|
Danielo, dobrý den, Kudlanku čtu občas a teď přicházím se svou žádostí o radu i já. Trápí mne jeden problém a nevím si s ním rady. Mám poměr dlouholetý s jedním mužem. Seznámili jsme se, když byl ještě ženatý, ale s manželkou už nebyl. Ten se teď rozvádí a máme v plánu bydlet spolu. Je nám oběma 42 let.
Rádi bychom ještě založili rodinu se vším všudy, tedy i s malým dítětem. Pořád se na to cítím. Rozvod u nich probíhá docela bouřlivě. I když se ženou už nežijí intimně dlouho, vlastně ještě před tím, než jsme se dali dohromady my dva, a doteď můj přítel čekal, až jeho syn trochu doroste, tak si jeho manželka najednou vzpomněla, že jsou rodina. Přítel i tak necouvnul a rozvod podal. Další problém je, že já mám dva syny v pubertě. Jednomu je 12 a jednomu 14 let. Ani jeden z nich ale nechce o společném sestěhování slyšet. Dělají naschvály, když k nám přítel přijde na oběd, nebo tráví u nás víkend. Nebaví se s ním, mlaskají u jídla, schválně si přepínají televizi, když se my dva na něco díváme. A našla bych další problémy. Prostě ho bojkotují. Jsou drzí a já mám vztek. Konečně mám muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života, a oni to nechtějí respektovat. Když s nimi mluvím, tak mi říkají, že je nezajímá, s kým chodím, dokud jim ho nedotáhnu domů. Já se jim snažím vysvětlit, že je to moje normální potřeba mít vedle sebe partnera. Snažím se s nimi mluvit o tom problému. Jednou jsme dokonce spolu naplánovali i společný víkend, ale bylo to fiasko. Jeli jsme my tři, tedy moji synové a já, pak přítel a jeho jedenáctiletý syn. Bylo to celé nervózní. Moji kluci si pořád něco špitali, tvářili se otráveně a nechtěli se podílet na společném programu. Byli jsme v Liberci v akvaparku. Myslela jsem si, že by se mohli vyblbnout. Nakonec to dopadlo tak, že přítel se věnoval svému synovi a já jsem se snažila ty svoje přinutit ke slušnému chování, alespoň. Přijeli jsme domů všichni naštvaní. Jinak jsou kluci ok, dobře se učí, chovají se slušně k celé rodině a ke mně, pokud tedy nechci zrovna, aby respektovali mého přítele. To chci tak strašně moc?
Díky za rady a případně za návod, jak na ty moje kluky...
MARCELA
|
). Úplně přestaň mluvit vo nějakým sestěhování a dej tomu čas. Hodně času. A teprve po nějakým tom ročku klidnýho nekřečovitýho přístupu se to může poddat. Znamená to taky vopustit myšlenku společnýho dítěte - je v týhle situaci sobecká a nesmyslná (ne kvůli vašemu věku, to je jen takovej stupidní předsudek). Jo a nelíbí se mi některý věci ve tvým dopise, například vobrat: "mám poměr s...." To totiž dost vypovídá vo tom, jak vo tom vztahu uvažuješ, a může to bejt jeden z důvodů negace tvejch synů. Tvůj partner si měl napřed vyřešit důsledně minulost, než jste se začali vo nějakým miminu a sestěhování vůbec bavit! Tak přestaňte vršit jednu chybu na druhou a začněte svý životy žít trochu dospěle a zodpovědně, když už jste takoví mazáci. 
(Že bych se teda nakonec taky dostal k penisu a vagíně? No snad ne tak úplně 
.)
