A na základě čeho si nárokuje 200 tisíc? Zhodnotil nějak dům rodičů za dobu, co tam bydlíte, nebo máte společné vybavení domácnosti? každopádně, ať tak či tak, tak má nárok na vyplacení svého podílu, ovšem ne té částky, kterou do domu/do domácnosti vrazil, ale té o kterou se dům zhodnotil (obvykle kolem 20% investované částky) či té, za kterou by polovinu vybavení domácnosti prodal (takže to, že před 10 lety koupil pračku za 10 tisíc neznamená, že si dnes může nárokovat 10 tisíc)
Nebo to má být výpalné- přestanu vás obtěžovat, ale nebude to zadarmo?
Má v domě trvalé bydliště? Pokud ne, vyměnila bych zámky- dům mu nepatří, nájemní smlouvu nejspíš také nemá a trvalé bydliště má jinde. Pokud tam trvalé bydliště má, je to složitější, ale i tak je to řešitelné

pak nemá právo požadovat vůbec nic, neboť dům nespadá do vašeho SJM (společného jmění manželů). Nemá tedy žádná práva k domu ani k jeho majitelům. Pokud se s ním nelze normálně dohodnout, nezbývá než se obrátit na soud s návrhem na jeho vystěhování. Ale to budou muset řešit tvoji rodiče jakožto majitelé nemovitosti.

Natož věcné břemeno.
Nanejvýš trvalý pobyt - a z toho mu nevyplývají žádná práva k objektu, kde je trvale přihlášen, ani k žádná práva k vlastníkovi nemovitosti, tedy rodičům.
Nećhce-li se vystěhovat dobrovolně, nezbývá než podat žalobu na vyklizení. Stálo by za pokus připojit k ní i návrh na vydání předběžného opatření vzhledem k očekávanému rozvodu a jeho chování vůči dětem. Shledá-li soud důvody a předběžné opatření vydá měl by dům vyklidit bezodkladně.

Máme tu manžele, kteří bydlí v domě, který jim nepatří, patří manželky rodičům.
Manželka napíše, že chce manžela vystěhovat, rozvod teprve začíná řešit.
Dál napíše, že o tom manžel nechce ani slyšet, že by vypadl z domu, kde doposud žil s rodinou, pokud mu nedá 200 tisíc (a to si může zaplatit garsonku v paneláčku na vesnici s názvem Kdeliškydávajídobrounoc, u nás v Kotěhůlkách by mu to stačilo tak na 2/3 garsonky).

Pokud se nedopouští na obyvatelích domu násilí, tak na základě čeho by ho soud mohl vystěhovat?
nemluvě o tom, že po těch letech tam trvalé bydliště nejspíš má, ale i kdyby ne

Tady je spousta domů ve vlastnictví rodičů, v patří bydlí "mladí" s rodinou, 15-20 let, když zemřou rodiče, zdědí to potomek a pokud rovnou půlku nepřepíše na manželku, manžela, tak ten dům dál patří jemu.
Mají se snad jejich partneři bát, že když se manžel/ka náhle zamiluje do souseda, tak prostě stávající partner bude vystěhován, vymění se mu zámky a šmytec?

Já vím, že tohle radím běžně u tzv. partnerů typu "mám přítele 3 měsíce, mé děti z prvního manželství občas zfackuje, mě taky, neplatí na byt a ožírá se, byt je můj, jak se ho zbavím?". To je ale zcela něco jiného než manžel, žijící s rodinou léta letoucí, starající se o rodinu.

Co když se Petulka prostě zamilovala a manželovi se nelíbí jen tak sbalit pět švestek a vyklidit pozici??

a na základě čeho by ho tam soud měl nechat? Dům není jeho a manželství se rozvádí. To se v životě stává, že se vztah rozpadne. Vztah není stav, ale proces a někdy prostě skončí. Při rozvodu mají manželé nárok pouze na podíl z toho, co si spolu pořídili, a na to, co do manželství (vztahu) sami vložili. Nemůžou si nárokovat podíl z něčeho nebo něco, co pouze užívali, ale nebylo to jejich.

Ale je možné, že nejdřív bude muset proběhnout rozvod a pak teprve vystěhování. Holt to Petra bude muset ještě chvíli vydržet.

Na základě odvolání souhlasu majitele/ů s jeho bydlením v jejich nemovitosti.
Na podmínku zániku užívacího práva má trvání manželství vliv jen v případě, spoluvlastnictví manželů nebo při společném nájmu bytu manželů.

Není zde napsáno, jak dlouho jste spolu v tom domě bydleli, zda jste do "své" části domu/bytu investovali a kolik, za jakých okolností se rozcházíte atd. Dám-li příklad: po nastěhování do domu rodičů jste už jako manželé provedli rekonstrukci např. z dvou stavebních spoření,za 500 až 600 tisíc (kuchyň, koupelna, děcák ... to letí, to je hned). V tom případě by měl manžel právo žádat polovinu. A může to být tak, že manžel nechce dělat dusno, tahat se leta po soudech, chce se rychle zařídit v "novém životě" i za cenu ztráty apod. V podobném případě lze jeho návrh považovat za relevantní, nikoli nutně drzý.
Záleží na mnoha okolnostech, na základě párřádkového mailu z "netu" poradit seriozně nelze.

ne, ještě se nerozvádí, rozvod se teprve chystá.

Jinak nevíme nic, jen to, že se Petulce manžel znelíbil a chce ho dostat z baráku.

no to je pravda, to mi nedošlo, že on tam vlastně nemá žádné užívací právo, nic jako věcné břemeno bydlení, nejspíš

copak asi provedl, že má být vyexpedován z domova ještě před rozvodem

netradičně obrátím na Danielu a zeptám se jí, proč sama neodepíše té tazatelce, hned při prvním kontaktu, že by měla poskytnout poněkud víc informací, aby ten její případ byl více "čitelný" a mohla ho tady zveřejnit ? Tohle už je poněkolikáté, že se tady čtenářky a čtenáři dohadují o různých řešeních, přičemž si většinou každý dosadí tu svoji verzi a ono je to nakonec úplně jinak. Souhlasím s tím, co napsal Bruno, s tím málem, jež tazatelka uvedla, nelze nic dělat, respektive nějak radit. Dost možná, že má Petulka "svoje" důvody, neuvádět právě ty další informace, aby se to náhodou neobrátilo proti ní. To je však taky spekulace. Takže Petulko - Adios.

to asi rozsekla jednababi. Majitelé prostě nechají zeťáka vystěhovat.

Lidsky si vzpomínám na dlouhou debatu s bb, kde jsem prohlašovala, že jít bydlet do cizího je vo ústa.

vzpomínám si, ale už ne co jsem psala, nejspíš jsem s tebou souhlasila, nebo ne? Tedy s tou částí, že jít bydlet do cizího je vo ústa.
Že bych kvůli tomu napsala jednou v budoucnu půl baráku na nějakého budoucího zetě, to teda ne-e ;-) Na to už jsem moc nehezkých příběhů viděla a slyšela. Ale asi bych se pozeptala u notářů, zda je možné nějaké věcné břemeno bydlení po dobu trvání manželství. To by mu mělo stačit k pocitu, že to je jeho domov.
Ono když na sebe narazí lidi, co si nesednou, tak nepomůže ani svěcená voda, natož lejstro, a naopak. Tady u nás bydlí v jednom domě čtyři generace. Praprababička, prarodiče, jejich zeť s partnerkou a jeho děti, jejich vnoučata. Jejich dcera před lety zemřela, a ačkoli celý obrovský barák postavili oni, tak půlka je jeho, půlka vnoučat, a oni s prababičkou tam mají bydlení na dožití. Dole bydlí oni, zeť s partnerkou nad nimi, vnoučata mají pokojíky v podkroví. Funguje to.

Na to se nemusíš ptát. Na to stačí otevřít příslušný zákoník, v tomto případě občanský, konkrétně § 151p
"(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem."
protože zákon nevyžaduje zřízení VB pouze na dobu neurčitou. Ale (když pominu zápis a výmaz v katastru, kterej je za penízky) zas to jednak závisí na souhlasu majitele, jednak je to akorát prodlouženej čas = "po dobu trvání manželství". V některých případech to může být tedy výhoda pouze pro vystěhovatelnýho manžela.

zas to jednak závisí na souhlasu majitele, jednak je to akorát prodlouženej čas = "po dobu trvání manželství".

Když jsme s macesskou tehdy probírali, jak se chudák v cizím domě s vlastní ženou musí cítit blbě, že ho jako kdykoli můžou její rodiče vypakovat, tak tímhle bych to nějak ošetřila, aniž bych mu darovala dům a ohrozila tím své dítě, pokud se jeho/její partner jednou zamiluje jinde.

Že je věcné břemeno osobě možné vím, ale po svých zkušenostech s tím, jak jinak zní zákony, když si je čtu, a jinak, když mi to vykládá právník, se u důležitých věcí vždycky radši poradím. Máme svého rodinného notáře a firemního právníka drahně let, stačí zvednout telefon.

že jako "břemeno" do doby, než rozvodovej rozsudek bude v právní moci, se bude cítit líp?
Nanejvejš bude mít o něco víc času si buď najít bydlení, nebo v bytě původním škodit.

Když už se s ním bude žena rozvádět, tak ne. Ale do té doby, pokud jim bude vztah klapat, si tam nebude muset připadat jako podnájemník.
Ne že bych to musela zrovna teď nebo v dohledné době řešit, ale jednou to asi nastane a občas mě napadá, jak to udělám, aby se vlk bb nažral a koza zeť zůstal celej.

No já tedy nevím, ale nějaké věcné břemeno, které mi zajistí, že můžu zvelebovat tchynin domek a zútulňovat ho za svoje peníze a budu tam moci bydlet, dokud se se mnou jejich synáček nerozvede, by mi rozhodně nepřidalo na klidu a ochotě investovat do cizího. Protože věcné břemeno s podmínkou "dokud to mezi námi bude klapat" je úplně naprd. Dokud to mezi námi bude klapat, tak tam nejspíš budu moci bydlet i bez smluvního ošetření- problém nastává co v okamžiku, kdy to klapat přestane. Pak se můžeme začít dohadovat o tom kolik z mnou investovaných peněz mi tchyně vyplatí zpátky, ale kdo mi vrátí tu mnohaletou odvedenou práci? Nene, nejlépe bydlet ve svém...

No já souhlasím, my kdysi dali přednost malinkému bytu před přístavbou patra u mých rodičů.

Ale u nás je jiná situace. Náš dům je nový, velký, a do baráku nebude muset dcera ani její budoucí partner investovat příštích čtvrt století nic, kromě běžné údržby. Ona se sama rozhodla, že chce mít v patře byt, mohla mít jen pokojík s tím, že až jednou vyletí z hnízda, tak se bude mít kam vracet. Mohla si nechat náš předchozí byt. Chtěla to takhle, tak to tak má. Je fakt, že jí zdarma do klína spadne něco jako úplně nový 4plusKK se dvěma koupelnama a šatnou, kolem 120 m2, má samostatný vchod, společnou máme jen první chodbu, takže se můžeme, ale nemusíme potkávat. Takže samozřejmě nechceme, aby ji, případně její děti, o to někdy v budoucnu někdo připravil, ono nemusí jít jen o rozvod, stačí podnikání na živnosťák a trocha smůly k tomu.
Zatím je dům náš, jednou se polovina napíše na ni, ale jen na ni. Pokud se ona sama rozhodne a část té své půlky na něho napíše, to bude její věc, do toho jí kecat nebudu, a o možných rizicích ví. No ale když ne, tak pak nebudu mít nic proti tomu, aby tam její partner měl aspoň nějakou záruku bydlení, aby když se tchýně ožere jako ta Ivanova manželka, tak aby ho třeba v opilosti nemohla vyrazit z baráku...;-)

Jinak tady to funguje běžně, co vím, tak spousta domů patří potomkovi původních majitelů, nikoli partnerovi, a není problém. Ale to jsou lidi ze staré školy.

co dostane syn?

tchánovic domečku přece není povinnost - nebo ano?
Nehledě k takový drobnosti, že po dobu trvání manželství bys ho nezvelebovala "za svoje peníze", ale za majetek v SJM.
Když jsou tcháni rozumní, dají se investice ošetřit úplně jednoduchou smlouvou - to a to za tolik a tolik, když ne, pak není důvod makat na panským. To radši bydlet někde jinde. Ale přiznávám, že po svatbě už je většinou pozdě.

ošizen nebude :-) není to tak, že dceru bych nějak preferovala, oni oba se rozhodovali, syn už tehdy věděl, že na vesnici trvale zůstat nechce. Možná se to jednou, s věkem, změní, usadí se, možná ne, ale tehdy i teď to má takhle. Je po mamince trochu do světa takže spíš uvítá hotové peníze. Jednou tu bude taky naše polovina domu, teď je tu byt, půlka chalupy, nějaké pozemky. Možná to prodá a procestuje to, což bych mu docela přála :-) Ale až si začne natvrdo vydělávat, aby poznal cenu peněz, tvrdost povinnosti vydělat si na obživu. Teď mají každý svůj velký pokoj a malou ložnici s vlastní koupelnou, a synovi zůstane v patře napořád malý pokojík, kam si dá svůj nábytek a věci, když bude chtít, aby se měl kam vracet a mohl tam nocovat. Když tam nebude zrovna on, bude kam uložit hosty.

Tak jednababi, povinnost to asi není, ale jednak když tam člověk žije a má to považovat za svůj domov, tak to většinou chce mít hezké, vymazlené, nechce tam žít jak na ubytovně. A druhak je to rodina, takže si nějak neumím představit, že tchyně o víkendu půjde plít záhonky a snacha se posadí s kafíčkem na lavičku a bude se na ní koukat, nebo že zeťák bude koukat na to, jak tchán spravuje střechu/schody/staví pergolu a vůbec mu nepomůže. To by vzájemné radostné atmosféře asi příliš nepřidalo.
Pokud investuji do tchánovic baráku peníze ze SJM, tak do něj vrážím svoje peníze, protože polovina z nich je má.
A s tím vyplácením- byť smluvně ošetřeným- když zeťák investuje do přestavby třeba půl mega a pak tam dalších 15 let bydlí, neznamená to přeci, že mu vyplatím půl mega, protože současný stav mého domu neodpovídá zhodnocení o půl milionu. A práci, kterou odvede si také asi bude těžko smluvně ošetřovat- tady mi maminko podepište, že jsem vám opravil schody, přitloukl zábradlí, natřel plot, postavil pergolu a každý druhý víkend posekal trávník?

O to víc, že o tomhle diskuze není, a ze mně to jen tak vylítlo.
Já jsem v daleko jinačí situaci, kdy dělit v podstatě není co - jednou po mně tedy zbude třípokojový byt (a možná auto), který doufám, kluci prodají a rozdělí se rovným dílem, nebo ten, co si ho bude chtít nechat, toho druhého vyplatí.
Jsem pro to, dávat dětem stejným dílem, ne to stejné, ale adekvátně. Nedovedu pochopit, když někdo jednoznačně preferuje a protežuje jen jedno dítě a na to druhé v podstatě kašle. Ze svého okolí takovou rodinu znám, a toho druhého je mi líto.

Vím, nemáš ve zvyku ptát se na majetkové poměry kudlanek, bylo to pořád volně v duchu diskuze, tak jsem odpověděla. Nakonec může všechno být jinak, co víme, dneska je to tak, zítra jinak. Kromě toho si myslím, že když člověk začne trošku natvrdo, že mu to je prospěje, naučí se improvizovat, zvládat zátěžové situace, a každé zlepšení si vychutná mnohem víc, než kdyby šel do života s ochrankou a zlatým padákem. Nejvíc mám radost z toho, že i když se děti sekají slovně, až mi občas zatrne, tak spolu drží, pomáhají si, a i když jsou každý úplně jiný, jiné zájmy, jiné založení, jiná povaha, jiné sklony, tak sourozenecky souzní, chtějí spolu trávit čas, setkávají se i mimo domov, pomáhají si. Nevyhýbají se sobě nazvájem, vyhledávají se, večer se třeba pošlou kamsi a řvou na sebe jak psi, mně to rve uši i duši, ale druhý den se náhodou dozvím, že byli spolu na snídani, v knihovně a jsou domluveni, že večer brácha doprovodí ségru na charitativní akci s mentálně postiženýma holkama. Což teda považuju za velkou oběť, protože ony ty holky mají i přes 30 a nemají zábrany, on je mladý, velký fešák, trochu v rozpacích, což je jenom rozdovádí, navíc se umí k lidem krásně chovat, takže ho vyhledávají, ty holky se nestydí si sáhnout, pohladit, vzít za ruku, on to ví, ale jde a strpí to, kvůli ségře.

Ať odcházející choť doplatí nájem bytu za předcházející léta. Určitě by to bylo více než 200 000. Stačí 3000 měsíčně, 36 000 ročně.