|
 Ahoj Danielo, jsem padesátiletá, celkem zachovalá, rozvedená a velmi smutná ženská. Mám dva syny. Jeden už nějaký ten rok cestuje po světě, pracuje na zaoceánské lodi, skoro vůbec ho nevidím ani nejsme moc v kontaktu. Ten druhý je na střední škole. Prožila jsem si s ním svoje. Rozvedla jsem s jeho otcem, když mu bylo deset let. Celou dobu jsem si myslela, že to zvládá dobře.
A když mu bylo patnáct let, začal kouřit marihuanu. Když jsem mu na to přišla, vyčetl mi, že za všechno můžu já, že jsem mu zničila tím rozvodem dětství. Bylo mi z toho mizerně a dosud je. Je to dva roky a už jsem ho nikdy nenačapala a tvrdí mi, že nic nebere a nekouří, chová se jako normální sedmnáctiletý kluk. Pořád mám ale vůči mladšímu synovi výčitky a tak jsem asi zbytečně ochranitelská a neustále se ho zastávám. I před přítelem. Ten na mě často útočí, že je Jirka rozmazlený smrad, že by měl víc pracovat, že by se měl víc učit, že by měl víc pomáhat apod. Naštěstí nebydlíme pod jednou střechou, ale já jsem z Prahy a k příteli dojíždíme na víkendy do Jižních Čech. Tedy abych byla konkrétní, ten domek, ve kterém přítel teď bydlí, je můj. Zdědila jsem ho po rodičích, zrekonstruovala ještě s bývalým manželem a používala jako chalupu. Pak jsem se ve svém rodném městečku seznámila se Zbyňkem a nechala ho tam bydlet, když ho vyhodila jeho manželka. Jsem vlastně ráda, že tam někdo je. Stará se mi i o psa a zahradu. V zimě, když přijedeme, tak je zatopeno atd. Jirka tam jezdí se mnou rád, má tam své kamarády a nechci ho ještě nechávat každý víkend doma. No a pokaždé, když teď přijedeme, je dusno. Nikdy se to nevyhrotí do úplné hádky, to ne, ale já jsem tak nějak stísněná a cítím tu špatnou atmosféru. Nebaví se spolu, chodí kolem sebe, dělají si takové ty malé naschvály jako třeba: Jirka ví, že Zbyněk nesnáší nádobí ve dřezu, ale vždycky ho tam nechá, Zbyněk zase Jirkovi schválně složí před garáž, kde má motorku, dřevo, aby si Jirka nemohl jít zajezdit atd. Potom za mnou oba dva chodí a žalují jeden na druhého jako malí kluci a já opravdu nevím, co mám dělat. Nedávno mi Zbyněk naznačil, že pokud s tím něco neudělám, je možné, že se sebere a odejde pryč. To by mi bylo dost líto, protože jsem ráda, že konečně někoho mám, že nejsem sama a na druhou stranu, nechci přijít ani o syna. Jak jsem psala, ten starší se moc neukazuje a mně už vlastně zůstal jen tento. Cítím se stará a kolikrát jen využívaná. Poraďte mi, co mám dělat. VĚRA
|
Třeba taky prudil a vyhrožoval... 
- ale celkem bych rozuměla tomu, že je-li dokopáván někým, kdo mu dělá naschvály, nepohrne se do nějaký práce tuplem. 
