma jsem fakticky prohrabala celou jeho skříň a ta krabička nikde. Takže je to jasné, že to nebylo pro mne, ale pro ni. A pak jsem si jen už dávala dohromady všechno možné. Je to jasné, že mi zahýbá. A já jsem byla slepá jak patrona. Jenže co mám teď dělat? Děti jsou sice zletilé, ale ještě je stále živíme, máme nesplacenou hypotéku a pak, kdybych se teď s ním rozvedla, tak už asi budu navždycky sama. Připadám si najednou jako vymačkaný citron. Kudlanku čtu už hodně let, nikdy bych neřekla, že sem napíšu pro radu, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. ANDREA
|