Ahoj, kudlanky a kudlánci, už jsem vám psala jednou a moc dobře jste mi poradili. Děkuji. Ale mám toho na srdci trochu víc, a tak jsem se osmělila  znovu vám napsat o radu. Zajímalo by mě, co byste dělali na mém místě... Jsem málo sebevědomá, proč, to nevím. Prý nemám mít důvod. Ale je to tak.

      Všechny to určitě znáte, buď z vlastní nebo kamarádčiny zkušenosti:  připadám si tlustá, ošklivá, hloupá. Já osobně s tím bojuju celý život a věřte, že je to marný boj. Nikdy jsem nechodila s klukem, se kterým jsem chtěla chodit, protože se vždycky našla nějaká hezčí a lepší, která mi ho přebrala. A tak je to vlastně dodneška :-) Když někam jdeme s kamarádkou, jsem to já, kdo přihlíží, jak ji chlapi zvou na panáka.

     Mám "nej" kamarádku. Takovou tu, pro kterou byste se rozkrájeli. Pro mě byla jako moje sestra. Občas se scházíme v partě na kafíčka, no znáte to:-))). Pak jsem ale byla ve špatné životní situaci, rozváděla jsem se, a ona mě bohužel tak trochu zradila. Domluvila se totiž s holkama z naší party na dovolenou a na mě se jaksi zapomnělo... Já se dost naštvala, ošklivě jsme se pohádaly.
Vykřičela mi pak do obličeje strašné věci...  Ale - uplynulo půl roku, situace se uklidnila, obě jsme se zase smířily.

      V tom minulém mém psaní jsem se zmínila, že můj přítel nemá rád mé přátele. Pokud jdu kamkoliv ven, vadí mu to a dává mi to dost najevo. A tuto kamarádku vyloženě nesnese. Vidí ji jako zlou osobu, která mi škodí. Je pravda, že ona mě občas popíchne, jak se komu líbila, kdo jí kde lichotil, že ona vypadá na svůj věk mladší a já naopak starší apod., ale i přesto je to momentálně jediný bližší člověk, kterého mám.

      Ona ale mého přítele také nemusí, říká, že je jí nesympatický. Já ale cítím, že se často nápadně vyptává jak nám to klape apod.

     Jenže - ona je to taková moje vrba, věřím, že by mi neublížila, ale ty otázky na náš vztah mě trochu trápí. Cítím také, že se mnou soupeří, a to i přes děti... Ano, vím, že to není pravé ořechové, ale jak byste to řešili vy, byli byste zcela bez přátel? Já jich moc nemám, většina se odstěhovala hned po škole, když bych ji neměla, zůstala bych sama.

      Další věc, která mě opravdu trápí a chci se vás zeptat na radu, je mi trochu trapná: víte, červenám se před současnou manželkou svého exmanžela...  Jsme už rok rozvedeni, dva roky od sebe. Rozešla jsem se s ním já, ze závažných důvodů. Nějakou dobu jsem byla sama, pak jsem potkala přítele. Exmanžel zase potkal svou novou ženu. Vzali se, a nakonec si  oni přestali brát naše dvě děti, už je jejich otec neviděl tři čtvrtě roku.