|
 Máme dvě děti a v podstatě do nedávna bylo všechno docela fajn. Dcera (ta starší) je nyní v předmaturitním ročníku, respektive do něj teď od září měla nastoupit. Ale poslední týdny máme doma peklo. Prostě oznámila, že se na školu vykašle, že to je stejně zbytečnost, ztráta života (!) a že si už zařídila místo jako au-pair někde v Anglii.
Není s ní možná žádná domluva. Vím, odkud to pochází, chodí už rok s jedním, co tam před dvěma měsíci odjel za prací. Píšou si a to on jí to všechno tam zařídil. Bohužel, nedávno jí bylo osmnáct a když něco říkáme, tak buď s námi vůbec nemluví, nebo si z nás dělá pohrdlivě legraci. To, že si zavírá dveře před vzděláním (má a měla dodnes velmi hezké školní výsledky), ji vůbec nebere. Prý je jednou dospělá a může si dělat co chce a my nemáme žádné právo jí mluvit do života! Nejhorší na tom je, že vím, že právně má pravdu. Ale ona o životě zatím nic neví! Ten blázen, co za ním pojede, je nedoučený zámečník a vůbec si nemyslím, že to je ten pravý, se kterým by mohla být jednou šťastná. Bohužel, dcera je zaslepená a nic než jeho a zážitky s ním nevidí. Asi mi nikdo neporadíte, co dělat, protože si uvědomujeme, že nic opravdu dělat nemůžeme. Ale aspoň jsem se vypsala a snad někdo máte něco podobného, tak mi třeba jen řeknete, jak se s tím vyrovnat. Děkuji, Lída
|
)) Mimochodem ve skole jsem patrila k premiantum, jazyky sly samy od sebe atd... mama, kdyz se na hlavu stavela, tak jsem si sbalila kufr a zanechala dopis, ze kdyz se s ni teda neda hovorit a nerozumi vlastni dceri, tak odchazim a osamostatnim se... dokazete si predstavit, jaka hruza to byla pro me rodice.. (PS dodnes je mi lito jaka vsechna prekvapeni jsem jim pripravila a doufam, ze mi to vlastni deti jednou nevrati, tak jak mi mama vzdycky slibovala 
