|
 Milá Danielo, jsem nešťastný, zoufalý a utrápený. Je mi 27 let, vysokoškolák, s výbornou prací - dobře placenou a s vlastním bytem. Vypadám snad celkem OK a vůbec jsem prostě normální mladý chlap. Osm let jsem měl přítelkyni. Chodili jsme spolu od patnácti a pak se začala chtít vdávat, ale já jsem to prostě přestal cítit. Hlavně proto, že na mne začala hrozně tlačit.
Rozešli jsme se. Nebylo to jednoduché. Byla to jedna docela významná etapa a prožili jsme spolu hodně pěkného. Naštěstí se velmi brzo zamilovala někde jinde a už má dvě děti. Ale teď ke mně. Já jsem se taky zamiloval a spadl jsem do toho úplně po uši. Je to úplně jiné, než s tou předchozí Terezou. Romana je o dvanáct let starší než já. Krásná, zralá, dospělá ženská se vším všudy. Má dvě děti kolem patnácti let. Je veselá, živá a já to s ní táhnu celé dva roky. Začínalo to jako normální aféra. Líbil se mi sex, dalo a dá se s ní mluvit o všem. Má v sobě takový nadhled a tak nějak ten život a ty kopance bere s humorem. Já už prostě jinou nechci. Nechci se rozcházet a zamilovávat někde jinde. Jenže ona se zase nechce rozvádět s manželem. To jsem zapomněl napsat, ano, je vdaná. Když jsem se ptal, proč je se mnou, tak se jen usmála, že je jí se mnou dobře a její manželství už nějakou dobu stojí za starou belu a manžel ji taky podvádí a ona to dobře ví, ale má s ním dvě děti a hlavně se přece nebude rozvádět kvůli takovému chlapečkovi. Přitom se mi dívala klidně do očí a usmívala se. Řekla mi, že si třeba najdu časem nějakou mladou holku a budu s ní mít děti, že ona už tohle má za sebou a vracet se do toho znova nechce. Taky mi řekla, že se nejspíš určitě jednou rozvede, že s tím chlapem nebude, ale ještě chvilku počká. Vyloženě mi dala najevo, že ona se mnou vůbec do budoucna nepočítá. Proč bych s ní nemohl být? Co je na tom, že jsem mladší? No a co. Přeci obráceně je to úplně běžné, ne? Tak co mám dělat? PETR
|
Neboj, to se ti v životě stane ještě tolikrát...
