Chce to jen vytrvat a brát to "easy". Byl by opravdu zázrak, kdyby to vyšlo hned napoprve. Vybírej, přebírej, času dost, není kam spěchat. Hele, Kamilo, na netu jsou ti samí lidé jako venku. Dokonce na netu máš větší šanci se seznámit než na ulici, protože na seznamovacích portálech jsou lidé, kteří chtějí to samé co ty; seznámit se (aspoň většinou).

Takže klídek, žádný stres. V pohodě odfiltruj lidi, kteří neumí česky, mamánky, 19 leté zajíčky (i když to by ti mohlo lichotit, že o to tebe projevil zájem ), nadržené zkrachovalce aj. a on se ten pravý jednou najde.

Držím palce.

Chápu, že právě teď, v rozvodovém řízení, bys potřebovala někoho, kdo by Ti projevoval lásku. Ale pokud bys takového člověka teď našla, byl by to jenom "převozník".
Tohle smutné období si musíš odžít, a tak možná za rok budeš schopná najít někoho, komu budeš skutečnou partnerkou a on Tobě tím správným parťákem a kamarádem Tvým dětem.
Snaž se neztratit kontakty s kamarády a nestěžuj si jim na manžela-zrádce. Oni to všichni vědí, a pomoci Ti přes všechnu dobrou vůli nedokážou. Upevni také svoje kontakty s nejbližší rodinou. To Ti dodá sílu na přežití tohohle smutného období.

nauč se žít sama se sebou a zatím nikoho nehledej. Sílu bereme taky od rodičů a to i když už nežijí.

Vychutnej si přítomnost dětí a pomáhej jím hledat jejích silné stránky a talenty. Pomůžeš tím najít jejích sebedůvěrů, aby jednou mohli sílu brát z tebe i když už vyletí z hnízda. Víš všichni jsme sami za sebe. Jde jenom o to komu s tou samotou můžeme a chceme pomoci a jestli je někdo kdo chce pomoci nám.

Nauč se brát energii ze své samoty a vychutnávej si to. Tak třeba dětí už spí a tobě nikdo nebude přepínat telku a ještě žadonit o vyžehlení košile. Jenom jestli se naučíš si to užívat a osamělost ze sebe vykopat tak pořádneho chlapa k sobě přitáhneš i bez seznamky to mi věř. Prostě budˇsvou nejlepší kámoškou.

Ovšem společnosti se nevyhýbej a přátelé si rozmazluj.

Piš si deník a každý den tam zaznamenej co se ti podařilo a jak ses odměnila. Pracuj s emocema a nikdy si nepřipouštěj pocit smolařky, nebo oběti, ale vždy si jen řekni stalo se a já to vyřeším.

Nečekej, že tě něco nebo někdo udělá štˇastnou, protože štˇastnou se naučíš být jedině sama.

co tě baví a tam, kde se to dělá. Tam taky bude největší šance potkat toho, koho hledáš. V hospodě najdeš hospodské povaleče a na cyklostezce cyklisty. Pak už je to jen otázka času, kdy narazíš (a to myslím doslovně) na toho pravého. A nezapomeň, že vrána k vráně sedá, pokud budeš utrápená zoufalka, najdeš toho samého.

proč ta urputnost a ukvapenost? Nejsi ještě ani úředně volná a už musíš mít někoho k sobě? I kdybys někoho našla s největší pravděpodobností by to dobře nedopadlo. Dvacet let ve vztahu se nedá za krátkou dobu zapomenout, odžij si smutek, dělej to co radí Kim a pak teprve někoho hledej. Je jasné, že s třemi dětmi to bude těžší, ale zas není třeba házet flintu do žita.

odžij si smutek

Doboha prečo???

To je nějaká povinnost po rozvodu truchlit? Něco jako rok smutku pro vdovy?

Samozřejmě je dobré si srovnat v hlavě, co opravdu chci, aby to nebyl jenom převozník. Ale proč si odžívat smutek??? Naopak, pokud má zůstat sama, ať žije. Najde si koníček, něčím se zabaví a až to bude opravdu cítit, ať začne někoho hledat. Na druhou stranu, třeba už jasno má. Manželství skončilo, zapomeňte. Ostatně proč se trápit kvůli partnerovi, který ji zradil a opustil?

ani převoznik nemusí bejt špatnej. A když je mu třeba těch 19... To se pak i ten smutek tak nějak líp vodžije.

no vidíš, i takhle to lze brát. Na druhou stranu by nebylo špatné se zamyslet nad motivy toho 19 letého, proč si hledá o generaci starší ženy...

oni na tohle mají šestý smysl, ti "ucházející" vycítí, že jsi "na lovu" a zdaleka se ti vyhnou. Naopak se na tebe nalepí "vyžírky" keré se budou snažit využít tvé situace ve svůj prospěch. A věř mi, že to uměj.....nejlépe je dávat najevo nezájem.Máš tři děti, tak s nimi vyrážej do přírody, do kina podobně, kontaktuj všecky kamarádky a vyrážej s nimi na kafe a tak....čti veselé knížky, koukej na veselé filmy, užívej si klidu, kdy ti někdo nepřepíná televizi a nebuzeruje tě. A nebude na tobě "hledat vši", aby utišil své černé svědomí.Nemusíš vyvařovat, děti obloženej chleba nebo palačinky k večeři uvítají,no - se třemi dětmi zajisté se nudit nebudeš a budeš mít pořád co dělat. A budeš mít víc času na to, aby ses mohla dětem víc věnovat - tj. i je víc odkontrolovávat.Revoltujícím puběrťákům můžeš s úsměvem sdělit, že se přeci kdykoli mohou nastěhovat k tatínkovi. Jeho nová choť to zajisté uvítá.Choď se třeba mrknout po "sekáčích" a sem tam si koupit něco hezkýho na sebe.... Zkus ze svého bývalého vrazit co nejvíc peněz.....jeho děti se přece nebudou omezovat,, když se jemu splašily hormony.Nakonec, ty mu ve styku s dětmi nebraň - vždykcy mohou za svým tatínkem zajít, obrátit celý byt vzhůru nohama, pustit si muziku na plný koule a vyžrat ledničku. Pak dát tatínkovi pusinku a odejít domů na ty palačinky. Jedna moje bývalá kolegyně si takhle rozvedla ženáče, takto otce pouze jednoho puberťáka. A ten jí to dával sežrat horký. Kolegyně byla na mateřské s dcerkou - nemanželskou, neb její úlovek si ji nevzal, na lásku totiž nepotřeboval papír - synek k nim dorazil už po škole - vyhodit ho, pochopitelně nesměla,čekal tam na tatínka, přičemž si naladil TV na óčko a sežral všecko, co nebylo přibitý.Na tatínka pak udělal smutné oko , zaplakal, jak mu tatínek schází a přihodil výčitku, jak, že mohl tatínek opustit dítě - které ho tolik miluje.AAž ti bude tvůj bejvalej v ínfarktovém stavu volat a řvát na tebe do telefonu, tak se zasměj a řekni mu, že přece němůžeš bránit dětem, aby se viděly se svým otcem, jehož tolik milují.A takové tři děti rozhodně nadělají víc škody, než jedno. A té legrace, co si takhle užiješ....no a sem tam sama někam odjeď, přičemž ty děti bude muset hlídat otec - zvláště tu sedmnáctiletou dceru. No, držím ti palce.....letní prázdniny trvají dva měsíce - takže je jasno, že měsíc jim bude muset věnovat tatínkova nová rodina. Jistě budou nadšeni.

opravdu jsi to napsala velmi dobre. Problem bude v tom, ze presne v tehle dobe se tomu, co pises, nechce ani verit, ani rozumet. Jen bych dodal, ze to, cos napsala, opravdu neni cesta k samote, naopak.

význam slova oddžít si smutek netkví v tomhle případě v truchlení po partnerovi. Ale člověk se musí sám v sobě srovnat s tím, že se mu manželství rozpadlo, leccos nevyšlo podle představ a dát se do kupy. Je to nutné z toho důvodu, abychom nepřenášeli do nového vztahu určité pocity křivdy, zklamání. V novém vztahu by se to negativně odrazilo. A jestliže se rozejdeš s někým, s kým jsi žil dvacet let a máš s ním tři děti, tak opravdu to půl roku, rok chce, je to individuální. A mezitím může Kamila dělat to co jí doporučuji a co radila Kim a i Ty. A mít právně vyřešený vztah předpokládám také jako předpoklad pro založení vztahu nového. Osobně bych do vztahu s tím, kdo nemá vyřešenou minulost nešla.

Jo Krakonoši může si sehnat na sex do postele devatenáctiletého převozníka a s ohledem na děti se s ním scházet v tajnosti. Ale vzhledem k tomu, že je Kamile přes čtyřicet a má tři děti, předpokládám, že očekává od budoucího vztahu přece jen víc než jen postelové hrátky.

,,,,nezoufej,neházej flintu na do,,,no do toho ...žita(to měl být pokus o humor),ale opravdu musíš tuto dobu překonat....koníčky,kamarádky a uvidíš ,že půjdeš štěstí pomalu(nespěchej),ale jistě štěstí na proti a věř,že i s třemi dětmi alze potkat nového a laskavého muže,který bude tobě přítelem,oporou a dětem kamarádBuď trpělivá,uvolněná,nebuď ve stresu a štěstí se ukáže jako sluníčko co protrhne černé mraky.Držím ti palečky.Ahoj

tak nebudu nikomu radit a vyrazím tam sama.


Jo, hodně je lidí, málo je chapů...

dělej to, : vlk

co tě baví a tam, kde se to dělá. Tam taky bude největší šance potkat toho, koho hledáš. V hospodě najdeš hospodské povaleče a na cyklostezce cyklisty. Pak už je to jen otázka času, kdy narazíš (a to myslím doslovně) na toho pravého. A nezapomeň, že vrána k vráně sedá, pokud budeš utrápená zoufalka, najdeš toho samého.

„Musíme se odvážit být sami sebou, jakkoli strašná nebo divná se nám naše pravá tvář může zdát.“ - a k tomu je krome jinych vlastnosti treba cas.

a já mám smutného kamaráda, který je sám a říká že bezva ženské už nejsou...
A děti by mu nevadily...
Netrap se a ŽIJ!!! uvidíš, že někde někdo čeká právě na tebe. Neboj se

Nikdy nevíš - já spadla na svého muže v autobuse.

mohu potvrdit na základě vlastní zkušenosti.Až na ten deník, ten si tedy nepíšu.Souhlasím ale s mamčou a miou, že určité období smutku nebo jak to nazvat je nutné, nejde si jenom říct nebo poručit, že tak a tak se budu cítit a konat..To je přece přirozené, že se člověk nemůže rovnou oklepat a hned začít nanovo a s radostí po tolika letech a po té zradě..

Je to hodně otázka času, jak píše Roman a je to vysoce individuální - mně to trvalo mnohem déle, než se tu zpravidla popisuje Ale našla jsem se a je mi fajn v tom smyslu,jak o tom píše Kim a vlastně i Alena.Jsem teď konečně sama sebou a naprosto volná.

Jo a Kamilo, chlapů je nějak málo nebo co. A zatímco jsem tak pořád jakoby přemýšlela, jestli k sobě ještě někoho chci, kdo by to měl být a jak bych to měla udělat, naučila jsem se žít naplno sama.
Přesně podle mého tatínka, kterého jsem tu několikrát citovala. Říkal: "nebuď dlouho sama, nebo zůstaneš sama".

Začínám si myslet, že co má být, to se stane, že hledáním partnera přes seznamky a já nevím jaké jiné vymyšlenosti nefunguje, protože lidé se potkají tehdy, když se mají potkat. Můžu tomu jít malinko naproti, tak jak to popisuje Vlk - ahoj vlčku
Seznamky a inzeráty ne Kamilo - jedině kdyby to tak mělo být

s tím, že když jsem byla už úplně, ale úplně samostatná a byla schopná dalšího vztahu, tak jsem poprosila "vesmír", zda, pokud tam pro mne někoho ještě mají na skladě, zda by nebyli tak hodní a mi ho neposlali, radši i s identifikační tabulkou na krku, kdybych si zase seděla na vedení...a do týdne se fakt objevil
Tak bych zkusila třeba také prosit???

také to zkusím.
Ale pravda,rozumím Tvému....ale úplně samostatná...Ještě na tom musím malililinko máknout

sama nevím, zda být úplně, ale úplně samostatná není pro pontencionální vztah trochu až kontraproduktivní
Já se to musím zase malinko odnaučovat
Třeba jsi právě ty, na rozdíl ode mne, v ideálním rozpoložení právě!

tak fo je fajn, dnes večer před spaním to zformuluji a odešlu
Díky

posílá ten vesmír taky něco jinýho než jenom chlapy?

posílá všechno (krom prachů). Vtip je v tom, že si to musíš přát upřímně, nezištně a z celého srdce
já vim, že to zní pitomě, ale taky mi to fungovalo...

...a s důvěrou

a dát dobrý pozor, co jak si přeješ :-)

...přéééésně

Milá Kamilo,dlouho jsem přemýšlela,proč jsi tak zoufalá. Byla jsem v podobné situaci,děti tedy starší,a měla jsem převozníka.Ale když vztah skončil/i z toho důvodu soupeření-děti-přítel,mám 2 chlapce/ jsem se ještě chvíli pokoušela hledat,a pak jsem nechala osudu-s tím,že je asi nejdůležitější postarat se o děti/tedy ne absolutně se podřídit,najít si něco svého,ale ne zoufale hledat přítele/
A při věku Tvých dětí se dost divím,že máš ještě čas takto se angažovat.Přemýšlelas o tom,co prožívají děti?Zda není nutné nyní věnovat se jim cele?Tedy nejsem žádný puritán-jen nabízím pohled z trošku jiné strany...a mně se to vyplatilo..
P.S.-a asi už taky pošlu přání vesmíru-neporadí někdo:?
Hezký den všem

posílá všechno (krom prachů).

i ty prachy :-) třeba ve formě "chléb náš vezdejší dej nám dnes"

... : Kamila
Vtip je v tom, že si to musíš přát upřímně, nezištně a z celého srdce smilies/wink.gif
... : bb2
a dát dobrý pozor, co jak si přeješ :-)

výborná povídka na toto téma. doporučuju

dopisy z planety země je jiná povídka z téže sbírky, se mi to trochu spláclo, ale na ten správnej název si momentálně nemůžu vzpomenout. kouknu doma

děj ve zkratce: "nebeská komise" vyřizuje přání obyvatel země

Co to je za blbost. Píšeš, jakoby měla kojence, batolata max. předškoláky. Sedmnáctiletá dcera je už skoro samostatná jednotka a kluci dva desetiletí mají školu, určitě svoje koníčky, zájmy a kamarády. Myslíš, že chtějí trávit čas jedině s maminkou? Naopak, má před sebou několik posledních let mládí. Je potřeba si ho užít. Pokud bych se starala jen o děti - hráblo by mi, chyběl by mi chlap, sex, popovídání. Život rozvedené to nejsou přeci jen děti, práce, domácnost a maximálně kamarádky. Holky, kde to žijete???

už Tě znám a nejsem překvapena tím, co vždycky píšeš. Jsme holt protipóly a respektuji odlišné názory. Ale opravdu je hlavním motivem Tvého života "užívat si"? Možná Ti jednou hrábne, až čas užívání skončí a nastane realita stárnutí.

Mám několik kamarádek,které doběhlo užívání si-problémy s dětmi/drogy aj/-a skončili opuštěné,s problémy s dětmi,nešťastné.
Desetiletí kluci jsou sakra malí-a dva...?

Iris, já si "jen" neužívám - chodím do práce, starám se o děti, jsem s nimi každý den odpoledne a večer doma - když jsou doma ony, jezdíme na výlety, učím se s nimi, ale prostě když mám jednou za 14 dní a občas v týdnu čas pro sebe, no tak si ho užívám - podle svého.
Len - já nemluvím o tom navštěvovat sedm dní v týdnu pohostinství, nebo tahat chlapcům domů každých 14 dní nového strejdu, ale pravidelný čas pro sebe a pro své "užívání" podle mě ještě žádné dítě do spárů drog nedostalo. Právě naopak hodná a spokojená maminka, odpočinutá a je to nejdůležitější - nemyslíš?

Iris - jaká je tvoje realita stárnutí? Tomu fakt nerozumím?

to tys psala:

má před sebou několik posledních let mládí. Je potřeba si ho užít.

jakoby později člověk už ani nemohl hezky žít.Realita stárnutí je třeba, že tě nehoní sex, i když vyloučen není.Že na popovídání máš třeba "jen" ty kamarádky.Ty píšeš o nějakém časové omezeném báječném užívání, jakoby život nepokračoval normálně smysluplně sám bez nějakého urputného a řízeného užívání si.

staženo, vytištěno k přečtení v posteli před spaním :-)

přičemž tebe nehodnotím, ale v případě Kamily mi ta snaha v tuhle chvíli urputná připadá.

jestli sis stáhla dopisy z planety země, tak to není ta povídka, kterou jsem měla na mysli (ale i tak si večer dobře počteš mark twain je vždycky dobrá volba)

povídka o "opravdových přáních srdce" vyšla ve sbírce pojmenované po té první (tedy dopisy z planety země) a tak se mi ty názvy spletly. jak se přesně jmenuje, ta co jsem myslela, podívám se ti doma. nebeská komise v ní řeší, zda vyhoví či nevyhoví přání, která k ní vysílají prostřednictvím modliteb obyvatelé země, při čemž "opravdová přání srdce" mají vždy přednost. takže pokud si john smith přeje, aby sousedovi chcípla koza a v neděli se pomodlí za jeho zdraví a štěstí, je tato druhá žádost v rozporu s tou první a ta jako "opravdové přání srdce" má samozřejmě přednost ).

jinak v týhle sbírce vyšel také adamův a evin deník, což je naprosto skvostné dílko.

Dali jsme tomu jméno Kain. Chytila to, když jsem byl lovit zvěř na severním břehu jezera Erie, a to ve stromoví dvě mile od našeho úkrytu — nebo to možná byly čtyři míle, tím si neni jistá. Něčím se nám to podobá a je to možná nějaký náš příbuzný. Tak si to aspoň myslí ona, ale podle mého soudu je to omyl. Rozdíl velikosti potvrzuje závěr, že je to jiný a nový druh živočicha -snad ryba, ale když jsem to dal do vody, abych se přesvědčil, potopilo se to, takže ona se tam vrhla a vytáhla to ven, než byla příležitost, aby experiment tu otázku rozřešil. Ještě pořád si myslím, že je to ryba, ale jí je jedno, co to vlastně je, a nechce mi dovolit, abych to vyzkoušel. Vůbec to nechápu. Přichod toho stvoření jako by byl změnil celou její povahu a zavinil, že si ohledně experimentů počíná nerozumně. Vidí v něm něco důležitějšího, než jsou jiní živočichové, ale nedokáže vysvětlit proč. V hlavě se jí všechno popletlo — dokazuje to kdečím. Když si někdy ta ryba stěžuje a chce zpátky do vody, ona ji třeba i půl noci nosí v náruči. V takových chvílích jí voda prýští z těch míst ve tváři, kudy se dívá, pleská tu rybu po zádech, něžně ji konejší a vůbec vyjadřuje stem způsobů žal a ustaranost. Nikdy jsem ji nezažil, že by si tak byla počínala s kteroukoli jinou rybou, a velmi mě to znepokojuje. Nosívala takhle mladičké tygry a hrála si s nimi v dobách, než jsme přišli o svůj majetek, ale to byla jen hra a nikdy se kvůli nim tak nerozcitlivěla, když jim z večeře bylo špatně od žaludku.

vrátit se k těm přáním. Jak píše bíbí, zásadní je specifikace ;-) - jmenovkyně, nemůžeš si přát "chlapa", protože pak ti osud pošle dědka nebo gamblera nebo tak něco - čili, bacha na to! Jak se říká - dej bacha na to, co si přeješ, aby se ti to náhodou nevyplnilo...
Já například chtěla chlapa, co umí vařit. Tak ho mám a jestli ho jednou zabiju, bude to v kuchyni

když si budete přát podobně, jak Marfuša od děda Mrazíka:"dědku, ženicha chci a bohatství atd. a chci a chci a chci!!!!!!"
Ale dopadnete přesně stejně, jak Marfuša

Já například chtěla chlapa, co umí vařit.

nezabíjej a rozděl se. stačí mi zapůjčit 1x denně 17- 18:30

Tak jsem si stáhla povídky-a přečtu...a začnu.Holky.a nenapsaly by jste zkušenosti,jak se našel u vás ten pravý...já mám moc ráda příběhy s dobrým koncem-i pro inspiraci...Já jsem zatím ve fázi postupného osamostatňování/ale bohužel,u nás je to tak,že táta nefunguje a babičky a dědové taky ne-tak hraji roli táty i mámy-a zatím zkouším obča seznamky-a je to katastrofa-asi jak psala Kamila- negramoty střídájí lakomci a tak.....

já nevím, myslela jsem po prvním rozvodu, že mi spadl z nebe ten pravý ,ovšem dobrý konec se nekonal, po dvaceti letech odešel s mladší dámou. Tak nevím, Alena Puntík má třetího manžela a je to prý fajn.Často vypráví, jak na ní manžel spadl v tramvaji a tak se seznámila - jen nevím, jestli ten druhý nebo třetí. Mně se ten třetí zatím nepoštěstil a kdoví, jestli nějaký ještě bude. Ale máš pravdu, byl by to dobrý námět na kudlančí debatu - Danielko, jsi tu?
Pokud jde o Tebe, asi je to čerstvé, tak na to netlač, to se nedá uspěchat. Myslím, že jsi ještě mladá, tak se určitě něco najde. Ale teprve tehdy, až nebudeš číhat, nečekaně, samo
Na seznamky se vykašli

Iris.není to čerstvé-už to takhle máma.-táta-táhnu asi 5 let-ale nenaříkám,a děti/teď už mladí muži/ mi dokazují,že to stálo za to...Ale už mne tolik nepotřebují.Snad máš se seznamkama pravdu- a budem se u Daniely přimlouvat za debatu pro inspiraci

tak to máme podobné, jsem sama také pátý rok a kluky mám již dospělé, i když mladší je ještě se mnou doma a malinko mne zatím potřebuje, ale to je otázka krátkého času, kdy bude následovat staršího bráchu a odejde za svým vlastním partnerským životem.Zvykla jsem si být sama, jak to píšu nahoře, je ale možné, že jsem já - a možná i Ty - právě nejvíc naladěná na zclea nový vztah. Ale myslím, že ten se nedá ulovit nebo přímo vypátrat, ale potkat. Potkat toho pravého, možná si ho vyprosit, prostě si ho přát a přitáhnout si ho. Jak to píše Eva někde 3.6 v téhle debatě.A jak doporučuje vlk, hledat setkání ve společnosti, kde je Ti dobře, kde jsou lidé naladění stejně jako Ty, kde jsou lidé stejně zaměření. Dvacet let jsem žila s fanatickým sportovcem a to jediné na rozchodu s ním mi přineslo vlastně klid - že neřeším závody, tréninky, zpocené prádlo a tepovou frekvenci Chodím už jen mezi umělce !! Určitě si o tom tady pokecáme, jen to vymyslet.

Iris-si budem držet palce.Ale v tomto,středním ,věku,je těžké nalézat nové skupiny podobně zaměřených....My jezdili na vodu,kola-ale teď tam jezdí bývalý-pár let jsem jezdila,ale vše má svůj čas,a tak i toto pro mne vyprchalo...Mám kolem sebe dost lidiček-trošku sportovců,občas kultura-ale je to víceméně uzavřená skupina,většinou párů.-..

hodně štěstí. Hlavně zůstaň tady na Kudlance, ať si můžeme pomáhat - alespoň zkušenostmi a polečností. Ahoj

Děkuji,a zůstanu....Odkud jsi,Iris?

z Kadaně, Ústecký kraj, podhůří Krušných hor
Nejsi někde poblíž? To by bylo fajn.

Já bydlím kousek od Prahy-severně..

do inzerátu, že máš tři děti ve střídavé péči a uvidíš, že se jistě objeví i odpovědi od nějakých "nezoufalců"...