jak se rozvést? Na to přece přijdeš sám:-) Jednoduše, pověz ženě to, co píšeš tady. Snažila bych se - coby odcházející - být maximálně trpělivá, neodrážet útoky, nevracet výčitky, nespadnout do bahna. Zkus zatnout zuby, představ si sebe v její situaci, kdy bys poklidně žil a ona by přišla, Hele, Míšo, miluju jiného, tak se rozvedeme.
No a po nějaké době, až tu novinku vstřebá, teprve přikročit k praktickým otázkám. Domluvit se na péči o syna, s přihlédnutím k jeho přáním, a slušně se s ní vypořádat majetkově. Za 22 let jste asi něco vybudovali, tak buď grand a...a dej jí grant:-)) Ty odcházíš, ty bys měl být ten velkorysý. No a pak můžeš žít s tou svou milou.
Když se nebude chtít žena rozvést, tak holt to bude složitější,bude to trvat déle. Ale asi bych řekla...já ráda dávám na výběr ze dvou možností ;-)...že to může být tak, jak jsem navrhla, a nebo teda po jejím, tj. bude to trvat déle, budeme všichni vynervenější, syn bude víc trpět, než když se rozvedeme v klidu, bude to stát asi víc peněz pro právníky, a tak dále. Ale pro ni se nic nezmění, odejdeš. A odstěhovala bych se s tím, že budu jezdit domů za synem. Pokud vymění zámky, tak holt zámečnickou pohotovost a nechat odvrtat. Ber to tak, že se bojí, mění se jí život, bojí se budoucnosti, to je lidsky pochopitelné přinejmenším stejně jako to, že máš jiný vztah s jinou ženou. Kvůli synovi a proto, že ty jsi ten, kdo odchází, se pokus být nad věcí a velkorysý.
To se mi to pěkně radí, že.

O jakým majetku to mluvíš? Odcházíš, tak ti může být jedno, co s ním bude.Ty si můžeš sbalit své věci a kartáček na zuby a odejít za hlasem svého srdce. Nmusíš proto oškubat svou ženu a děti. Nebo tě tvá přítelkyně bez majetku nepřijme? Co se týče styku s dětmi, tvá žena bude jistě vstřícnější, když se k ní zachováš ušlechtile. No a ještě přemýšlej nad tím, jak svým dětem vysvětlíš, proč jim bouráš domov a proč jsi je vyměnil za cizí ženskou s cizími dětmi....

neradím Michalovi, aby odešel s holou zadnicí, a nebo zůstal doma, zatnul zuby a žil v celibátu. A mít paralelní vztah a trandit mezi zákonnou manželkou a dlouhodobou přítelkyní se mu zjevně nelíbí.
Radím velkorysost, trpělivost, nadhled, ohleduplnost. To neznamená sbalit trencle a jít.

Děti za jiné nemění, mění manželku. Přece té druhé ženě neřekne, aby se zbavila dětí, ne? Ona je rozvedená a má děti, to musí zůstat doživotně sama, pokud nespadne v autobusu na vdovce?

takže se bude dětem věnovat stejně jako dosud? T.J. přijde z práce, popovídá si s nimi, zkontroluje, co bylo ve škole, zahraje si s nimi člověče nezlob se a tak - pak teprve půjde za svou druhou ženou? Jinak jen trencle si balit nemusí, může i košile a ponožky - ale mají-li manželé - dosud - společný byt, nebo domek, nemusí snad celou rodinu vyhnat na mráz, aby ten byt mohl prodat a podělit se o majetek? A co zařízení? Lednička, pračka atd. - to jí toho půlku sebere a nechá ji, aby si to všechno pracně pořizovala znovu? A z čeho jako? A jak bude Michal řešit s dětmi vánoce, narozeniny, prázdniny a podobně? No - už se těším, až nám po čase napíše dotaz, že co má dělat, aby mu snížili výživné. Neboť jeho nová rodina se zajisté nespokojí pouze s jeho láskou nebeskou.Podle mě ten domov dětem bourá a opouští je. A pro ty děti už nikdy nic nebude jako před tím. Ale to není důležitý - nejdůležitější je, aby Michal nežil v celibátu...

jj, Puntíkatá nezklame nikdy.

chápu tě. Nezapomeň si taky včas promluvit se syny a pokusit se jim to vysvětlit. Ujistit je, že zůstáváš jejich tátou, že o tebe nepřijdou.

až když jsi potkal před čtyřmi lety milenku, tak jsi vlastně zjistil, že jsi byl v manželství nespokojený.
Za 22 let se nějaký společný majetek nashromáždí, tak buď velkorysý a podělte se 1:3. Děti mají také nárok na "kus svého domova", když už je opouští táta.

Mamča nalezla super řešení - skutečně by bylo morálně spravedlivé, kdyby se při rozvodu nedělil majetek fifty fifty mezi manžele, ale počítaly se podíly také na nezletilé děti (něco jako předčasné dědictví). Rozvod je vždycky finanční krach firmy zvané manželství, protože to, co bylo společné, se společně užívalo. Michal neodchází do prázného nového bytu, tak by se skutečně neměl handrkovat o hodnotu nábytku nebo lednice, co manželce zanechá. Fér by bylo odvést si veškeré osobní věci (oblečení, památky svých po rodičích, věci, které osobně užívá - od mobilu přes holicí strojek po počítač), neuvažovat o zařízení bytu, to nechat "staré" rodině, a co se týče auta (nejsou-li v rodině dvě), bytu nebo jiných nemovitostí, tak zde právě uvažovat v navrženém poměru 1:3, tedy chtít cca čtvrtinu majetku - vzít si třeba auto, manželce nechat byt a podobně.
Pokud je společným majetkem výnosná firma, bude to složitější...
Ale přece jen mám nějakou připomínku - manželství popisuješ jako léta prázdné a nefunkční. Co nefunguje kromě toho, že spolu nespíte? Manželka nevaří, neuklízí, nepere, nežehlí, nevychovává děti? Manželství je firma založená za účelem výchovy dětí. Můžete oba mít milence/milenky, hlavně když se doma nebudete hádat, prát, opíjet, bít - pak to může být funkční i bez lásky a sexu mezi maminkou a tatínkem. Stačí porozumění, tolerance, slušné chování, ohleduplnost. Kolik takových rodin je! Manželka ví, že je podváděna, ale mlčí, protože sama o sex moc nestojí, ale když manžel dobře funguje jako otec (dává peníze, věnuje se dětem), tak milenky jako obdobu koníčka/sportu toleruje...

Máš pravdu v tom, že manželka se vůči Michalovi ničím neprovinila. Snad jen tím, že byla málo náruživá. Ale řekl jí to Michal, že jeho potřeba sexu je větší ?
Některé ženy prostě tu potřebu mají menší, nebo jsou tak utahané z práce, lítání kolem domácnosti a dětí, že jsou večer rády, když padnou do peřin a manžel po nich "manželské povinnosti" nevyžaduje.
Milenka je možná rozvedená už dlouho, a tak je sexuálně vyprahlá. Taky Michala vidí jen občas, je v tu dobu přichystaná jako na rande, odpočinutá a dobře naložená.
Možná za pár let společného života s milenkou, nám sem Michal napíše : Vlezl jsem z bláta do louže, musím snášet nálady cizích puerťáků, nesmím mluvit do jejich (ne)výchovy a ještě jsem přišel o své děti, které se se mnou nestýkají a nestojí o mě.
To je prostě riziko rozvodu a následného vpádu do cizí rodiny.

Ale nekaz v rámci možností ostatním jejich život. Ten majetek, ať je velký jakkoli jste pořizovali pro rodinu. Ta zůstává, tak ji majetek nech a jdi.To je nejmenší zlo, co ještě můžeš udělat. Nebo jsi snad od svatby plánoval, že budoucí majetek shromažďuješ pro případnou budoucí rodinu , kterou si pořídíš po 20 letech? V tom případě jsi o tom měl sepsat dohodu se současnou manželkou. Myslím, že by se v tom případě jinak zařídila.
Měli jste svatbu? A svatba je přinejmenším dohoda.

kdo ví, jestli mu manželka nevařila v neděli rajskou....

Máš pravdu v tom, že manželka se vůči Michalovi ničím neprovinila. Snad jen tím, že byla málo náruživá.

no, podle toho, jak to michal líčí (a něříkám, že to tak je ani, že to tak není), není jejich jediný problém nesoulad v intimním životě. podle michalova popisu spolu akorát sdílí stejný životní prostor a jinak si zřejmě každý jede po vlastní koleji, tj. netráví žádný společný volný čas, mají různé koníčky atd. alespoň tak já rozumím popisu "Naše manželství je už leta prázdné a nefunkční, v podstatě spolu jen bydlíme a já dávám peníze. ... Jí současný stav zcela vyhovuje, žije si po svém a asi by (na rozdíl ode mne) nic měnit nechtěla." což může bejt pro jednoho dost opruz.

na druhou stranu to michala zas tak moc nestresovalo, dokud si nenašel jinou babu, rozhodně ne na tolik, že by podával žádost o rozvod.

mladší syn je natolik malej, že "počkat ještě chvíli, než vyroste", znamená tak 10 let. jakej mu to dá vzor do života, co se týče partnerskejch vztahů, toť otázka. jistě se dají najít nějaká plus a mínus jak pro to, když michal doma setrvá, tak pro to, jako když odejde.

co se týče dělení majetku, záleží, jakej to je majetek :-) byt a zařízení bytu by mělo zůstat tomu, s kým zůstanou děti. případně auto tomu, kdo ho nutně potřebuje (k obživě, dojíždění do práce, vožení dětí do školy atd.) ostatní zbytné věci, jako sbírka obrazů, chata, úspory apod., tak tam bych to dělila.

vzhledem k tomu, že se michal obává reakce manželky na rozvod, tak ta asi tak úplně netuší, že "naše manželství je už leta prázdné a nefunkční"

"...vzhledem k tomu, že se michal obává reakce manželky na rozvod, tak ta asi tak úplně netuší, že "naše manželství je už leta prázdné a nefunkční"..."

Nevím, jak komu, ale mně to děsně připomíná : "Slečno, moje žena mi nerozumí, žijeme už spolu 10 let jenom jako bratr a sestra".
...a přitom jim doma vrní mimino v kolíbce..."

a chtěl bych tedy doplnit to, co jsem nenapsal -

ohledně manželky: většinou je doma, do práce nechodí, nebaví ji to. Vydělávám dost, takže její příjem ani není potřeba, stejně pokud chodila do práce, tak jen aby se doma nenudila.
Máme poměrně nový dům s velkou zahradou, tu obstarávám já. Domácí práce - na to chodí paní, která uklízí, nakoupí, uvaří, vypere atd. Ano, manželka chodí cvičit, jezdí občas po výletec h (i do zahraničí) a schází se občas s kamarádkami. Hodně času věnuje spíš televizi.
Kluky jsem do školky a školy vozil vždy já, teď už mám na starost tedy jen toho mladšího, tomu se věnuju taky já, jsou to moje sluníčka.
Problém snad je jen s firmou, kterou jsem založil během manželství a která je taky takové moje "dítě". Nějakou dobu, ze začátku, tam pracovala i žena, ale nedělalo to dobrotu, protože se moc s lidmi nesnášela. Ale pak už zhůstala doma.
Víte, my se už ani nemáme rádi, když spolu komunikujeme, tak jen se dozvídám, co jsem zase udělal špatně a jak jsem trapnej. Než jsem poznal tu svou milou, tak už jsem byl ve stavu takové rezignace, byl jsem rád, že mám ty dva kluky a žil víceméně jen s nimi a pro ně.
Teď jsem zase poznal, co je to úplně obyčejná radost z přítomnosti toho druhého, z toho, že si rozumíme, že máme stejný názor na hodně věci, že spolu vydržíme mluvit, bavit se, diskutovat a je to moc fajn. Nechtěl bych ji ztrati, ale naopak to legalizovat.
Jen se bojím nějaké nepříjemné protiakce - takové to soused má kozu, já ne, tak ať mu chcípne.
Stačí? Michal

že Michal udělal zásadní chybu - měl psát jako ženská To by se mu dostalo politování, že ještě furt trpí ve vztahu a doporučení, že takového h*, co na ni (něj) kašle, co nejvíc voškubat a zmizet za svým štěstím
Vídání mladšího syna - já nevim, ale v osmi letech si už dokáže trošku říct, zvlášť, jestli máte hezký vztah. Soudy už se na péči taky dívají jinak než před 20 lety. Pokud se tedy Michal nestěhuje někam daleko.

jestli chces nejak zustat ve vztahu s detmi, zacni od nich. Ta dotycna, tak jak ji popisujes, stoji jen za to, aby ji clovek hodil na stul hotovou vec, pokud mozno pripravenou tak, aby nemela moznost si "na posledni chvili uvedomit, o co prichazi" a nezacala protahovat a komplikovat. Mno a pak uz se dej to, co chces.

většinou je doma, do práce nechodí, nebaví ji to. Vydělávám dost, takže její příjem ani není potřeba, stejně pokud chodila do práce, tak jen aby se doma nenudila.

tak to se připrav, že po dobrém to nepůjde

To, cos napsal v 13:01, vypadá hodně černobíle. Minimálně před 8-9 roky to u vás fungovalo.
Takhle to vypadá, že Tvoje žena nedělá vůbec nic, o děti se staráš Ty, o dům a vaření hospodyně, na všechno "má lidi" - to mi připadá jako sci-fi.
Jestli po druhé mateřské žena nenastoupila do práce, budeš jí muset platit výživné.
Nevím, jaké má vzdělání a praxi, ale zřejmě bude mít problém sehnat práci.
Pro děti je největším kapitálem spokojená matka, a to si myslím, že ta Tvoje (zatím ještě) manželka, nebude.
Velký dům bude asi problém. Dětem by se neměl bourat domov, ale zvládneš platit provoz toho domu i po rozvodu ?

si tipla, že Tvá žena nemá chuť na sex s Tebou, ale má milence. A ten rozchod? Myslím, že to nepůjde jen tak lehko. Takovýho druhýho už by těžko sháněla.

teď si vybavuji, jak jsem potkala rozvedenou paní a tři kluci tuším mezi 16 a 6 lety zůstali ze svého rozhodnutí u tatínka.

S protiakcí počítej, ani ne tak kvůli "koze", ale kvůli tomu, že ženě bereš pohodlný život Sežeň si nějakého dobrého rozvodového právníka a obrň nervy. Nejlépe sobě i své partnerce.

Hele, byla jsem v situaci tvé partnerky, akorát jsem chlapa poznala těsně po jeho rozvodu (a nemá firmu ). A ač byl rozvod iniciován ze strany jeho ex (silně se podobá popisu tvé ženy), ta protiakce byla neuvěřitelná a dodnes mám pocit, že ideální řešení by bylo "přejet a couvnout". Tak na to partnerku připrav a nepouštěj k sobě holky moc blízko.

Podle mě si Michal z nás dělá legraci. Takový člověk se obvykle nemusí vyplakávat na Kudlance, má stádo svých právníků, co to všechno vyřídí za něj. Kdo ví, jak to všecko je....

malá poznámka k tomu, že je Tvá partnerka pozitivní a k ničemu Tě netlačí. No proč by Tě k něčemu tlačila? Ona má dvě děti, té už žádné biologické hodiny netikají. Užije si s Tebou příjemné oddychové chvilky, nechá se rozmazlovat nějakou tou pozorností, na kterou Ty jistě finance máš. A pak se vrátí do svého klidu domů. To jen Ty to chceš jak se zdá řešit a zatímco nejsi z jednoho chomoutu ještě venku, už strkáš hlavu do dalšího. Michale, Michale..

S těmi právníky máš určitě pravdu. Ale chlap po 22ti letech opouštějící ženu a děti, potřebuje pohladit EGO, že není takový gauner, co si našel milenku a doma už mu to nechutná.
A tak napíše na Kudlanku a čeká souhlas a poplácání po zádech, jakej je úžasnej, trpělivej a že za to vlastně nemůže, že ho k té milence vlastně ta líná a nemožná žena, co se jen válí u televize, dohnala.
Potřebuje potvrdit, že je vlastně "křišťálově čistej", jak si sám o sobě myslí, ale není si tím tak docela jistej.
Možná, že kdyby sem napsala jeho manželka, že by to bylo o 180 stupňů otočené.

Polovina ceny domu, polovina ceny firmy- budov,strojů, polovina knowhov na deset let dopředu( vypočítáno z daňového přiznání pozadu), polovina úspor. To necháš ženě. A k tomu budeš platit výživné na děti a na ženu. Ale Tvé nynější partnerce jde o tebe a ne o peníze,myslím, že by jsi s ní měl začít od nuly, jako jsi začal s bývalou.

jak se snesly tvé děti s novými nevlastními, jak spravedlivě dělíš všem dětem. Svým koupíš třeba byt, zaplatíš školu, dáš to i jejím dětem aby závistivě nekoukaly? Nebo třeba vyženeš současnou manželku s vlastními dětmi z jejich rodného domova a nastěhuješ si tam novou s dětmi? A vlastní děti budou kolem chodit a dívat se a říkat, to byl dříve náš dům? A když se znova oženíš a pak nedejbože umřeš, jakože umřeš tak jak tak, tak současná manželka a bude dědit to, o co se vůbec nezasloužila.Ale pochybuji, že jsi na to pomyslel.
Jo, a že tě milenka k ničemu nenutí, tak to jsi v omylu. Teď musím střelit do vlastníc řad. Víš, my jsme potvory a umíme to. Právě to, že tě nenutí je ta forma neviditelného nátlaku, ukazujeme se takové, jaké nás chcete mít. Jen počkej později,taky vystrčí drápky a začne bojovat za sebe a své děti.

Je to jen mystifikace, ale co když to z druhé strany vypadá takhle:

Jsem vdaná 22 let a máme dvě děti, jeden syn má 18 let a ten druhý 8. Naše manželství je už leta prázdné a nefunkční, v podstatě spolu jen bydlíme a já obsluhuju domácnost a děti. Pokud se jedná o jakékoliv intimno, tak sex neprovozujeme už cca 7 let. Manžel má firmu. Ráno odejde, večer se vrátí. Někdy i v noci. Co se děje doma nebo s dětmi, to v podstatě ani neví. Už ani nemáme o čem mluvit. I před narozením druhého syna to bylo špatné, ale myslela jsem si, že nás druhé dítě s manželem spojí, ale je to spíš naopak. Vlastně jsem "dostala" to, co jsem si přála, druhé dítě, ale manžela jsem tím stejně zpět nezískala. Jemu současný stav zcela vyhovuje, žije si po svém, má milenku a asi by (na rozdíl ode mne) nic měnit nechtěl.

Komunikace léty ustala úplně. Manžel se realizoval ve firmě. Bylo to vlastně jeho třetí dítě. Firmou žil. Já žila vlastně sama. Ikdyž jsem se chtěla zaměstnat v jeho firmě, vždycky všechno bylo špatně. Zbylo mi jen podlomené sebevědomí. Vrátila jsem se tedy do domácnosti a k dětem a už se ani nesnažila se někde angažovat. Odcizili jsme se navzájem. Žiju vlastně ze dne na den. U televize. Zůstávám v tý zlatý kleci kvůli dětem a ani sama nevím, jak bych se zajistila. Tolik let v domácnosti. A ani na důchod nebudu mít nárok. Navíc vím, že manžel má milenku a nejspíš se bude chtít za ní odejít. Bojím se, že přijdu i o děti.
Před lety jsme si s manželem říkali, jak to bude krásné, až firma pojede. Teď máme všechny ty peníze a majetek, ale my jsme si cizí. Poraďte mi na Kudlance, co mám dělat.

Myslím na to taky, ale to bych to zase schytala. No, když napíšeš ten dům na svou nynější manželku a své děti a uděláš to s majetkem, jak řekla šestka - tak můžeš odejít k milence skutečně s jedněma trenýrkama a ona - když tě tolik miluje, jistě bude nadšená...nakonec ona tvé prachy nepotřebuje, má svůj byt, svoje děti a svůj příjem. Tak, kde je problém? Sbal si věci a odejdi k milence, zbytek za tebe vyřídí právník. A děti určitě ocení, žes je nevyhnal z domu na mráz a milenku sis tam nenastěhoval místo nich. No - a když se zbavíš majetku, nabudeš jistoty, že se tě ta milenka nebere ze zištných důvodů, ale jedině z čisté lásky. Ty jsi ušlechtilej, ona je ušlechtilá - kde je problém?

maličko mého názoru.
Imho ... Tohle jsi měl řešit dřív. Odchovat jedno dvě děti a poslat ženu do práce. Nebo jí tam poslat mezi dětma. Realizovala by se jinde, našla svoje místo a měla alespoň odpracovaná léta na důchod. Byla by samostaná. Takhle si mohla opravdu myslet, že ti vychází vstříc jak může nejvíc. Až na ten sex, ale pokud jdi nepochopil, že pro druhou stranu je komunikace první a sex až druhý, tak to bych viděla jako příčinu vašich problémů. Jí nejspíš přijde naprosto logické, že není komunikace, není sex. Mě to tedy jasné přijde. Bez komunikace není spolužití, a bez spolužití to není partnerské milování, ale jen manželstvím posvěcená forma prostituce.
Nechat jí dvacet let doma a pak jí opustit ... no to chce dost hroší kůži.
Takže závěrem ... Odejdi od ní spánembohem, když už si myslíš, že to jinde bude lepší. (Nejspíš nebude.) Ale v tomhle případě bys jí měl alespoň zachovat důstojné žití. Samozřejmě dětem taky.
Jistěže bylo i z její strany bláhové nezajistit se sama na dobu, kdy manžel odejde. Jen bohužel ženy rády uvěří, že s dostupnými penězi se vrací staré časy, kdy manžel měl za povinnost manželku zajistit dokud je smrt nerozdělí. Ááále ty konce ... Jen mimochodem i právě proto tehdy manželky tolerovaly svým mužům milenky.

Já se nějak nemohu ubránit myšlence, že tuhle historku jsem tu už někdy četla. Také se jednalo o společnou firmu, a manželka byla pouze ozdoba. Nebo to bylo naopak, ozdoba byl manžel?
Ale nechce se mně to hledat.

nikdo nemá v životě všechno. To co paní prožívá je daň za pohodlný život. Domácnost z velké části zastane hospodyně a paní může chodit cvičit, cestovat, .. Ale je to taková osamělá zlatá klec. Nebo bude mít u sebe muže, který bude dělat 8 hodin a ani ťuk navíc, nebudou dovolené, nebude hospodyně a paní bude žít jako tisíce jiných. A je otázka jestli se jí to bude po těch letech blahobytu líbit.. řešení by bylo si sednout, probrat všechny problémy, paní by mohla alespoň na částečný úvazek nastoupit do práce ne proto aby se nenudila, ale třeba i proto, aby jednou měla ten důchod, o kterém se zmiňuješ. Myslím, že ve vlastní firmě by se práce vždycky našla. A společná starost o firmu by ty dva mohla znovu stmelit a tím by svitla i šance na vyřešení dalších problémů v manželství. Není moc horších věcí v manželství než když si manželé hledí jen svých zásluh a nemají potřebu ocenit úsilí druhého.

Chlapeček byl trochu problémový, často nemocný, tak maminka napřela všechny síly, aby se kluk srovnal. Manžel rovněž podnikal a manželka mu po večerech dělala účetnictví. (Žádný oficiální pracovní poměr).
Pak šel chlapeček do školy a bylo potřeba se mu hodně věnovat, aby stačil ostatním. K tomu bylo třeba s chlapcem rehabilitovat a docházet k psychologovi. Manžel velkoryse nabídl manželce, aby nadále zůstala doma, že vydělá dost pro všechny. Pak přišla synkova puberta, a manžel zase tvrdil, když jsme to vydrželi dosud, tak teď je nejdůležitější, abysme tu pubertu nějak se ctí přežili.
A manželka byla pořád v domácnosti (tehdy ještě za ženy v domácnosti platil pojistné stát). Chlapec zdárně odmaturoval na soukromé škole a manželka mezitím profesně úplně zaostala. Kdo přijme do práce ženu těsně před 50tkou, která posledních 20 let "nepracovala" ?
To, že kolem domu, zahrady, manžela, syna i firmy skákala od rána do večera, se do odpracovaných let nepočítá.
A manžel si na stará kolena našel milenku. Začal vyvádět peníze z rodinné firmy, aby se nemusel dělit. Manželku ponižoval řečmi, "ať si sežene někde práci svačinářky, nebo ať se drží toho hadru, to že jí jde".
No, nakonec to dobře dopadlo. Rozvedli se, a paní si udělala pár kurzů účetnictví a pracovala z domova. Oprášila znalost jazyků a sehnala si místo chůvy u cizinců.
Na důchod asi nárok nezíská, to by musela pracovat do 80ti, ale zatím žije důstojně a spoří si na stáří.

Je to otázka ... Buď paní chtěla pracovat a nějak se to nehodilo. Zelené vdovy. Znáš. Dům v satelitu a kdo by vozil děcka do školy. Třeba. Nebo někde by bylo pohanou muže, kdyby žena pracovala. Něco jako buď doma a pečuj o to, abys byla krásná, štíhlá a hlavně do ničeho nekecej.
Nebo je to taková ta dlouhonohá blond zlatokopka, která si opravdu užívala pohodlíčka, které prostě skončilo. Jenže to do tohodle případu nesedí. Zlatokopka ví, že za pohodlí se platí. Sexem.
V každém případě bych viděla spravedlivé, aby odcházející manžel zajistil ex-manželku alespoň v tom základním. A to doživotně, protože ona si už na důchod léta nesežene. Neříkám v luxusu, říkám v základním. Koneckonců mu dala děti. A i to byla JEHO volba.

Životní zkušenost mi káže, nechci děti s touhle ženskou, tak ho tam nestrkám. Pokud ho tam strkám, nesu následky. A platí to i pro druhou stranu, to kdyby se někdo ptal. Jenže tady se chce trhnout on.

je vidět, že jste KUDLANKY...
Mám dost velkou stavební firmu v Jižních Čechách. Víc bližšího raději říkat nebudu. Manželka sice po prvním klukovi šla asi na tři roky do práce, ale pak jsme se dohodli, že nemá smysl, aby tam chodila, když může být doma s klukem. Druhé dítě nechtěla za žádnou cenu, já si přál holčičku, a nakonec jsem ji fakt uprosil. Jenže od mimina jsem se s klukem zaobíral hlavně já. Jo, nechci z ní dělat nějakou krkavčí matku, ale ona prostě není ten typ, co se vidí v mateřství. A já naopak. Takže obě děti jsem velice rád koupal, krmil, přebaloval, vozil... Jak jsem psal, tak do školky i do školy a zase zpět domů, takže nějaké to, že bych chodil domů bůhví kdy, to nehrozí. Když je pak večer, kdy ona sedí u tv, já jsem zas u notebooku.
Pak projevila zájem být ve firmě, jenže nesnesla se s lidmi, naopak to mělo špatný vliv, docela to vypadalo, že je rozeštve. Tak jsem asi po roce řekl, že bude lepší, když zůstane doma. Má kreditku, nikdy jsem jí neřekl ani ň, může si vzít, kolik potřebuje. Velmi ráda se dobře obléká, dobře chodí učesaná, chodí do fitness, atd. atd. Jen opravdu velice brzo po svatbě náš intimní život ochladl. A to druhé dítě bylo opravdu vyskuhrané.
Ani nevíte, jak bych rád, kdyby šla někam do práce, mezi lidi, vždyť nemyslím to špatně, ale v práci je přeci někdy docela fajn, my tam máme spolehlivou partu.

Ještě donedávna jsem se fakt snažil, stále máme společné dovolené, chci, aby děti neměly nějaké nedostatky. Jenže z dovolené se vždy vracím psychicky vyřízený. Prostě jsem prý "stavební blbec s titulem". KIdežto ona se věnuje umění ducha - fandí všem možným věcem ohledně ezoteriky, ani to tu vypisovat nebudu.
No, snad nás podle toho nikdo nepozná...

Ta dotycna, tak jak ji popisujes, stoji jen za to, aby ji clovek hodil na stul hotovou vec, pokud mozno pripravenou tak, aby nemela moznost si "na posledni chvili uvedomit, o co prichazi" a nezacala protahovat a komplikovat.

jj, měli jsme kamrády manžele, v době kdy jsme se seznámili se mu začalo ve firmě dost dařit a začínali peníze doma přehazovat vidlema. takže si koupili barák na vesnici, ona zůstala doma a dělala zázemí, tj. obstarávala domácnost, zařizovala řemeslníky, starala se o jeho zvířata... dítě do školy a ze školy vozil on, páč stejně jede do města do práce, že jo. no, aspoň jí platil ten důchod. když jsem ji lákala s našima holkama na dovolenou, tak to nešlo, protože jezděj vždycky jako rodina :-) všechno doma probírají společně, na všem se dohodnou společně, naprostá harmonie, kam se podíváš...

pak se mu přehoupla 50 a zabouchnul se do o 20 let mladšího modelu. a najednou na starý dobrý manželce nebyla nit suchá. celejch těch 20 let manželství trpěl. fakt s ní měl hroznej život. tohle, prosím, s vážnou tváří vykládal dalšímu našemu společnýmu kamarádovi. kdyby je člověk dobře 5 let neznal, slzu by zamáčk.

takže jo, může bejt michal otec a manžel roku a ta jeho přísavka, ale já mu to zas tak úplně nežeru.

prosím co to znamená - starala se o JEHO zvířata?

předpokládala, když se tak o všem společně radili a všechno společně probírali, že i ta zvířata byla společná /pořízena po vzájemné dohodě/ a tudíž se starala o jejich zvířata.

co obnáší péče o zvířata nebo co znamená "jeho" zvířata.

ad péče: nakrmit, udržovat v čistotě, zajistit jim veterinární péči
ad vlastnictví: zvířata, která si on pořídil jako své hobby, pro svou zábavu a volný čas

asi jako jsou papoušci MOJE zvířata. a já vyžadovala, aby jim někdo, kdo je sice toleruje, ale rozhodně o ně nestál, krmil a pucoval jim klece

bych : mia I
předpokládala, když se tak o všem společně radili a všechno společně probírali, že i ta zvířata byla společná /pořízena po vzájemné dohodě/ a tudíž se starala o jejich zvířata.

kdybyste se doma dohodli, že manžel chce jezdit na kole, že si koupí kolo, ty bys souhlasila, nic bys proti tomu neměla, dokonce bys ráda s ním jezdila na cyklistické srazy nebo závody a tam mu fandila, a při tom bys mu to kolo umývala, mazala mu řetěz a vozila ho do servisu

Měli jsme partu kamarádů, 4 rodiny, hejno dětí, společné dovolené, společné blbnutí s dětmi. Ta nejsoudržnější rodina, za kterou bych byla dala ruku do ohně že vydrží, ta se rozpadla jako první. Manžel začal podnikat a dařilo se mu. Sbalil o 20 let mladší kočičku, a začaly z něj padat věty jako : "Doteď jsem nežil !", nebo "Teď teprve vím co je to láska !" a podobné kydy.
Jeho bezvadná spořádaná manželka zůstala sama se dvěma dětmi (16 a 11), ale naštěstí měla vlastní práci i příjem.
Po 10ti letech s "kočičkou" se jim narodila dcerka. Brzy půjde do školy a táta do důchodu. On tedy nepůjde, dělat bude muset až do smrti, aby tohle "pozdní dítě", co je o rok starší než jeho vnuk, zajistil do dospělosti.

jsem se na vlastnictví. Když paní říkala, že se tak o všem dohodnou společně tak předpokládám že s pořízením těch zvířat souhlasila a nemůže se říct, že se starala o jeho zvířata. Pokud je jen chtěla tolerovat /jako někdo Tvoje papoušky/ tak péče byla její iniciativa /blbost/ a nemůže si to dávat jako zásluhu. Protože to po ní nikdo nechtěl a nevyžadoval, dělala to, protože chtěla a ne že by musela.

Když paní říkala, že se tak o všem dohodnou společně

to vyprávím já, ten příběh. nikoli ta paní. tj. jsou moje slova, nikoli její. a abych byla úplně přesná, říkal to on, než potkal tu slečnu :-) a k tomu, že to byla "její iniciativa/blbost": když tě například manžel požádá, zda bys návštěvě nepřichystala pohoštění (a je to víceméně jeho návštěva, třeba nějaký jeho kamarád), tak mu taky vyhovíš ne? kromě toho ona byla v domácnosti, tak to prostě zahrnula do péče o dům a zahradu.

a teď jdu krmit MOJE zvířata

Tak by to bylo jen v optimálním případě. Zvíře není věc. Když si manžel-podnikatel pořídí kočku/psa a nevrátí se domů včas, tak necháš zvíře hladové? Nevyvenčené? Samotné a zapomenuté? No nenecháš. Nenecháš jednou, dvakrát ... a pak ti to přischne. Ikdyž jsi před tím chtěla to zvíře jen tolerovat. Můžeš nadávat, ale nakrmit a vyvenčit musíš. Protože jsi v ten okamžik prostě jediná, kdo může.

to takhle nerozlišujeme, nemám ráda moje , Tvoje. Prostě naše. Proto mi překvapilo, když jsi napsala, že krmila JEHO zvířata. Ale taky když jeden z nás o to či ono zvíře nestojí, nepořídíme si ho.

K druhýmu dítěti jsi jí umlouvat opravdu neměl. Ona už nejspíš viděla, váš vztah jako ne zrovna nejlepší. A pokud není mateřský typ, tak se tím vztah vážně nevylepšil.

Proč prosím lidi místo úpravy vztahu a soužití dělaj děti? Není to tím, že je to rychlejší a snazší?

o tom zvířeti, které sis nepořídila, o kterém jsi prohlásila, že když si ho pořizuje bez tvého souhlasu, že ho až bude chcípat hladem a žízní,tak ho jen překročíš a pujdeš dál. Tak tuhle větu jsem též pronesla a nyní chtě nechtě pečuji o obrovského psa. Dám mu najíst, napít, vyčešu, ale lásku mu nedám, prostě na to nemám. Nikdy jsem ho nechtěla.

takže jo, může bejt michal otec a manžel roku a ta jeho přísavka, ale já mu to zas tak úplně nežeru

No, když nic jiného, tak má Michal z Kudly představu, jak na něj budou čumět některé rozvedené grácie
Na zbytek si halt bude muset najít jiný server

Jo, a k těm právníkům - coby ex-sekretářka ředitele celkem velké stavební firmy (nikoliv jihočeské) vím, že jsme měli dva podnikové právníky, nikoliv advokáty, specializované na obchodní právo. Pochybuji, že by se nějak extra orientovali v rozvodových tahanicích. A rovněž pochybuji, že by je do soukromých věcí chtěl ředitel tahat - jednak se v tom až tak nevyznali, jednak měli svojí (firemní) práce dost, jednak by to asi ani pracovně nedělalo dobrotu, že mu "koukají do soukromí". Tolik k vzrušujícím představám o hejnech právníků.

Jen prosím tebe, proč tohle všechno řešíš až po tolika letech?

Když už jste měli desetileté děcko, tak už jsi mohl vědět, co je tvoje žena zač. Kde má výhody a kde slabiny. To prostě není jako nasekat děti hned za sebou a pak se divit.

Myslím, že nejlepší by bylo buď zachovat stávající stav. Doma manželku, venku milenku a hotovo. Nebo vyšoupnout manželku, zaplatit jí byt a základní obživu, než se chytí sama.

V obou případech platíte ty i ona za chybná rozhodnutí.

ale já bych mu samozřejmě dala napít, nažrat, brala bych ho jako naše zvíře ne zvíře toho druhého. A vůbec by mi nenapadlo tu péči nijak zvlášť zmiňovat . Ale to je proto, že pokud jeden z nás s pořízením zvířete nesouhlasí, zvíře do domu prostě nepřijde. Tudíž všechna zvířata co máme - pes nalezenec, slípky a teď nově králíci jsou naše, ne zvířata toho druhého.

ještě vám popíšu tu mou "kočičku kolem dvaceti" - ta moje současná milovaná je jen o dva roky mladší než manželka. Ale jinak je to nebe a dudy. Ne, že by byla o tolik hezčí, manželka je velmi hezká, udržovaná, perfektně oblíkaná, ale ta moje milovaná je nejen pracant, kterého práce baví, vychází tam u ní v práci s lidmi velmi dobře, a taky je perfektní máma. Dětem se věnuje, ony ji mají rády, ještě jsem ji za ty roky neslyšel na ně nadávat. Což doma je docela normálka, protože "jsou na .... po mně".
Jo, taky si začínám myslet, že pro některé zdejší ženy jsem téměř padouch, co myslí jen a jen na sebe, vidí jen sex a vydržuje si milenku.
Ale - i za to vám vlastně děkuju, víceméně vím, co mne asi čeká :-

ano, ta kamarádka by jistě řekla "naše zvířata" a taky je brala jako "naše zvířata". obrat "jeho zvířata" je můj, čímž jsem chtěla říct, že to byl jeho koníček a zájem, on s nima závodil.

podstata příběhu byla ovšem v tom, ne čí jsou zvířata, ale že manželka, s kterou roky dobře vycházel a o které mluvil jen v dobrém, tak ve chvíli, kdy opouštěl rodinu, byla najednou ta nejhorší.

není nic novýho pod sluncem, že si chlap snaží to rozhodnutí nějak ospravedlnit. Ale chyba byla i na straně té paní. Ono dělat zázemí, být finančně závislá a nemyslet na zadní vrátka je sakra ošemetný.

... na tomhle příkladu vidíš, že do rodiny může nechtěně přijít nejen zvíře, ale i děcko. Paní také musela být k druhému dítěti uskuhraná.

co jsi vlastně čekal? Server Kudlanka - zde je většina žen, které rovněž manžel opustil, tak potom reagují tak, jak reagují....dle svých zkušeností...určitě sám se rozhodneš co uděláš, co bude nejlepší pro děti i pro Tebe a na to nepotřebuješ žádné rady žen.....

a proč je Tvá milenka sama? Je rozvedená, z jakého důvodu? Předpokládám, že ten její ji mlátil, pil, a kdoví co ještě.A je jasné, že pokud musí živit sebe s děti, musí být v práci přívětivá, prostě si nesmí dovolit být vyhozena.A ty máš svatozář. Pracuješ, o děti pečuješ, na manželku jsi přívětivý, neurážíš jí, nepodceňuješ. To jen ona uráží tebe.
Nech ji to přečíst a ať napíše vlastní názor. Stejně tě to u soudu čeká.

pokud manželka z jakéhokoliv důvodu jaksi nutí manžela žít v celibátu, ale zabezpečení a dobré zacházení bere, není to v pořádku a koleduje si. Buďto si to vyříkají, nebo bude opuštěná, co je na tom divného ?

překvapuje mi, že zrovna oceňuješ na milence pracovitost. Kdybys svoji ženu nerozmazlil a nepořízoval jí na veškerou domácí práci hospodyni, mohl jsi možná dnes pracovitost obdivovat na svojí ženě.

"za to, jací jsou žáci, odpovídá učitel, ne žáci. Za to, jaký je učitel, odpovídá učitel, ne já." Aneb můžeš za všecko: Jaká tvoje žena je i jaká není. Kdyby byla udřená, mohl bys za to. Tahle nemá co na práci - zase tvoje chyba. Vybral sis nerodinnej typ - opět tvoje chyba. No ale proto jsi, předpokládám, zvolil tyhle stránky, aby ses dozvěděl, kdo za to může..
No a já, protože jsem taky kdysi měl krásnou leč nerodinnou ženu (vono jich běhá po světě mnohem víc, než si dámy vobecně připouštěj),tak ti můžu jen říct, že ti držim palce, až do toho řízneš. Na tvým místě bych se snažil vo dohodu svěření mladšího kluka do péče (ten starší už je dospělej), protože u vás tomu to asymetrický rodinný nastavení docela nahrává. Jestli jí navrhneš férový rozdělení majetku a kluka že chceš k sobě, možná budeš překvapenej, že na to děvče kejvne. Jestli je vona ve tvejch příspěvcích vylíčená aspoň trochu reálně. Hele, dej s ní vo tom řeč a ať sem madam taky napíše, mohlo by to bejt zajímavý.

Dovedu představit tisíc a jednu věc, která sex znechutí. A partner se může divit, jakpak je to možné, vždyť jsem tak moc neřekl, neudělal. To je o komunikaci a ta tu vázne.

Vyříkají si nebo jí opustí ... divná je na tom ta nesymetrie. Ona bere zabezpečení a dobré zacházení, ale nemění ho za sex, ale za to, že Michalovi dala děti. To se bere těžko zpátky. Jistěže teď může Michal a ostatní tvrdit, že děti mohl mít s kdekterou. Ale měl je právě s ní. Vybral si a vybral si špatně. Navíc manželku natlačil do dalšího děcka.
Neříkám, že by s ní musel bezpodmínečně nutně žít nadále. Nemusel. Jen říkám, že i on má na krachu toho vztahu svůj podíl a měl by své ženě zajistit alespoň základní životní úroveň. Nic víc.

Ale napadá mi... proč sis Michale bral svojí ženu?
Netvrdím hned, že to je nezbytně tvůj případ, ale občas si muž vezme krásnou, dlouhonohou děvu a za pár let zjistí, že má krásnou dlouhonohou děvu, ... ale potřeboval by spíš hospodyni/partnerku do nepohody. A samozřejmě naopak. Začne s holkou do nepohody a pak pokukuje po elegantní krásce. V obou případech to končí právě takhle. Po dětech a dvaceti třiceti letech se původní manželka zdá nevyhovující a mění se za novou.

Na tvým místě bych se snažil vo dohodu svěření mladšího kluka do péče (ten starší už je dospělej), protože u vás tomu to asymetrický rodinný nastavení docela nahrává. Jestli jí navrhneš férový rozdělení majetku a kluka že chceš k sobě, možná budeš překvapenej, že na to děvče kejvne.

sice napsal, že jsou kluci jeho sluníčka, ale o tom, že by je chtěl do péče (já vím, že ten starší je plnoletej, ale tak asi ještě bydlí doma), o tom nepadlo ni slovo. chceš, michale, kluky do svý nový rodiny?

oni si ty lidičky tak často berou někoho, kdo vlastně ani nevyhovuje. A někdy můžeš meldovat horem dolem a neslyšej.
Onehdá jsem mluvila s kamarádem. Zamiloval se hoch před lety, zamiloval. A jeho milovaná sice souhlasila nadšeně, že s ním bude žít, ale bez dětí, bez sňatku a rozhodně nemíní přebírat na sebe větší část péče o domácnost, než je bezpodmínečně nutné. Po několika letech se mládenec diví neskutečně, že jeho drahá odmítá sňatek, nechce otěhotnět a je mu divné, že tak málo se věnuje domácím pracem. A jestli prý to chápu ...

nechci psat o nasem manzelstvi, ale mych rodicu. Byla jsem mnohem mladsi, nez je tvuj mladsi syn a velmi silne jsem citila, ze je toho doma hodne v neporadku a hrozne jsem si prala, aby se rodice rozvedli. Protoze v nefunkcni rodine je to pro deti vetsinou peklo, radeji byt s jednim rodicem a celkem v pohode, nez byt naspononovany ve vecnem napeti. A ve vztahu neni nikdy jeden, ale oba, manzelka u toho snad byla taky a podilela se na tvorbe druheho ditete. Jen ty musis vedet, jestli to opravdu takhle dal nejde a nechat si promluvit srdce s mozkem. Jsi asi v polovine zivota, jak chces prozit tu druhou pulku. V tom my ti neporadime, jen jsem chtela rict, ze pro deti neni rozvod vzdycky tragedii.

nechci psat o nasem manzelstvi, ale mych rodicu. Byla jsem mnohem mladsi, nez je tvuj mladsi syn a velmi silne jsem citila, ze je toho doma hodne v neporadku a hrozne jsem si prala, aby se rodice rozvedli. Protoze v nefunkcni rodine je to pro deti vetsinou peklo, radeji byt s jednim rodicem a celkem v pohode, nez byt naspononovany ve vecnem napeti. A ve vztahu neni nikdy jeden, ale oba, manzelka u toho snad byla taky a podilela se na tvorbe druheho ditete. Jen ty musis vedet, jestli to opravdu takhle dal nejde a nechat si promluvit srdce s mozkem. Jsi asi v polovine zivota, jak chces prozit tu druhou pulku. V tom my ti neporadime, jen jsem chtela rict, ze pro deti neni rozvod vzdycky tragedii.

kromě Krakonoše, Wendy a 3 ixek nikdo ani trochu nepřipustí, že to tak zkrátka a i objektivně může být? to vážně nikdo ze svého okolí neznáte podobný model? a věštit, proč je ona přítelkyně vlastně tedy rozvedená mi přijde už opravdu neuvěřitelné, když odhaduju, že takových rozvedených fajn ženských, jejichž ex je nemlátil ani nepil, je tu hafo.
Michale,poradila bych ti asi to samé jako Krakonoš, dokonce si myslím/věřím, že bys přivítal i tu péči o syna...jen sis holt - jako tolik zde přítomných kudlanek - napoprvé vybral špatně a zvolil následně špatnou léčbu - toť vše. Přeju ti, aby řešení bylo to nejméně bolavé, hlavně pro děti, ty to - aspoň se mi tak jevíš - ustojíš

ale jo já taky připouštím, že to tak může být. Že paní je fiflena, která se stará jen o sebe, na sex má už možná milence a Michalem opovrhuje. Ale co mi nesedí, je styl Michalova psaní. Absolutně nepřipustí, že by mohl mít na nezdaru svého manželství také vinu. Sebe líčí jako bezchybného, dokonalého a na své ženě nenalézá najednou jedinou pozitivní věc - špatná manželka, špatná matka, špatná kolegyně /pokud chodila určitý čas pracovat do firmy/ a milenka je tak supeéér. Přitom , pokud bych brala, že všechno je opravdu tak jak líčí, tak Michal není padouch , ale především s prominutím vejr. Nemusel přece pořizovat ženě hospodyni. Žena, která je celé dny doma a má odrostlé děti nepotřebuje hospodyni na veškerou domácnost, zhýčkal ji sám. Pokud tohle bude dělat i s milenkou, je reálné, že dopadne časem stejně. A podle toho, jak je na ni natěšenej bych tipla, že jí bude zase snášet zlatá vejce do rodinného hnízdečka. Komu není rady..

Mia to řekla přede mnou a líp než bych to asi formulovala já.
Mě na tom navíc prostě nesedí to druhé děcko. Když Michal věděl, že jeho žena není rodinný typ, proč trval na druhém děcku? To mu už tehdy nevadilo, to co teď?

mi napadá jedna věc . Dotkla jsem se jí včera v 16.23 . V tom manželství mám pocit, že chybělo vzájemné ocenění. Když žena zůstane doma a manžel podniká, hrozí, že ti dva nebudou mít na sebe čas a dojde k odcizení. Žena se dostává do sociální izolace a cítí se osamělá. Muž, který na ni nemá čas, jí i rodině kompenzuje nedostatek času penězi, dárky, dovolenými,.. Přitom by možná místo drahých dárků stačilo říci "něco jsem dokázal, jsem úspěšný ve své profesi, daří se mi, ale bez Tebe, bez zázemí by se mi to nepodařilo" . A opačně, dát muži najevo, že v dnešní době, kdy je konkurence velká a on se svojí firmou obstojí, je zkrátka dobrej.

Je to klasika, chce vyměnit svou již "ošoupanou" ženu za mladší model, ale tak,aby ho to finančně nebolelo a aby on sám nevypadal jako gauner. Nojo, ale to jste mu neporadily, Kudlanky jedny zatracený. Ono taky, kdo ví, jak to všecko je....možná bychom zírali. A není mužskej, který opouští svou ženu kvůli milence, že by snad na své ženě nechal nit suchou. A vždycky za všecho může ona, všichni musí ochopit, že s takovou megerou, co s ní v pohodě žil přes dvacet let, již dále žít nemůže. Teď - když konečně poznal, co je to lááááska.

Tohle mi přijde jako leitmotiv. Ještě bych to doplnila "a chtěl bych to dostávat i nadále" - tedy syna, majetek a novou paní, prostě ten "nárok na normální život".
Nezpochybňuju ho - nakonec každej chce bejt šťastnej - jen mi u toho "nároku" nějak chybí ohled na nároky těch druhejch... na mě to dělá dojem, že Michal chce mít především klid (OK, má firmu, takže občas ano), kterej si kupuje nadstandardním finančním zajištěním a víc ho moc nezajímá. Snad až na ty děti - jenže ty chtěl taky především on, takže je docela možný, že péči o ně převzal právě proto, že ho to baví a neobtěžuje. Kdyby ho bavila třeba kynologie, choval by vlkodavy .
S tím taky souvisí manželka, kterou zaměstnání "nebaví". Místo aby ji do nějaký práce poslal (bez ohledu na stav rodinnejch financí), radši ji nechá bejt - zas aby měl klid.
Ono je to takový jednoduchý, nechat věci plynout... nechce dělat - nedělá, nechce sex - nesexujeme, nechce dítě, já ano - tak ať porodí a já se postarám.
A najednou se objevila nová paní, hrozí, že klid bude narušenej a "nastane peklo" - tak začal přemejšlet, jak to srovnat suchou cestou a zase podle svejch představ.

když jsem si svou ženu bral, pochopitelně to bylo všechno fajn, ale lidi se časem mění, a ona mi opravdu nezevšedněla, vždyť i to druhé dítě byl můj (vím že hloupý) pokus manželství zachránit. Prostě jsem přestal vyhovovat, Ona je spokojená, má co potřebuje, my se ani nijak extra nehádáme, asi bych takhle žil až do smrti, kdybych nepoznal tu "mou novou", na které nemůžete nechat ani chlup!
To si fakt neumíte představit, že jsem se hodně dlouho snažil a že tgo bylo na .....?
Že já sem vůbec psal!!!!

co si přečteš tady - na tím můžeš mávnout rukou. Ty sám musíš vědět jestli je teď pro Tebe důležitější milenka nebo 8letý syn, po kterém jsi tak toužil. Nevím, jaká je Tvá milenka, nepřísluší mi hodnotit. Jen mi překvapuje, že žena, která sama děti má a třeba ví, jak je dětem bez táty přispěje k tomu, že jiné dítě o tátu přijde.

nerozčiluj se. To je vždycky riziko napsat ne veřejný web soukromé info. Ty nepotřebuješ poradit jestli rozvod nebo ne. To je už pro tebe celkem jasné. U dělení majetku bych viděla problém s firmou. Protože podle SJM je i polovina firmy manželky. Ale na to si seženeš právníka. Největší problém je to doma vybalit. To si asi dovedeš představit a proto jsi sem psal. Pro tvojí ženu to nebude jednoduché i kdyby jsi ji nechal dům, tak jeho provoz taky stojí spoustu peněz a ona je nezaměstnaná. A uklízečka také. To ona bude muset změnit úplně styl života. Ale když se budeš snažit o co nejklidnější řešení, může se to vrátit ve vztahu s dětma.

Tak to přeci není. Proč by měl kluk o tátu přijít. Bude ho mít ale nebude s ním bydlet. Když se Michal o něj staral doteď, tak se bude starat i nadále. V "ideálním" případě dvě děti budou mít nového tátu. Podle mne je nejdůležitější, aby rozchod probíhal pokud možno v klidu. Když na sebe začnou vytahovat špínu před dítětem, tak to je ten průšvih.

mám jiný názor než Ty. Myslím, a už jsem to tu několikrát psala, že jsou v životě situace kdy člověk by měl upozadit své já. V takovýchto případech si myslím, že by to měla být žena-milenka, která to utne a řekne "Tvoje místo je teď u rodiny". Ale to je můj osobní pohled a názor, s kterým lze i nelze souhlasit. A co se týče toho rozvodu v klidu, tady si myslím, že to tak klidné nebude.

Michale, chapu Te vic,nez tusis. Ted Te par komentaru nastvalo,ale bud rad,ze sis to takhle virtualne odzkousel....bude se ti to asi hodit... Jinak ja jsem taky ta co uz nejakou dobu netlaci na svyho "Michala"...nas pribeh je az na detaily jako pres kopirak....netlacim na nej a pritom si nepreju nic vic nez s nim a vsemi nasimi detmi v klidu stravit tu druhou pulku zivota...jen uplne jako ty nedokaze(me) vyresit velmi pravdepodobny odmitnuti ho jeho detmi a lity boj jeho zeny o "pohodlne jistoty", o ktere by v pripade rozvodu prisla...jediny co si preju je videt ho vedle me stastnyho a to bez svych deti nebude...dozvedely se o nas od jejich matky pred dost dlouhou dobou,kdyz se rozhodl nas vztah legalizovat,ale prave reakce deti ho donutila vzit zpatecku...nechci byt ta,ktera jim rozbiji rodinu,sama jsem mama a vim,jak bylo me v jeji(ch) situaci...neoplacim stejnou minci...ale clovek nejak neovlivni to,do koho se zamiluje...srdce a nozek se mi hada 100x denne...proto se radsi smiruji s tim malem...s tim byt az ta "druha" ...ta co ceka a mozna se nedocka...ale radsi to nez mit vedle sebe hromadku nestesti a byt za to zodpovedna. tohle si musi kazdy chlap vyresit nejdriv sam v sobe. plati na to otazka STOJI MI ZA TO?Pokud mu za to vse hrozny,cim by musel rozvodem projit, budu stat a bude chtit pomoct,spolu to dame....pokud ne,musim to zvladnout ja. lasku si clovek ani nevyprosi ani nevyplace...neplati vyhruzky,lsti....bud je ci neni....zivot je kratky a i se ctyrmi krizky na zadech se chce zit...moc...a ne jen u TV...ona to zjistila az kdyz se dozvedela o me....ta tvoje,Michale, se asi probudi taky a bude bojovat....je to jen na Tobe a jednoducha cesta neexistuje...jsi v pasti a ja vim, v jaky...........drzim ti palce a nevzdavej to. Hlavne bud fer...k sobe, ke svym detem, a k te,ktera TI ZA TO STOJI

KUDLANKY dedukují podle svých zkušeností.....Nenech se tím otrávit. Prostě tam, kde je většina ženských nemůžeš ani čekat jinou odezvu...a chlap, který se chystá opustit manželku (tak jako kdysi i je) je prostě ničema - i když pořádně neznají pozadí....takže rozhoduj se pouze podle sebe... :-)

každou tady muž neopustil kvůli jiné. Nejde ani tak o manželku /naštvaná bude , to je jasný/ jako o syny. Děti velmi citlivě vnímají jestli táta odchází, protože si nerozumí s mámou nebo jestli odchází za nějakou další ženou, to vesměs nesou těžce a podepisuje se to hodně na vzájemném vztahu. Vezmi si jen co tu psala Iris, jak její syn otce odmítal a odmítá stále a takových příkladů znám více.

na rvůj dotaz odpovím citátem :
"Muž si myslí, že až se ožení, žena se nezmění, a ona se změní. Žena si myslí, že až se muž ožení, tak se změní, a on se nezmění..."

Michale, nenech se otrávit a vypreparuj něco zkušeností z těch řádek i mimo řádek. A že ses snažil ? já ti to věřím, ale některé ženy už jsou takové jako ta tvoje...jiné zase ne, ale takovou ty doma nemáš.

Zajímavé by bylo, kdyby sem napsala i milostivá. Jak už výše si někdo postesknul.

"lity boj jeho zeny o "pohodlne jistoty", o ktere by v pripade rozvodu prisla"
Co je na tom sakryš divnýho?
Jeden chce novou babu, druhej starý jistoty
A bacha - nejsem op(o)uštěná

zcela zásadní je, jakým způsobem se budeš dál angažovat v životě těch svejch kluků, hlavně toho mladšího. Jejich první reakce bude negativní v každým případě, na to se připrav. Ale pokud budeš dál mít zájem, časem se to usadí.
Děti dovopravdy zavrhnou svýho rodiče, kterej se rozvedl, jen ve dvou případech: Že se zároveň vykašlal i na ně a nebo že mu kontakt a výchova nebyly umožněný (a děti jsou proti němu tím druhým manipulovaný).
Pokud vod tvojí současný ženy hrozí takovej ten "kraví" boj přes děti, manipulaci s jejich citama atd., tak si to hodně rozmysli - vo toho mladšího můžeš přijít.

Jinak nepovažuju vodchod z nefunkčního a vyhaslýho vztahu, kde už nejni ani přátelství, za nic nelegitimního nebo zavrženíhodnýho. Navopak považuju za dost nezdravý vychovávat děti v atmosféře nenávisti nebo falše mezi rodičema.

A na závěr veselou historku z natáčení:
Můj velmi dobrej kamarád, velmi uznávanej pediatr, vopustil svou ženu kvůli veliký lásce. Nikdo, včetně mě, tomu nevěřil, že to nejni klasický doktorský "ornitologický" vzplanutí (zcela nevoriginálně po sestřičce ze špitálu).
Nadával jsem mu do blbů, měl hezkou rodinu. Ale nemoh se jí vzdát a nezvládal paralelní vztah; nakonec do toho řízl. Řízl do toho přesně ve chvíli, kdy milenka ztratila trpělivost a rozešla se s ním. Najednou neměl ani ženu, ani milenku, ani rodinu - děti mu to daly pěkně sežrat.
Nastalo několikaletý vobdobí samoty v garsonce, kdy urputně bojoval vo tu, kvůli který to celý spískal...
Nakonec uspěl, vona mu uvěřila, že to fakt myslí vážně. Jeho děti mezi tím povyrostly a pochopily ho, taky proto, že zůstal skvělým tátou. Jeho žena mu vodpustila a našla si novýho partnera.

A naši milí milenci se vzali a mají spolu miminko, je to už hezkejch pár let, klape jim to. Jeho děti z prvního manželství jim byly na svatbě, s tátou i s jeho novou ženou maj hezkej vztah. Někdy to prostě vyjde, ale nesmí bejt žádnej z těch dospělejch nezralej pomstychtivej kretén. ASi tak. A co se tu kudlí nebo nekudlí, na to se vykašli - nikdo vocuď ve tvejch mokasínech stejně šlapat nebude.

se znechutit jedovatou slinou některých místních sasanek. Padlo tady vše důležité, na co si dát v dalších životních krocích bacha. Buď v klidu a pohodě, děti tohle ocení nejvíce, polož na stůl jasnou a férovou dohodu dohodu a pokud drahá začne vymrčovat, tak v klidu odejdi a počkej, až se zklidní. Ona to určitě zkusí, to si buď jistý a pokud začneš ustupovat odejdeš s kartáčkem na zuby v igelitce. Hlavně buď s dětmi, jak to jen jde, ony sami zjistí, kde fajn a s kým, nejsou blbé ani v 8 letech. Nebude to procházka růžovým sadem a občas budeš mít pocit, že je všechno v loji, ale to se jen kyvadlo zhouplo a bude zase líp. Měj se krásně a něco pro to dělej!

já nevím proč máte pořád obavu o to co tu napíše pár ženských. Proč pořád tolik řešíte při rozvodu partnerku , z té tolik obav a děti ty to pochopí.. To co tu kdo napíše zlostného, štiplavého může být a ať je Michalovi klidně u zadnice. To, že se rozejdou dva lidé, kteří jsou si lhostejní taky žádná tragédie není. Ale vadí mi, jak se tu bagatelizuje dopad na děti, buď s nimi Michale, ony pochopí..

Michalův 8letý syn má teď tátu, má ho , když ho potřebuje. Může za ním přijít, když má jakýkoliv problém a říci táta poradíš mi s tímhle nebo tímhle? Pokud by teď přišli společně rodiče za dětmi a řekli něco ve smyslu milí synové, nerozumíme si, nemáme si co říci, věřím, že synové by po počátečním šoku rozvod vstřebali a možná by časem ocenili , že se rodiče dokázali důstojně rozejít.

Tady je situace ale naprosto odlišná, mezi manželi je nevyslovená zášť. Michal neodchází pro něco ale za někým. Ten důvod rozvodu je třetí osoba. A to bude bolet. Bude to bolet, bude to možná vnímáno jako zrada. Kluk už si o radu nebude moci říci třeba ve chvíli, kdy ji bude potřebovat, např. před spaním. Kluk uvidí nešťastnou mámu a bude ho to bolet i za ni. Proč např. syn zdejší Irisky, kterou rozhodně nemůžeme vinit z nějakého popichování syna vůči tátovi, spíš naopak, tátu už tolik let odmítá?? Protože to není tak jednoduché. A takových případů, kdy matka nenavádí a přesto děti tátu odmírají znám více. A tenhle rozvod jednoduchý nebude a podle popisu Michala bude Krakonoši možná v tomhle trojúhelníku nezralá ta paní manželka. Takže štěstí, kterému chce jít Michal vstříc bude poseto mnoha trny a ty budou bolet nejen jeho.

Ten 18ti letý snad nechce mít úplnou rodinu ? Nepotřebuje se občas s tátou poradit ?
Podle mě je právě ten starší syn hlavním adeptem na nenávist k tátovi, protože táta opouští rodinu kvůli jiné ženě.
Ten 18ti letý už z toho má rozum. Rozvod rodičů kvůli někomu třetímu po tolika společných letech, zasáhne každé dítě, ať je mu 5 a nebo 30.
Zmizí mu "jistota domova", kam by se mohl v případě nouze vracet. Ten bezpečný přístav je rozmetán na kousky a s ním i soudržnost rodiny.
Zůstane maximálně nenávist, která ty "zbylé" spojuje.

mi nejde cokoliv k tomu napsat.Bolí mne i jen číst některé názory.
XXX - ano, kudlanky dedukují podle svých zkušeností. Máš také nějakou takovou?

Michale, máš před sebou ještě půlku života, tak se podle toho řiď. A věř, že nejtěžší je rozhodnout se, pak už to je jako jet na rozbouřený řece. A vykašli se na to, chtít být hezký, stejně budeš hajzl, co odchází za milenkou. I když všichni, co si to prožili, asi pochopí, že milenka Ti jen otevřela oči a dala vlastně odvahu a chuť vlézt do proudu. A rada - pokud bych si měla vybrat mezi životem v luxusu, kde nebude láska, legrace, společné procházky výlety a SEX, a mezi bydlením v polorozpadlém baráku, kde krom již zmiňovaného bude občas i nouze o peníze a problémy s bývalými partnery či manžely, tak si vyberu to druhé.
A odejít s holým zadkem jen kvůli tomu, že jsi se špatně rozhodl, to je docela nesmysl. I kdybys byl Robin Hood a nechal ji úplně všechno, stejně to bude málo a budeš pro ni největší hajzl. Takže uteč, dokud nemáš v kolenou artrózu a ještě ti to trochu utíká.

jak tu všichni píší, že děti vyrostou a pochopí....tak můj syn pochopil. Že od táty toho dostane víc, než mu můžu dát já.Ty víš, jak já přemýšlím, tak možná pochopíš i pocity, které z toho všeho mám.

Krakonoši, happyend? Tyhle scénáře jsou možné u mladých lidí, co ale s padesátiletou?Zatímco můj muž konečně oplodnil svou dosud zatím jen milenku, já si připadám típlá jako cigareta. I když máme i nadále korektní vztah. Ale musím pokračovat. Někdo se raduje, jiný ne. Tyhle ušlechtilé řeči mě už přestaly bavit

ano ať nasedne a jede. A nechá za sebou dva kluky, jednoho sice už plnoletého a druhého školáka. Kluka, který má teď nevrlou mámu , která utrousí podle Michalových slov něco ve smyslu seš blbec po tátovi ale má /pokud se budu držet Michalových slov/ tátu, který se mu věnuje, je trpělivý. Až Michal odjede po rozbouřené řece vstříc svému štěstí, bude mít kluk už jen tu nevrlou mámu. A ta máma bude ještě nevrlejší, protože přijde o kreditky, bude si muset najít práci atd. A že zrovna tahle paní bude vstřícná a bude hezky mluvit před klukem o Michalovi to dost pochybuji.

Michal namísto aby řešil manželskou krizi jako rázný chlap, dal ženě limit na kartu, přinutil ji jít pracovat si vyškemral dítě a teď tomu vymodlenému dítěti stejně odchází. Akorát že zase namočil do problémů o jednoho člověka víc. Ale co na tom Magi, žít se musí, ať žije sobeckost a bezohlednost.

zdravím a přeju hezký víkend. To ostatní nekomentuji, vím, že Ti musí být všelijak, chápu, jak to myslíš a nechci to více jitřit.

i Ty prožij pěkné víkendové dny.
A souhlasím s Tvými komentáři a komentáři všech kudlanek, které přemýšlí hlavně jako mámy.I když nás označují za jedovaté sasanky.

to vidím stejně jako jsem psala nahoře

neradím Michalovi, aby odešel s holou zadnicí, a nebo zůstal doma, zatnul zuby a žil v celibátu. A mít paralelní vztah a trandit mezi zákonnou manželkou a dlouhodobou přítelkyní se mu zjevně nelíbí.
Radím velkorysost, trpělivost, nadhled, ohleduplnost. To neznamená sbalit trencle a jít.
Děti za jiné nemění, mění manželku.

Souhlasím s tím, že

je to rozbitý : mura1

a se vším, co psala mura pod tím, až na tohle:

vzhledem k tomu, že se michal obává reakce manželky na rozvod, tak ta asi tak úplně netuší, že "naše manželství je už leta prázdné a nefunkční"

Lidi mají o plnosti a fuknčnosti vztahu rozdílné představy, jí může jejich vztah připadat pohodový právě pro ten klid, rutinu, stereotyp, a sex jí buď nechybí, nebo si ho obstarává jinde. Stačí jí zajištění. Pohodlnější člověk léty ještě více zpohodlní.

Proto mi to vůbec nepřipadá jako mamče, že to musí být nějak takhle:

"Slečno, moje žena mi nerozumí, žijeme už spolu 10 let jenom jako bratr a sestra".
...a přitom jim doma vrní mimino v kolíbce..."

Proč Michalovi hned podsouváte tohle? Kdyby sem napsala paní středního věku, že se stará o rodinu, vydělává peníze, manžel je bere a užívá, ale jinak nic, prázdno, tak ji nikdo nebude podezírat z nekalých oumyslů. A pochopitelně se jí odkývá, že by jí mělo zůstat všechno, když ona tolik vydělávala.

A že Michal držel, dokud se neobjevila nová baba - to je normálka. Málokdo odchází od rodiny, tedy málokdo ze zodpovědných, slušných lidí, jen proto, že se tak nějak nudí a chybí mu sex. Má víc důvodů zůstat (děti, zodpovědnost k rodině, ohledy k ženě, a samozřejmě zvyk), než odejít (taky do prázdna, nikam k nikomu). Až když potká někoho, s kým se nenudí, má s ním sex a navíc se mají rádi, tak má proč.
Nová partnerka zafungovala jako katalyzátor, to je docela běžné.

Michal namísto aby řešil manželskou krizi jako rázný chlap, dal ženě limit na kartu, přinutil ji jít pracovat

nemyslím, že prázdnotu ve vztahu a nedostatek, nebo úplnou absenci lidského tepla nahradí pořádnej kus práce a omezení financí :-)
To jsou rozumné kroky ve vztahu, který je jinak v pořádku a lidi mají jen problémy s penězi, například.

Ten totiž musí vyslechnout i argumenty druhé strany.

protože za druhou stranu se vyjadřuješ ty a podle toho posuzuješ Michala :-))

Vždycky vycházím z toho, co je řečeno, jinak bych tu mohla sepisovat romány o tom, co si asi myslí první syn, co druhý, co rodiče Michala, jaký náhled na věc mají tchánovi, co švagr...

O domácnost se stará paní (uklidí, uvaří, vypere), o dům a děti se stará Michal, tak v tom případě by měla odejít manželka, která se nestará o nic. Milenku si může přivést později, až se s tím děti srovnají.

ona prázdnota ve vztahu přišla ruku v ruce s nudou. Žena - 22 let manželství , většina z toho v domácnosti, to musí bejt na palici. To už je člověk otrávenej sám ze sebe a protivnej sám sobě. Hospodyně Ti uvaří , uklidí, utrácet můžeš do sytosti, to už pak člověk ztrácí schopnost se z čehokoliv radovat. Na druhý straně, když se seberealizuješ , musíš vynaložit nějaké úsilí, najednou vidíš , že to co dělá partner je docela fuška a umíš to ocenit. Máš si s partnerem i o čem povídat. Ta paní nejspíš žárlí, žárlí na Michalovu práci, žárlí na lidi, kterým Michal věnuje čas a pro ní už zbudou jen večery. I to, že se nesnesla s lidmi ve firmě je obraz něčeho a nemusí za tím být jen Michalovo tvrzení, že je nesnášenlivá. Michal sám označuje firmu jako své třetí dítě. Tudíž bibí poslat ji do práce nepovažuji za účel finanční.

činnost by jí určitě prospěla, souhlasím, ale pochybuju, že by pomohlo ji tam "poslat". Protože rozumná dospělá ženská, zdravá a neřešící finanční potíže, by si dávno našla něco, co by ji bavilo, čím by se zaměstnala, buď to, co nemohla dělat, dokud byly děti malé, nebo co by dřív nešlo kvůli penězům, a nebo práci užitečnou, do které se ale moc lidí nehrne, protože je málo placená. Charita, neziskovky, zvířata...Když to nevyšlo u manžela ve firmě (chápu ten pokus z jeho strany), tak to mohla zkusit jinde. Takhle se mi to jeví spíš tak, že se pani tak nějak ulenošila do mrtva. Teď naskočit do nějakého tempa, to bude problém. Spíš se postupně, až jí to poradí nějaká podobně postižená kamarádka, dostaví k psychologovi a začnou nekonečné konzultace na téma jak jsem nešťastná, nespokojená, a kdo za to může, moje matka nebo můj muž?

Ale jak psala mamča, tohle jsou moje závěry plynoucí z toho, co tu je napsáno, v očích M. ženy to může být jinak.

Podle mě spíš u psychiatra. Žena, která už nemá žádný životní cíl, sedí doma a čeká, až se manžel vrátí z práce, a pak místo aby spolu komunikovali, tak on sedí u PC a ona u TV.
Fakt spokojená rodinka. Paní bude něco přes 40, jestli kdysi něco vystudovala, tak už jí těmi zameškanými léty dávno ujel vlak. Co by asi tak mohla teď dělat ? Pokladní v samoobsluze ? Nebo doplňovat zboží ? A je tam u nich nějaká taková práce ?
To bude frustrace jako hrom. Takový "pád" z výšin blahobytu ta paní nemusí unést. Bude vykořeněna ze společnosti svých šťastnějších "kamarádek", a nemá-li za sebou zázemí širší rodiny...?
Jestli se Michal dokáže postarat o syny, tak si to manželka nejspíš "hodí". Mašli asi ne, spíš prášky. A pak záleží na tom, jestli demonstrativně (jako vydírání) nebo natvrdo (ze zoufalství).
Toho bych se docela bála.
Přece jenom je to máma Michalových synů a kdysi spolu chtěli zestárnout.

tady každý - jako obvykle - do příběhu promítá svoje bolístky a svoje zkušenosti. Ty (ti), co mají zkušenosti celkem dobré nebo to aspoň dobře dopadlo, dokáží vzít příběh tak, jak je a příliš nedomýšlet. A poradit.
Ty, co mají špatné osobní zkušenosti, radí tak, aby paní nezažila to, co ony.
Je to sice pochopitelné, ale Michalovi to nepomůže (ne že by mu tyto pomoci chtěly )
Michale, vyber si z toho, co potřebuješ ty a nerozčiluj se - tak to tady chodí - jsme jenom lidi... jako ty... a jako tvoje žena.
Hodně štěstí!

to všechno je možné. Ale proč by měl Michal dělat opatrovatelku zdravé, pohodlím trochu znuděné ženě.

Co třeba proto, že je to matka jeho synů a že se kdysi měli rádi ?
Neříkám, že jí má dělat opatrovatelku, to rozhodně ne, ale měl by konat opatrně a s rozmyslem. Aby už tak dost choulostivou situaci pro děti nerozmáznul moc najednou.
Malé postupné krůčky směřují ke stejnému závěru, jako jeden rázný krok.
Ale následky bývají různé.

ale on tu opatrovatelku dělal rád a dobrovolně. Možná proto, že byl slaboch , možná proto, aby byla udržovaná, šlechtěná žena s hospodyní v zádech ukazatelem jeho úspěšnosti. A přes kupu práce najednou koukal jak zjara, kde se mu doma bere znuděná, otrávená panička. A místo aby řešil krizi, pořídil si druhé dítě. A nebýt toho, že se na scéně objevila ona milenka, šlo by všechno dál v zajetých kolejích.

jsem se někoho tou sasankou žahavě dotknul, tak se omlouvám, zvláště pak u dcery mořského boha Thaumanta a Élektry by mne to moc mrzelo. Jen jsem se snažil vyjádřit Michalovi podporu ke kroku, který vede z kruhu ven. Taky jsem chodil dlouho dokolečka a hledal chybu v sobě nebo druhých. Byla u nás obou a nemělo cenu ji opakovat stále znovu.

Co třeba proto, že je to matka jeho synů a že se kdysi měli rádi

to bych brala jako argument při nemoci, nebo jiné katastrofě, ne u zdravé a jistým způsobem hýčkané ženy.
To se zrovna tak můžeme ptát, co udělala ona, aby Michal zůstal, když je to její muž a otec jejích synů.
Když si s ní Michal pořídil další dítě, tak o ni zjevně stál, ale určitě ji neznásilnil, takže to dítě chtěli oba. Proč by měl zatnout zuby a vydržet?

Není to chvilka, co jim to neklape, jsou to roky.

to je všechno pravda, ale teď je tady tahle situace - mají dvě děti, z toho jedno dospělé, nežijí spolu, jen spolu bydlí a starají se o kluky, nemilují se, nemají sex, a Michal má čtyři roky vztah s jinou ženou, a to vztah tak intenzivní, že s ní chce žít.

Tak co s tím? Podle mne zbývá jen řešit kluky, jak se o ně dobře postarat, kvůli tomu spolu nemusí bydlet. A pak tedy nějaký ten majetek.

Samozřejmě chápu, že pro mladšího kluka to bude pecka, že se táta přestěhuje (nebo máma, asi podle toho u koho syn zůstane). Rodiče mu to můžou hodně usnadnit svým přístupem, měli by to zvládnout v co největším klidu, a protože Michal odchází, tak si myslím, že on by měl být ten trpělivější, klidnější, velkorysejší - jak jsem psala už nahoře. Nemyslela jsem tím jen majetek.

v pohodě, přece Tě znám.
Tomu vystoupení z kruhu většinou musí někdo asistovat,pomoct, sám víš, jak je to těžké z něho vykročit sám o své vůli.Jsem ráda, že Tobě se to povedlo.

však já taky řeším jen kluky. Paní se s tím musí srovnat, nic jiného jí stejně nezbyde. Ale právě proto, že Michalovo paní je taková jaká je, zvážila bych jestli po mém /Michalově/ odchodu nebude dítě trpět matčinou povahou a nevrlostí víc než trpí teď a já /Michal/ mu nebudu moci být nablízku tak často, jak by potřebovalo . Jestli upřednostní Michal své štěstí před synovým. Jako milenka muže bych si tohle na triko nevzala, odvést dítěti tátu. Je to situace, podle mne, kde dobré řešení není.

to přeci není tak, že Michal upřednostní své štěstí před synovým!
Jak všichni víte, že jsou ty děti v pohodě, že necítí, že se rodiče nemilují? Nejsem pro ukvapené kroky, ale já se rozváděla i proto, aby si můj syn nemyslel, že takhle vypadá správné partnerství. Pokud se to Michalovi podaří, tak nakonec může být lépe i dětem - dokážete tuto variantu vůbec připustit?

ale tu možnost Michal měl, podat žádost o rozvod a předstoupit před děti a říci, nerozumíme si atd. Ale on to neudělal, přitom to mohlo být relativně klidnější. Byl ochoten takhle žít do konce života , jak sám napsal. Nehádají se, jezdí na dovolené, kluci tátu mají. Není to ideální ovšem. Ve chvíli , kdy vstoupila na scénu milenka otočil, na ženě, matce svých dětí najednou nenachází jediné plus, na sobě a milence jediné minus. A i když ví, že jeho žena je tak trochu saň , však má taky bobky z toho až to doma praskne /jinak by sem ani nepsal/, nechá kluka po rozvodu u ní. Sám s paní vydržet nemůže, kluk /kluci/ to s ní bude muset vydržet.

víš....říká se to, že děti vycítí, že mezi rodiči to neklape, to jsou takové ty teorie, že to děti rády a ochotně vymění za báječné mikroklima, které poté doma nastane mezi vrkajícími partnery ..
No nevím, to tvrdíme my, dospělí, řekla bych, že občas jako omluvu za to, co jim děláme. Já ale myslím, že skutečnost může být jiná, že ty děti se hodně děsí rozchodu rodičů a mnohdy by leccos překously nebo radši neviděly, jen aby máma s tátou byli spolu, pokud nejde o život ohrožující třeba opilecké nebo feťácké scény..

přesně tak.

já jsem to prožila...
Moje dítě vyděšené nebylo a s rozvodem se srovnalo, protože skutečně nepřišlo o nikoho z rodičů a atmosféra se výrazně vyčisila.
Prožila jsem to i jako holka - VELICE se mi ulevilo, když se naši rozvedli, přestože se nehádali. To napětí by se bylo dalo krájet - fuj, rozbolí mě břicho, jen si na to vzpomenu.
Promiň, ale tentokrát nevíš ty, o čem mluvíš...

asi nevím, nehádám se. Moji rodiče se občas dohadovali, to jsme vždycky se sestrama holt radši moc nezlobily a neprovokovaly, pak bylo zase líp. Však píšu, že v extrémních případech to asi děti dál nechtějí vídat. Jen si nedovedu představit, co by to muselo být za psychický teror, abych na to myslela po létech třeba jako Ty.Dnes je ovšem taková doba, že děti se s rozvodem srovnávají (jsou srovnávány) jako na běžícím pásu, pokud někdo má nerozvedené rodiče, je to skoro divné. Takže asi jsem se svým názorem těžce mimo, klidně souhlasím.

fuk, co se "říká"....
A taky jsem prostě nechtěla, aby si můj syn myslel, že takhle to má vypadat. Rodiče mají jít příklad, žejo? A fakt si myslíte, že studenej vodchov v úplný rodině je správnej model? Chci aby si syn myslel, že partneři se občas pohladí, občas obejmou a umí se spolu smát.
Jsem šťastná, že se nám to povedlo...

u nás nebyl žádný psychický teror. Bylo nomální, regulérní dusno. A bylo furt. Když byla doma jen maminka, bylo fajn. Když byl doma jen táta, bylo fajn. Když byli doma oba, bylo dusno. Dlouhodobé. Protože se právě oba strašně snažili, kvůli mně... a bylo to naprd, je mi líto.

tak mám ze všech těch debat tady i všude jinde dojem, že lidé v dnešní době už nic jiného, než ten studený odchov jak píšeš, neumějí doma svým dětem připravit. Čím to, že teď odchází každý druhý od rodiny, protože tam je "dusno"? Neumíme žít v manželství? Nevím, jaké správné modely dětem předvádíme. Že když je to nuda a bahýnko, tak popojedem dál, hurá, život je jen jeden a nebudeme se dusit v nudném vztahu jen kvůli dětem...

To, že Ty jsi "šťastně rozvedená", je dost výjimečné. Cením si toho, že jsi dokázala vytvořit synovi rodinu i s bývalým manželem, a že se vzájemně neosočujete, ale táhnete za jeden provaz.
Ale vy jste opravdu světlá výjimka. Nelze podle vás posuzovat ostatní.
Rozvod je velký zásah do dětských jistot, zvlášť, pokud v rodině nebyly viditelné znaky rozvratu.
Michal píše, že společně trávili dovolené, apod. Ty děti si vůbec nemusely ničeho všimnout, všimnou si teď jen toho, "že táta má novou ženskou". A že ho za to máma nebude chválit, je jasné.

respektuju tvůj postoj, zkus respektovat i ten můj.
Ano, dlouhodobé dusno je pro mne, díky mému dětství, regulérní důvod k rozvodu.

Mamčo, dík, tohle je pěkná, nezaujatá odpověď, ano, tomu rozumím...

tady nejde o obhajobu nefunkční rodiny. Udělali jste dobře, jste rozumní lidé a rozvod prospěl Vám i dítěti. Ale nikde jsem v Michalových příspěvcích nečetla , že by mu nějak zvlášť vadilo, že kluci vidí nesoulad mezi rodiči /ale třeba jsem se překoukla/. To jen Vy tím operujete, Michalovi to starost až tak nedělá. On řeší především vztah Já - žena, nemám sex, chci žít. Chci zlegalizovat svůj vztah s milenkou. Dále operujete tím, že když rozvod proběhne v klidu, dítěti neublíží. Vezmu-li v úvahu co píše Michal o své ženě, rozvod v klidu rozhodně nebude. A ještě něco - na otázku, že by si Michal mohl vzít syna k sobě vůbec Krakonošovi neodpověděl, řešil zas jen milenku. Hele mám už přepsáno co jsem dnes potřebovala přepsat z netu a odcházím od počítače, hezký víkend.

prosím, nevykej mi, nejsem Euridika
pěkný víkend!

Vám myšleno Tobě a Tvému muži Vy tím operujete - myšleno Ty a pár dalších. Tykám Ti . pa

nikde nepíšu, že nerespektuji Tvůj názor.Zažilas to na vlastní kůži, je to Tvůj prožitek.

Jen nechápu, proč se berou a plodí děti lidé, kteří se spolu neumějí po několika letech pohladit, obejmout a zasmát se i když se občas neshodnou. Něco je špatně od začátku.
Já jsem také zažila klidný a slušný rozvod, jeden. Druhý mne čeká, jsme s manželem spolu k sobě slušní a vstřícní, syn by neměl ničím trpět, navíc je dospělý a v době odchodu mu bylo šestnáct. Přesto vím, že trpěl a není šťastný ani teď, když jeho táta oznámil, že čeká miminko s jinou ženou.

věci jsou prostě strašně citlivé a vždycky se někoho dotknete, to ano.
Pamatuji si, když mi moje maceška řekla, že by s mým tatínkem chtěli dítě... bylo mi - hm, pětadvacet? Oni spolu byli... deset let?
Měla jsem pocit, jako kdyby mi dala pěstí do břicha... rozum věděl, city si vedly svou....
Eh, život je někdy složitej, žejo?

a kolik bylo synovi, když jsi se rozváděla?

taky mi to často vrtá hlavou - co se to s námi všemi teď děje? možná to bylo tak vždycky, jen přikrtyté konvencemi, "domácí zástěrou" anebo si lidé dokázali trochu zkrotit své EGO? Nevím, samotné se mi povedl podobný kousek jako Kamile (takže taky výjimka - klidný, férový rozvod) a dlouho jsem měla pocit, že tím děti nijak neutrpěly, leč...dnes, kdy samy mají své rodiny, vidím, jak hrozně moc se snaží, aby neopakovaly náš "vzor" a synovi párkrát uklouzl povzdech nad tím, že s ním táta nebyl část dětství. Přesto všechno Michala spíš chápu a umím si představit, čím prochází (znám totiž téměř totožné "manželství" a věřte mi, že většina z nás přihlížejících se diví, jak dlouho on ještě vydrží...to je ovšem asi ten paradox dneška - před 50 lety by se třeba nikdo nedivil.

Rozvod je velký zásah do dětských jistot, zvlášť, pokud v rodině nebyly viditelné znaky rozvratu. Michal píše, že společně trávili dovolené, apod. Ty děti si vůbec nemusely ničeho všimnout, všimnou si teď jen toho, "že táta má novou ženskou". A že ho za to máma nebude chválit, je jasné.

Co by tedy Michal měl udělat? Zůstat se ženou, se kterou má děti a jsou na sebe zvyklí, koupit si psa, aby se měl s kým muchlovat, chodit častěji za kamarády - aby mu nechyběl pocit lidské sounáležitosti, porozumění, a prostě aby si měl s kým popovídat, dál hodně makat - aby žena dál měla dostatek a pohodlíčko, protože za ty roky a dva porody si to přece zaslouží, a pravidelně masturbovat při vzpomínce na tu, se kterou chtěl žít..?

že kdyby Michal napsal:
strašně miluju jinou, strašne se nemilujeme se ženou, ale máme dva kluky a já chci bejt grand, nechám jí barák, auto, konto a vyplatím jí půlku firmy, aby jí nic nechybělo, a možná mi zbude kromě štědrých alimentů pro kluky i nějaká rentička pro ni...Tak byste mu tu jinou lásku odpustily, ba i přály. Protože koneckonců, jeho ženě by zůstalo všechno, co má a potřebuje teď.

Ale když se Michal nevyplatí z toho, že nemá vše co potřebuje, tak - smolíček pacholíček.

rozumíme si.
Hezky řečeno - rozum ví, city si dělají své. S nimi se někdy nepočítá.To, co se tu v předchozí stovce příspěvků píše, je mnohdy naprosto správně řečeno, má to smysl a logiku, bylo by dobré se těmi radami řídit a to či ono respektovat.... jen ty city, ty city!!

Chováme se k sobě slušně, nekřičíme na sebe, nehádáme se, pomáháme si navzájem , pomáháme synovi, i když muž je u jiné.Ale je to stále bolavé pro mne i pro kluka. Někdy si říkám, že té slušnosti už bylo dost a chtělo by to s něčím třísknout a zahysterčit si, někomu rozbít čumák.Ale nejde to, jsme rozumní lidé přece, dohodneme se, přece, jedeme dál... přece.
Michalovu ženu i děti čeká očistec, i pro Michala to nebude kdovíjaká selanka, ale má vedle sebe někoho, kdo ho podrží a poradí mu. Pohladí ho. V tom je trochu rozdílek.Jo, vždycky se to někoho dotkne.

Jen nechápu, proč se berou a plodí děti lidé, kteří se spolu neumějí po několika letech pohladit, obejmout a zasmát se i když se občas neshodnou.

Protože v době, kdy se ty lidi berou, jim vztah perfektně funguje a maj pocit, že bude vždycky. A každej člověk je jinej, každej si s sebou táhne nejrůznější zátěže, vo kterejch ani neví, a teprve rodičovství a manželství mu kolikrát umožní úplně dozrát, vyznat se v sobě... Někdy i ta sebevětší láska prostě umře a má to spousty různejch příčin, zjednodušovat to jenom na "výměnu za nevokoukanej model" je hloupost. V minulosti se lidi tolik nerozváděli, protože to bylo jednak dost těžký a taky velmi nepřijatelný. Ale ty vztahy lepší nebyly, jen byli lidi vychovaný v tom, že je třeba držet, překousnout a vydržet. A tenhle fakt má svůj rub a líc:
Na jedný straně je pravdou, že pokud partneři v hluboký manželský krizi prostě musej pod vnějším tlakem pokračovat, může se stát - a stává se - že krizi překonaj a partnerství z ní vyjde posílený. Koneckonců skoro každej pár staroušků, který spolu zůstali a při zlatý svatbě vzpomínaj, co jim ten život přinesl, se shodne na tom, že si spolu prošli i pěkným peklem, ale překonali to. To je nesporně pozitivní a má to svou velkou hodnotu.
Na straně druhý takový klima nahrává jistě většímu počtu rodin a vztahů, kdy právě děti musejí léta vyrůstat v atmosféře nenávisti, chladu či pohrdání mezi rodičema, a jsou tím poškozený (zejména pak právě ve schopnosti navázat hlubokej rovnoprávnej vztah s partnerem).
Michal tady popsal realitu svýho léta nefunkčního vztahu, kde se nedá moc vystopovat, jestli se vůbec jeho žena vo jeho záchranu a budování někdy pokoušela. Na tom, že je vztah nefunkční, mají jistě svůj podíl voba, nejni účelem těchhle debat hledat "viníka" situace. Je možný, že bude jeho žena rozchodem trpět. Někdy ale teprve takový utrpení donutí někoho začít něco se svým životem a se sebou dělat. Vinit Michala z toho, že jeho ženu nic nezajímá, nic nebaví a že se evidentně ve svým životě nudí, je nesmysl, partner tu nejni vod toho, aby mi naplnil prázdnej a nudnej život. Nikdo z nás neví, jestli kdyby Michal nepotkal jinou ženu a dál "držel a vydržel", nebyla by to navopak jeho žena, kdo by najednou potkal toho pravýho zábavnýho chlapíka a neuprchla mu. Pak by byl "voběť" Michal, jen proto, že držel a včas neutekl.
Děti vždycky mrzí, že táta a máma nejsou spolu, to nezpochybňuju. Mrzí je to i u zvládnutejch rozvodů. Pochopit a vodpustit dokážou, ale musej sami dospět (i děti z mýho příběhu už byly dospělý, když vodpustily). I já jsem svýmu tátovi jako dospělej vodpustil a pochopil ho. No nic, jsem po noční, nemyslí mi to, nejsem schopnej to vzít nějak stručně a přímo na hlavičku, tak radši končím. Pa.

jestli bys to i bez té noční mohl napsat výstižněji! Z toho "vodpouštění" jak říkáš, se teď sice stává módní formulka, ale nic to nemění na tom, že jedině tak to funguje (právě jsem dočetla "Rybí krev" , což je hondně o odpouštění či opaku). Je tu ale podle mě ještě jeden faktor současnosti - a sice tak, jako ve všem, tak i ve vztazích asi máme a chceme uplatnit hlavně své nároky, povinnosti už nejsou tak "in"

také mi nejdou posbírat myšlenky,sice ne po noční, ale po posledním pátku v měsíci .Takže tak nějak na přeskáčku.

Jasně, že lidem některé věci docházejí až během života, samozřejmě, že to téměř nikdy nemůže být takové, jako na počátku vztahu. Mladá láska, to je ráj, že? Na druhou stranu to nebude nic nového pod sluncem, že vztak jaksi zevšední a lidé zestárnou a zpohodlní. A přesto je teď takový rozvodový boom, každý druhý vztah je záhy hodnocen jako nudný a šedivý a bez jiskry a bez pořádného sexu a JEN kvůli dětem a ..

Jak to do prčic dělali předtím? Vždyť přinejmenším ještě všechny děti mé generace jezdily za babičkou a dědou najednou, jen opravdu občas je někdo oba neměl pohromadě, protože třeba ovdověli. Jak ti chudáci stařečci spolu mohli tak příšerně dlouho být? No píšeš to sám - překousli to, vydrželi a mnohdy vztah během života prostě zušlechtili, byl to proces.Ne skoro každej Krakonoši, ale úplně každej pár staroušků, které já na těch zlatých svatbách slyšela vyprávět, mluví o alespoň jedné pořádné krizi.

Také v tom jistě hrál velkou roli onen slib, jehož součástí byla známá formulka "...v dobrém i zlém..."A oni s tou skutečností počítali, nečekali jen samou zábavu a ohňostroje.
Dnes se raději utíká za někým jiným. Protože je to snadné a protože se to běžně toleruje. Myslím, že když se lidé vzali, protože se fakt měli rádi a fyzicky se přitahovali, nemůže se jen tak mýrnyx týrnyx ta přitažlivost změnit do úplného chladu až odporu. Zevšednět, zmírnit, jasně. Ale proč nenávist a chlad? Proč nepohladit mámu, neobejmout jí kolem ramen? Proč neštípnout nebo pocuchat tátu? To jde v každém věku, k tomu nemusí být extra sexuální přitažlivost, ne? Já jsem si třeba naprosto jistá, že svému muži se pořád líbím, poznám, jak si mne prohlíží, nemáme problém políbit se, i když letmo, při narozeninách, na Nový rok apod. S prvním mužem je to podobné, i když je na tom třicetiletý nános.Proč chladné pohrdání, odpor, psychické napětí? Jo vím, jsou případy, kdy je závažný důvod, proč k tomu dojde.

Až mne člověče napadají odvážné teorie. Ačkoliv nejsem zarytý materialista, napadá mne naprosto vědecko-materialistické odůvodnění spousty těch jevů - a to chemie. Píše se o tom, jak antikoncepce snižuje libido, mluví se o tom docela solidně v časopisech a na netu, nevážně se žertuje i tady na Kudlance. Také vědci mluví nějakém vnímání partnerů pod vlivem hormonálních tablet a změnách vnímání po jejich vysazení. Jak žena chlapovi jinak voní (nemyslí se tím přímo odér), když ji pozná s nimi a změní se mu, když ona ji vysadí nebo vystřídá. A jak to má s vnímáním partnera i sama žena pod vlivem HAK. Nechci zabředat do odborných debat, nemám na ně dost vědomostí, tohle ale tak občas probíhá médii.

Že je vztah jaksi nefunkční, na tom mají opravdu podíl oba manželé,někdo třeba víc, někdo míň. Je to prostě práce, solidní makačka a nesouhlasím, že to musí fungovat samo, jinak to nefunguje. Průšvih je, když do toho dlouhodobého procesu náhle vstoupí někdo jiný. To pak - když zůstanu u té chemie - nastane vlivem toho katalyzátoru zcela jiná reakce. A zase je to myslím úkaz typický pro tuhle dobu. Že běhá tolik těch "katalyzátorů", které se nebojí a nestydí jít do vztahu se zadaným chlapem, pojídají antikoncepci a chtějí si svobodně a sebevědomě užívat, protože nic jiného se přece v tomhle životě dělat nemá.Je nabídka, , bodejť by nebyla poptávka.

S Tvým komentářem zásadně souhlasím, vlastně nepíšu nic nového a objevného, jen si chci pokecat.Pokud jde o ten Tvůj příběh se šťastným koncem - no tak po dlouhé době to jde. S prvním mužem, jeho ženou a jejími dětmi se já i starší kluk přátelsky setkáváme, nemám teď jediný problém, přestože před skoro třiceti lety jsem jí na jméno přijít nemohla i po zvládnutém rozvodu. Rozumem a vůlí s tím moc nešlo dělat, pomohl čas a nový hezký vztah.

takových Iris bylo víc....hned by ten svět byl hezčí ....Hezký zbytek večera. :-)

kdyby moje první žena vnímala vztahy tak jako Iris, jsme spolu dodnes a statistika rozvodů mohla bejt zase vo něco příznivější. Možná se k tématu ještě vrátím, ale spíš zítra, dnes už se potřebuju vyspat.

..a přesto se zřejmě podruhé v mém životě se mnou rozvede další manžel pro lásku k jiné.
I Tobě hezký večer

také sotva pletu klávesnicí, dobrou

první byl maličký, manželova nevěra začala v mém pátém měsíci těhotenství, dva roky jsme to zkoušeli zapomenout, pak byla ta láska k jiné silnější.Celý synův život až do současnosti s ním ale měl intenzivní vztah, viděli se téměř denně, nová partnerka ničemu nebránila.
Podruhé rozvedena ještě nejsem, ale manžel od nás odešel za jinou, když klukovi bylo 16, nastoupil právě na střední a měl problémy sám se sebou.Teď mu bude 21 a jak píšu nahoře, pořád situaci nevnímá s nadšením. Prošel obdobím odmítání všeho, teď je s tátou tak nějak dospělácky zadobře, ale z těhotenství jeho nové partnerky se rozhodně neraduje. Je to složité, není to jen o tom, co kdo překousne a s grácií přejde..
Michala a jeho rodinu čeká těžké období, i pokud by se měli rozcházet po (pokud možno) dobrém.

hezký víkend. Snadné to určitě nebude ani u Vás ani u Michala. V klidu a důstojně se rozejít je umění. Tady všichni poukazují na to, aby se dokázal Michal rozejít v klidu. Ale to myslím bude nemožné. Michal sám žádný kliďas nebude, stačí jak vystartoval tady na Kudle na pár příspěvků cizích ženských. Jeho paní taky není nejspíš typ jako Ty, Milene, Kamila - rozumná, klidná. Viz. její výrazivo. A navíc je tam majetek. Tu matčinu zlobu a rozepře vyžerou nakonec stejně nejvíc kluci, budou první na ráně.

já jsem na tom drobátko podobně, jako Ty, asi děláme něco špatně !

ranní kávu se vzpomínkou na Rábí a Tebe mám dnes za sebou

Ti Michalovi kluci toho zažijí hodně, možná, že ne jen zlobu a rozepře, ale třeba také, jako v mém případě, zoufalství a pláč maminky.
Zhroutila jsem se totálně,ten puberťák, se kterým to zrovna nejvíc cloumalo, si ve vypjatých situacích i vedle mne lehal a hladil mne. Kdo má syna, možná chápe,jak se takhle velký kluk musel překonávat, holčičky jsou konkatnější.A všední život jde dál,do toho musí máma vařit - i když se sama nemůže na jídlo ani podívat.Sledovat školu, chodit na schůzky - i když je strhaná a ubrečená, stejně neslyší, co se tam říká a má pocit, že ji všichni sledují. Musí odvádět nějakou práci, tedy má-li jí, i když cítí, že její výkony jsou mizerné, protože je nevyspalá, myslí jen na to jedno a navíc kape slzy na dokumenty.
My tu Michalovu ženu vnímáme jen z vyprávění Michala a tudíž ne moc pozitivně, kdoví,jak bude reagovat. Ale je možné předpokládat, že se zatraceně potrápí.
Děti jsou v tomhle případě asi vždycky oběti, kromě odlišných případů,který popisuje třeba Kamila.

asi jsi moc hodný? Trefila jsem se?
Víš co, já jsem hrozně ráda už jen za to, že vím, že lidí s podobným náhledem a životním příběhem je víc, pomáhá mi to.
Díky Kudlance.

stopro máš pravdu. Ať je taková nebo maková , prožívat to nějak bude a děti toho budou ve větší či menší míře svědky / vyplakat se může potají, ale smutek nebo zlobu stejně nezakryje/ zatímco ten druhý partner bude např. s novou láskou v líbánkách na dovolené. Divím se, že milenka , která sama buď děti má nebo chce být v budoucnu mámou si tohle vezme na triko. Nadává se tu často na mužské, ale některé ženské jsou pěkné zmije.

ano jsou, bohužel mám pocit, že zmije většinou chlapům imponují. Byla tu v minulosti řada debat na tohle téma. Jak se nedá žit s hodnou a tudíž nudnou a tudíž blbou ženskou, kdežto bestie jsou to pravé pro plnokrevného pravého chlapa.

Napadá mne název článku z MF(rozhovor s psychiatrem Höschlem):..."Když si slušňák nabrnke konkubínu". Tím se nechci dotknout Michalových citů a vztahů,nemůžu do toho vidět. Může to být malinko jiné. On píše, že ta jeho ho do ničeho netlačí. Ale, no však víme, jakou moc nad ním má, aniž by musela tlačit, že?
Ale tu, která se pátý rok úporně snaží konečně odtrhnout mého manžela jen a jen pro sebe, teď pracovně nazývám Ornella Nagyová. A už jen tím se při občasných dekomenzacích zase zkompenzuji

musím se loučit, dodělávám oběd /vepřové závitky s rýží/ a pojedu za mladými, mám to hodinku a něco cesty. Budu hlídat a zítra se vracím i s vnučkou, bude tu pár dnů. Chceme do zoo a tak. Když jsem slyšela v telefonu , jak mámě říká jůů babička přijede , hurá tak to bylo moc milé. Malého si sem ještě vzít nemůžeme. Ten by tu plakal po mámě. ahoj drž se.

díky za společnost, užij si víkend s rodinou
Já mám všechny své chlapy Petry nebo Pavly, tak jdu také na to.
Pa i.

Tak jsem se tim prolouskal. michale bez do toho, na misti kudlanky jako je puntikata nedej. někdo ji v zivote asi ublizil a je z ni zatrpkla zenska co nesnasi chlapy. kteří jenom lzou a soustaji bokem. Resil jsem v minulosti něco podobného. Zenska když je moc spokojena, tak proste prestane mit zajem o sex. To je pravda.
jdi do toho bude to tezke, ale deti moc dobře vedi kdo se o ne stara a kdo dela doma to teplo, a kdo je negativni. I Soudkyne se nekdy divi a presvedcuji deti, ze spatny je prece Tatinek, protože maminka je chudinka!!! Bla bla.
drz se nebude to lehke, ale ver ze to dobře dopadne.

Jestli se sem ještě vrátíš, zajímalo by mě jaké kroky podnikáš. Je mi jasné že je to nesmírně těžké rozhodnutí a ať se rozhodneš tak nebo tak, následky si poneseš celý život. Nikdo tu nemá patent na rozum, ale každý má nějakou osobní zkušenost, která formuje jeho současné názory na Tvou situaci. Já například překonala manželův odchod k jiné ženě - ani mladší ani hezčí, ale podle všeho je mu u ní líp... jeho odchod byl relativně rychlý, ale měla to být jakási zkouška (chtěl si ,,vyzkoušet,, život s ní a případně mít možnost vrátit se k rodině) - dala jsem mu prostor a čas a čekala a čekala a čekala.... končí to tak, že on žije se svou přítelkyní už 4 roky, ale k rozvodu se nemá, žádost jsem tedy podala já. Po této zkušenosti oceňuji, každého muže, který se k takové situaci postaví čelem a řeší ji, i když třeba rozvodem. Nejsem přesvědčená, že dětem prospěje zachovat špatné manželství, ale je opravdu moc těžké dosáhnout rozvodu rozumnou cestou, tak aby to děti zasáhlo co nejméně - zasáhne je to vždycky, o tom není debat. Jde o to co bude to menší zlo. Můj rozvod se vleče víc jak rok, snažím se dopracovat dohody, kterou podepíšeme oba a budeme ji vnímat jako přijatelnou. Takže to manželovi dávkuju postupně, na něčem se domluvíme chvilku to nechám uležet a pak pomalu pokračujeme... momentálně to dostává konečnou formu u právníka a pak dojde na podpisy. Také to u mě zbrzdil nedostatek financí, protože rozvést se chci já tak právníka platím já - manžel sice říkal, že mi pak polovinu zaplatí, ale já to musím platit hned.... Takže i díky tomu se to vleče a vleče.... Nicméně, ve skutečnosti, žijeme tak jak budeme žít po rozvodu, už několik let. Manžel platí něco jako alimenty, vídá děti podle naší dohody, mívá je o víkendu, o prázdninách... Všechno to, ale chtělo svůj čas, nic nešlo hned... Pro nás ,,opuštěné,, ženy je strašně těžké strávit to, že se naše děti mají vídat s novou partnerkou našeho (někdy bývalého) manžela. Proto doporučuji trpělivost, trpělivost, trpělivost a syna pokud možno s novou partnerkou hned neseznamovat. Pokud se rozhodneš pro rozvod, a třeba to dopadne tak, že jej nebudeš mít ve své péči najdi si čas alespoň 3x týdně jej navštívit - třeba vyzvednout ve škole dovézt na kroužek, počkat tam na něj a pak společně ještě něco podniknout, třeba i napsat úkoly... vem ho i na víkend, kde budete jen sami dva (tomu by myslím žena nebránila)... neplánuj a moc nevykládej o své nové partnerce a jejích dětech.... měl by to být čas jen pro Tebe a Tvého syna... časem myslím může postupně dojít i na to ostatní... Když se postupuje citlivě a pomalu lze dosáhnout relativně klidného rozvodu s co nejmenším dopadem na děti - to je můj názor a zkušenost .