Milá Danielo, už jsem Ti kdysi psala, víckrát, snad si vzpomeneš... V jedněch termálních lázních jsem se v říjnu loňského roku seznámila s o dva roky mladším mužem, zamilovali jsme se do sebe, nejprve jsem ho jen navštěvovala, on mě ne, neměl auto. A pak už bydlel a bydlí u mě (ale není tu hlášen k trvalému pobytu, to ne!).
Když tři měsíce neměl v zimě práci, živila jsem ho, pak jsem mu sehnala u nás ve firmě práci. Co děláme? On je zedník, já pracuji na počítači, hodně překládám, taky jsem dělala průvodkyni v Německu a Rakousku, ale to nyní jsem od ledna nedělala, jelikož on si bere moje auto. Chtěla jsem mu koupit nějaké starší auto, aby měl na cestu do práce, protože odmítá jezdit tramvají. Prý „já se nebudu v tlačenici někde tlačit na nádraží, když dělám fyzicky..." Ale pak mi to děti (mám dvě, dospělé) rozmluvily. Tam v lázních bydlel u svojí sestry a švagra, byl 7 let po rozvodu a neměl vůbec nic, jenom několik osobních věcí, něco na oblečení. Jinak - má dvě děti, ale ty se k němu neznají, nemluví s ním. Neřekl mi proč... Koupila jsem mu vše co potřeboval, dokonce i brusle a lyže, abychom spolu mohli v zimě fungovat. Taky jsem tam pronajala byt, celý ho zařídila a dodnes ho platím... Je to na jeho jméno, tak to bych asi měla přestat. Zhruba před třemi měsíci jsem začala zjišťovat, že se jeho povaha mění; někdy na mně vůbec nemluvil, dokázal mlčet i dva dny, nevěděla jsem, co mu je. Poznala jsem, že je velice náladový a urážlivý. Jenže - postupně jsem si na něj i tak zvykala... Ale postupně se to zhoršovalo - například když byl naposled opilý, jelikož občas to přetáhne s pitím, křičel na mně "debile jeden, ten počítač ti rozsekám.." A když jsem mu řekla, že mám pocit, že ho to u mně nebaví, řekl, že je prostě jen unavený. Co mi na něm vadí? Například když přijde domů, tak neustále jenom vaří. Jeho koníček je vaření, ale nijak moc zase nejí, je velmi hubený, jen ho fascinuje nacpaný mrazák - veliký a nacpaný jeho uvařeným jídlem a naskládaným do krabiček. To je jeho koníček, ale mě to zase vadí, nikdy jsem v bytě neměla takovou spotřebu elektřiny a nikdy jsem nedělala takové nákupy, strašné, říkala jsem, proboha, jsme dva lidi, 54 letí a tolik jídla máme doma, to není normální... Denně vyžaduje tři piva chlazená v lednici, k svačině chce redbull, maso, to jest řízky, klobásy, atd. A tak čím dál víc jsem začala uvažovat o tom, že by bylo nejspíš lepší, kdyby ode mně odešel a kdybych v mém bytě zase zůstala sama. Zamilování mě totálně přešlo, nežárlím na něj, je mě jedno, kdyby se nevrátil domů z práce, tak hurá! Dokonce jsem mu navrhla, jestli se nechce vrátit zpět do jejich malého termálního města, jenže on prohlásil, že odsud se už v životě nehne, abych to vzala na vědomí, že tady více vydělá, že tam mu všichni teď závidí, že je teď pan Někdo, že od se tam prostě nevrátí. Já vím, že mne odsoudíte, neměla jsem si ho stěhovat k sobě, ale byla jsem 18 let sama... Vím, měla jsem zůstat dále sama a být v klidu. Každý den pláču, je mi až zle od žaludku, když se on má vrátit domů. Před chvílí odešel. Jen přišel z práce, umyl se, převlékl, vzal si jen cigarety a klíče od auta, nic mi neřekl a odjel... Jo, Daninko, dej to na Kudlanku, já potřebuju najít odvahu a asi pořádně nakopnout... HELENA
|