by bylo nejlepší se rovnou zeptat

třeba přítel auto někomu půjčil, vždyť zatím vůbec nic konkrétního nevíš! Takže podle nátury se buď zeptej (to bych udělal já) nebo popátrej (já tohle nesnáším, ale já jsem já a ty jsi ty).
Nedělej unáhlené závěry!

Nedej se vystresovat, třeba tam jenom vezl nějaký větší náklad.
Dřív se tohle říkalo o Žigulíku, a v Trabantu, kde byly místo držátek u stropu jen taková plastová oka, se říkalo, že je to na nohy...:-))
Brácha plácnul starej fór, a Ty z toho hned děláš životní tragické závěry.

protože to by mi bratr určitě řekl,nenechal by mě se v tom plácat.Když tak by to řekl aspoň za cvhíli.Ale oba z toho byli zaražený docela mám dokonce pocit,jako když něco vědí a nechějí mi nic říct.

No, já nevím, na jaké "péčkové filmy" jsi se kdy dívala, ale normální holka si před souloží boty sundává.
Natož s kramflekama...

představ si sundávat kalhotky přes boty - no i když dneska ty kotníčkové na zip vzadu, ale i tak bych je sundala. Mamčo máš pravdu.

prostě tohle tam nikdy nebylo,je to tam tak maximálně pár dnů.

ještě že mě nikdy nenapadlo šúrovat strop u auta Radko, vezmi dcerku někam k vodě a pusť to z hlavy

Kolikrát jsi šůrovala strop předtím? Nejspíš to tam bylo už při koupi auta, jen sis toho nevšimla...

já to auto znám v podstatě zpaměni.Za těch pět měsíců jsem ho takhle myla asi čtyřikrát.To bych si všimla.Prostě to tam nebylo a pochybuju,že by to auto někomu půjčil.Tohle prostě nehrozí.Já vim,že je vám to všem k smíchu,ale kdyby to tak bylo,to by mně v tom brácha nenechával.Já mu zavolala jestli to není vtip,tak říkal,že rozhodně ne,že si nic nevymejšlí,ale že to tam taky mohlo už být.Což tedfy nepadá v úvahu.

jsem vámk pro legraci,no.

na nějaký nenápadný místo minikamerku s pohybovým senzorem, za tejden až dva je jasno. Pokud teda chceš vědět. Jestli ten chlap nejni úplnej idiot, tak i v případě, že to jsou podpatky jeho milenky, vymyslí pohádku vo kámošovi a jeho kočce. Zvládne i podprůměrnej Tonda Knedla ze Zadního Vidloňova.
Zdeno, vopravdu je nutný sundavat při sexu kalhotky, a to tak, že až přes chodidla? A taky "dáma" může chodit na vostro .

tyhle pořádkumilovný čistotný ženský "miluju". Seš něco jako moje kamarádka. Ta má taky moc ráda pořádek čistotu a uklizeno. A jednou takhle si ve 48 letech vzpomněla, že se nechá uměle oplodnit, aby nebyla pořád sama. Tak si na to vzala z banky půjčku přes 60 tisíc a když se to povedlo a byla v jiným stavu, přihlásili se příbuzný k ní na návštěvu. A protože je tak pořádkumilovná a čistotná, před návštěvou vysmejčila a uklidila celej vždycky uklizenej a vysmejčenej kvartýr - aby se nedostala do řečí. Takže příbuzný jí skutečně nepomluvili, měla uklizíno, jenom tou NAPROSTO ZBYTEČNOU prací si přivodila potrat toho tolik chtěnýho a na její poměry i drahýho potomka! A já jí vezl do nemocnice a chodil za ní a vyřizoval všechnu agendu těch 14 dní, co na gyndě ležela . . . hlavně, že uklidila :-) Tak si vzala další půjčku, otěhotněla opět a moc nechybělo a při mytí oken potratila zase . . . hlavně, že se okna jen leskla. Lidská blbost je prostě nekonečná a mnoho čistotných žen by létalo jako holubičky, kdyby blbost nadnášela.

Vykašli se na čistění auta a nepřemýšlej o důlcích v něm. Je to JENOM auto, užitečná věc, nic víc. Nedělej z auta střed vesmíru. Tak hloupý ženský, co dělají podpatkama důlky do stropu při souloži v cizím autě, aby zanechaly viditelný stopy pro čistotnou manželku, snad v reálným životě nemůžou být. Nebo ty si nějakou takovou dokážeš představit? V životě je sice možný kde co, ale proč si dopředu vymýšlet hloupé spekulace, od toho jsou noviny a tv, to úplně stačí . . . ovšem, jestli se rozhodneš muže podezřívat, nemá šanci ti NIC vymluvit.

a myslím, že nejseš paranoidní, instinkt. Taky mě zaráží, že si ta mrcha nechala boty. Bude to těžkej kalibr, kopíruje pornofilmy, a na tom bohužel ti ženatí znudění chlapíci ujížděj. Já zase našla na mateřský oční stíny mezi sedadlem řidiče a spolujezdce. Takže vlastní zkušenost a nechci přisypávat sůl do rány.

vono dělat si z těchhle lidí p*del je sice snadný, ale vona je to porucha, kterou bez terapie nejsou schopný zvládnout, často si to ani neuvědomujou. Takže mně je tý tvý kámošky spíš líto, vona totiž nejni blbá, vona je nemocná.

pokud někdo v autě uklízí, tak má šanci občas něco najít. Já takhle našla taky pár věcí. Měli jsme jet na svatbu naší neteře, tak jsem se rozhodla auto i uvnitř vysmejčit. Bůhví, jak by to všechno bylo, kdybych neuklízela. Našla jsem: futrály od kondomů, jednu rtěnku, taky tužku na obočí, papírové kapesníčky, které nepoužíváme, pytlíky od bonbonů (nejíme je a ex je diabetik)... no, nebudu to vypisovat.
Neměla jsem tedy moc náladu se bavit a pak jsem si začala dávat různý věci dohromady.
A dopadlo to jak dopadlo.
Už je to ex.

taky jí to říkám, ale nevěří mi :-)

Leontýno, tys jí pomohla potvrdit vymyšlené spekulace . . . to je určitě ráda.

mezi paranojou a tím, že tě partner skutečně podvádí? Radka jen ze sebe nechce nechat dělat blbce, chce vědět, na čem je. Do téhle chvíle byla klidná, takže nějaký impuls tam přijít musel. A bratr má holt zkušenosti a jedná na rovinu. Minimálně bych zbystřila pozornost, ale souhlasím, nenech ze sebe udělat stíhačku, za to to nestojí.

Radko, nejsi mi pro legraci. Jen si myslím, že ty "otisky podpatků" jsou pro Tebe jen vyhledávaná indicie. Možná už T2 ten pobyt na mateřské trochu deptá, jsi často a dlouho sama, a Ty prostě tomu svému chlapovi moc nevěříš.
Máte spolu dítě, žijete spolu už čtyři roky, a pořád je to jen "přítel". Asi jsem už stará a podezíravá, ale mně prostě tyhle volné vztahy nesedí, když v tom figurují děti. "Přítel" se z mého pohledu může kdykoli sebrat a jít si svou cestou, protože on krom výživného na dítě na sebe vlastně nepřevzal žádné závazky. Možná to taky tak podvědomě cítíš, proto jsi podezřívavá, a třeba úplně zbytečně.
Já jsem ze starší generace, ale mám prostě ten dojem, že většina mladých děvčat (až na výjimky) co žijí "na psí knížku" by se ráda vdala. Tím nemyslím honosnou svatbu a princeznovské šaty s vlečkou, ale oboustranné převzetí odpovědnosti za budoucí rodinu před zákonem a před celým světem, zjednodušení právních vztahů, stejné jměno dětí i rodičů a pocit jistoty.
Doživotní věrnost samozřejmě svatba nezajistí.

Já bych se ho na původ těch dolíků zeptala a uvidíš podle toho co řekne...

Bude to těžkej kalibr, kopíruje pornofilmy, a na tom bohužel ti ženatí znudění chlapíci ujížděj.

A přitom by stačilo tak málo - vobčas taky vokopírovat něco málo z pornofilmu, aby to nebyl 20 let furt ten samej misionář. A bylo by po nudě a možná by "mrcha těžkýho kalibru" neměla šanci.
Mamčo, jediná jistota, kterou ti dává ten glejt voproti psí knížce, je nárok na vymáhání alimentů (už ne jistotu jejich skutečnýho vyplácení). Jinak je to prašť jako bac. S tím papírem, když mi žena voznámila, že končí, jsem si moh tak akorát vytřít... no nemoh, je moc tvrdej. Jo, a stálo to navíc nějaký kolky u soudů a jedna neskutečná kráva v taláru se nám řádně pohrabala v soukromí, to byl jedinej rozdíl.

Kdo může vědět, jak to je doopravdy a od čeho tam ty ďubky jsou. Ale asi čtu moc detektivky, v jedné se stalo, že původní majitel si ponechal jedny klíče od svého prodaného auta, pak si ho tajně vypůjčil a spáchal s ním vraždu.
A něco ze života, můj šéf to vyprávěl bezprostředně po příhodě a nebyl ten typ, co si vymýšlí , aby pobavil. Šéf si pořídil nové auto přes Tuzex. Bylo to někdy před 80.rokem a on si koupil SAAB, bílé barvy. Saab tu mělo tehdy jenom pár jedinců. S manželkou jeli autem na divadelní představení do tehdy Armádního divadla. Zaparkovali za divadlem v Římské ulici, absolvovali představení, nasedli do auta a jeli domů. A manželka najednou povídá: "Zdendo, někdo nám vyměnil v autě potahy!". Zastavili, začali si auto prohlížet a zjistili, že nemají jenom vyměněné potahy, ale i jinou značku. Náhoda jak blbec, nejenom, že tam v té Římské ulici parkoval stejný bílý Saab, ale on měl i stejný zámek.
Radka, nespekuluj a dokud nebudeš mít trochu jiné důkazy, tak se zbytečně nestresuj. Nakonec se ukáže, že manžel půjčil auto svému kámošovi.

Trpím, i když si ho půjčí syn .

já bych zase nepucovala skoro každý měsíc čalounění střechy... ale jinak jsem s tebou za jedno, auto ani manžela bych taky nepůjčovala... stačí, když o víkendu půjčím manželovi volant...
Omlouvám se za OT, nechci si z Radky dělat legraci, ale fakt je, že jestli chce cokoliv zjistit, měla by se nejdřív zeptat přítele... nicméně trochu nechápu zmiňovanou souvislost mezi tím, že hledá v autě nějaké stopy a tím, že její partner je přítel a nikoliv manžel a že je to tudíž proto, že se ještě nevzali... znám víc než pár nevdaných, leč šťatných a spokojených párů...

Vy byste ani jedna auto nepůjčila, ale pánové v některých věcech bývají hodně solidární. A nakonec bude ten nevěrník kámoš.

Ten glejt je dobrý na dědění, na vdovský či vdovecký důchod,...

že vás nejvíc zaujalo,že jsem to auto čistila.Asi bych se měla cítit blbě?To je jako lepší jezdit v zaprasenym autě?S malým dítětem?Přítel s tím jezdí po stavbách,v prašnym prostgředí.
No,nechám to být.
Ale rozhodně ty ďubičky jsou divné.Zatím tedy nic dělat nebudu,žádnou kameru ani nic takového.Taky kde bych to vzala.
Uvidím,jak to bude pokračovat dál.

on je spokojený tak jak to je.Už jsem párkrát tohle nadhodila,ale zatím bez výsledku.Dcera ho má v rodném listě,to jo, ale to je všechno.
Nutit přeci nejde.Ale jinak všechno doposuj je v pořádku.

Pokud s autem jezdi po stavbach, nemuzou ty dubicky byt od nejakych trubek ci jinych stavebnich materialu?

ale já osobně bych si nejdříve obul takové boty s takovými podpatky a vyzkoušel bych, jestli vůbec na ten strop dosáhnu! Nějak se mi to nezdá. V jaké poloze bych musel být, aby se mi to podařilo udělat? Možná se zjistí, že aby bylo možno udělat důlky do stropu, tak člověk musí být tak našponovaný, že v té poloze nedokáže dělat nic jiného, nebo že to prostě ani cvičenému jedinci nejde.

souhlas s Novákem, ten strop v autě bývá poměrně vysoko, např. v našem autě by musel manžel obcovat se zvětšeninou panenky Barbie. Ty ďubky můžou být od všeho možného, takže bych se přestala užírat myšlenkami na béčkové péčko v našem autě a uhodila na manžela přímo, třeba ve srandě: hele, koukej, tady jsou ďubky od podpatků, koukej přiznat barvu! A pozorně bych si prohlédla jeho reakci...třeba tam fakt převážel nějaký materiál, nebo něco takového. Nemusí to být vždycky ta nejhorší varianta...

že brácha rovnou vyrukoval s tou nejhorší možností čúzy na jehlách, namísto aby se Radku pokusil uklidnit. Ale o jeho pohnutkách se můžeme jen dohadovat.

K té svatbě nebo žití "nadivoko":
Však jsem psala, že je to můj (nejspíš zastaralý) názor.
Oddací list není poukázka na štěstí ani na doživotní věrnost. Jen upravuje veškeré právní rodinné vztahy jedním vrzem. Ano, i ten případný vdovský důchod.
Sama Radka přiznala, že už "příteli" legalizaci jejich svazku navrhovala, ale jemu to vyhovuje takhle.
Mně osobně by vadilo, rodit někomu kdo se jmenuje jinak než já, děti (viz Rodný list). To pak přijdete s dítkem třeba k doktorovi, dítě je Novák a maminka třeba Kopecká. Pochopitelně je volají jménem dítěte, a (zažila jsem) uzardělá maminka vysvětluje - "víte, já nejsem Nováková, já jsem Kopecká, jen Pepíček je Novák po otci".
Tak takhle si to já nepředstavuju. POkud by si mě otec dítěte nehodlal vzít, byl by Pepíček "Kopecký" po mně !

A ještě k té "jisotě zabezpečení" : Docela nedávno jsem si psala s jednou mladou internetovou kamarádkou. Taky se rozmýšlela, jestli svatbu ano, nebo ne, když jim to s partnerem klapalo i bez papíru. Pak otěhotněla, tak se tedy dohodli a vzali se. Jejich holčičce byl necelý rok, když se její manžel zabil při pádu rogala.
Při té smůle byla nakonec za ten vdovský důchod moc ráda.

skoro se omlouváš za svůj názor, bohužel dnes už jsme s tímto názorem pomalu v opozici, směšné jsme skoro určitě - alespoň těm mladším a progresivním, že..

Já zastávám stejný názor jako Ty - vztah dvojice, která přistoupí k tomu poslednímu kroku, ke svatbě, se v mých očí posouvá na vyšší úroveň, nechť mi tady všichni "přátelé" prominou. Svatbou jasně dávají najevo svoje odhodlání žít spolu, je to ta nejvyšší demonstrace lásky a trvalého vztahu, je to druh jeho zpečetění - že to nedopadá vždy dobře jako i u nesezdaných nehraje pro mne roli. Ten krok, to "vezmeme se",je ohromné rozhodnutí,to je pro mne něco víc, než žít s někým, byť spořádaně a šťastně. Klidně to zesměšňujte a degradujte to na pouhý papír, který přece pro vaši lásku není důležitý.
A navíc -jsem přesvědčená, že neexistuje holka, která by netoužila po svatbě, třeba obyčejné, třeba i krásné, ale jako z pohádky. Žití nadivoko je přechodná varianta, někdy celoživotní, ale nedotažená.

Nepřesvědčíte mne o opaku, i kdyby jste tu na mne nadštili sto protipříspěvků. Zdravím mamčo

stručně řečeno - nechci se vázat znamená, nechci se vázat s tebou, je mi líto....

jo,vlastně stačí jedna věta

je nutný otestovat, jestli tam ty ďubky vznikly tak, jak tvrdí brácha. Ideálně co nejpřesnější rekonstrukcí Pokud by se manžel rekonstrukci vzpěčoval, tak ho mile ujistit, že to teda zkontroluješ s někým jiným.
Mně teda realizace přijde technicky dost náročná, ale zas jsem stará konzerva, žejo. Převoz nějakého nákladu blbého tvaru mi přjde trochu pravděpodobnější. Brácha pomáhal takové ďubky už někdy vyrobit, že se tak vyzná?

Mamčo, taky jsem pro svatby, ale to sjednocení jmen mi přjde trochu jako nesmyslný důvod. 1. lidi můžou mít různá jména i po svatbě - případně si je můžou změnit na stejná i bez svatby, 2. dětské doktorce a dalším lidem je zpravidla příjmení maminky srdečně u zadku, hlavně, když na oslovení reaguje.

bez ohledu na to lechtivé podezření bych byla trochu naštvaná kvůli zničenému autu. Ne že by na tom stál svět, auta získávají šrámy, ale určitě bych si já se svým manželem promluvila o tom, čím zničil čalounění. Bez nějakých narážek na nevěru.Máš k autu vztah, co kdybys napíchala nějaké ďubky manželovi - co já vím - třeba do jeho oblíbeného křesla nebo jiného kusu dejme tomu nábytku, který má rád a o který pečuje? To podivné podezření může být až na druhém místě - prostě hele, čím jsi zničil to polstrování zlato? Tys něco stěhoval? Nemohl jsi dávat větší pozor?
No a jeho reakce, jak doporučuje Sandra, sledovat můžeš každopádně, vždyť ho znáš nejlíp.

já to mám se svatbou stejně jako ty, proto jsem taky podruhý ženatej . Jenom tvrdím, že slibovat si vod toho aktu cokoli jako "záruku", "větší jistotu" a podobný kraviny, je hodně naivní. Kvůli "větší jistotě" bych teda před voltář nikdy nešel - připadal bych si jako kretén. Kvůli deklaraci toho, že "s touhle to chci aspoň zkusit, to zestárnutí", kvůli tomu tam půjdu klidně ještě pětkrát .
(Mimochodem z tohodle důvodu máme kromě civilní svatby se ženou za sebou i vobřad duchovní. Protože je to ve shodě s naším poznáním a filosofií, uzavřeli jsme ho na sedm let. Každejch sedm let budeme mít možnost ho znovu absolvovat a "obnovit smlouvu", a nebo se dohodnout, že jsme se za těch sedm let dostali do bodu, kdy už dál pokračovat nechcem. Máme za to, že je lepší zralý dobrovolný rozhodnutí, než takový to naivní "a teď jsi moje na celej život, i kdyby čert na koze jel". Těch sedm let je potřeba využít k tomu, abysme měli důvod si dalších sedm znovu slíbit. Nejni to postup pro každýho a nejni to postup pro nastávající rodiče.)

Mluvíš mi z duše. Díky, že jsi to napsala i za mě.
Nechtěla jsem se rozepisovat o lásce, která vede k rozhodnutí o svatbě, abych nepsala zas romány na pokračování. Tak jsem se zmínila aspoň o těch nudných praktických stránkách svazku manželského.

"...sjednocení jmen mi přjde trochu jako nesmyslný důvod...".
Však je to důvod jen podružný. Existují třeba umělkyně, které se proslavily pod svým dívčím jménem, a pak si ho samozřejmě ponechají a už při uzavření manželství se musí dohodnout, čí jméno ponesou děti. Tam to zpravidla neřeší nikdo, a když jdou děti do školy, mají v tom jasno.
Kamarádila jsem kdysi s holkou, jejíž maminka měla tři děti, každé s jiným tatínkem, a sama se taky jmenovala jinak (počtvrté provdaná). Musím říct, že v tom měly děti i kantoři docela guláš.

To vůbec není špatný nápad, "Manželství na dobu určitou". Bohužel to jde praktikovat až když děti dospějí.

Zastávám názor, že "papír na druhýho" sice ničemu nezabrání, ale přece jen je případnej odchod o něco složitější než když si jeden či druhej akorát přenese oblečení a počítač někam jinam, aniž by si musel rozmejšlet, jestli "hnát to k soudu" z prostýho trucu není přece jen trochu přes.

ale kdeže záruky a jistoty, o tom vůbec nemluvím, v to ani nevěřím. Na vztahu se musí pracovat a stejně se někdy někudy vloudí chybička.
Však mi to už dvakrát nevyšlo (rozpačitý kyselý smajlík..)
Už jsem viděla pár svazků, které i když je Bůh spojil, člověk rozloučil.
Jo a několika obnovení manželského slibu po letech jsem se zúčastnila také - musím říct, že to bylo dokonce silnější, než svatby, na kterých hraju.

A k jménům - no jsem konzerva. Těšila jsem se, že budu nosit jméno toho, koho miluji. Ale je fakt, že nejsem umělkyně. A také moje dívčí jméno bylo nestravitelné pro každou instituci, těšila jsem se na jiné, taťko promiň

takže mi v tomto směru nic nehrozí. Protože kdo hledá, vždycky najde... Ale jednou se mi mužskej vrátil z dost dlouhý exotický dovolený a poslal mě do kufru, že tam mám prima dárek. Pro jistotu jsem se ujistila, že to myslí vážně, protože tam byly i děti, pak jsem šla do kufru a nahoře leželo MNOHO balíčků kondomů. Naštěstí nepoužitých.Vzala jsem je a zaptala se, jestli je to ono, mužskej zrudnul vytrhnul mi ty kondomy a vytáhnul zespoda šperky a v nich pravý perly. Ty už byly pro mě.
Je už to řadu let, pořád jsme spolu a mám z toho do života několik ponaučení:
1. Nikdy nevěř chlapům, hlavně tomu svýmu.
2. Je lepší se nejdřív nadechnout a počítat do sta než začít kulometnej výslech.
3. Nic není tak zlý, abychom se tomu ještě po x letech nedokázali zasmát...

Takže milá Radko, dej mu aspoň šanci na výmluvu.
Niv neříkej. A na střechu auta vobtiskni třeba černě nakrémovaný podrážky od veeelkejch pánskejch bot a stůl nenápadně polož článek o tom, že chlapi s velkým číslem bot mají i velký mužství. A nestačíš koukat.

myslím, že chceš po Radce moc. Možná by i případnou nevěru zkousla, ovšem zašpinit si dobrovolně střechu auta černým krémem, co možná nejde ani vyčistit, to tedy určitě ne . . .

se mi zdál dobrej, možná existuje i nějakej vodou ředitelnej...Třeba Radka vymyslí něco lepšího. Já myslím, že by to byl perfektní test nevěry. Pokud by chlap nechápal, o co jde, byl by z obliga. A pokud by se začal cukat a vyvádět, je to jasný. A měl by aspoň zaděláno na pěknej mindrák.
Ovšem pokud je to poďobaný třeba od vlaštovek, měla by zase památku na blbnutí Radka
Takže se přimlouvám za ten nesmyvatelnej...

Našla jsi něco, o co jsi nestála. A nechceš být za blbce, vůbec se ti nedivím. První myšlenka má vždy něco do sebe, i když třeba to má úplně jiné vysvětlení. Rozebírat co by to bylo za couru, jak by si sundala kalhotky a zda je to proveditelné, ať to zkusíš, a řeči o tom jestli náhodou moc neuklízíš, nemá to smysl. Jedno ti řeknu narovinu - proveditelné to JE. A je i možné, že pokud to jsou skutečně podpatky, tak tam ty stopy zůstaly schválně jako vzkaz pro tebe. Buď prostě ostražitější a začni si víc všímat co se děje nebo neděje. Tedy pokud nechceš sklapnout a dělat že nic nevidíš. Já osobně bych zbystřila, a to hodně.

No, já nevím, na jaké "péčkové filmy" jsi se kdy dívala, ale normální holka si před souloží boty sundává. Natož s kramflekama...

zažila jsem dost situací, kdy jsem si boty nesundala, právě v autě na zouvání bot nebyl prostor ani čas, ani ty s kramflekama, třeba po plese. Taky si pamatuju jeden podzim, pošmourné počasí, auto naložené nakoupenými věcmi do nové domácnosti, jednu lesní cestu a nový kabát. Taky jsem se nezouvala, ono zouvat podzimní kozajdy dá víc práce než stáhnout kalhotky ke kolenům. Což se hodilo, když jsme pak otevřeli dveře a já vystoupila rovnou do louže.
O díry do polstrování na stropě auta jsem se nepokoušela, to by asi hrozilo vyhozením kyčlí nebo tak něco. Ale jednou jsme převáželi nějaké starší židle, umakartové, s kovovými nožkami, složené v sobě, a nějaké stopy to zanechalo.