"...vůči matce jako majitel nemovitosti povinnosti"

nemáte žádné, pokud není na KN zapsáno věcné břemeno. Ale jako syn máte k matce povinnosti přinejmenším lidské. Nemá-li matka kam jít, a přispívá v domě na energie, asi to nebude úplně ztracená existence?

"Ona tvrdí, že jí musím umožnit přístup k sociálnímu zařízení, teplé vodě, do kuchyně, aby si mohla uvařit a tak podobně"

Chcete říct, že jí dobrovolně nepouštíte do kuchyně, či na WC ?
No, nechtěla bych být vaše příbuzná.

Děda to dal v dobré víře vnukovi, který pak vyhazuje vlastní matku. Chudák ženská, že vás raději včas nepotratila, neměla by dnes problém, že skončí někde pod mostem.

Lucie, to je opravdu trochu nefér, ne? Pokud matka s prodejem souhlasila a dohodli se na něm, jak Petr píše, tak z toho asi těžko může na poslední chvíli vycouvat. Už jsou podepsané nějaké smlouvy, ve kterých jsou nějaké sankce, které bude muset případně uhradit Petr, tak je naopak od matky dost nesolidní, že se navzdory dohodě nechce vystěhovat. Jinak jsem nečetla nikde, že by jí chtěl vystěhovat pod most, naopak jí nechal žít ve svém domě 7 let jen za energie (přitom tam mohl bydlet sám, nebo mohl mít příjem z pronájmu) a to jeho matinka měla peníze z prodeje svého bytu, takže to asi nebyla nějaká švorc stará babička, co nemá co do úst.

No nic, ráda bych poradila, ale nevím. Překvapuje mne, že si lze nahlásit TP bez souhlasu vlastníka nemovitosti a bez platné nájemní smlouvy. A také mne překvapuje, že je nutné člověka, který nemovitost nevlastní, ani nemá nájemní smlouvu do domu pustit, protože Tp sám o sobě přeci nezaručuje žádné nároky k dané nemovitosti, ne?

tady myslím nikdo tak fundovaný není. Akorát (ale bez záruky) je mi divné, že by někdo mohl nahlásit trvalý pobyt, aniž by mu do toho mohl vlastník sebeméně mluvit.

Jinak mě těší, když slyším, že si mohu do smrti dělat s majetkem svých dětí prakticky co budu chtít a když se jim to nebude líbit, budou za ty špatné.

Ale teď vážně. Do té situace nevidíme, nevíme, za jakých okolností odkázal děda dům vnukovi a ne dceři, za jakých okolností se tam Petrova maminka nastěhovala, jaký vztah má k tomu domu ona (zda ho považuje za svůj domov, z toho se stěhuje skutečně nedobře), jaký je jejich vzájemný vztah s Petrem, zda a jak se o domě domlouvali... Petr může jistě být nehodný syn, ale také to může být tak, že s jeho maminkou prostě není rozumná řeč.

Těžko soudit, máme málo informací. Kdo má jen výborné rodinné vztahy, tak bude obtížně chápat, že je možná (neříkám že tomu je tak právě v Petrově případě) i varianta, že se děti snaží rodiče zajistit nebo mu vyjít vstříc, a rodič všechny snahy sabotuje.

Pokud by to byl ten případ a já dům potřebovala nutně prodat (umím si to představit - třeba situace, kdy už nemám na jeho údržbu peníze), tak bych se jako dobrá dcera asi i přes maminčinu nespolupráci nebo špatné vztahy snažila zajistit jí náhradní bydlení, prostě aby to nebylo tak, že bych jí prodala střechu nad hlavou a jdi si kam chceš. Což možná Petr už udělal a vyčerpal všechny možnosti, nevím.

Nedavno jsme to resili v praci, ale jiste nevim nic, je to cele z agentury JPP (jedna pani povidala). Jak jsem nabral, tak prodavam.

Pokud nema nejaky doklad opravnujici ji k uzivani (treba najemni smlouva, vyporadani dedictvi ...), mate moznost jako majitel ji ten trvaly pobyt na urade zrusit.
Pokud vyslovne neuvedete (treba v najemni smlouve), ze s nahlasenim trvaleho pobytu nesouhlasite, je to implicitne brano jako, ze souhlasite.

Mozna by nebylo od veci (pokud se nedohodnete) se poradit s pravnikem, nebo s nekym, kdo vi, ktere zakony si mate precist. Pozor jinde nejaky pravnik upozornoval, ze zakony nelze vykladat informatickou logikou, ale je treba se ptat po smyslu daneho ustanoveni i kdyz je napsano "pravnictinou"

... jen poznámka
Na vnuky se může nemovitost přepsat třeba z důvodu (ne)placení notářského poplatku. Prostě se přeskočí jedna generace a je o jeden poplatek méně. A dědu a v té době ani matku nemohlo napadnout, že jí syn jednou bude chtít prostě vyšoupnout z domu.
Do podnájmu paní jít nemusí chtít, prostě z důvodu, že nájem může stoupat dost vysoko a podnájem ještě výše a z důchodu to neutáhne.
Navíc pokud se v domě narodila, prožila v něm celý život a teď už je stará - jak je vlastně stará paní matka? - to v mnoha případech staří lidé těžko nesou a někdy i po přestěhování brzy umírají.
Což kdyby pan syn matce z prodeje domu koupil byt nebo si vzal maminku sebou do nového bydliště? Tedy když už je prodej domu tak nezbytný. I to se může stát, třeba z důvodu hrozící exekuce.
Ale i tak se mi ta situace nelíbí.

mamča:nápodobně, taky bych nechtěl být Váš příbuzný, když máte jasno z pár řádků,
Lucia:tohle myslím ani nebudu komentovat,
Sandra:díky aspoň za podporu, potěší, když zde reaguje člověk nejen na něco, co si přečetl, ale zároveň s tím použil i mozek,jinak s tím nahlášením TP-normálně to možné není, ale v naší obci máme takového speciálního starostu, kdyby zde byl někdo z okresu Blansko, tak ho možná bude znát, nějaký pan Paulík a ten si doslova dělá, co chce :-),
Petronila:ty děti budou vždy za ty špatné jen pro ty pomalejší z nás :-), ale teď vážně:děda původně daroval dům i matce, ale ta, jelikož ho nemohla ani cítit, ho s tímto darem s hrdostí sobě vlastní poslala d....e(pamatuji si, jak děda brečel jak malej kluk), matka se tam nastěhovala vzápětí poté, co prodala vlastní byt, ano, považuje ho za svůj domov, ano, domlouvali jsme se na prodeji, vztahy opravdu nemáme dobré, to je evidentní a jestli jsem nehodný syn- no mezi mými 15-20 léty mě matka neoslovovala jinak než dacane, alkoholiku, feťáku, zloději a nakonec mě pasovala i na vraha(ne že bych byl neviňátko, řádili jsme s kámošema někdy pěkně, ale vystudoval jsem s vyznamenáním, vysokou jsem sice nedodělal, ale na úřadu práce jsem byl do svých 35 let dohromady tak půl roku), takže si myslím, že jsem slušný člověk a troufám si tvrdit, že mě tak vidí drtivá část naší obce. A ano, s matkou není rozumná řeč. V tom článku nahoře je napsáno, že když jsem jí chtěl sehnat bydlení, řekla mě, že tam prostě bydlet nebude a dům potřebuji nutně prodat, protože a)mám rozestavěný nový dům a nemám ho za co dostavět, b)mám podepsanou předkupní smlouvu, jejíž nedodržení mě bude stát balík peněz na sankcích.
prcek:já, jako majitel, nemám žádné právo někomu zrušit trvalý pobyt, toto může udělat pouze obecní úřad(ohlašovna)- a ta tento trvalý pobyt nemůže zrušit, pokud ta osoba, o kterou jde, v objektu bydlí-to mám od úřadu, který zamítnul moji žádost o zrušení trvalého pobytu mé matce,
micka:ne, toto opravdu nebyl důvod, proč děda daroval dům jenom mě(viz výše), do podnájmu paní jít nechce proto, protože si prostě morálně začala nárokovat právo navždy zůstat v mém domě, matce je 58, s přestávkami v tom domě žila cca. 50 let(kořínek má dobrý :-)), jak jsem psal výše, bydlet s matkou nepřipadá v úvahu(mé manželce několikrát nadala do kurev, když se narodili mé děti, mluvila o nich jako o satanových dětech a mě řekla, že den mého narození byl nejhorší den jejího života), takže ani polovinu peněz jí dávat nebudu, nevidím jediný důvod.

Mě se ta situace také nelíbí, nicméně, je jaká je. Momentálně je pro mě nejdůležitější má vlastní rodina a jejich štěstí, pro něž udělám cokoliv. Děkuji všem za jejich rady a postřehy(kromě Lucie) a přeji Vám, aby jste toto nikdy nemuseli řešit.
Petr

když se v bytě drží například nezdárný syn, který seká jeden dluh za druhým, je dospělý a nemá k bytu žádné právo, tak radím prostě vyměnit zámky. Ještě jsem nezažila, aby takový vejlupek šel k soudu domáhat se bydlení v baráku, kde mu nepatří ani toaletní papír a nemá ani nájemní smlouvu. Ale když jsou věci a vztahy jak jsou, a máma nemá žádnou nájemní smlouvu, tak bych postupovala asi takhle - vzhledem k tomu, že to je přece jen matka, i když všelijaká, aby sis jednou neříkal Hm, možná jsem neměl tohle a tamto...:
Ještě jednou, třeba jen pro svůj budoucí klid na duši, že jsem udělala všechno, co se dalo a že nemohlo jít o nedorozumění, si s matkou promluvit, předem si to promyslet a připravit se na všechny její možné a pravděpodobné reakce a námitky, zůstat v klidu a bez emocí jí sdělit, co a proč uděláš. Důležitý je právě to zůstat v klidu, nad věcí, lepší je předem počítat s její zlostí, hysterií. Řekla bych mami,musím s tebou mluvit, ted si prosím tě sedneme a jenom mě vyslechni, ano, nic víc. Ty víš, proč chci prodat barák - že potřebuju peníze. Peníze proto, že stavím nový barák a mám rodinu. Takže, mám dva návrhy, dva možné postupy. V každém případě, v obou postupech, to končí tak, že tenhle dům prodám a ty se z něj odstěhuješ. Tak to bude zcela jistě, neexistuje možnost, že bys to změnila, mám na to právo a udělám to, o tom diskutovat vůbec nebudeme. Co můžeme řešit je to, jak to bude probíhat. A tady jsou ty dva návrhy:
a) proběhne to v klidu,já ti hned teď seženu bydlení (nepoužívej slovo náhradní, nebo si matka bude myslet, že jí ho budeš platit), pomůžu ti s přestěhováním, odvezu tě na úřad, kde změníme tvé trvalé bydliště na nové. Všechny náklady spojené se stěhováním zaplatím a jako poděkování za hladký průběh ti ihned po přepsání adresy, na chodbě úřadu, předám xx Kč. 50 tisíc, třeba, i kdybys to měl vybrat z nějaké kreditky.
b) neproběhne to v klidu, neseženu ti bydlení, nepomůžu ti s ničím, nezaplatím nic a nedám ti ani korunu. S právníkem (už ho, mámo, mám, je připravený, má to sepsané, stačí to podat na soud) podáme žalobu o vyklizení na základě tvého neoprávněného užívání nemovitosti bez právního důvodu a bez mého souhlasu. Soud rozhodne v můj prospěch, vždycky rozhodne ve prospěch vlastníka nemovitosti, i kdyby ses odvolávala, není ti to nic platné, jen tě upozorňuju, že v případě, že se budeš odvolávat a všechno protahovat a mně komplikovat život, tak ti odstřihnu elektřinu, vodu...a jsou další způsoby jak si dál navzájem ničit život.
Jakmile budu mít v ruce pravomocné rozhodnutí soudu, zajdu na obecní úřad, podám na základě soudního rozhodnutí písemně žádost o/návrh na zrušení tvého TP v mém domě, k této žádosti přiložím kopii soudního rozhodnutí, a úřad pak musí zahájit správní řízení a v něm ti TP musí zrušit. Musí, přes to vlak nejede, neboť tak hovoří zákon.

No a až půjdu z úřadu, kde ti nechám zrušit TP, stavím se na jedné agentuře, která se zabývá vyklízením nemovitostí, a objednám tvé vystěhování. Vystěhují tě během jedné hodiny na ulici. Protože nechci vidět tvé krámy na chodníku před domem, domluvím se s nima, že tvé věci odvezou na adresu, kterou ti dám. Bude to podnájem/penzion/ubytovna, co ti seženu a na první měsíc zaplatím. Pak už se starej jak chceš, dál se mě to nebude týkat.

Matka bude nejspíš hysterčit a vyhrožovat, to přejdi, nanejvýš jí to odkývej - dobře, já tě slyším, tak se tu oběsíš, no dělej jak myslíš, tvá věc...atd.
HLAVNĚ se nepouštět do žádné diskuze, jen sdělovat, oznamovat.

To všechno platí, pokud jsou věci jak píšeš, pokud se nevyjeví nějaký další detailíček typu peníze, co máma utržila z prodeje bytu, pár set tisíc, vrazila do tvého podnikání, do tvé stavby, apod.

Pokud je jí 58, není to stařenka, až mně bude jednou 58, budu mít ještě 8 let do důchodu (furt to nenápadně posouvají, prevíti:-))

někdy je jednodušší některé věci napsat. Pokud víš, že matka bude tvé pokusy o sdělení jí toho, co se bude dít, bojkotovat, rušit hysterickými výstupy, zlostnými výpady apod., něpokoušela bych se o to. Sepsala bych to, co jsem napsala, na papír a dala jí to do schránky s tím, že bych jí zavolala mámo, musím ty věci kolem baráku řešit a to hned, tak jsem sepsal dvě možnosti, jak to bude. Máš to ve schránce, projdi si to v klidu, rozhodni se. Zavolám ti po neděli, jak ses rozhodla...Víc nic neříkat, nenechat se vtáhnout do hádky, debaty.
No a po neděli zavolat jestli teda a nebo b a pak konat.

v případě písemného sdělení tam rozhodně nic nepiš o odstřihávání vody, elektřiny...jen ten náznak o vzájemném znepříjemňování životů

a znovu opakuju, to všechno jen pokud jsi si jist, že není šance, jak vaše vztahy uzdravit, vyčistit a obnovit, třeba kvůli tvým dětem, které by mohly mít babičku

moc děkuju za tenhle názor a radu, připadne mě, jako bys matku znala(ta poznámečka o oběšení je přesná, kolikrát jsem to už od ní slyšel, že spáchá sebevraždu, teď už se tomu musím smát, ale ze začátku jsem tomu i věřil). Že není šance na nějaké uzdravení vztahu jsem si naprosto jist, ani ne tak z mé strany, "zatím" jsem já a má rodina jejím jednáním nějakou hroznou újmu nepocítili(neberu v potaz to, že mě všude pomlouvá a vymýšlí si různá napadení-asi jí to někdo poradil pro její výhodu v případném soudním sporu), protože se mě to nijak nedotýká, lidé co mě znají a na kterých mě záleží nejsou tímto jejím jednáním nijak ovlivněni a na tom záleží, ale jsem si jist, že matka mě hluboce nenávidí, viní mne ze svého rozvodu s otcem(rozvedli se krátce po mém narození) a tato nenávist je v ní jako neléčená nemoc-nikdy sama nezmizí.
K těm Tvým dvěma bodům:samozřejmě říct jí to osobně je nemožné, když za ní přijdu, otočí se a odchází pryč. Písemně jsem jí už nějaké výzvy posílal, problém je v tom, že jakmile uvidí, že je to ode mně, nejspíš to hodí do koše a ani si to nepřečte. Tvůj text je velice logický a pochopitelný, s Tvým dovolením bych ho případně použil. Nemám problém zařídit vše potřebné k přestěhování, včetně finanční stránky věci, ale jak jsem již psal, matka mě několikrát ujistila o tom, že pokud jí seženu nějaký podnájem, nebude tam v žádném případě bydlet-což tedy možnost a) vylučuje-vím, že nemá smysl se o to ani pokoušet, budou to vyhozené peníze.
Možnost b) je pro mě sice řešení, nicméně toto je běh na dlouhou trať a já nemám čas-podmínkou smlouvy je odhlášený TP do konce října-což není možné stihnout. Navíc slova o tom, že soud vždy rozhodne při žalobě v můj prospěch jaksi v případě matky nepadají na úrodnou půdu-připadne mě, jako by ztratila poslední zbytky soudnosti, upnula se pouze na to, že její TP je všemocný a navždy ji v mém domě udrží.
Spíše by mne teď zajímalo, jak je to s těmi zámky. Už jsem to chtěl udělat jednou, ale zavolala na mě policii a ti mě řekli, že to nemůžu udělat z toho důvodu, že ona má v mé nemovitosti osobní věci, ke kterým musí mít přístup. Někde na netu jsem našel tento text:„Můj bratr má v mém domě hlášeno trvalé bydliště. Musím ho pustit do domu, i když nemá žádná práva k mému domu, vlastnická ani nájemní?“
Podle platné právní úpravy (viz zákon o evidenci obyvatel č. 133/2000 Sb.) má tzv. trvalý pobyt pouze evidenční charakter. Neslouží k zajištění práva bydlení. Právo setrvávat v bytě či domu zajišťuje pouze nájemní či vlastnické právo k danému obydlí.
Není-li bratr nájemcem, vlastníkem nebo spoluvlastníkem bytu či domu, nemá právo domáhat se vstupu do objektu, byť v doprovodu Policie ČR nebo obecní policie.
Nájemce, vlastník či spoluvlastník má právo rozhodovat o tom, kdo s ním bude žít v bytě nebo domě. V případě, že nedojde k dobrovolnému odstěhování nežádoucí osoby, je možné podat soudní žalobu na vyklizení bytu proti této osobě. Lze též zvolit svémocné jednání, při kterém oprávněný uživatel odstraní z bytu / domu věci patřící neoprávněnému uživateli, vymění zámky u dveří a zamezí tak neoprávněnému užívání svého bytu/domu (toto jednání však není bez rizika žaloby ze strany vystěhované osoby).
V případě, že dotyčná osoba již dané prostory fyzicky neužívá, je možné se u ohlašovny nebo u soudu domáhat zrušení zapsání trvalého pobytu.
Je toto pravda? Vážně ani s policií jí nemusím dovolit vstup do mého domu? Má na to vliv pouze ten její majetek nebo policie v mém případě pochybila? Bylo mě totiž řečeno, že se dopouštím přestupku proti občanskému soužití. Pokud bych ji začal stěhovat do jiného bytu, může mě policie v tomto zabránit? Nebo to mohu udělat a ona se svých práv(i když by se jich pravděpodobně nedomohla)může domáhat pouze žalobou na mě? Toto mě momentálně zajímá asi nejvíc, protože všechny ostatní možnosti jsem již vyčerpal. Je to hrozné, ale do tohoto extrému jsem byl natlačen proti své vůli jejím neustálým odmítáním vrátit se do reality a cokoliv řešit a proto mě už nezbývá než toto, pro někoho možná drastické, řešení. Věř, nemám z toho radost ani v nejmenším, protože toto se samozřejmě dotkne hlavně mých dětí, kteří budou přítomni těm, pravděpodobným, scénám ze strany mé matky. Jsme malá vesnice, takže to bude pozdvižení pro všechny.
Prosil bych tedy o nějakou radu na tyto otázky a předem Ti za ně děkuji.
Petr

kdyz uz jsi vsechy moznosti vycerpal, jak pises vyse, nezbyva nez odpojit vsechny energie. Predpokladam, ze vsechno je psane na tebe, jdi a vypni vodu a elektriku, ale tak, ze se odborne odpoji draty a odborne zaslepi privod vody do baraku. Jinou moznost nevidim. Partou stehovaku bych nechala odvezt jeji veci na ubytovnu. At da matka to sve TP k soudu ona.....
Barak bych mezitim prodala. Tak asi tak.... Ovsem,podminka zni - zadny TP k datu prodeje. Tak to ovsem je dost problem, protoze urad ji po tomhle extempore asi jen tak TP nezrusi.

a myslíš, že když jí budu stěhovat ty její věci, může mě v tom policie zabránit?

tak musíš jí umožnit přístup k jejím věcem, takže mi přijde jako dobré řešení jí všechny její věci odvézt jinak (do toho podnájmu) a vyměnit zámek. Dál má ten TP skutečně jen evidenční charakter, matka v baráku nebude mít věci, nebude mít smlouvu, barák nevlastní, policie těžko po tobě může chtít, abys ji pouštěl dovnitř. Jakmile bude odstěhovaná, TP by jí měli na úřadě zrušit, protože splníš podmínku, že v tom domě nebydlí...
Pokud by to nevyšlo, stejně bych podala žalobu o vyklizení. Pak totiž na ní budeš moci vymáhat náhradu škody v případě, že bys musel platit nějakou tu smluvní pokutu. Ona v tvém domě bydlí bez tvého souhlasu, TP jí také nahlásili bez tvého souhlasu (což by také soud mohlo zaujmout) ty jsi vyčerpal všechny možnosti, tak proč bys měl nějaké pokuty platit ty? Ať to zacáluje ona (peníze jistě nějaké má, když prodala ten byt a u tebe žije v podstatě zadarmo.)

to je logické, ale pořád mě nikdo neodpověděl na tu mou otázku: může mě policie bránit v tom, stěhovat jí její věci někam jinam?

vem si toho právníka, my Ti tady fundovaně asi neporadíme.

tak na tohle možná není nutný právník, ne? Zašla bych se zeptat na policejní stanici, která je nejblíž tomu onomu domu. Když ti tam řeknou, že matku s TP vystěhovat jinam nesmíš, tak si zajdi znovu na úřad, protože (jak jsem se dozvěděla) by jí ten TP zrušit měli, pokud nemá žádnou smlouvu, nic. Je to prý v zákonu o matrikách, pokud ti budou tvrdit něco jiného, trvej na tom, ať ti ukáží konkrétně to místo v zákoně, kde se píše o tom, že člověka, co se ti tam nakvartýroval odhlásit nesmíš. Prostě ne, neodejdu dokud mi to neukážete, popř. můžu mluvit s vaším nadřízeným...a od něj chtít totéž. Takhle to dělá můj manžel a ve většině případů se ukáže, že to v tom zákoně skutečně není a ti úředníci si to upravují po svém.
A pokud ti policajti řeknou, že jí vystěhovat můžeš, tak začni... i kdyby pak na matčino zavolání přijela jiná hlídka, tak už se na tamty můžeš odkazovat.

jsem mluvil s policií a řekli mě, že mě v tom stěhování bránit nebudou, ale pokud se např. matka položí na postel, abych ji neodnesl, tak když ji z té postele shodím, tak zasáhnou, prostě aby se nikomu nic nestalo. Budou to spíš monitorovat a nakonec mě předvolají na přestupkovou komisi-nevím kvůli čemu.

Vidíš, tak to je nakonec dobrá zpráva. Tak přeji ať se to obejde bez scén. Ale stejně bych se přimlouvala, abys o tom zkusil ještě s mámou promluvit. Takový důrazný poslední pokus, přeci jen, je to máma, aby tě to jednou nemrzelo. i když vím, jak ti je. Taky jsem před pár léty zažila situaci, kdy jsme se v rodině na něčem domluvili, všechno bylo sepsáno a 10 minut před předávkou peněz se jeden příbuzný šprajcnul, že si to rozmyslel.U nás to tedy nakonec dobře dopadlo, ale těch cca. 20 minut, kdy jsme tam stáli v pozoru my, prodávající, notář a čekali, jestli se to pánovi v hlavě přerovná tak, nebo onak, bylo dost pekelných. Člověk si pak před těmi cizími lidmi přijde jako idiot, i když za to vlastně vůbec nemůže. Tak třeba to nakonec dobře dopadne i u vás.

tys měla pekelných 20 minut, já mám pekelných už pár měsíců.

to jo, ale zas máš čas se poradit na Kudlance:-)

zaručené rady a stoprocentně fungující návody, které bys zároveň mohl použít ihned a s okamžitým efektem, a současně by to nevyžadovalo určitou spolupráci matky, ti nemůžu dát. Taková možnost neexistuje. Buď to bude rychle a ne úplně příjemné, klidné a v souladu se vším - možnost a, nebo to bude podle zákona, potichu (tím myslím bez veřejných scén), ale pomalu - možnost b.

Jak jsem psala na začátku prvního dlouhého komentáře - už jsem se párkrát setkala s tím, že zoufalí rodiče nebo bývalá manželka, kterým nemovitost výhradně patřila a problematický syn, bývalý manžel, tam měli jen trvalý pobyt, prostě vyměnili zámky. I jsem to párkrát jako řešení sama navrhla. Nikdy se nestalo, že by někoho z nich honila policie nebo museli lítat po soudech. Chce to ale promyslet a naplánovat, celkem do detailů. Osvědčilo se mi vymyslet si situace, které by mohly nastat, a jak se v tu chvíli zachovat. Všechno ale naplánovat a natrénovat nejde.

Ten dopis mámě bych sepsala, ať ho klidně roztrhá, ale ty budeš mít čisté svědomí, že ses pokusil. Napsala bych dva, jeden bych předala jen tak do ruky nebo do schránky. Osobní dopis, žádné oficiality, hlavičky, adresy, jen oslovení a na konci podpis. Ten samý dopis bych o pár dnů později poslala ještě doporučeně, s dodejkou.

Mezitím bych připravila její vystěhování, objednala auto, krabice. Pokud vis, ze mama nekam pravidelne chodi, na tu dobu bych to pripravila. Sla bych tam s nekym,nebo s profiky na stehovani,staci dva, sbalila jeji veci, odvezla. Vymenila zamky, cili vcas objednat zamecnika, nespolehat na vlastni sily, protoze nervozita nebo nahle necekane okolnosti mohou zpusobit, ze zamek vcas neodvrtas :-) Pockala bych az se vrati a predala ji klic od noveho bydleni, adresu. Pokud ma dum branku na pozemek, tak vymenit zamek i tam, nebo tam dat prozatim visaci zamek, totez na vsechny ostatni dvere, i do kulny. Hysterie a urazena jesitnost spolu se zjistenim, ze konci bydleni zdarma v rodnem dome, mohou vyvolat velmi zle reakce. Pokud se to nekomu zda prehnane, necht vzpomene cerstveho pripadu, kdy otec ubodal vlastni malou dceru a matce to prenasel online... Necekala bych na matku sama, abych mela svedka a taky pomocnika na jemne, opakuji jemne vyprovozeni matky z pozemku. Pokud bude chtit delat sceny,at je dela mimo dum a pozemek. Pokud by chtela volat policii, sebrala bych ji mobil. Musis byt rychly a hbity, ne se s ni prat, proste ji ho vyskubnout z ruky,zni to sice divne jak z beckoveho akcniho filmu, ale funguje to. Rekla bych ji, ze pokud se chce opet vloupat do tveho domu, at si k tomu klidne zavola policii, ale z telefonni budky. Pokud by rekla policii, zes ji ukradl mobil, popri to. Vcas ho vypni, rozdupni a hod nekam do zumpy, kanalu, reky.
Pokud by se ji to presto podarilo, policii po prijezdu sdelim, ze matka ma bydleni zajistene jinde, ze tato nemovitost ji nepatri, bohuzel ze se s tim nechce smirit a opakovane ti dela sceny. Ale ze v dome uz ani nema osobni veci, jen se porad domaha bydleni tam. Pokud by rikali neco o tom,ze matku nemuzes jen tak vystehovat, rekni,ze ji nestehujes, ze uz je odstehovana, jen ji branis v tom,aby se vloupala do tve nemovitosti. Ze ma trvaly pobyt v OP vis,ale ten ji jednak na urade zridili neopravnene, coz uz resis podnetem, stiznosti, a jednak ten ji nedava pravo uzivat tvuj dum a ty s jejim pobytem v dome nesouhlasis. D
Dobre by bylo, kdybys nove bydleni na jeji jmeno zridil o par tydnu driv, o mesic, nez tuhle akci podniknes. Informaci o tom, ze ma to nove bydleni zajistene, pak uvest do dopisu matc, a soucasne ten fakt vyuzijes pri jednani s policii - reknes prosim vas, podivejte se, tady je vypis z katastru, barak je muj a zadne vecne bremeno bydleni tam mama nema. A tady ma mama nove bydleni ode mne zajistene, platim ji to uz mesic...

Policii v podobnem pripade slo o to, aby ten clovek mel kde bydlet, neskoncil na ulici jako bezdomovec. Kdyz se ukazalo, ze bydleni ma zajistene v podnajmu, ma tam nastehovane veci, tak odjeli s tim, ze jde o rodinne spory a at si to vyresi navzajem u soudu. A byl klid. Ale jak jsem rikala, neslo o matku, slo o nezdarneho syna.
Rekla bych ale, ze hur, nez na tom jsi, stejne uz byt nemuzes. Pokud tedy nemas cas na to jit tou legalni cestou - skrze zalobu o vyklizeni, pres pravomocny rozsudek soudu, s kterym pak matku exekucne vystehujes, az po spravni rizeni na obecnim urade o zruseni travaleho bydleni matce...

Pokud pujdes za pravnikem, poradi ti v podstate totez, ale pred zalobou pravdepodobne posle matce jeste nejakou ofiko pravni vyzvu. To by na matku mohlo zabrat.

Tak ci onak, prijdes o par nervu, penez, a navzdy o matku a tvoje deti o babicku. Zvaz, jestli je vsechno jak se ti ted zda a stoji to za to. Soudit te nikdo nemuze, protoze fakt, ze te nekdo zplodil a posleze vypudil ze sveho tela na svet, mu nedava pravo nicit ti zivot.

Mimochodem, co provedla matka s penezi z prodeje sveho bytu?

Buď to bude rychle a ne úplně příjemné, NE klidné a v souladu se vším - možnost a, nebo to bude podle zákona, potichu (tím myslím bez veřejných scén), ale pomalu - možnost b.

vidím, že jsem v průběhu psaní plynule přešla na psaní bez diakritiky, píšu ještě jinde a bez, tak proto, snad to přelouskáš

Ono je to tak, že pokud máma bude mít bydlení zajištěné jinde a své věci odstěhované, nejlépe taky už na nové adrese, nebo aspoň vystěhované venku, pokud se ti nepodaří ty věci odvézt, tak tě nikdo nemůže nutit vpustit ji zpět do tvého domu, pokud k němu nemá žádné užívací právo - nepatří jí ani kousek domu, nemá s tebou uzavřenou nájemní smlouvu...Prostě ji tam nemusíš zpátky pustit. I kdyby si na tebe stěžovala, bude to nějaký přestupek proti občanskému soužití. A koneckonců, popřít můžeš spoustu věcí. Mně je fuk, co si myslí úřady, právníci, lidi. Pokud to mám srovnané se svým, svědomím. Takže tohle by pro mě, a radím ti, aby byla i pro tebe, ta nejdůležitější věc. Vědět naprosto jasně, že jí nekřivdíš, že jsi v právu, že se nikdy nebudeš muset stydět. Že i když budeš mít zpětně pochybnosti, a ty normální lidi mívají, i když budeš přemítat a budeš se cítit blbě, tak že dojdeš nakonec vždycky k tomu, že jsi udělal maximum pro to, aby to šlo jinak, a že jsi byl v právu, když jsi chtěl svůj dům prodat a peníze použít na stavbu domu.
Nejde jen o to, co je na papírech, v katastru. Jde o to, co ty uvnitř sebe VÍŠ. Musíš vědět, že to je jak to prezentuješ, musíš to vědět i uvnitř sebe, nejen to tak dávat najevo. Pak i když to nebude příjemné, půjde to a zvládneš to. Zůstaneš v klidu a budeš schopen na jakékoli matčiny výpady reagovat klidně, stručně, s nadhledem. Nebudeš mít problém na konci říct mámo, mě to strašně štve, že to takhle dopadlo, rád bych, aby to šlo jinak, kdybys někdy změnila názor, u nás budeš vždycky vítaná.
To všechno víš ale jen ty. Jestli je to jen trochu jinak, tak ti ten výše popsaný návod nedoporučuju využít, aby sis jednou ze špatného svědomí nepřivodil nemoc :-)
Jestli víš, tak ok, čistému vše čisté.

V mých očích není Petr ten slušný člověk, za kterého ho považuje bb a proto se mu snaží poradit. Petr chce svoji mámu vystěhovat z jejího rodného domu (na ulici, ŽÁDNÉ bydlení ji nezajistil, protože by to stejně byly vyhozené peníze, jak píše - nezajímá ho tedy, kde bude bydlet – ALE, to by NEBYLY vyhozené peníze, kdyby měl nějakou morálku). Máma v tom domě téměř celý život žila, je v domě i v té vesnici zvyklá a má tam laciné bydlení, což je v jejím věku v době neustálého zvyšování životních nákladů a problému udržet si (najít si v 58 letech) zaměstnání, k nezaplacení. I když jí po právní stránce dům nepatří, protože dům předal její otec jejímu synovi, kdyby se mi tohle mělo stát, asi bych takovýho parchanta, co mě chce z mého rodného domu vystěhovat, aby si mohl dostavět nový dům a jeho rodina byla šťastná, nejspíš zastřelil, kdybych měl čím :-).

V češtině existuje slovo „rozmyslet se“, myslím, že se stále může používat i jeho význam, není to trestné ani nic proti morálce. Jestli se máma po třech letech rozmyslela a vzala slib, že se odstěhuje, zpět, má na to plné právo, když nic nepodepsala. Asi k tomu má nějaký důvod, možná stárnutí, bylo by dobré vědět, jaký a jestli se s tím dá něco dělat – nejen prostým nátlakem momentálně silnějšího.

Je dobré vědět, že v jednání s jinými lidmi nemusím být silnější napořád, že se mohu znenadání, když to nejméně čekám, dostat na stranu toho slabšího. Je dobré vědět, že dospělí jsou vzorem svým chováním pro své děti. Petrovi se může klidně stát za 20-30 let, že si jeho děti dobře zapamatují, jak tenkrát vystěhoval svou mámu z jejího rodného domu, ten dům prodal a mámě nezajistil bydlení, protože nechtěl zbytečně vyhazovat peníze za jiné bydlení, možná ho ani nezajímalo, jestli by jiné bydlení zaplatila, měla tam dopravu do práce, na nákupy, že bydlet v 58 letech třeba na ubytovně mezi nepřizpůsobivými je stejně strašný, jako když tě tam vystěhuje tvůj syn. A i když možná jeho máma není nic moc a rozumně se na čemkoliv domluvit je nemožné, určitě stojí za to se zamyslet nad tím, jak těžký to musela po rozvodu mít, když se musela o něho sama postarat, přebalit ho, nakrmit, sehnat peníze na bydlení, chodit do práce, starat se, zatímco si on později užíval života na vejšce, která určitě nebyla zadarmo a ani jí nedodělal. A on teď prodal její jediné místo na bydlení, vystěhoval ji, aby učinil jeho rodinu šťastnou a měli na nový dům (udělal by přece cokoliv), ale mámě z prodaného domu nedal nic, sám měl málo. Zmínka o tom, že by mu měla jeho máma za bydlení v jejím rodném domě, který dostal od dědy, platit nájem, je neuvěřitelná – říká vše o tom, jaký je to chudák, duchem.

Možná ho jeho děti jednou napodobí a nechají ho také vystěhovat z jeho nového domu, aby si za utržené peníze pořídily dům lepší nebo jinde a byly také šťastné. Možná s tím pak také nebude souhlasit, ale jeho děti si už v právních kličkách najdou mezeru, aby jim nepřekážel. Nemusí se hned vyměňovat zámky, stačí ho prohlásit za nesvéprávného. I jeho děti by přece jistě udělaly pro štěstí svých rodin cokoli, stejně jako tenkrát jejich táta. Napodobují přece jenom to, co sami zažily. Nakonec, nebyl by to tak špatný konec rodinného příběhu. Takový spravedlivý, to mají lidé rádi . . . možná si potom Petr vzpomene, kde udělal chybu. Jenomže, už bude 20-30let pozdě bycha honit . . .

Rozhodně bych s ním nešel na pivo, dělá se mi z něj totiž špatně . . .

vím, že někteří rodiče jsou krkavčí. Ta policie by ti mohla bránit, pokud nezměníš to trvale bydliště matky. Dělej všechno tak, aby tě nepronásledovalo svědomí a klid v duši. Matka možna nepřijala dům jako dar od dědy, protože jí hodně ublížil a tobě to nikdy neřekla.

to, co napsal toulavej, si dobře přečti. Je to přesně to, co jsem měla na mysli, když jsem psala, že člověk si to musí srovnat se svým svědomím a vědět naprosto jistě, že je v právu, a tím právem nemyslím paragrafy občanského zákoníku.

Budeš narážet na to, že je to sakra přece máma. Jak ses mohl takhle zachovat k mámě? Já narozdíl od spousty lidí si nemyslím, že člověk se musí chovat k mámě slušně jen proto, že to prostě je máma. Máma může být špatný člověk a chybující a mít spousty nectností, se kterými nemusí její dítě souhlasit, nemít je rádo, můžou jí vadit - a přesto se navzájem budou mít rádi, a i když se budou hádat, přít, vytáčet se, tak v zásadních věcech se dohodnou, pomůžou si, podepřou se. Protože je tam láska, vzájemná.
I feťačka, alkoholička, když se dají dokupy, mívají svě děti rády a děti mají rády je, i když nebyla zrovna nejlepší matka a není s ní ani teď jednoduché pořízení. Ale ta máma, pokud jim ubližovala, to nedělala ze zlé vůle, ale ze slabosti, kterou nezvládla.

Proto jsem psala, že je strašně důležité vědět, jak to je. Jestli máma jedná jak jedná ze slabosti, z jiné příčiny, ale má tě ráda a její dítě je pro ni důležité, a ty máš rád ji a je pro tebe důležitá, i když si lezete na nervy - tak ji nebudeš muset vystěhovat tím škaredým způsobem, co jsem popsala, ale pomůžeš jí se stěhováním do nového bydlení a zkrátka se vším jí pomůžeš, aby pro ni ten přechod byl snazší.
A ona, protože je to tvá máma, tak ti to umožní, dovolí, i když ta situace pro ni bude složitá, ale mnohem těžší by pro ni byla představa, že ti zkomplikovala život, způsobila potíže, problémy, finanční těžkosti apod.

S mojí mamkou spolu taky často nesouhlasíme, máma má výhrady ke spoustě věcí, co dělám, ale uvědomuje si, že je to tím, že jsme každá jiná, a zrovna tak já. A tak i když si někdy jdeme na nervy, což vypadá tak, že ona je nervozní až zlostná a já se prostě nebavím, tak když je potřeba, nemusíme si nic vysvětlovat. Prostě jedu a pomůžu, a vím, že kdybych potřebovala, udělá ona cokoli, aby mi ulehčila situaci.
Já třeba vím, jak moc jsou pro moji mamku důležité peníze, majetek, jak je opatrná, šetrná a šetřivá. Taky pocit, že nikomu nic nedluží a nikdo nedluží jí, že není ohrožena finančními potížemi. Nerada jedná s bankami, spořitelnami, a i když má stavební spoření a využívá jiné bankoví produkty, co jde, to za ni vyřídí táta. Je z finančních jednání a transakcí vždycky trochu nervozní. Má ráda ve financích klid a pořádek a žádnou divočinu. Zrovna tak v domácím hospodaření, kdyby mě viděla vyhodit ohryzek od jablka, je schopna se podívat, jestli jsem ho dost okousala a vyčinit mi, že tam ještě kus zbyl a pokud jsem ho nechtěla, mohla jsem ho aspoň odnést králíkům nebo hodit slepicím :-) Je ten typ, co z ničeho uvaří oběd pro šest lidí aniž by musela dojít nakoupit. Přesto když jsme stavěli dům částečně s úvěrem a potřebovali jsme zajistit tu hypotéku nějakou nemovitostí, abychom mohli volně čerpat peníze, neváhala ani na vteřinu a dům, který patří rodičům, ale je psaný na ni, dala do zástavy bance. Věděla ale současně, že jsem tuhle možnost měla dávno a nevyužila jsem ji, dokud jsem nevyčerpala jiné možnosti (všechny úspory, stavební spoření a úvěr ze stavebního spoření). Celou dobu, co tím domem ručili, jsem neslyšela jediné slovo výčitky, když jsem se zmínila, tak řekla nemluv o tom, dokud potřebujete, tak to tak bude. Já bych pro své děti samozřejmě udělala totéž mrknutím oka, jenže já mám jiný vztah k penězům a majetku, nelpím na nich, není pro mě tak důležité mít něco, pokud je mi po jiných stránkách dobře. Když vím, jaká je moje mamka, jak to pro ni muselo být nezvyklé, zneklidňující, ta nejistota - koneckonců, v nejhorším by o dům mohli přijít - tak si toho, co udělala, o to víc vážím.
Kromě toho, v té době jí bylo přes 65, byla dávno v důchodu, táta do něj mířil a žádné jiné náhradní bydlení v záloze neměli. Tehdy jsem dala rodičům číslo našich finančních poradů, kteří nám sjednávali hypotéku a chtěla jsem, aby jim rodiče zavolali a poradcům jsem předem řekla, ať rodičům objektivně poví o všech rizicích s tím závazkem spojených, ať je k ničemu nepřesvědčují a pravdivě jim poví všechno, co budou chtít rodiče vědět. Tak se i stalo a jediná reakce mojí mámy byla - no co, v nejhorším si na stará kolena koupíme byt a půjdeme zase do paneláku, do pohodlí bez práce. Domek, co v něm žijí, si pořídili kolem 40 a stál je dost peněz i dřiny, je to jejich milovaný domov. Ale udělala by to, kdyby došlo na nejhorší. I když nepochybuju o tom, že by to neproběhlo nijak hladce a v klidu, pochopitelně by to s nimi zamávalo, takže jsem moc ráda, že na nic takového nemuselo dojít.

Opravdu nemyslím, že matce, které je 58 a je zdravá, musí syn nechat k užívání svůj dům, nesmí ho prodat, jen proto, že je to jeho matka, i když ta matka je jaká je, chová se jak chová, nadává jeho ženě do kurev apod.

Proč by měl být ohleduplný syn k matce, ke zlé nadávající matce, a ne matka k synovi?

Jestli se máma po třech letech rozmyslela a vzala slib, že se odstěhuje, zpět, má na to plné právo, když nic nepodepsala.

Takže moji rodiče odkážou svůj dům mému synovi. Já po letech prodám svůj dům a nastěhuju se do toho staršího prázdného domu po rodičích. Po čase můj syn začne stavět nový dům, potřebuje peníze a dohodne se se mnou, že on ten SVŮJ dům prodá, peníze použije na stavbu nového a já se vystěhuju z JEHO domu a on mi za to najde bydlení. Souhlasím. A ve chvíli, kdy bude mít kupce, se šprajcnu, začnu dělat potíže a je to tak v pořádku? Protože je mi 58 a jsem jeho máma? Není.

a tohle taky není zrovna mateřský projev:

mé manželce několikrát nadala do kurev, když se narodili mé děti, mluvila o nich jako o satanových dětech a mě řekla, že den mého narození byl nejhorší den jejího života

Tím vším neříkám, že Petr je svatoušek a zlatý synek a jediná zlá je jeho máma. Do toho nevidím. Jasné je, že jejich vztahy nejsou v pořádku, nemají se rádi, nechtějí pro sebe dělat ústupky, vycházet si vstříc a pomáhat si tak, jak bývá mezi rodiči a dětmi běžné.
Petr říká, že se pokoušel to s mámou srovnat. Proč mu nevěřit? Nejsou všechny mámy hodné, nesobecké. Kdyby bylo jeho mámě 85, tak se budu přimlouvat, aby udělal v domě jednu malou cimérku pro ni, a nechal ji u sebe dožít. S rodinou, s vnoučaty. Ale 58letá zdravá ženská?
Když je to takhle, pak je lepší se chovat k sobě jako cizí - slušně, ale s odstupem. V tomto případě to znamená, že matka nebude bydlet v domě, který jí nepatří a který chce jeho majitel prodat. A majitel domu že ji nevyhodí na ulici jen tak ze dne na dne.
No a pokud ani takhle to nejde, po dobrém a slušně, pak to půjde po zlém.

Paní v 58 letech sice není nad hrobem, ale ze dne na den se může octnout bez práce, tedy bez prostředků platit nájem a tudíž bez obydlí. Co udělá pan syn pak? Nebo nastoupí do důchodu... Mnohým osamělým důchdcům vznikají problémy s placením nájmu. A znovu ... co udělá pan syn pak?
Ať už jsou vztahy jakékoliv, osobně vřele doporučuji opravdu moc přemýšlet, aby konečné náklady nebyly nakonec neúnosné.
Budete matce doplácet na nájem, když nebude mít? Vezmete si jí k sobě, když ji vyhodí z podnájmu pro ne placení? Dokážete se smířit s tím, že bude bezdomovec? ... Nezávidim tohle rozhodování. A možná i kvůli špatným vzájemným vztahům by možná zachování domu matce bylo dlouhodobě nejschůdnější řešení.

promiň, ale to je nesmysl. Pomoc v rodině ano, ale to neznamená, že jakmile dítě dospěje, začne počítat s tím, že rodiče stárnou a ono jim musí zajistit životní komfort až do té míry, že jim bude držet dům, který by jinak prodalo.
Kromě toho, když matka nebude mít na nájem garsonky, nebude mít ani na provoz a údržbu domu - to taky má platit Petr?
Pokud je rodič zdravý a není v mimořádné životní situaci, má nechat dítě, ať žije svůj život, pracuje a stará se o své děti, ať zabezpečí sebe na stáří, oni měli udělat totéž.
Pomoc je na místě, ale ne dělat 58letým rodičům chůvu, pečovatelku a finanční zálohu. Ostatně, co dnešní staré matky, ve 40 porodí a v 58 by jim mělo jejich 18leté dítě, chystající se k maturitě a ke vstupu do života, zabezpečit bydlení na stáří?

A ke všemu když jde o matku, pro kterou jsou vnoučata satanovy děti a snacha kurvou?

Já vím, že je to celé takové divné, že se ošíváme, když jde o mámu a syna, který ji chce vyhodit z rodného domu. Je třeba nedat moc na pocity a držet se jen toho, co víme.

děda původně daroval dům i matce, ale ta, jelikož ho nemohla ani cítit, ho s tímto darem s hrdostí sobě vlastní poslala d....e(pamatuji si, jak děda brečel jak malej kluk),

domlouvali jsme se na prodeji

když jsem jí chtěl sehnat bydlení, řekla mě, že tam prostě bydlet nebude a dům potřebuji nutně prodat, protože a)mám rozestavěný nový dům a nemám ho za co dostavět, b)mám podepsanou předkupní smlouvu, jejíž nedodržení mě bude stát balík peněz na sankcích.

mé manželce několikrát nadala do kurev, když se narodili mé děti, mluvila o nich jako o satanových dětech a mě řekla, že den mého narození byl nejhorší den jejího život

a nakonec:

Mě se ta situace také nelíbí, nicméně, je jaká je

To je totiž to podstatné - můžete si o Petrovi nebo jeho matce myslet co chcete, ale ta situace už taková je a je třeba ji nějak rozlousknout.
Matka by to rozlouskla tak, že prostě zůstane v Petrově baráku, zaplatí si trochu elektřiny a dál se o nic nebude starat, ačkoli ví, že barák patří Petrovi a ten ho potřebuje prodat, na čemž se před časem i dohodli.
Petrovi tohle řešení nevyhovouje z důvodů, které už vysvětlil, a tak se ptá, jak to udělat, aby mámu z baráku dostal. Nám se spojení slov "máma...dostat z baráku..." příčí, a tak mu radíte, aby mámu nechal dožít ve svém domě, tzn. příštích 25-30 let platil provoz a údržbu, aby matka dožila ve svém rodném domě. Jeho rodina tím bude trpět, pravděpodobně se víc zadluží nebo nedostaví svůj dům - ale maminka, která jeho ženu nazvala kurvou a vnoučata jsou satanovy děti - bude v pohodičce.

když si dobrovolně prodá svůj vlastní byt a nastěhuje se někam, kde jí nepatří vůbec nic. Neumím si představit, že bych se k dětem takto hnusácky zachovala. Bydlení si musím obsatrat sama a ne parazitovat na nich.
Takže paní není žádný sociální případ, bude muset holt jen ty peníze zpátky investovat do svého bydlení. Vy tady, někteří, děláte, jak kdyby bydlení v Petrově domku paní zachránilo z ulice!

jenom radím, aby přemýšlel raději hodně hodně moc, než něco rozhodne. Ikdyž si myslím, že předkupní smlouvou bylo rozhodnuto.
O tom, proč se paní nastěhovala zpět do baráku syna nevíme nic. Svévolně nebo na pozvání?
Ani o tom, kam přišly peníze z jejího bytu. Využila je sama pro sebe nebo zainvestovala právě do toho domu?
Proč nechtěla dům od svého otce? Svévole nebo nenávist vycházející z jiného příkoří, o kterém syn nemusí mít ani tušení? To nikde řečeno není. Nemůže být.
Neříkám také nic o údržbě a provozu domu. Jen o tom, že by se mohlo z dlouhodobého hlediska ukázat výhodnější nechat tam matku bydlet. Ne o dům pečovat nebo dotovat.
Z hlediska vnějšího pozorovatele mi připadá, že se v rodině "dědí" nějaká zlá křivda. Což jí prostě "nepředat" dál? Ale to je jen moje vlastní mínění, které nemusí být ani akceptovatelné a dokonce ani správné.
Co se týče pomoci v rodině ... Je neoddiskutovatelné, že u nás v rodině jsou vztahy jiné. Prostě to u nás fungovalo jinak. Naši mi dali vychování, opatření a vzdělání. A já dneska opravdu považuji za svoji odpovědnost, jak budou opatřeni na stáří, přestože rodiče dělají všechno, aby na nikom závislí nebyli. Stejně ode mne dostala i dcera a i ta smýšlí podobně. I tohle se "dědí". Většinou.
No a někdy se to pokazí. I to se stane. Znám matky, u kterých by bylo lepší, kdyby matkami nikdy nebyly. Proto nesoudím a říkám, hodně moc přemýšlet a pak se rozhodnout.

Samozřejmě jsem nečekal, že se všichni tady na diskuzi za mě postaví. Je jasné, že někdo, kdo má s rodiči normální vztah jak má být, těžko pochopí, že může být někdo, kdo chce udělat to, co já. Vztah matka-syn mezi námi prakticky neexistuje cca. 11 let, tedy od toho, co mě řekla to, co jsem psal v předešlém příspěvku. Zrovna teď jsem mluvil s matkou, opravuji, já jsem mluvil a matka se při mém monologu otočí a odchází do svého pokoje, kde za sebou zamkne-prostě nelze. Teď sedím u pc a slyším, jak matka jde zpátky k televizi-nehodlá akceptovat jakoukoliv komunikaci, jakékoliv názory.
Micko, pro mě je tímto rozhodnuto. Jinak co dělá matka s penězmi z prodeje bytu mě nezajímá a ani mě to nikdy nezajímalo, jen vím jistě, že do mého domu nikdy nevrazila ani korunu. A co bylo mezi ní a mým dědou taky netuším, jenom vidím, že ke mně se chová stejně jako k němu.
Rozhodně nepřichází v úvahu, že bych udržoval dva domy naráz, tedy starý a můj nový. Manželka je na mateřské s dvojčaty, a já mám průměrný plat(myslím ten celostátní průměr). Hypotéka 8500, tak si spočítejte, jak si krásně žijeme. Starý dům je nezateplený a jenom za inkaso dáme skoro 6 tisíc měsíčně. Pokud by tam matka zůstala sama, tak nebude vytápět celý dům a do pár let bude v nevytápěných místnostech plíseň, popraskané topení, prostě ten dům začne rychle chátrat.
A teď něco pro toulavýho:
-za 1: nechtěl jsem ji vystěhovat na ulici, v mé první reakci je "V tom článku nahoře je napsáno, že když jsem jí chtěl sehnat bydlení, řekla mě, že tam prostě bydlet nebude....", dále jsem napsal "Nemám problém zařídit vše potřebné k přestěhování, včetně finanční stránky věci...", asi se ti oči toulaly někde mimo tento text,
-za 2: nemám morálku-takže si to shrneme:nejhorší den života mé matky byl ten, kdy mě porodila, před 3-mi roky jsme se domluvili na prodeji domu a až potom jsem začal stavět nový dům, protože bez peněz z prodeje toho starého bych ho samozřejmě nikdy stavět nezačal, matku jsem v té době nikam nestěhoval, protože jsem jí samozřejmě věřil, poté, co jsem měl prvního kupce, si matka řekla, že se odstěhuje do půl roku, že nic tak rychle nesežene, tak jsem o prvního kupce přišel, ale stále jsem jí věřil. Když jsem za ní přišel po půl roce, řekla mě, že přece nemám žádného kupce, že se odstěhuje, jak ho budu mít. Poté, co jsem sehnal druhého kupce(ten nynější), mě maminka řekla, že se odstěhuje, jak ten dům ten kupec koupí. Asi měsíc potom opět změnila názor a slíbila se odstěhovat zároveň se mnou(ale mezitím poslala kupci pár sms zpráv, ve kterých ho ujistila, že se nikam dobrovolně neodstěhuje). Tak si kupec dal do smlouvy, že chce mít při podpisu kupní smlouvy odhlášené všechny TP a dům kompletně vystěhován. A já jí pořád, až do této doby, věřil, že svému slovu dostojí, tak jsme podepsali tu smlouvu a máma drahá si to teď už konečně rozmyslela-nikam se stěhovat nebude, nic si neodhlásí, a ať si klidně platím pokuty, já mám trvalý pobyt a mě nikdo nic nemůže. Můj hloupý synek, který se nechal 3 roky vodit za nos, si to pro svou chybějící morálku zaslouží. Takže ne že si to rozmyslela po 3 letech, vážený pane, ale 3 roky ze mě dělala kokota a protože MÁM nějakou morálku, jsem tam, kde jsem.
-za 3:ano, pokud se mě ten dům podaří prodat, nedám mámě nic, nevím, proč bych měl-ona zcela jistě peníze z prodeje svého bytu má, mě nikdy nenapadlo, že bych měl po ní nějaké chtít, ale teď, zcela systematicky a plánovitě, likviduje mě a mou rodinu-a za to bych jí měl ještě platit?
-za 4:nikde jsem nenapsal, že by mě matka měla platit nájem, napsal jsem pouze, že mě nájem neplatí.
Ano, asi jsem slaboch duchem, protože až do poslední chvíle věřím v to dobré v lidech, tak, jako jsem v to věřil i u matky. Kdybych totiž byl takový, jak tady píšeš, tak bych na těchhle stránkách nic neřešil-byl bych se svou rodinou ve svém novém domě a neměl tušení, kde se plácá matka a ani by mě to nezajímalo. Jenomže já teď sedím v tom starém domě, matka mě poněkolikáté ignorovala se všemi mými návrhy a já si tady poněkolikáté lámu hlavu, jestli bych neměl radši pozbýt trochu té své morálky.
P.S. Na vejšku mě matka nedala ani korunu, všechno jsem si musel vydělat na brigádách, stejně jako na celej rok na vojně.
Přeju všem pěknej večer

mnoho lidí, včetně mě a mého muže, žádný barák nedostalo, od svých rodičů odešlo v osmnácti, zadlužilo se a postavilli se na vlastní nohy, případně pořídilo vlastní baráky. Potom nám nedělá problém k matce kdykoliv přijet a zase odjet, případně nejezdit vůbec. Chci říct, že chyba se stala kdesi na počátku a když začneš šít šaty z nekvalitní levný látky, asi z toho nikdy nevyrobíš značkový kostým. Tak ani tvoje situace nemá žádné elegantní řešení. Tvoje matka zřejmě nemá moc možností, jak situaci řešit, proto se chová, jak se chová. Takže s matinkou můžeš nakládat, jak uznáš za vhodné, nicméně ona se zřejmě bude chovat podobně. A pokud si u vás dokázala u starosty zařídit ten TP, asi má u vás velký vliv a může tě nadále poškozovat a asi bude. Tudíž já bych na ní ten barák přepsala a postavila se na vlastní nohy bez dědictví... Ty ho nepotřebuješ, ty potřebuješ jen prachy a ty se dají vydělat jinde.

Zda se, ze jste rozhodnuty. Jestli je to spravne nebo ne, mi neprislusi hodnotit. Takze rada ode me.
Uklidnit se. Vite, CO chcete. Ted musite najit nejlepsi zpusob JAK toho dosahnout. Pokud s vami budou cloumat emoce nekde to pokazite. Obratte se na nekoho, kdo tomu rozumi po pravni strance. Podle meho musi existovat legalni zpusob jak nekomu kdo bydli ve vasi nemovitosti ten trvaly pobyt zrusit, pokud nema realny narok k uzivani.
Pokud neexistuje pravne zcela cisty postup (nebo by byl moc zdlouhavy) musi existovat neco, co je sice na hrane, ale neni to zcela jasne protizakonne. Jestli to s prominutim poserete a udelate si nejaky pravni prusvih, jste v tom az po usi.

"...děda původně daroval dům i matce, ale ta, jelikož ho nemohla ani cítit, ho s tímto darem s hrdostí sobě vlastní poslala d....e(pamatuji si, jak děda brečel jak malej kluk), matka se tam nastěhovala vzápětí poté, co prodala vlastní byt, ano, považuje ho za svůj domov",

Možná měla matka zásadní důvod, proč svého otce "nemohla ani cítit". Třeba měl podíl na jejím zpackaném manželství, a jak je vidět, i na špatných vztazích se synem. Přesto, nebo právě proto jí děda (její otec) chtěl zabezpečit. Protože ona jeho dar odmítla, napsal dům na vnuka a třeba doufal, že tím zabezpečí oba, dceru i vnuka.
Jestliže matka považuje svůj rodný dům za svůj domov, (z 58mi let svého života tam prožila 50) má nejspíš k tomu místu úzký vztah. Do domu se opět nastěhovala až po smrti svého otce. Jistě ne proti synově vůli.
"Špatná matka" by nenechala syna studovat ani to gymnázium, natož VŠ, ale snažila by se, aby si syn co nejdříve vydělával. Takže by ho nechala udělat maximálně učňák, pokud by ho nehnala rovnou ze ZŠ do pracovního procesu.

Je tu vyslyšena jen jedna strana, a ta se pochopitelně ukazuje v tom nejlepším světle. Každý z nás se vidí z té lepší stránky, to není nic divného.

:...mezi mými 15-20 léty mě matka neoslovovala jinak než dacane, alkoholiku, feťáku, zloději a nakonec mě pasovala i na vraha(ne že bych byl neviňátko, řádili jsme s kámošema někdy pěkně...,"
To si ta matka taky asi nevycucala z prstu, to přiznává Petr sám.
No, netroufla bych si soudit, kdo z nich je "ten bílý jako padlý sníh" a kdo "ten černý jako peklo".

po čase nastěhovat - do nemovitosti která mi neříká pane - a prodat své bydlení, tedy to, které mi pane říká. To je tak trochu hodně postavené na hlavu, a pro mne je v tom jistá vypočítavost (té vypočítavosti ještě nahrává to, že za bydlení matka asi téměř nic neplatí - jako dcera bych nechtěla nájem, ale zaplatit spotřebované energie a něco na údržbu ano, to je přece normální). A tak pokud to tak někdo udělá, musí počítat s tím, že majitel této nemovitosti s ní může a bude nakládat podle své libosti.
My opravdu nevíme co bylo mezi matkou a jejím otcem a co je mezi ní a Petrem. Ale zaseknutí matky, neochota vyslechnout Petra, neochota řešit situaci, to jsou prostě naschvály.

Petře, radu nemám, snad raději toho právníka, nějakého šikovného...

Mamčo, my jsme tu u soudu? To jsem nevěděla. Nám přeci nepřísluší tady někoho posuzovat, nebo odsuzovat. Petr se na něco zeptal a někteří mu tu poradili, tak to většinou chodí. Vždycky znáš jen jednu stranu příběhu. Já Petra chápu a jeho jednání mi v souvislostech, jaké zmiňuje přijde OK. To že já bych to své mámě neudělala je věc jiná...moje máti je normální. Ti z vás, co tu splétají domněnky, jak to asi je, nebo mohlo být a proč je ta máma vlastně chudák, vážně si neumíte představit ženskou, která je svině a nikdy se stát matkou neměla? I takové jsou...

Jen abych si udělala obrázek - Ty jsi v pubertě nějak víc než obvykle vyvadel (když Té matka tituluje fetakem atd.?

je mě jasné, že mnoho lidí musí začínat od nuly. Že jsem zdědil dům, ve kterém jsem po svých osmnáctinách mohl žít, je jistě příjemné. Ale matka měla svůj byt, který si s otcem pořídila ještě před mým narozením, který jí po rozvodu zůstal, ale odstěhovala se se mnou zpět k rodičům. Tento byt celou dobu pronajímala, poté, co jsem dosáhl dospělosti, se do něho zpátky nastěhovala a po cca. 6-ti letech ho prodala a vrátila se zpátky, ale už ne do domu rodičů, ale do mého domu. Ano, v té době jsem se nijak ji nesnažil vystěhovat, proč bych to dělal, byla to matka a já neměl v plánu stavět, prodávat ho, prostě nic. Nicméně situace se změnila, já se oženil a čekali jsme děti a já se musel nějak rozhodnout, kde budeme žít. Normálně jsem se s matkou na tomto řešení dohodl a dál jsem to neřešil. A ona mě po celou tu dobu 3 let nikdy neřekla:"Petře, víš to moje rozhodnutí bylo unáhlené, nevím, kam půjdu, nevím, z čeho to budu platit, pojďme to nějak vyřešit." Ne, neustále jenom posunovala termíny a nakonec mě řekne, že se prostě neodstěhuje. A co teď, mám dva baráky, jeden dosluhuje a bylo by potřeba ho dát do kupy a druhý stojí, ale bydlet se v něm nedá. Přes zimu se musí topit v obou, budu muset začít vrážet peníze nejen do toho nového, ale už i do toho starého. Upozorňuji, že kdyby jsme se nedohodli na prodeji, nikdy bych nový dům stavět nezačal. Veškeré kalkulace vycházejí z peněz z tohoto prodeje. Navíc nebylo to jen mé rozhodnutí, ale také mé manželky, jak bych jí asi tak vysvětlil, že "miláčku víš maminka si to rozmyslela, tak jí ten dům budeme muset dát, přestěhujeme se na ubytovnu a až našetříme ten zbývající milion, tak dostavíme po 20 letech ten náš nový domek, který už bude polorozbořená ruina." Ne, na takového hrdinu si hrát rozhodně nebudu, protože bych zničil hned několik životů.

rozhodnutý jsem na 90%. Ještě pořád tam něco je. Teď mám spíš strach, aby po tom vystěhování, výměně zámků a nevpuštění jí do domu neudělala něco mým dětem nebo manželce. Počítám s tím, že rozbije okno nebo dveře, když se bude chtít dostat dovnitř, ale to jsou jenom věci.

rozhodně nejsem bílý jako padlý sníh, to jsem nikdy netvrdil. Zlobil jsem, ale nemyslím, že víc než každé jiné dítě nebo puberťák. Jde o to, že matce jsem byl po svých 18 úplně volný-jak jsem psal, na studia jsem si musel vydělávat, pak jsem si musel našetřit na vojnu a krátce po mém návratu z vojny se odstěhovala pryč. Takže jak říkám, po maturitě se o mě víceméně nestarala. A ta věc s mým dědou-nechápu, proč to tady někdo pořád řeší-jestli s ním matka vycházela nebo ne se mě nijak netýká. Pokud jí něco udělal, udělal jí to on, ne já, ne má rodina. A pokud si svou frustraci ze vztahu s otcem vybíjí na mě, pak jí přeju vše zlé, co z toho vyjde, protože si to zaslouží.

Myška:ano, matka je vypočítavá a dělá naschvály.
Petronila: no poslouchám tvrdší hudbu, takže jsme hodně chodili na zábavy, jezdili na festivaly a k tomu patří chlast i drogy. Ale pouze travka. Jednou mě i zadržela policie, když jsem po cestě na zábavu rozbil okno u autobusu, ale byl to jenom přestupek, okno jsem zaplatil(ze svého, matka mě na to rozhodně nepřispěla), nikomu se nic nestalo, takže v pohodě. Nikomu jsem nic neukradl(ženský do toho nepočítám), nikomu jsem (vážněji) fyzicky neublížil, takže myslím, že to bylo v normě. Ale tyto pařby skončily po návratu z vojny, na festival občas zajedu i dnes, ale teď už se tam chci spíš zrelaxovat, takže pivko si dám, ale to je tak vše.

když chce bydlet nadále ve "svém rodném domě", ať ho tedy koupí od tebe ona?????

jinak se obávám, zda ti ta diskuse s některými zde spíš neubližuje, protože na tebe valí hromady zbytečných a pofidérních vin......

Kdyby tobě nebo tvé rodině matka případně vyhrožovala nějakým násilím, ihned to hlaš na policii, je to trestné!!!!

původně jsem chtěl ten dům zrekonstruovat a po matce jsem chtěl cca. 200 tisíc, abych jí mohl udělat ten samostatný vchod, trochu jí to tam spravit a za to jí dal věcné břemeno-a to by měla to, co potřebuje-2 místnosti, dvůr zahrádku a a jistotu, že tam může být do smrti. No a matka mě řekla, že mě nedá ani korunu. Tak teď by mě asi těžko dala víc než milion, tolik jí ten prodej bytu nehodil(asi), navíc, ona si právo na ten dům nárokuje, tak proč by za to měla platit?

Dál si myslím, že myslíš jen na sebe, nejsi schopný se vcítit do pocitu jiných lidí a ani tě to nezajímá. Myslím, že bys měl zabránit svým dětem, aby si někdy přečetly báseň Dědova mísa, mohla by jim leccos napovědět :-). Dobrovolně ses se svou ženou rozhodl, aby tvoje děti neměly babičku. Ale, těžko jim zabráníš, aby se na ni jednou nezačaly ptát a nezačaly si dělat vlastní názor, proč ji nemají. Myslím, že pak budeš ten prohrávající, čím starší budeš, tím hůř pro tebe. Musí to být smutek, mít takové dítě . . .

Pro bb – kamarádka pronajímá garsonku za 6500 Kč plus energie za měsíc. Já platím za chalupu na vsi 2100 Kč pojištění plus 1000 Kč domovní daň za rok plus energie, čili řekněme 300 Kč plus energie za měsíc. Ten rozdíl 6000 Kč za měsíc, když máš třeba 10000 Kč důchod, je dost znát, myslím. Když je ti 40 let, můžeš si přivydělat, v šedesáti to jde dost těžko. Taky na topení se dá na vesnici ušetřit, v paneláku těžko. A údržba domu na vesnici není zase tak drahá, není-li dům v havarijním stavu.

když ten Váš povedený starosta přihlásil matku na Vaši adresu bez Vašeho vědomí, co teď za ním zajít ať Vaší matce přehlásí trvalý pobyt na adresu obce?? Což matce zajistit bydlení v domě s pečovatelskou službou?

On jí přehlásit TP na adresu obce nemůže, stejně jako jí ho nemohl přehlásit na mou adresu, jenomže v té době jsem o tom neměl tušení, takže se v tom ani nikdo nešťoural. Kdyby si jí teď zavolal a poslal ji s takovým papírem na policii, ať jí tam vydají novou občanku, tak to matka samozřejmě neudělá, protože by to bylo od starosty protiprávní. Paradoxem je, že předtím, než si máti přihlásila ten TP na mou adresu, tak asi půl roku bydlela v domě s pečovatelskou službou, který je u nás v obci a kde měla i TP.
toulavej:do pocitů jiných lidí se vcítit dovedu, zejména do pocitů své ženy, která je mě tisíckrát dražší než celá má povedená matinka, když bych jí oznámil to, co jsem napsal ve svém předešlém příspěvku. A to rozhodnutí, že moje děti nebudou mít TUHLE babičku, je, řekl bych, jedno z nejlepších, které jsem kdy v životě udělal, vážně bych Ti ji přál mít doma.

obávám se, že Vaše situace je velmi svízelná. Mám dceru pracující u soudu a asi dvakrát, třikrát jsem ji kontaktovala s dotazy pro mé známé. Jeden byl obdobného rázu jako ten Váš a moc šancí na úspěch ten dotyčný neměl.

Z negativních reakcí si nic nedělejte, pokud byste byl skutečně tak špatný člověk, pochybuji , že by Vám dědeček dům daroval. Ale on tak udělal, takže si jistě uvědomoval, že dům si zasloužíte.

Střetávají se tu dva odlišné názory, které se pochopitelně nemohou shodnout neboť část pisatelů hodnotí věc po stránce morálky a etiky a druhá polovina po stránce právní, praktické. Přeji Vám hodně štěstí v této nelehké situaci, bez dobrého právníka se asi neobejdete, jak zde psali jiní přede mnou. Závěrem i pro Toulavého - je dobré mít rodiče v úctě /pokud si to zasluhují/, ale Vy myslete zároveň na svoji novou rodinu. Aby napětí a sváry nepůsobily negativně na Vaše děti, Vás s manželkou.

i negativní názor Vám něco dá a tak to beru. Já toulavýho chápu, asi má s rodiči báječný vztah a tak moje jednání nechápe a ani nechce pochopit-svým způsobem mu závidím. Také bych chtěl mít maminku, která by mě byla oporou a na kterou bych se mohl vždy spolehnout. Bohužel, tak to u nás nikdy nebude.

já to vidím tak, že ten dům má nějakou historii, která je spojená s tvými předky a s tebou, a to je důvod, proč nemůžeš teď jednat. Protože jsi svázaný. A to nemá podle mých zkušností dlouhodobé kladné řešení. Ty jednou musíš zastavit spirálu zla. Pokud to dokážeš, budeš sám v sobě vyrovnaný. Vysvětlím ti to na situaci, kterou si představ. Postavíš nový dům, nadřeš se jako kůň, zadlužíš se a pak se ti tam matka zničehonic objeví a nahlásí na úřadě, zabydlí bez tvého souhlasu a žije zadarmo. To bys nedopustil. Prostě bys kašlal na policii i naše rady a věděl bys, co a jak sám. Vyhodil bys ji. Jenže tekhle máš pochopitelně nejasno, zábrany a to bude pokračovat nadále, až bude řvát na ulivci, že nemá kam jít a vlastní syn ji zapudil. Dokud si to nevyřešíš v sobě. Už jsi mi věnoval nějaký čas, zkus prosím ASPOŇ ZVÁŽIT možnost, že matka zůstane v chátrajícím domě, který bude její, a bude se muset starat nebo dům spadne nebo jí vypnou proud a vodu, když nezaplatí, ale to je její starost, pokud není vyslověně nemohoucí invalida, a ty všechny své síly a prostředky místo řešení zapeklitých tahanic napřeš do sehnání půjčky 1 mil. a dostavění domu a financování provozu tvé rodiny. Opravdu je to vyloučeno? Pokud se dům prodá, taky není tvoje starost, zda jej budoucí majitel opraví nebo srovná se zemí a postaví tam třeba hangár.
A pokud by matka v budoucnu kdykoli přišla, mohl bys jí říct: Udělal jsem, co jsem mohl a tím jsem skončil. Je to nesmírně osvobozující. Zkus si ten milion sehnat jinak.
Tento pohled není vůbec ve prospěch tvé matky, i když se tak zpočátku jeví. Naopak. Od všech žádá zodpovědné chování i peníze a dává svobodu. A hlavně nespojuje a nezavazuje do budoucna.
Maximálně zavazuje tvoji matku. Pokud to nezvládne ona, to už neovlivníš.
PS: máme hypotéku několikrát vyšší. Matku ve svém domě. Tchyni ve svém domě. Dluhy tolik netíží jako nesvoboda.

Proč by matku, která se chová špatně k němu a jeho rodině, měl nějak šanovat? Proč by se měl vzdát daru, kterým jeho matka pohrdla, když jí byl nabídnut?

Matka nemusí ten dům přijmout podruhé, proč se zatěžovat daní, údržbou, provozními náklady, ne?

Manželka s dvojčaty na mateřské také jistě bude mít pro Petrovo milionové prozření pochopení.

už jsi byl u toho právníka?

V dnešní době spousta lidí ukládá své úspory do nemovitostí, aniž by je chtěli použít k vlastnímu bydlení. Naopak, neobývaný dům je lákadlem pro vandaly, je ho nutno temperovat a větrat, jinak chátrá.
Nájemnice (Petrova matka) by mohla novému majiteli plait nájem a udržovat dům v obyvatelném stavu.
Jde o to, sehnat vhodného kupce.

Petr už má kupce, a pokud dům nepředá bez zaevidovaného člověka s trvalým pobytem, tak bude platit sankce.

tuším, že právník řekně Petrovi v podatě to, co jsem mu psala někde nahoře - ano, je legální způsob, žaloba o vyklizení, s pravomocným rozhodnutím soudu pak na úřad podat žádost o zrušení trvalého pobytu, bude zahájeno správní řízení, ve kterém matce ten pobyt zruší

ale to trvá dost dlouho a Petr pokud počká, tak přijde o peníze

"Sankce" znamená, že přijde o zálohu, kterou složil na Rezervační smlouvu. To jsou cca 3% z kupní ceny.
Přijde v životě ještě o mnohem víc.

v životě přijde ještě o víc.

ale ono nejde ani tak o číslo, spíš o vnímání, no a Petr to vnímá jako balík peněz, viz:

b)mám podepsanou předkupní smlouvu, jejíž nedodržení mě bude stát balík peněz na sankcích.

podle vás by měl současného kupce zrušit, přijít dobrovolně o částku, kterou vnímá jako balík peněz, sehnat nového kupce, který ochotně koupí dům i s bydlící matkou - což může znamenat, že nikdy, nebo za hodně dlouho, nebo hodně pod současnou cenou, zatím hradit náklady na dům, protože matka je nehradí, a zatím nedostavět svůj dům, nebo se zadlužit, aby ho dostavět mohl, to vše se ženou na MD s dvojčaty

Proč? bude se pak cítit líp,myslíte?

to co radíte, by mělo smysl, kdyby to jejich vztahy posunulo výrazně k lepšímu, hodně výrazně k lepšímu
s rizikem, že se finančně propadne ke dnu
a že ztratí manželku,které má přece také do osudu své rodiny co mluvit

že si tu Petr svou upřímností dost naběhl - kdyby nebyl poctivka, který na sebe prásknul bujné mládí, bylo by na něj nahlíženo shovívavěji...
a kdyby byl tak špatný, jak píše toulavej, myslím, že by to tu neřešil, ale již dávno razantně vyřešil...

byla matka v domě přihlášena k trvalému pobytu?? Pokud ji k nemovitosti nesvědčí věcné břemeno a vlastník domu ji nedal souhlas k bydlení či nájemní smlouvu, pak celý akt přihlášení k trvalému pobytu je neplatný. Být Petrem, kontaktovala bych příslušný kraský úřad, úsek evidence obyvatel a tam se domáhala ochrany. Konkrétní úřad musí doložit, na základě čeho občana k pobytu přihlásil. Pokud byly předloženy neplatné či falšované doklady, pak trvalý pobyt je povinen z moci úřadní sám zrušit.

Taky si říkám...

Já si hlavně myslím, že lidi by neměli přenášet na druhé dopady svých špatných rozhodnutí, svých chyb a omylů. Obzvlášť ne na své děti. Petrově matce v době, kdy děda převedl svůj dům na vnuka, protože ona dům hrdě odmítla, bylo cca 40. V té době měla mít svůj vztah k otci dávno srovnaný, vyřešený, urovnaný - myslím tím v sobě. Měla být srovnaná se svým dětstvím, minulostí, s chybami svého otce, případně s tím nemilým, co ji provedl a ji vedlo k tomu, že odmítla jeho dar, pokud něco takového bylo.
Pokud to ani v té pozdní dospělosti neměla vyřešené, a to není nic špatného ani divného, tak neměla dovolit, nebo dokonce způsobit, aby se dopady toho všeho přenesly na její dítě. (to jen teoretizuji, Petr myslím vysvětlil co se dělo, ale je zřejmé, že někteří si myslí, že neřekl všechno, nebo neví všechno, a že matce její otec, Petrův děda, ublížil).
At už ji k odmítnutí domu vedlo cokoli, měla se pak podle svého rozhodnutí zachovat. Měla i dost času, zhruba 18 let, na to, aby to vyřešila jinak, pro sebe příznivě - vždyť v domě bydlela, mohla si zatím šetřit na jiné bydlení, nebo mohla nabídnout Petrovi pomoc s financemi za to, že bude bydlet v jeho novém domě. Petr jí chtěl v novém domě zařídit "vejminek" na dožití.
Mám taky syna, 21letého. Pokud bych měla volit mezi a) zůstanu sama ve svém rodném, ale ne mém, starém chátrajícím domě, který nechci financovat, způsobím tím potíže synovi,zdržím jeho stavbu nového domu, donutím ho zadlužit se
a
b) dům syn prodá, postaví si nový a já si buď pořídím své bydlení za peníze, jež jsem utržila z prodeje předchozího bytu a našetřila díky levnému bydlení v synově domě, nebo půjdu k synovi do garsonky, kterou mi ve svém novém domě chce udělat, s vlastním vchodem...a budu mít dál pěkné vztahy se synem, s jeho ženou, s vnoučaty, nebudu na stáří sama a nebudu se užírat výčitkami, co jsem měla udělat jinak...
Tak neváhám.

než jsem to sepsala, už napsala mezitím lp

nebo už jsi zažila úředníky, kteří ochotně a rychle, byť s rizikem že přijdou o prémie nebo o místo, přiznají svou chybu, možná dokonce podvod??
kromě toho, na všechna podání běží lhůty...a Petra tlačí čas. On ho tedy netlačí tolik jen čas, spíš stres z toho, co se děje, umím si představit, že i doma není kvůli tomu zrovna nejklidněji.

Jasně, Petr už má kupce. Ovšem kupec chce dům bez TP Petrovy matky. Petr neví, jak se matky zbavit, a i když mu advokát poradí, stejně to nebude zítra. A kupec samozřejmě půl roku čekat nebude.
To je jak "pes jiitrniičku sežral...".
Je třeba hledat i jiné varianty, ev. jiného kupce. Nebo si najmout "profesionálního zabijáka", co mu problémy s matkou vyřeší. Nejspíš to bude stát větší "balík peněz", než ty "sankce".

proč hned tak dramaticky, zabijáka... Bohatě postačí, když se matka zachová podle dohody, slibů, jako matka a koneckonců, jako slušný člověk - nebude bydlet tam, kde jí to nepatří, kde to nechtěla.

no a když ne, tak nemám nic proti hrubým záplatám na hrubé pytle

Z právního hlediska tam nemá co dělat, ale právní a praktické hledisko jsou dvě věci.

Ano, z právního hlediska je průchozí vzít její věci, ty odnést do jiného bytu, a jí pak pouze předat klíče od nového bydlení, oznámit jí že má tři měsíce na to se přestěhovat jinam nebo nájemní smlouvu přepsat na sebe, ale... Kam jí odstěhovat? Do nájemního bytu? No ano, ale ten si může Petr pronajmout pouze na své jméno.
Má riskovat že ona ze vzteku ten byt zdemoluje aby mu zavařila? Nebo jí odlifrovat na ubytovnu mezi ukrajince? To už chce žaludek, ale ono co mu nakonec bude zbývat..:-/ Naprosto chápu jeho bezmoc, byla jsem v podobné situaci a nepochodila jsem.

Moje matka zdědila půlku domu po svém otci, mém dědovi se kterým já jsem posledních deset let jeho života žila a starala se o něj a kterému ona nemohla přijít na jméno. Neřešila jsem to, snažila jsem se jí chápat, chápat že on jí měl v padesáti letech a tak holt nebyl otec jakého by si představovala.
No, tak se po jeho smrti moje matka nastěhovala do rodného domu, a nastala situace, že půlka domu se musela vyplatit druhé straně. Jasně jsem se jí ptala: prodáme ten dům a s protistranou si peníze rozdělíte, nebo je chceš vyplatit? Chtěla je vyplatit, s tím, že pak časem dům prodáme za lepší peníze než byl odhad a peníze vynaložené na vyplacení protistrany vrátí bratrovi, který si na to vyplacení vzal hypotéku. Mě by jí tenkrát nedali, byla jsem ve zkušební době a s odstupem, díky bohu za to.

Takže, protistranu jsme vyplatili, celý dům je psaný na matku a hypotéku jsem dalších šest let platila já. Protože matka buď nepracuje, nebo pracuje za minimální mzdu a je ráda že má na energie. Když nepracovala (tak půlka z té doby) platila jsem všechno já, energie, hypotéku, jídlo atd. Nikdy jsem jí to nevyčetla.
Nicméně, časem už to pro mě bylo finančně neúnosné a tak jsem jí žádala, ať tedy ten dům prodá (ten dům má tržní hodnotu tři miliony), doplatí hypotéku (dnes cca 700.000,-), mě vrátí co mi dluží (k dnešku nějakých 300.000,-) a za zbytek, tedy 2.000.000,- si pořídí nějaké rozumné bydlení, které jí ku stáru nebude stát nic na rekonstrukcích a nebude se o to muset moc starat.

Hučela jsem do ní takhle tři roky, vždy nějakou chvíli souhlasila, spolupracovala s realitkou, ale pak, těsně před podpisem smlouvy, si to rozmyslela a začala nepříčetně hysterčit, citově vydírat (že stěhování nepřežije atd.), nadávat mi do sviní a tak to šlo pořád dokola.

Nikdy mi nepoděkovala za to, že jsem jí finančně podporovala, jako o dítě se o mě nestarala, ve svých deseti jsem byla v tak zanedbaném stavu, že mě odvezli do dětského domova, odkud si mě vybojoval tehdy 75-letý dědeček a postaral se o mě do mé dospělosti.
Nikdy jsem jí to nevyčetla, snažila jsem se mít pochopení (můj otec byl alkoholik a věřím že snadné to s ním nebylo, z domova si matka také neodnesla moc lásky, babička byla studená zlá ženská, tak jsem chápala že se ke mě chová tak jak se chová), snažila jsem se být oporou, všechno marné.

Loni zemřel můj otec, se kterým ještě měla napůl jednu nemovitost, domek v hodnotě cca 1.000.000,-. Jeho půlku jsem zdědila já s bratrem. Chtěla jsem to prodat, mohla by z výnosu splatit část hypotéky a mít mnohem nižší splátku. A poplatit jiné dluhy, které nasekala u plynáren, čezu, zdravotní pojišťovny atd.

Myslíte si, že byla rozumná a souhlasila s prodejem? Ne, asi mě chtěla nasrat, protože jsem si dovolila jí přestat platit hypotéku a říct jí že už to dál finančně prostě nezvládám.

Takže výsledek je, že ten dům po dědovi v hodnotě 3 mega jí prodali v exekuci za úžasných 1.200.000,-, něco spolkla hypotéka, něco ostatní dluhy, hodně exekutoři, a nemá nic.

Je to prostě člověk co to v hlavě nemá v pořádku a klidně se řítí do záhuby a nedělá nic. A následně se nastěhovala do domku po otci, kde jí sice patří jenom půlka, ale užívá ho celý (není jí tedy co závidět, ten domek má tak nízkou hodnotu protože je v dezolátním stavu).

A já? Ano, mohla bych se soudit, ale na ní si nic nevezmu a navíc na to nemám sílu, takže mám ve svém věku holý zadek. Hodila jsem jí, i peníze co mě to stálo, za hlavu, prostě už jí neřeším, ať si dělá co chce.

Nedá se nic jiného dělat. Takže Petra naprosto chápu, on je ale narozdíl ode mě v jednodušší situaci, že dům je jenom jeho, nejsou spoluvlastníci, a tak bych být jím, použila všechny dostupné případně i neetické prostředky, abych situaci vyřešila.

Ona se s ním taky nepáře, tak co.

ale Petr to vyřešit razantně chce, proto uvádí různé důvody proč (sankce, slib vystěhování, nepřátelství matky apod.), tady jen očekává radu, JAK NEJLÉPE to provést. Bujné mládí nemá v mém pohledu na Petra ŽÁDNÝ význam, jen jeho současný úmysl svou mámu co nejrychleji vystěhovat aniž by se předtím ujistil, že s tím jeho máma pořád souhlasí, což by ho nestálo nic, maximálně 5 minut hovoru – kdyby chtěl. To by ovšem pak neměl hlavní výmluvu :-). Při jednání mezi lidmi i v rámci platných zákonů by nikdy neměl zmizet lidský rozměr, tedy morálka, ten duch zákona, jak to označoval Václav Havel. A tohle mi tu chybí i když podle zákona je vše v naprostém pořádku – mámu vystěhovat, protože se SVÝM majetkem si mohu dělat co chci . . . já jsem z malé vesnice a vážně si nedovedu představit, že bych tam po tom vystěhování mámy ještě mohl s někým promluvit, protože bych se u všech sousedů nadosmrti znemožnil, což by mi mohlo být jedno, hlavně že mám nový dům, ale mně by to jedno nebylo. Možná by to poznaly i moje děti časem.

bb – matka hradí částečně energie, na udržovaném domě jsou náklady na údržbu minimální mnoho let. Argumentace, že matka nadává snaše či synovi je mimo, protože neznáme důvody, proč to dělala, obzvláště ty objektivní, v jakém kontextu se to stalo, neznáme přesný důvod nepřátelství v rodině. A jenom blázen by chtěl bydlet společně v novém domě s lidmi, kteří se vzájemně nemají rádi

paní měla byt, ten prodala. Měla následně místo v pečovateláku, to také opustila a teď se nakvartýrovala k mladým. Jasně je to máma, i kdyby se jako máma nechovala, dala Petrovi život. Ale to přece neznamená, že Petr bude ustupovat a nechá deptat svoji novou rodinu. Taky si uvědom jednu věc - co se týče bydlení, Tvé představy starého mládence o tom, jak má dnes bydlení vypadat budou asi trochu jiné než současné mladé rodiny. Takže i Tvé názory, že dům má na venkově minimální údržbu bych trochu zpochybnila. Když chceš trochu kulturně bydlet, cpeš peníze do baráku pořád.

A ještě jedna věc - kdyby se nedejbože s Petrem něco stalo a ta mladá paní zůstala s dětmi a takovouhle sprostou osobou pod jednou střechou, co si tam počne?

nadávkami Petrovo matky neargumentuji, připomínám je k dokreslení toho, jaké jsou tam vztahy. Objektivní být nemůžeme, vycházíme - a jinak to nejde - z toho, co Petr sdělí a v reakcích se odráží naše zkušenosti.

V tomhle případě se mi zdá, že jsi méně objektivní než já:-), a proto se rozcházíme v názoru na to, jak by měl Petr situaci řešit.

Proč by se měly matky uctívat jen proto, že porodily. Otěhotnět a porodit je pro zdravou 23 letou dívku strašně snadné. To další je mnohem náročnější a nikdy to nekončí. Když to máma zazdí, proč by mělo dítě nést následky.

je snaha některých zde ho pranýřovat. Ne dosti na tom, že už i tak má místo matky boží dopuštění! To vám není některým kluka líto??? Nikdy bych nechtěla být v situaci, kdy bych měla řešit, zda matku vyklidit žalobou, neb s ní není kloudná řeč. Speciálně pro Toulavýho: bych moc ráda věděla, jak bys komunikoval s člověkem, který uteče a zamkne se v pokoji!
Petr nemusí být svatý, jako nikdo z nás tu, ale jeho situaci mu absolutně nezávidím, je to hrozné. Bohužel, ani věk 58 let, ani fakt, že někdo ho kdysi porodil vůbec neznamená, že je matka moudrý a prima člověk. Po pravdě řečeno bych mu doporučila z hygienických důvodů konmtakty s matkou doživotně omezit na minimum, i z toho mála, co napsal. S některými lidmi prostě nelze za boha v míru nažívat, i kdyby se člověk rozkrájel. Chudáci "děti", jako Petr a ZuzkaN.

teď jsem si ještě přečetla co jsi psal Kamile, o tom, že by s tebou u vás na vsi nepromluvila ani futra, kdybys mámu vyhodil.
Tak já jsem také z malé vsi a vím, že tak dramatické by to nebylo, většina lidí je normálních a rozumných a nemá potřebu okamžitě posoudit a odsoudit druhé.
Lidi by rozdělili zhruba do dvou skupin. První by prostě jen drbala,část by se zastávala tebe, část matky, aniž by někdo věděl, jak to je. Pár lidí by i potěšilo, že se něco děje, že je čem mluvit a nemluví se o nich, ale bylo by jim šumák kdo je v právu, kdo ne.
Druhá skupina lidí, většinová, by si mezi sebou řekla, že se to u vás nějak mele, kdo ví jak to je a nikdo do toho nevidí, ale že vám to nezávidí, protože příbuzenské tahanice jsou ty nejhorší. Pár lidí, co by tě znali blíž, by se tě nejspíš přímo zeptalo co se to u vás děje,vyslechli by si tvou verzi a pomysleli by si zhruba to, co zbytek z druhé skupiny - že není co závidět. Tak to chodí v každém kolektivu, ať jsou to sousedi nebo kolegové z práce.

Je to zvláštní, ale v tomhle případě mám pocit, že tě vůbec nezajímá, co Petr sdělí, nic z toho, co napsal, nechceš brát v potaz. Prostě matka je matka a šmytec, i když posadí dítě na rozpálená kamna..?

(rozpálená kamna metafora)

pro maminku sehnat místo v pečovateláku? Tedy v domě s pečovatelskou službou? Dostane samostatný byt s lékařem v doshu, Mohl bys jí něco přispívat- dle svých možností.......jojo, nebudeš věčně mladej a tak jednou třeba budeš rád, že když se tobě bude třásti ruka - korýtko ti synek udělá.

přečti si pozorně co všechno Petr psal - jeho maminka místo v pečovateláku měla, ale odešla z něj svévolně viz. Petrův příspěvek z dnešního dopoledne

nepotřebuje pečovatelák a lékaře k ruce

ostatně, v jejím věku budu mít 8 let do penze :-))

nějaké korýtko, když jsem tak úžasná matinka, že se synek třese strachy, že když nebude po jejím, abych neublížila jejo ženě a dětem?????? Věk ani mateřství samo o sobě není žádná zásluha a na stáří se připravujeme doslova celý život. Petrova matka je na nejlepší cestě, aby zůstala sama, jak kůl v plotě, ale to jen sklidí, co sama zasela a kluk z toho bude mít výčitky stejně celý žovot.
Mám to o něco lepší, než bb2, ve věku Petrovy matinky budu zřejmě zvesela kmitat do pracovního procesu už jen něco přes 6 let a o nějakém pečovateláku si budu muset nechat jen zdát

Vůbec nechápu řeči typu: začínali jsme s manželem od nuly, máme doma obě babičky, ve vsi s tebou nepromluví ani futra, nebudeš věčně mlád atd.atd.
Petr musí být z téhle matinky už i tak dost nešťastný a nevím, proč bychom mu měli ranec s vinama nakládat ještě více.
Zkusila bych ještě, ke zlepšení komunikace, mediátora, ale otázka je, zda matinka na to přistoupí. Mediátor má to výhodu, že není do problému citově zaangažovaný a může přijít s objektivnějším řešením, které by třeba matka od Petra nevzala, ale od cizího člověka může vzít. I když se mi jeví jako typ, co svůj život naplňuje znepříjemňováním života svým bližním....z té by i v každém pečovateláku přímo jásali

zde: http://www.amcr.cz/mediatori/

Zdravím, těch reakcí je nějak moc, už na to nebudu stíhat sám nějak reagovat :-).
Petronilo, s právníkem jsem se už radil, ale neřekl mě nic víc, než co už bylo řečeno tady na tom vlákně-hlavní problém je čas, v tak krátkém čase prý nestihnu nic.
Ještě k tomu pečovateláku. Když tam máti bydlela, tak byl nový, cca. 2 roky a nebyly tam tak přísné požadavky na přijetí. Bohužel teď už musí zájemce být buď v plném invalidním nebo starobním důchodu-a to ani jedno matka není.
Myslím že je zbytečné reagovat na toulavýho. Jeho věta o tom, že s mámou nemluvím, že se jí mám zeptat na její názor, že to zabere 5 minut času, když jsem několikrát psal, že jsem s ní mluvil, tedy vedl jsem monolog a ona prostě nereagovala, mluví za vše. No a korunu tomu nasadil bezúdržbovým domkem na vesnici :-)(ano, pokud si jako chalupu koupím 4 roky starou novostavbu, pak si můžu hodit nohy na stůl a poslouchat, jak cvrlikají ptáčci)
Velice nerad bych dopadl jako Zuzka, kam se na ni se svými problémy hrabu, to byla teda síla.
Každopádně včera jsem kontaktoval kupce a na rovinu se ho zeptal, jestli by byl ochoten ustoupit ze svého požadavku odhlášení TP mé matky k 31.10., za předpokladu, že bude matka vystěhovaná. Dnes nebo zítra mě má odpovědět. Každopádně pokud z tohoto požadavku neustoupí, nemá žádný smysl momentálně matku stěhovat, protože je to ztraceno. Takže bych podal žalobu o vystěhování, rozloučil se (už podruhé) s penězi za dům a čekal na rozhodnutí soudu. K těm sankcím-je to tak, že v případě porušení smlouvy z mé strany realitní kancelář vrátí zaplacenou rezervační zálohu kupujícímu a následně ji bude vymáhat po mně(128000). Ale kupec má ve smlouvě ještě jeden odstavec, z něhož vyplývá, že pokud nedodržím smlouvu bude po mě vymáhat veškeré náklady spojené s neúspěšnou koupí-vzhledem k tomu, že už to z jeho strany řeší advokát cca. 4 měsíce, může to být opravdu balík.
K těm mediátorům-matka má zafixováno, že cokoliv vychází z mé strany, je pouze za tím účelem, abych ji poškodil, tzn. bude si myslet, že i s mediátorem jsem nějak domluven, aby ji přesvědčil o něčem, co ona nechce, proto prostě nebude mluvit s nikým, o tom jsem přesvědčen.

http://finance.idnes.cz/jak-prodat-dum-s-najemniky-dcc-/viteze.aspx?c=A120924_113137_viteze_bab
Ta první z těch 4 rad není zrovna potěšitelná.

Ale ani jmenovitě nezakazuje. To je důležité, protože např. loupež jsou vyjmenovány jako trestný čin, nikdo nemusí vznáše žalobu, stačí žes to udělal. Vystěhování osoby, co neoprávněně užívá tvůj majetek ne. Je to nanejvýš přestupek. Abys šel k soudu, musela by tě matka obvinit z nějaké škody, konkrétní, např. žes jí ukradl peníze, že se jí ztratily šperky. Ty to samozřejmě popřeš, protože nic takového neuděláš.

Já se vždycky ptám na důsledky - co nejhoršího se může stát? V tomhle případě neexistují trestní sazby, takže nějaké - nejsem právník, na to se zeptej právníka, ale spíš tě bude odrazovat od takového postupu - nějaké přestupkové řízení, pokuta možná.
Něco jiného by bylo, kdyby matka měla nájemní smlouvu nebo věcné břemeno, pak by šlo z tvé strany o neoprávněný zásah do jejího práva k domu, k bytu, to už je konkrétní trestný čin a nějaká sazba. Ale tvá matka nemá k tvému domu užívací právo.

Rada s mediátorem je moc dobrá, pokud víš, že někoho cizího by matka nevzala, tak co se domluvit s příbuzným, kamarádkou, sourozencem tvé mámy?

je stará,nemocná a nemá jinýho než tebe.Je unavená, všecko jí bolí a teď aby se bála o střechu nad hlavou. Chtěla by dožít v dobmě, kde vyrostla a kde žila celý život.Starý strom se prostě těžko přesazuje. Tam má kolem sebe lidi, které zná léta - a vzpomínky.....a co když - až se odstěhuješ - tak už tě v životě neuvidí? Co si sama počne? Já chápu tvé důvody - ale ona třeba ne, je třeba, aby jí tohle všechno řekl někdo, komu ona věří. A komu má věřit, když už ani vlastnímu dítěti ne.

žádná stará a nemocná

a o střechu nad hlavou se připravila ona sama

může za ním přijít, pokud bude chtít a nebude jeho ženě nadávat do kurev

Ta stará nemocná osmapadesátnice.

Tak to je příspěvek. Nejlepší je začít číst diskuzi od konce.

jenže tohle asi nebude hodná pohádková babička, co "nemá nikoho jinýho než Petra". Nevypadá to, že by ji nějak extra záleželo na tom, zda bude Petra vídat, když se s ním už teď odmítá bavit.

Opravdu je to, že je člověk rodič, volný poukaz na to, že už vůči svým dětem nemá žádné povinnosti, může se k nim kdykoli zadarmo a bez ptaní nastěhovat, bez zábran sprostě nadávat jim, jejich partnerům i dětem, nedodržovat dohody?

Zajímalo by mě, čistě teoreticky, zda bys byla takto bezbřeze tolerantní, i kdyby dotyčná paní byla Tvoje tchyně a Ty bys byla tou, jíž by nadávala do k..v a Tvým dětem do satanů. Také bys naléhala na svého muže, jejího syna, že žádný nový dům nepotřebuješ, že s ní klidně budeš bydlet ve starém rozpadajícím se domě, protože je přece "stará a nemocná a chtěla by tam dožít", a že těch pár k...v a vaše děti těch pár satanů klidně přežijete, je to maminka a tak je nutné být tolerantní?

a domluva je jistá

zdravej člověk nedostane invalidní důchod - ani částečnej -o tom něco vím. teda pokud To není cikán. A jestli se ty cítíš zdravá a svěží,přeju to to - ale vím, že se tak nemusí cítit každej. Jinak já jsem v osmapadesáti chodila o berlích a zdravá jsem rozhodně nebyla.A taky vím, že ve skoro šedesáti se člověk cítí jinak než ve čtyřiceti. /pak už cejtíte každý den. Což Petrpochopí, až mu těch osmapadesát bude. Soužití dvou generací je vždycky problematické - ale za ta léta byPetr mohl vědět jak na ni a jak ji přesvědčit. Navíc, máme jen tvrzení Petra - jeho máma to třeba vidí jinak. Možná má jenom strach a je zoufalá - a zoufalí lidé dělají zoufalé věci.Jinak naše máma rozhodně nebyla mírná a laskavá ovečka - jednou mě tak naštvala, že jsem s ní půj roku nepromluvila....dneska mě to mrzí. Je mrtvá a už s ní nikdy mluvit nebudu.Jinak jsem s ní bydlela v jednom domě dvacet let - takže bych mohla dlouze vyprávět. Něco se tam muselo stát - ale to ví jen Petr, my ne. Jo tchýně se snachami většinou nevycházejí....ale svá vnoučata mají rády.Možná by se dala přesvědčit - ale od někoho, komu bezmezně věří. Od Petra ne - ten jde podle ní "naočkován" svou ženou. Jinak, když jsem na tom byla opravdu zdravotně špatně a nemohla jsem chodit, žila jsem u svých dětí a ty se o mě postaraly. Jinak - s těma satanama a kurvama - to říká Petr. A všichni víme, že i tomu nejpravdomluvnějšímu chlapovi se dá věřit tak šedesát procent...ale to by musel bejt svatej.Možná mezi nimi je nějaká stará křivda - která, kdyby se odstranila a vysvětlila, šlo by pak všecko hladce....ale to my nevíme, to ví Petr. A za ta léta by tento měl vědět, jak s matkou jednat, aby dosáhl cíle. Chce to pevné nervy, trpělivost , diplomacii....le on je o dvacet let mladší než ona (přinejmenším), tak tu energii má. Ona už ne, tak by mu to nemělo dát takovou práci. Třeba staší, aby změnil vzorec chování.....třeba by se mohl poradit s psychologem....je mi tý mámy prostě jen líto. Je stará, má stařecké vrtochy a cítí se ohrožena. Cítí to tak, že její jediný dítě se postavilo proti ní a že nemá na světě nikoho, kdo by se o ni vzal. Je to bojovnice, která se jen tak nevzdá, nakonec nebýt toho, tak by tu Petr možná ani nebyl. Prostě Petr musí změnit taktiku, jinak s ní nehne. To, že si chce nějaký realitní makléř vydělat, pro ni není argument.

Ty sis asi vůbec nečetla, co Petr psal.
V tvém případě platí - MLČETI ZLATO.

A všichni víme, že i tomu nejpravdomluvnějšímu chlapovi se dá věřit tak šedesát procent.

Je to jasný. Alena vede zase tu svou svatou válku, protože Petr je chlap.

Nebýt tohle docela smutné téma, napsalo bych, že se neskutečně bavím. Tedy baví mě některé komentáře.

já vím, že Goťák povil děti v sedmdesáti a Sširali Muslimov ve stošesti...já šla v sedmapadesáti do důchdu a mladá jsem se rozhodně necítila. Má invqalidní důchod, což znamená, že nen ani zdravá. Do toho se jí rozpadá domov. Chtějí ji nka odstěhovat a starý lidi se změn bojí. Taky neví, jaký tam budou lidi. Tady je zná, vyrostla tu, nic úžasnýho od života nečeká.No asi to vzor optimismu nebude a laskavý a všem otevřený člověk taky ne. Ale Petr je její syn...se všemi vlastnostmi, které po ní podědil - a že podědil, je jasné z toho, že o ní dosud neřekl jediné vlídné a laskavé slovo. Co by se Petrovi stalo, kdyby dal svý mámě najevo, že ji pořád miluje a že ji neopustí, že jepořád jeho máma a že se na ni rozhodně nevykašle a že ta změna je hlavně pro její dobro.Vysvětlit jí, že bude mít svůj klid a pohodlí a nebude ji rušit ani snacha ani děti. A že jí bude se vším pomáhat. Ale to by mu upadla huba, že je. Ona s ním odmítá jednat, protože ví, co bude následovat a už nemá sílu se hádat a vyvolávat spory. Nojo, tak ať dá Péťánek mámu k soudu - nebo ať jí rovnou zabije - dneska to není problém, stačí jí u stánku koupit rum. Když už mu nestojí za to, aby si dal tu práci s vymýšlením nějaké strategie. - A jelikož ani jednomu z vás těch osmapadesát není - víte starou belu, jak se takový člověk cítí.

Jen tak na okraj - já budu muset dělat do 65 let a 6 měsíců.
Takže tvoje teorie o vetché nemocné stařence neobstojí.
Opravdu žasnu, co ty všechno o Petrově matce, o jeho rodině a vztazích v rodině víš? Ty je znáš osobně?

matka rum nepije. Slova "vlídná" a "laskavá" se k ní moc nehodí, proto je v souvislosti s ní používat nebudu.

kde hodláte bydlet, až prodáte tenhle dům a než za ty prachy dostavíte dům nový a jistě větší? Bude tam místo i pro tvou mámu? Nebo se jí chceš jen zbavit, což si ona dobře uvědomuje. Ví, žše se jí chce zbavit její jediný dítě, bůhví, co s ní pak bude. Nevím kolik vydělává, ale jistě ne tolik, aby poplatila nájem a ostatní poplatky a co bude jíst. Taky bych nebyla vlídná a laskavá.....už jen ty nervy a ten,strach, co musí prožívat.No, když přitvrdíš, tak ji třeba klepne. Pak, doufám, že jí dopřeješ aspoň slušnej pohřeb....ačkoliv - co to plácám, pohřeb je drahej, mě stál pohřeb naší mámy dvadvacet tisíc - a od tý doby se ceny zvedly - a ty ty prachy určitě budeš potřebovat na barák...no, vaši rodinu neznám - ale moc dobře znám lidi jako jsi ty a vím, co se tak od nich dá čekat. Jen se modli, abys nedožil dne, kdy se tě tvé děti - poučen tvým příkladem - budou chtít zbavit. A že budou - n to vem jed - jsou to tvojeděti a mají tvé geny - teda pokud jsou opravdu tvoje.

neboj a z Aleny si nic nedělej. Ona je prostě taková - něco si usmyslí a nic s ní nehne! Ona to ví prostě nejlíp! Jak napsal někdo přede mnou - kdyby to nebylo tak vážné téma, řekla bych, že se bavím.....

Vem laskavě na vědomí, že ne každá žena si zaslouží oslovení maminka a úctu svého dítěte.

Nejseš to náhodou ty, máti? Mám takové mlhavé tušení, že něco podobného už jsem slyšel. V mém novém domě pro Tebe místo bohužel nebude, ale v tom starém jsem Ti je chtěl dopřát, pamatuješ, ten výminek, vč. věcného břemene dožití-takhle jsem byl špatný, což? Musím souhlasit, že si to špatné jednání zasloužím, dovolil jsem si chtít pro svou rodinu něco lepšího, než jsi mi dala ty.

ještě jsi neodpověděla na mou otázku, jak bys byla jako snacha tolerantní vůči tchyni, která by ti sprostě nadávala a s tvou rodinou nekomunikovala.

Jasně, že Petra neznáme a nemůžeme vědět, jestli opravdu není sobecký haj.lík ochotný jít přes mrtvoly (Petře, neber to prosím osobně, myslím tím, že z internetové diskuse se tyhle věci fakt poznat nedají), ale vycházíme-li z toho, že nekecá, tak

1) jeho maminka prodala byt, takže by ty peníze ještě někde měla mít a asi nebude "chudinka bezprizorná důchodkyně bez koruny"

2) to, že člověk nechce bydlet s rodiči, je v dospělosti snad normální, to by byl zločinec každý, kdo si postaví dům nebo koupí byt a rodiče si tam hned nenastěhuje.
Jistě, že jsou výjimky - nemoc, finanční problémy atd., ale tady ta paní nevypadá, že by byla tak nemocná, aby byla odkázaná na pomoc synovy rodiny.

3) Nevím kolik vydělává, ale jistě ne tolik, aby poplatila nájem a ostatní poplatky a co bu"de jíst." - tak já nevím, Ty jsi důchodkyně, takže máš pravděpodobně menší příjmy než někdo pracující, a přesto bydlíš a jíš. Konstrukce "pokud můj zdravý, relativně mladá a soběstačný rodič nebude bydlet v mém domě zadarmo, tak umře hlady" mi připadá už fakt šílená.

4) chci-li s někým bydlet v jednom domě (zejména tehdy, když to po něm chci zadarmo), tak bych s ním měla alespoň korektně vycházet. Ne že s ním "nemluvím", natož mu ještě nadávám.

Určitě je dobré, když tu zazní určitá protiváha a nejen "vystěhuj tu babu na uliciů, ale tohle už fakt dost brutálně překrucuješ.

Alena není tvá máti, je skutečná - my ji známe osobně. Je to jaksi podobnost čistě náhodná. A ona má syny dva a oba svobodné, takže ty to nejsi :-)

já vím :-)

a chudáčkovi Péťánkovi chci hlavně ublížit. Jen jsem ho chtěla opřimt, aby se taky pokusil vidět problém i z druhé strany. Já sepamatuju, jak jsem byla šílená, když mizemřel manžel a já bhyla najednou sama....trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla, a to rozhodně nejsem člověk, který snadno navazuje kontakty. Ona má prostě strach. A v takové situaci každý reaguje jinak, někdo tak, že kolem sebe mlátí.Známe jen to, co napsal Petr.....neznáme názor druhé strany.... něco se tam určitě odehrálo, nboodehrává. Jo tchýně své snachy obvykle v lásce nemají, ale neznám takovou, která by neměla ráda vnoučata. Ať už se tam odehrává cokoli, ta paní má pořád kolem sebe svý lidi. Pak nebude mít nikoho. Petr by si měl dát tu práci a usmířit se s ní. Na konfliktu většinou nesou odpovědnost obě strany. Měl by znát někoho, koho ona zná a komu věří....třeba to pomůže. jE TO MOJE RADA - A NIKOLI SNAHA UBLÍŽIT CHUDÁČKOVI pETŘÍČKOVI, který díky matčině tvrdohlavosti přijde o TAKOVÝ PRACHY.

tchýni jsem v životě neměla, ale určitě bych se snažila s ní vyjít po dobrém. V čemž mám velkou praxi, neboť MOJE MAMINKA byla tchýně jak řemen.

samozřejmě, že nemůžeme vědět, jestli všechno je tak, jak píše Petr, ale to nevíme nikdy. Museli bychom pořád předpokládat, že všichni, co sem píšou o radu, tak trochu nebo úplně kecaj a nemá smysl jim tedy radit, protože kdoví jak to je.
Pochopitelně že naše rady a názory musí vždycky vycházet z toho, že tazatel mluví pravdu, čili že i když situaci popisuje ze svého hlediska, tzn.jinak než by to líčila protistrana, tak že vědomě nelže.

Vzhledem k tomu, co jsem napsala, se vrať k faktům, která úplně pomíjíš:

- Dům dostal Petr proto, že matka dům odmítla.
- Matka měla svůj byt, ten prodala a nastěhovala se do Petrova domu, ale na nic - opravy, údržbu, mu nepřispívala. (co udělala s penězi Petr neví)
- Petr chtěl dům rekonstruovat a matce v něm zřídit dva pokoje s příslušenstvím a vlastním samostatným vchodem - to matka odmítla
- Petr se pak rozhodl postavit si nový dům, svůj starý dům prodat a peníze použít na stavbu nového domu a matce zajistit nové bydlení, byt apod. - na tom se dohodli, ale ve finále to odmítla
- proč by si Petr vymýšlel všechno, co napsal? na nás a na našem mínění mu přece nezáleží, nemusí sem psát o radu a názor, ne? Proč by psal na nějakou Kudlanku.cz, že jeho máma sprostě nadává jeho ženě a o vnoučatech mluví taky škaredě..proč by to dělal? je mu přece jedno, co si nějaká Bb, Alík nebo Mamča z internetu myslí. Proč tedy? zřejmě ho to trápí..?
- Petrova máma není nemocná ani invalidní, a není ani stará (je jí 58, to budu mít 8 let do penze).

Ty bys takhle svému synovi klidně zkomplikovala situaci, v době, kdy by měl ženu na mateřské s dvojčaty?

"A jelikož ani jednomu z vás těch osmapadesát není - víte starou belu, jak se takový člověk cítí."
Tak něco bych o tom věděla - ale že bych sebe sama považovala za bezmocnej, chorej a celkově nemožnej věchejtek, tak to ani náhodou, i když teda už to nejni, co bejvávalo.
A hamba by mě fackovala, vzít si od dětí cokoliv, pokud by to nebylo nezbytně nutný, natož to chtít či dokonce vymáhat. Ale já jsem asi blbě vychovaná nebo celkově tupější

(Mimochodem - babičce B. Němcové bylo kolem padesátky, když se přistěhovala na Staré bělidlo )

na pusu a klávesnici přímo zbrojní pas

a Proškovi ji ani nevyhodili, ani se s ní nehodlali soudit, A to měli děti čtyři a to Starý Bělidlo je docela malý. Kdyby nic jiného, může aspoň hlídat děti. Když je tak mladá a čerstvá. Já osobně bych to v osmapadesáti asi už nezvládala. A specielně v tomto příadku se soudit nechce matinka, nýbrž synáček - a toho hamba nefackuje

Puntíkatá se zase napila nějaké "železité" vody, Švejk by řekl bahnité, ale ono to asi vyjde na stejno. Tak za prvé, Babička, hned po příjezdu na Staré Bělidlo, nedanávala Barunce a ostatním dětem, Vilíkovi, Janovi a Adélce, do satanů a Terezce, své dceři, do kurev ! Jak to činí Petrova máti. A hlavně, Terezka, dcera Magdaleny Novotné, což je údajně Babička, napsala své matce dopis, ve kterém ji zve, aby za nimi přijela. Magdalena dlouho váhá, ale nakonec se přecejen rozhodne přijet, protože je ještě neviděla. A jak můžeš, Ty důro jedna popletená, přirovnávat tenhle příběh s Petrovým ?!!! Já taky nevěřím Petrovi úplně všechno, na 100%, ale ať už se mezi nimi stalo cokoliv, tak přesto, přezevšechno, by se ta máti mohla chovat trošku jinak. Jestli jí ten Petr tak moc "neublížil", tak by mu ten barák mohla nechat, když je to její syn, a mohla by si najít něco sama, když už na to ty peníze má. A s tím stářím to taky není tak hrozný, já bych řekl, že je ještě ve věku, kdy by si mohla najít někoho na společný dovětek života. A Ty se přestaň tak "zaplňovat" jedem, který Tě sžírá a potom máš ke všemu ze zásady apriorně negativistcký přístup. Pak už snad jenom ten "šaškec" !

přijala pozvání své dcery na Bělidlo. Kdyby na tom byla podobně jako Petrova máma, tak by po příjezdu na Bělidlo nevytáhla ze zástěry perníkové koně pro vnuky a perníkové panenky pro vnučky, ale sprdla je, že jsou děti satanovy a tudíž nic nedostanou. Svého zetě, pana Proška, by nazvala starým kur**níkem, a posléze by prohlásila, že Bělidlo, ač patří dceři, je její a šmytec.

jsem udělal další krok, v týdnu jsem matce zaplatil podnájemn a 1 měsíc(pokoj s balkonem v rodinném domě, společná kuchyň a sociální zařízení s dalším podnájemníkem-paní ve věku asi 60 let, možnost využívat pěknou zahradu), včera jsem jí tam v její nepřítomnosti odstěhoval věci a vyměnil zámky. Zavolal jsem jí tuto zprávu a matka šla rovnou na policii(ještě dříve, než se šla podívat do toho podnájmu) a obvinila mě z krádeže cca. 200000 a šperků, které měla někde schované v igelitce. Dobrý, že? Večer přijela v doprovodu policie a samozřejmě se domáhala vstupu. Toto jsem nepovolil a policie mě k tomu nijak nenutila. Poté odjela do podnájmu, ujistit se, že jsem ji opravdu okradl. Zatím je klid.

Vubec Vam nezavidim,"matka" z tveho zivota nezmizi jen prestehovanim. 58let je docela pekny stredni vek a muze te opustit treba 86 jako dementni.Starost o takoveho cloveka je hrozne narocna a vysilujici.Vubec bych ti to nepral.A co budes delat az ji z toho podnajmu pro nesnasenlive chovani vystehujou. Zakon o rodine ti ji klidne nastehuje domu. Chtel bych hlavne vedet,zda u toho stehovani byli tvoje deti.Doufam,ze ne. V zivote kazdy dostane sve.Klidne te tak vystehuje nekdy za 30 let tvoje dite. Preji ti, abys to skvele zvladl a udrzel pohromade vlastni rodinu a abys v 58 neskoncil v nutnosti starat se o sprostou,hrubou dementni matkou. Pak bys urcite bral dnesni problem jako prochazku ruzovym sadem.

Hledáte velmi skutečné úvěr? Za přijatelnou úrokovou sazbou? Zpracováno během 2 až 5 pracovních dnů. Už jste byla odmítnuta neustále podle svých bank a jiných finančních institucí? Zde je legitimní nabídky, protože otázka úvěru a bezpečnost je něco, co zákazníci jsou stále více znepokojeni, Gratuluji vám, úroková sazba pro naší nabídky je 3% Pokud máte zájem o získání finanční pomoci, kontaktujte nás ještě dnes na adrese: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny .

Žadatel Osobní údaje.

Tvé jméno:
Částka potřebná:
Vaše země:
Půjčka Doba trvání:
Vaše adresa:
Telefonní číslo:
Měsíční příjem:
Sex:
Vaše číslo Fax:
Tvůj věk:

Kontaktní osoba: Sean Kent.
E-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny