Teď šel můj syn do školy a já JI tam potkávám. A představte si - opravdu nevím proč  - já se před ní červenám. Nechápu to!  Ale uvnitř mě se něco sevře, začnu se celá klepat, připadám si strašně. Přitom mě dodnes ani jeden z nich nepozdravil, nevšímali si ani mě, ani dětí. Ale včera mne pozdravila - a navíc s takovým zvláštním pohrdáním. Sjela mě od hlavy až k patě.

     Zpočátku jsem s touhle paní měla velké problémy. Víte, jednak mi někdo psal půl roku anonymy a dost ošklivě mě v nich napadal, nakonec to ten nebo ta dotyčná dávali rovnou na facebook... A já se pak musela obrátit na policii. Myslím, že to byla ona, ale nevím to určitě. (Mimo jiné - ani nechtějí platit alimenty.) Víte, celou tu dobu to bylo dost zlé, ta jeho paní mne neustále jen všude pomlouvala, jak mám špinavé děti (chodily nakonec oblečené jak do divadla, protože už jsem nevěděla, jak se vyhnout sporům), že moje dcerka je tlustá a synek naopak  moc hubený a kdesi cosi.

     Nakonec chtěli do péče synka, a že se budou soudit. Pak mi navíc malý syn začal doma sprostě mluvit, a že jim tohle všechno říkaly děti té paní. Řekl mi doslova "ahoj pí..!" No, je to někdy k neustání..  Nakonec se synek začal v noci budit hrůzou, a pak z něj vylezlo, že děti té paní jim pustily horor Chuckie, na počítači. Byla z toho hádka na jejímž konci na mě paní řvala, že mám ulhané haranty, resp. dceru, která si ten horor někde určitě sama sehnala a pak ho pouštěla ona. Přitom dceři je deset let a horor nikdy předtím ani neviděla a neznala. Je ještě takové telátko.

      No, a podobných situací jsou mraky. Paní má tři děti, k nim dva tatínky a teď si vzala mého bývalého. Já si pořád říkám: mám krásnou práci, jsem docela úspěšná, snad se i mužům líbím..  Mám sice občas trable, ale jsem zdravá. Mám krásné děti. Netrpím nedostatkem... Měla bych být tedy v pohodě, na výši, ale nejsem. Proč se tedy pořád cítím jak spráskaný pes?

      Vím, že je to trochu zmatené a vlastně ani nevím, proč jsem tyhle dvě věci spojila, ale mám v poslední době docela slušné deprese. Kdo z vás si přečetl závěr diskuze pod mým předchozím dotazem Můj problém-jeho dcerka, jistě chápe i proč.  

      Je mi strašně úzko. Chyba bude určitě ve mně, jenomže jak s tím mám bojovat? Nechci skončit na antidepresivech ani u psychologa, chtěla bych si nějak pomoct sama. Ale nebaví mě život, někdy pomalu nedokážu najít sílu, někdy už jen vstát z postele je pro mne nadlidský úkol... Ale - je moc fajn, že se mám  komu svěřit, jste moji virtuální kamarádi :-))). 

Co byste mi poradili?

VERČA

Komentáře (45)

Zobrazit/Skrýt komentáře ja bych asi sel za tim cvokarem : prcek Je fajn, ze chcete vse ustat sama, ale veta Ale nebaví mě život, někdy pomalu nedokážu najít sílu, někdy už jen vstát z postele mi nahani hruzu. Ja jsem nekdy liny, nekdy se mi nechce, nekdy mam vylozene odpor, ale ze bych nemel (dusevni) silu vstat z postele ... Psycholog by mohl pomoci, prinejmensim vas vyslechne jako kamaradka, ale nerozkeca to ani to nezneuzije. září 11, 2012 23:20 ... : bb2 přidávám se k prckovi, máš toho na rozmotávání moc, potřebuješ dobrého psychologa, dobrou terapii. My ti nepomůžeme, nanejvýš ti na chvilku uleví pocit, že nejsi sama, že máš s kým si o tom promluvit. Ty ale potřebuješ nejen to, potřebuješ i tu pomoc. Dokud jsi schopna sama si to rozhodnout, dojít tam, tak jdi. Nenech to dojít moc daleko. září 12, 2012 00:07 Přesně tak, : Krakonoš terapie je přesně to, co potřebuješ. Jsou různý techniky, různý metody, chce to trochu se popídit, hledat někoho, kdo lidem opravdu pomáhá (aby to nebylo jen další "vykecání se", tentokrát za prachy). září 12, 2012 01:12 Souhlas s radama nade mnou : Betty určitě bych se terapii nevyhýbala. Zjevně bojuješ s nízkým sebevědomím. Vůči bývalému a jeho ženě se budeš muset naučit vystupovat tvrději, razantněji. Ale pozor, pokud v tom nejsi pevná v kramflekách, ať se zase nezesměšníš. Je to na poradnu.Ta jeho současná žena vycítila tvoji malou sebejistotu a proto si dovoluje. Budeš muset ukázat drápky. Jinak to v životě nejde. Ale dej si poradit jak na to. září 12, 2012 08:20 určitě : Kamila souhlas s radami přede mnou, tohle zřejmě sama nezvládneš - nejdřív si musíš připustit, že vyhledat odborníka fakt není ostuda (to bude myslím pro tebe nejtěžší). O lítém a letitém boji se sebevědomím bych sakra něco věděla... Je třeba si uvědomit svou cenu a dělat to, co chci já a ne to, co ode mě ostatní očekávají. Mně na sebevědomí pomáhá opakovat si, čeho jsem v životě dosáhla (u tebe to rozhodně není málo) a pokud je člověk připravený, funguje cvičení, kadeřník a hadříky - ale to je jen podpůrná terapie ;-) A upřímně, tvou nejlepší kamarádku bych poslala k šípku! To není důvod, že nikdo jiný není, přátelit se s někým, kdo za to nestojí! září 12, 2012 08:30 Milá Verčo, prosím Tě, kdybys měla třeba žlučníkové kameny, : Eva měla bys bolesti, měla bys záchvaty, také bys prohlašovala: nechci k žádnému doktorovi, nechci žádné léky, chci si nějak pomoci sama??? Tedy si třeba ten žlučník podomácku odoperuješ??? Je hrozné, že jít k psychologovi nebo psychiatrovi lidé často považují za největší osobní selhání, známku toho, že jsou blázni, cvoci atd. a za každou cenu se tomu brání. Verčo, někomu dlouhodobý stres způsobí srdeční infarkt, někomu cukrovku, někomu ten žlučník třeba a někomu to rozháže chemii v mozku a má depresi. Z velké míry záleží hlavně na genetických předpokladech, které si tak nějak nevybíráme. Všechny 3 první diagnózy jsou nemocnými i lidmi v jejich okolí akceptovány, nemocní jsou hodní politování, nikterak není snižována jejich lidská hodnota. Ovšem u deprese aj. to tak nebývá. Je to ale úplná myšlenková zhovadilost, hrozná neznalost a předsudek, protože třeba ta deprese je nemoc úplně stejně "hodnotná" jako každá jiná!!!! Není to vůbec žádná ostuda nebo selhání!!! A podle toho, co píšeš v posledním odstavci jsi fakt na nejlepší cestě z relativně "neškodné" deprese brzy skončit na totálním zhroucení organismu. A to je podstatný rozdíl, depresi lze zaléčit poměrně rychle, ale zhroucení je už fakt veeeeelmi nebezpečné, a i při optimálním průběhu je léčba velice dlouhá s dopředu nejasným výsledkem a člověk tak nějak po totálním zhroucení už nikdy není jako před ním. Když se to nechá moc dlouho, zanedbá se to, dochází už k nevratným změnám prostě. Verčo, nechci tě v žádném případě strašit, ale svůj stav rozhodně nepodceňuj, zapomeň na na všechny předsudky, že skončit na andidepresivech je něco mimořádně špatného, obrovské selhání, zajdi si pro ně, za pár týdnů se nepoznáš!!! To ti mohu klidně garantovat. Upraví ti chemii v mozku a tobě se velmi uleví, asi zhruba podobně, jako když se cukrovkáři uleví po inzulínu. Cukrovkáře ani ve snu nenapadne si svou chybu v chemii chtít napravit nějak silou vůle, ale lidé v depresi si často myslí, že jinou změnu chemie v hlavě vůlí zvládnou! To je úplně chybné, špatné a nešťastné přesvědčen. Depresi sama nerozchodíš, nepřechodíš! Současně si ale najdi dobrého psychologa, musíš ale rozhodně hledat, úplně stejně, jako když nejdeš ke každému jinému specialistovi a u psychologa je to ještě víc důležité, ten výběr, musíte spolu lidsky korespondovat, souznít. A ničeho se neboj, to bude dobré, když s tím začneš hned něco dělat. září 12, 2012 08:37 Děkuju : Veronika11 Ahoj, moc děkuju všem! Moc jsem to opravdu neustála. Zhruba před rokem u mě v práci sesadili mého šéfa za šikanu a udělali šéfovou mě. Jenomže nás spolu nechali na naší pobočce. Pracuji jako vedoucí jednoho muzea a jsme tu sami dva. Časem se to všechno nějak ustálilo, ale stejně je to těžké. Začala jsem trpět šílenými průjmy.Trvalo to asi půl roku a nikdo mi nedokázal pomoci. Pak následovalo nervové zhroucení. Brala jsem antidepresiva, podstoupila psych. vyšetření. Výsledek byl, že jsem zdravá silná osobnost, jenom toho mám na hrbu moc. Antidepresiva jsem vysadila sama od sebe naráz. Cítila jsem se líp a také jsem začala malinko kynout. Strašně se bojím, že ztloustnu. nevím proč, mám to zafixované jako modlu, že tlustáí budu k ničemu. Mám maminku zdravotnici a chodím k lékařce, u které pracuje. Jsou na mě moc hodné. Včera mi doktorka znovu nasadila antidepresiva a asi mě bude čekat ještě nějaké to vyšetření. Ale je mi pod psa. Nechci skončit jako troska co se cpe hrstma prášků. Máte pravdu, musím se dát do kupy, už kvůli dětem. A možná tím, že nejsem sebevědomá a vyrovnaná se kupí i další potíže. Všechno bylo moc rychle, změny v práci, rozvod, nový přítel, mezitím nešťastná láska, která mi zlomila srdce, to člověku nepřidá. Ale je to život, žít ho musím. Tím chci říct, že žádné konce neplánuju. Nedávno se mi oběsil kamarád a proto vím, že tohle řešení není. Byla jsem jiskrná, všude mě bylo vždycky plno, takový ten veselý typ. Akorát jsem taková, že všechno na sebe hned řeknu a tím si vlastně škodím. Prostě až moc otevřená, až moc nesebevědomá. Vím, že cesta ke štěstí je jenom jedna, a to přes samu sebe. Akorát ještě nevím, jak na to. Děkuju všem, Verča září 12, 2012 10:22 Eva to napsala lip : prcek Presne jak pise, deprese je prusvih. Brani ti v tom delat spravna rozhodnuti a tim si jeste utahujes smycku kolem krku. Staci ji na nejakou dobu zrusit praskama (je to jen chemie - chybi ti serotonin) a protoze jste podle vseho dost schopna zena, tak ten zbytek s pomoci psychologa zvladnete. Jenze takhle od klavesnice se to pise dobre, kazdy je jiny a muzeme se tu vsichni plest, chce to specialistu, ktery sve praci rozumi a bude s vami mluvit nazivo. Mam kolegu - po nejake nepekne prihode v rodine byl uplne mimo, fakt hodne spatnej. Az za tim doktorem skutecne zasel. Po pul roce je opet ve forme, pokud vim prasky uz nezobe. září 12, 2012 10:22 ahoj, : Gréta mně třeba prášky nevyhovují, po dvou pokusech jsem zjistila, že nesnesu, že se v mém těle takto něco mění (ale šlo jen o úzkosti, nikoli o depresi). Psycholog mi pomohl hodně. Začala jsem řídit svůj svět podle sebe. září 12, 2012 10:34 Veroniko, vV se predevsim budete muset naucit mit rada sebe samotnou : mila1 takovou, jaka jste. A potrebujete k tomu odbornou pomoc. Takhle brzo nedobrovolne skoncite v Bohnicich.. Uz dlouho jsem necetla tolik negativnich vet jako padaji z Vas..Chudak Vas pritel.. září 12, 2012 11:00 Deprese dobře znám. : Euridika Nejsem příznivcem psychofarmak, pokud to není vysloveně nutné, vyhýbám se jim. Doporučovala bych ti najít nějakou hodně dobrou (přes doporučení) formu psychoterapie. V tvém případě (zbytečné sebepodceňování) by byla ideální kolektivní psychoterapie - máš tam okamžitou odezvu a to docela zocelí a naučí to člověka správně reagovat i chápat reakce bližních. Každý normální člověk se čas od času cítí méněcenný a hodně těch ,kteří vypadají,jako největší suveréni, jsou v podstatě lidé nejistí. Vím to dobře, protože jsou to i moje mimikry. Ta tvoje "kamarádka" tě nejspíš jenom využívá - taky jsem měla takové. Přátelé si mají pomáhat právě ve chvílích, kdy je jim těžko a sdílet i nepříjemné věci (viz tvůj rozvod). Jinak nejde o kámoše do nepohody. Nebála bych se ,že zůstanu sama, když se s někým,komu v podstatě sama nedůvěřuju, přestanu stýkat. K čemu takové "kamarádství" je?! Jak jsem pochopila, paní se snaží předvádět před tvým chotěm a před dětmi, tak to by mi taky docela vadilo. Změň prostředí a najdeš si nové přátele. V tomhle věku to je ještě snadné, v mém už je to těžší. září 12, 2012 11:05 a jeste neco, sama jsem zazila par hodne osklivych situaci v zivote a pomahaly mi dve veci: : mila1 pravidelne cviceni (aspon tak 3krat tydne) - nejlepe aerobik nebo jina forma rizeneho telocviku, kdy clovek musi vypnout mozek od starosti a zapnout ho na uplne jine frekvenci.. a druha vec - ucit se neco noveho - jazyk, neco z pocitacu, proste vytesnit myslenky na depresy necim novym. Mam kamaradku, ktera trpela leta depresemi, dvakrat se pokusila o sebevrazdu, trpela nizkym sebevedomim. Potom jsem ji presvedcila, aby si dalkove dodelala maturitu a behem tech tri let, co studovala, z ni byl uplne jiny clovek. Tak treba si z toho taky neco vyberes. září 12, 2012 11:06 Veroniko : mia I na rady se opravdu necítím, těch problémů před sebou valíš hodně viz. předešlý příspěvek od Tebe. A přečetla jsem i reakci Tvého manžela v minulé diskusi. Dovolím si tedy jen dojem, postřeh. Myslím, že jsi člověk , který má poměrně snahu pracovat na sobě a to je velké plus. Působíš na mě dojmem člověka, který má problémy se sebepřijetím a to může mít kořeny např. hluboko v dětství, v tom, jaké nároky a očekávání na Tebe kladli rodiče, jakého se Ti dostalo ocenění, chvály nebo naopak. Tohle vše ale zpracuješ jen za pomoci druhé osoby. Další věc je Tvá kamarádka, souhlasím s Kamilou, z toho co píšeš, je vidět , že z Tebe jen tahá rozumy a závidí Ti postavení, milujícího partnera atd. A Ty jí bohužel na sebe všechno vybleješ. Třeba to není v jádru špatná holka, jen ji žere, že nemá to co Ty - milujícího partnera, hezkou práci i postavení v ní atd. Prášky Ti mohou pomoci překonat deprese , vrátit Tě do stavu, kdy budeš uvažovat střízlivěji sama nad sebou. Pak už zbude ale jen a jen práce na sobě samé. Hodně štěstí. září 12, 2012 11:12 Verčo, zlato, Tvým největším nepřítelem je, : Eva bohužel, Tvé vlastní myšlení. Antidepresiva jsou jen "francouzské hole", abys překonala to nejhorší období a mohla jít dále. Nicméně, když ještě sotva stojíš, je nesmysl běžet bez nich rovnou maratón!!! Musíš se pod odborným a laskavým vedením naučit jinak myslet, překódovat všechny předsudky, které s sebou vláčíš, všechny své nelásky k sobě....najít sebe sama. Bude to na delší dobu, ale budeš vidět, že tě to mění, že se cítíš šťastnější...hledej psychologa, potřebuješ ho, ne proto, že bys byla nějak nedostatečná, ale proto, že ti pomůže najít sebe!!! S jeho pomocí se zbavíš těch myšlenkových koulí na noze, co ti brání jít dále! září 12, 2012 11:24 Asi je to tak:-( : Veronika11 Budu s tím muset něco dělat. Přítele je mi taky líto, ale na druhou stranu mi to taky moc neulehčuje. On by mě nejraději vodil za ručičku k doktorům, které mi vybere on, cpal do mě draslík, protože mi prej chybí apod.:-)Někdy mi přijde, že by mě nejradši zavřel do zlaté klece a tam mě hýčkal až k smrti. Ale začnu od sebe, to je totiž to jediné, co mi zbývá. Moc na výběr nemám. září 12, 2012 11:57 Ano spravne !!! : Bara A my ti vsichni drzime palce, dohromady je jich strasne moc, tak moc ti fandime. Vsechno zvladnes a dobre to dopadne !!!! září 12, 2012 12:31 rozum do hrsti : Jitka S Zahazovat život je škoda tak rozum do hrsti Veroniko , vyhledej raději opavdového odborníka , poradit ti tady můžeme ale pomoct ti nedokážeme krom dobré rady jak už tady několikrát zaznělo , zahoď předsudky , na všechny kolem se vykašli , kamarádce nic raději neříkej , to co píšeš že provádí značí jen že takovej člověk patří do kateg. známejch a né kamarádů .Bejvalej manžel a jeho rachomejtle? nechce děti ? děti na něj zapomenou a odcizí se, děti mají raději ty kteří se jim věnují a mají je rádi . Jeho škoda a pokud tě deptaj ? vykašli se na ně !!!!A partner . . . . pokud tě miluje tak to pochopí a určitě né vše jak píšeš bere tak že tě chce vodit za ručičku , třeba se ti jen snaží pomoct tak jak múže . Tohle je tvá soukromá věc a chápu že se potřebuješ svěřit protože žít a milovat za to stojí . tak ti držím moc a moc palečky a přeju hodně štěstí. září 12, 2012 14:50 ... : . září 12, 2012 14:50 Milá Veroniko, : Magdalenka největší boj svádíš sama se sebou. Jako by ses tak bála samoty, že uděláš cokoli, abys měla zastání, přátele, společnost. Jsi prostě moc hodná holka - na přítele, na jeho dcerku, na nás tady... Místo, aby sis pořádně dupla a vykřičela svou zlobu a oprávněné nároky, abys vynadala těm, co ubližují a poslala je do háje třeba, omlouváš se za to, co děláš, jaká jsi, jaké máš starosti. Jako by ses bála být sama sebou. Proč? Jsi určitě dost inteligentní, úspěšná i soběstačná, vzhledem k tvému psaní zde. Myslím, že svět prožíváš příliš očima druhých. Moc se snažíš, milá zlatá. Příliš ti záleží na jejich názoru, jejich přijetí a zbytečně moc se do nich vžíváš. Některé lidi nelze pochopit, omluvit, přijmout. Zkus sobě poradit jako své kamarádce, jako své jednou možná dospělé dceři. Myslím, že by ti proto mohla pomoci skupinová terapie. Mohla bys beze studu cizím lidem otevřít svůj svět. A poznat ten jejich. Poznat, že každý člověk je jedinečný, má své prožívání, které někdy nelze změnit, svou hodnotovou stupnici, svou minulost, své možnosti, své smutky a slabiny a svá vítězství. Možná, by tě to dokázalo povzbudit víc než prášky, které jsou pouze dočasným řešením. Jejich nasazení i postupné vysazení bys měla ovšem vždy konzultovat s lékařem, protože mohou odstartovat pochody, které nelze ovlivnit vůlí. Veroniko, máš před sebou velkou cestu, přeji ti na ní hodně zdaru. Věřím tomu, že jsi silná osoba. A ten kdo ví, co má dělat, už půl cesty ušel... Mnoha lidem, kteří se řítili hlava nehlava do rozvodů jsem psala, bacha, budoucnost nemusí být jen lepší, ale tebe můžu ujistit: Veroniko, neboj se, ty to zvládneš. Budoucnost může být krásná, neboj se svých rozhodnutí. Zaměř se na své nitro a duši, tam všechno najdeš. září 12, 2012 15:54 Moc vám děkuju za podporu:-) : Veronika11 Moc to pro mě znamená. září 12, 2012 16:17 Veroniko : Milene Vše podstatné už bylo napsáno, vzácně v úplné shodě. Ale protože povzbuzení není nikdy dost, tak se také přidám. Když jsem řešila před pár lety svoje rozvodové problémy, tak mi pomohly návštěvy u kynezioložky. Ne, že by mne vedla k tomu, co mám jak udělat nebo jak se mám ke komu chovat. Ale snažila se, abych já sama přišla na to, co je ve mně dobrého. Určitě návštěvy u ní, mně posílily sebevědomí. Taky mně moc pomohla knížka od Louise l. Hay Miluj svůj život, která je o tom jak pozitivně změnit svoje myšlení. Prostě tě učí mít rád sama sebe. Tam ty taky musíš začít. A vůbec nezáleží na tom, jestli máš nadváhu nebo vypadáš jako filmová hvězda. Když se budeš mít ráda, taková jaká jsi, potom tě i okolí bude vnímat pozitivně. Ale ani antidepresiva nezavrhuji. Když mě letos potkala tragegie, že nějaký rozvod proti tomu nic není, musela jsem navštívit psychiatra. Ale není to nic ostudného. Prostě některé deprese člověk opravdu sám nezvládne. Takže moc dobře vím, co je to za stav, kdy nechci vůbec nic, ani vstávat ani nikoho vidět. Stejně prášky jsou jenom podpůrný prostředek, aby se situace snadněji zvládla. Nejsou všelék. Ale musí se s nimi také opatrně zacházet a odle rad lékaře. Takže vysadit ze dne na den není dobré. Přeji hodně štěstí a síly. "Začni něco dělat. Čas pak bude Tvým spojencem a nikoliv nepřítelem.“ Paulo Coelho září 12, 2012 16:23 nevěš hlavu : Květulinka Ahoj Veru , nevěš hlavu , pravdu má každej v tomhle fóru protože popisuje vše ze svého pohledu a podívej se kolem sebe kolikrát je to mnohem horší , museš se vyrovnat sama se sebou a příjmout plno věcí tak jak jsou. Musíme to v tomhle světě přežít a to nejlepe po boku hodného a šikovného partnera . Děti mají bejt radost , když je otec nechce tak je to jeho chyba.Ale přeci nepřestaneme milovat partnera a zatracovat ho že se něco nedaří nebo že chce pomoct třeba i né vhodným způsobem . Dost mě zajímá jak to co popisuješ bere tvůj partner ? píšeš že stojí za tebou atd. to je přeci to nejdůležitější když máme oporu !!!! raduj se raději z maličkostí vnímej přírodu a krásy kolem sebe to ti také uleví než furt přemejšlet takhle nagativně. Příjmi sebe takovou jaká jsi , měj se ráda, není přeci vzorec toho jak vypadá krásně , na takovou sobeckou kamarádku se vykašli ta zato nestojí protože vrba přeci nepoužívá to co se dozví proti tobě . Jinak tě chápu . Taky držim palce a písni ahoj Květa z Teplic září 12, 2012 17:22 ... : Karlos... A nepřipadáš si tlustá, ošklivá a hloupá proto, že jsi tlustá, ošklivá a hloupá ? září 12, 2012 22:28 Karlosi, : deeres tady se má pomáhat a chránit, ne kopat do někoho, kdo má problém! Neříká ti to něco? září 13, 2012 07:43 deeres : Karlos... jen se hned nečerti pro trochu tý srandy.. září 13, 2012 09:53 Karlos : Veronika11 Dik:-) Podporu vždycky oceňuju:-))))Hele tos měl říct už na začátku a hned bych v tom měla jasno:-) září 13, 2012 09:56 Verčo, ty musíš být v jádru moc prima ženská, : Eva když dokážeš takhle vtipně reagovat! Tož se ničeho už neboj a směle a zvědavě se pusť do exkurze do vlastního nitra, tam bude, kromě pár problémů, schováno určitě i pár fakt pokladů! A nenech se převálcovat ničím, ať si život můžeš mnohem více vychutnávat! Držím palce! P.S. Na antidepresivech pravidelně nikdy "nekončí" žádní slaboši, ale právě jen silní jedinci! A ještě: zkus tomuto světu, jeho řádu, který má, více věřit, zmírní to tvé strachy. Uvědom si, že to, čeho se průběžně v životě často obáváme, klepeme se před tím dopředu strachy, se z 90% naprosto nikdy nestane, to je dáááávno ověřené! A těch zbývajících 10% problémů stačí řešit TEPRVE AŽ nastanou. Z čehož jednoznačně vyplývá, že 90% našich strachů je úplně zbytečných, pomýlených a je to od nás dočista zvrácené hobby, takto se strachovat a život si díky tomu neužívat. září 13, 2012 10:49 ... : Veronika11 Asi to bude tak, že jsem prostě v úzkých a reaguju pak přehnaně. Rozvod, nový přítel, cizí dcera se kterou si nerozumím, k tomu rozdíl v pohledu na život, jak zjišťuju. Já potřebuju lidi, přátele, aktivity. Přítel by mě měl nejradši doma. Není společenský a je to spíš samotář. A jak na mě možná nevědomky tlačí, abych se chovala podle jeho představ, tak se bráním tím, že se hroutím. Sebevědomí je kapitola sama o sobě, něco jako věřit si neznám. Ex manžel mě dost ponižoval, byla jsem míňnež hadr a dneska si to vesele nesu dál Ve mně je určitě taky něco, nějakej ten vzorec, kterej sama fakt nepřenastavim. Musim se s tim holt nšějak poprat. Já vždycky vidím všechno jako definitivní konec, a přitom život asi opravdu čaruje sám podle nám neznámých rovnic. Zkusím to podle Evy, nezaobírat se ničím, co dosud nepřišlo. Ale je to těžké. Teď jsem se rozhodla udělat ve svém bytě dětem zvlášť pokojíčky, což znamená, že ta přítelova dcera bude muset spát v obýváku. A to mi myslím jen tak lehko neprojde. Jenomže jim už to slibuju dva roky. Navrch se přítel se mnou chce rozejít, pokud s ním nepůjdu do domu, který staví. Takže vlastně je to pořád pres a člověk neví, co přijde. ž je mi to i docela jedno:-) září 13, 2012 12:46 Veronika 11 co čekáme od života? : Jitka S No nevím podle toho co jsi psala i v dalších fórech tady na webu tak to nebude jen přítelova chyby že se hroutíš a dost následků si nesež z minula , rozvedená a potíže zažívá půlka národa a pokaždé se vše postupně vyřeší pokud lidé jen trochu chtějí tedy pokud jste začli stavět dům tak to je fakt dneska makačka a těch peněz co to stojí, píšeš že se s tebou přítel rozejde když s ním nebudeš bydlet ? ale co má potom tvůj partner dělat ?trochu ho chápu dům hotovej a partnerka tam nechce ? žít rozdělenej řivot každý ve svém ? no nevím to končí ještě rychlejš než to začne trošku mi příjdeš nevyzrálá až dětinská ale nic ve zlém ale tvá věta : Já vždycky vidím všechno jako definitivní konec, a přitom život asi opravdu čaruje sám podle nám neznámých rovnic , to je to pravé a rozumné , život jde kolem nás a mi ho žijeme tak ho ží a raduj se ))) září 13, 2012 13:05 Jitka S. : Veronika11 Jíťo, přítel se chystá stavět dům, ještě nemáme ani stav. povolení. Zpočátku se mi to jevilo jako super nápad, jenomže pak přišly potíže s dcerou, ve vztahu a vůbec rozdíly mezi námi, takže jsem to stopla ze své strany. Měli jsme si spolu brát hypotéku. Přítel ale pokračuje i tak, zatím má oplocení pozemku a takové ty věci, které se mohou i bez povolení.Takže ví zavčasu, že do toho domu nejdu a ví také proč. Zatím se na takový krok opravdu necítím. Nevím, jestli je tohle dětinské, nebo spíš zodpovědné vůči mým dětem? Kam bych šla, kdybychom se rozešli a já pustila svůj byt? září 13, 2012 13:41 Veronika11 : Jitka S To máš samozřejmě pravdu , máš dvě děti a musíš mít kde bydlet , zase jsi u toho že přemejšlíš dopředu a končíš vše ještě než začne . Ale důležité je se dát vnitřně a duševně dopořádku pak člověk myslí a řeší úplně jinak , ona náladovost a podrážděnost spolu s potíži co dlouhodobě popisuješ jen zhorší tvůj pohled na svět a člověk pak dělá nešťastná rozhodnutí. Pak člověk zjistí že to či ono za to nemohlo protože se vše odehrávalo jen v hlavě jednotlivce a nařčení a špatně řečená slova nejde vzít zpět. září 13, 2012 13:56 Veronika11 : mamča Stavba domu dává zabrat i párům, které si maximálně rozumějí a vycházejí vstříc. Vy dva už máte za sebou životní karambol ve formě rozvodu, proto jste oba ve všem opatrnější. Pořád odněkud čekáte tu "kudlu do zad", a to se pak těžko raduje ze života. Já naopak souhlasím s Tebou, že nechceš prodat svůj byt, když si nejsi jista budoucností vztahu se svým současným partnerem. Máš děti, a za ně a jejich domov jsi zodpovědná. Oplocený pozemek se nikam neztratí, můžete tam třeba zatím pěstovat brambory. Ale dům bych začala stavět, až bych si svým vztahem byla jistá. Mezitím děto povyrostou a i ta partnerova dcerka, se kterou momentálně mydlí puberta, začne nmít jiné priority, než deptat "macechu". září 13, 2012 14:00 Eva : Karlos... P.S. Na antidepresivech pravidelně nikdy "nekončí" žádní slaboši, ale právě jen silní jedinci! září 13, 2012 14:03 Karlos : mamča Eva Ti to asi vysvětlí odborně, ale já s tímhle názorem souhlasím. Na slabochy nikdo nenakládá břemena, která by nemohli unést. Zatímco na ty "silné jedince" se hrnou problémy všech okolo, nakládá se stále víc a víc povinností, a pokud tomu nedokážou udělat přítrž, tak se prostě normálně zhroutí. Úspěch je, když se dokáže donutit, a doplazí se k psychiatrovi. září 13, 2012 14:23 No právě holky : Veronika11 Takhle přemýšlím, že za pár let se všechno může vyjasnit. Pozemek je přítele, má dnes jednou takovou hodnotu, než za jakou ho koupil. Ono už při těch přípravách to jaksi šlo mimo mě. Já se třeba dozvěděla až jako poslední, že se bude bagrovat, nebo oplocovat. Když jsem chtěla pomoct, třeba já nevim, shrabat trávu, tak jsem nemohla, že to zvládne s tatínkem. Takže jsem začala přemýšlet. Nakonec jsem zatlačila s tím, že pokud mám platit polovinu hypo, chci být majitelkou poloviny domu. To mi přijde logické. Řekl mi, že se to nějak pak sepíše u právníka, je to nedořešené. Byt mám městský, je drahý, ale bydlím v něm od puberty. Nikdo mi ho nevezme. Dcerka mě asi deptsat bude, už jsem se s tím smířila, prostě to taky nemá lehký a ani se jí na jednu stranu nedivim. Chce mít tátu pro sebe, a tak reaguje, jak umí. Je rozmazlená, vždycky měla všechno pod nos a chce to i dál. Nemyslím ale, že by byla nějak závažně poznamenaná tím rozvodem. Žije s maminkou a má naprosto volnou ruku v uvažování. Sama si určuje, u koho bude, jestli u babičky, nebo u nás. Většinou podle toho, co se zrovna plánuje:-) září 13, 2012 14:26 Veroniko, : Magdalenka vidíš, že jsi rozumná holka. Prodat svůj byt a zadlužit se na byt přítele s dcerou, která mě nechce za podmínek, co popisuješ, by byla naprostá blbost. Navíc barák na jeho pozemku, o kterým ti říká všechno jako poslední. Tvoje tělo reaguje naprosto normálně, když se tomu brání. Prostě věř té své intuici. A zkus to také ventilovat ven. Třeba si to nejdřív sepiš nebo řekni někde nanečisto. A pak načisto. Co je to za přítele, kterej se chová jako nepřítel? září 13, 2012 15:35 ... : Veronika11 On se nechová jako nepřítel, je to takovej dobrák. Spíš to myslí, jakože to dělá pro nás a tyhle věci mu nedocházej. Zpočátku jsme měli oba snahu ty dvě rodiny (mě a děti jeho a dceru) nějak stmelit. Časem mi došlo, že to nejde. Takže jsem volila tohle rozhodnutí. Pak mi začaly vadit i maličkosti, a to už si myslím je ve mně. Asi nějaká obranná reakce. A možná i nespravedlivá. Spíš došlo ke střetu zájmů. Nemusím lítat někde po diskotékách, vím, že kamarádky stojej za prd apod. Ale momentálně žiju v téhle situaci a občas se potřebuju vyventilovat i bez přítele za zadkem. A mám pocit, že by mě spíš raději izoloval, i když třeba nevědomky, ale raději by mě měl doma. Poznám to třeba podle toho, že když mám jít pryč, má hned něco neodkladného, jen abych neměla pocit, že musí hlídat děti. Ukazuje mi tím, že není podpantofel:-) Já to beru a ani to po něm nechci, jenom se ale pak cítím v úzkých, ovládaná a manipulovaná. Na druhou stranu je hodnej, chytrej a podrží mě, když je třeba. A to jsou právě hodnoty, který se mi nechce jen tak zahodit. Proto se v tom plácám. Říkám si, že třeba časem bude fakt všechno jinak. Ale úplně jistá si nejsem v ničem, emoce mám slušně rozhozený. Je ale pravda, že jsou horší věci na světě a možná se fakt zaobíram maličkostma. Vlastně si neumím představit, jak má vypadat ideální vztah. Existuje to vůbec? září 13, 2012 15:48 ... : bb2 chvíli potřebuješ ventilovat, pak zas nemůžeš ani vstát z postele, není to tak nějak nahoru dolů? i tvůj písemný projev tak působí, chvíli vtip a energie, chvíli smutek a nevíš jak dál září 13, 2012 16:07 bb2 : Veronika11 No právě..Ty poklesy bývají hodně hluboko. Ale myslím, že trochu zabrala ta antidepresiva. Ono to je ale opravdu jako na houpačce. září 13, 2012 16:17 :Veronika11 : Mončina Některé holky si tady asi špatně přečetli tvé předchozí odpovědi protože jasně píšeš že byt je nájemní a né tvůj a pozemek je přítelovo jak píšeš což je i pochopitelné když nejste manželé. Ale koukám že pro některé tady je partner prostě škodná a nepřítel .Prostě si přiznej Veroniko že máš osobní problém a něco s tím dělej než se opravdu z té houpačky zřítíš, život je sice jako na houpačce ale přesto dokážeš rozlišit dobré a zlé kolem sebe a to je dobrej základ . Pokud je pravda co jsi psala na téma partner tak to ber prostě tak že je to dobrý životní základ mít partnera kterej o tebe stojí a pomůže , že se ozve i když se ti to zrovna nelíbí ?? na to má každej svaté právo ,proto se nedív že se nemůže koukat na to jak tebou hejbe kamarádka podrazačka . Žij tím co je teď a neřeš dalekosáhlou budoucnost , snaž se s partnerem komunikovat a povídat, od toho je to partner. Začni tím že o problémech mluv s těmi kterých se to týká , určitě tě pochopí . ale máš také pravdu, že jsou horší věci na světě a že se zaobíráš maličkostmi. Že si neumímš představit, jak má vypadat ideální vztah ???? jasně že existují jen je to o toleranci , komunikaci a porozumění život jde kolem nás a mi ho žijeme tak ho ží a raduj se září 13, 2012 17:09 Veroniko, : Sidon mám známou, která trpí akutními maniakálnimi depresemi. Jednou je rozparáděná a veselá, jak komediant, pak ale najednou, jako když obrátíš rukavici, je z ní jakási hromádka neštěstí. Po tom všem, co prodělala a prožila, to všichni kolem celkem chápeme, ale ona nutně potřebovala odbornou pomoc, takže bys možná mohla taky nějakou vyhledat. Je to jen můj názor z přečteného, takže nic, co bys musela brát na "těžkou" váhu. Hodně štěstí ! září 13, 2012 18:29 no to je teda zase masakr : kudlák září 13, 2012 18:30 ... : Veronika11 Tak mám za sebou vyšetření, antideppresiva mám jen lehká, neměla jsem je vysazovat. Jinak psycho testy mám v pohodě, jsem normální zdravá žena. Uf.. Vám všem moooc děkuju. Jste super. Ani nevíte, jak mě vaše podpora pozvedla! Dali jste mi sílu. Konečně mi došlo, že se nemůžu tak zaobírat sama sebou a hroutit se kvůli každé kokotině. Prý si před sebou valím všechny ty trable a patlám se v nich, neumím je vypouštět. Dostala jsem pár dobrých rad. Jako například žít tím, co je. Dovolit ostatním zajít tam, kam jsem ochotná, nesnažit se za každou cenu všem vyhovět. S přítelem to nerozseknu, protože zatím není důvod. Můžu si za to tak trochu sama. Mám si sama určovat mantinely. V životě asi nic není dokonalý a možná, že jsem to čekala jinak, a pak byla rozčarovaná. A taky mě dost poznamenal bývalý manžel, dával mi slušně zabrat. Bude to dřina, ale pokusím se mít se víc ráda. Sice pořád nevím jak na to, ale zkusím to:-) A pro vás mám jen slova chvály a díků:-) Jste bezva parta. září 14, 2012 11:42 Veroniko, : deeres Dovolit ostatním zajít tam, kam jsem ochotná, nesnažit se za každou cenu všem vyhovět. to je asi ten nejlepší recept, dneska se tomu říká být asertivní.Prostě se nesmíš nechat vmanipulovat do něčeho, s čím vnitřně nesouhlasíš. září 14, 2012 17:18 Vždycky mi chybí šťastné konce.-) : Veronika11 Tak ten svůj po dvou letech píšu. S tehdejším přítelem jsem se rozešla. Objevilo se pak docela dost zajímavých věcí, o kterých jsem netušila. Ale to je fuk, byl to ubožák, a tak se mu to také vrátilo. Já se srovnala, zapracovala na sobě, vzala rozum do hrsti a dnes jsem spokojená ženská.-) Tak jenom chci napsat, že všem děkuju za podporu, tehdy mě to nakoplo správným směrem. Sice to možná není žádný velký happy end, ale nechce se mi do hloubky rozepisovat jak by to dopadlo, kdyby..Ta situace tehdy byla děsivá a já byla jednou nohou v blázinci, a řekněme, že v tom byl úmysl a rozhodně ne můj. Tak ahoj Veronika.) srpen 17, 2014 16:21

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující