Milá Danielo, už nevím kudy kam, tak ti píšu. Jsem ženatý 10 let, máme dvě děti. Kluky 8 a 6 let. A teď je žena potřetí těhotná. Já jsem už děti nechtěl, ale ona jo. Otěhotněla neplánovaně. Stalo se to. Antikoncepční pilulky ji nedoporučil lékař, antikoncepční tělísko ji nedělalo dobře a já zase nerad kondomy. Praktikovali jsme přerušovanou soulož a ona bohužel otěhotněla.
Když mi to řekla, chtěl jsem pochopitelně, aby si to nechala vzít, ale ona ne. Prostě si postavila hlavu, že ne. Hádali jsme se první tři měsíce pořád. Řekla mi, že to dítě chce a že je přesvědčená, že to tak má být, že se vrátí brzy do práce na půl úvazek a že to malé jí ráda pohlídá její matka. Tohle všechno je samozřejmě reálné, ale já už prostě žádné další malé dítě doma nechci. Hrozně jsme se pohádali a já jsem jí řekl, že ale bude na všechno sama a ať se mnou nepočítá. Bohužel náš vztah byl v té době stejně špatný a já jsem pořád řešil, jak z toho ven. Ne že bych chtěl úplně odejít, ale prostě jsem nebyl šťastný. Žena za ty roky v manželství hrozně zvážněla a začala život brát jako úkol. Úplně se z našeho života vytratila nějaká zábava a smích. Pořád jenom něco musíme. Odškrtnout si nové auto, dovolenou, kariéru atd. No a já jsem začal mít pocit, že už mezi námi nic není. Odcizili jsme se a já jsem si našel přítelkyni. Jenže, ta zase chtěla, abych od rodiny odešel, ale já jsem nechtěl. Do toho všeho moje žena pak otěhotněla a já nevím, jak z toho ven. Na dítě se netěším. Se ženou v podstatě vůbec nekomunikuji, když tak jen o provozních věcech, nebo se hádáme. S přítelkyní je to už taky špatné. Řekl jsem jí, že je žena těhotná a že si dítě chce nechat. Udělala mi hroznou scénu a rozešla se se mnou, pak se ale ještě vrátila. Občas se vídáme, ale je to celé vlastně špatně a já nevím kam se hnout. Prostě nevím, co mám dělat a tak nějak doufám, že se to nějak samo rozsekne. Žena o mojí přítelkyni totiž neví, ale taky je z toho našeho současného vztahu nešťastná. Hodně brečí. Abych pravdu řekl, vlastně se mi ani nechce kolikrát domů a ani za přítelkyní. Nejraději bych někam utekl a nechal si pořádně v hlavě projít, co vlastně chci. Nejsem schopný to v tom všem, co se děje, nějak zjistit. Je pro mne nějaká rada? MARTIN
|