|
 Milá Danielo, našla jsem Vaše stránky při bezcílném brouzdání po internetu a rozhodla jsem se využít možnosti, Vám napsat. I když mám pocit, že mi stejně není pomoci. Jsem opravdu v zoufalé situaci, ze které nevím jak ven. Je mi 39 let a mám dvě děti z prvního manželství. Dcera má 17 let a syn je o rok mladší. Oba jsou studenti na střední škole.
Jejich otec od nás odešel, když jim bylo pět a čtyři roky. Byla jsem docela dlouho sama a to hlavně z nemožnosti se někde seznámit. Hlavně jsem se věnovala dětem, byly malé a já neměla žádné hlídání. Jejich otec pracoval a pracuje v zahraničí. Sice nás vždy štědře dotoval, ale děti vídal maximálně dvakrát do roka - na Vánoce a o prázdninách. Děti k němu mají vztah jako ke strýčkovi. Dokonce občas, když přijel domů, tak se stavil na kafe, popovídali jsme si. Časem jsem pochopila, že to není člověk pro rodinu a dokázala jsem mu odpustit. Po letech jsem si vybudovala velice slušné postavení v jedné nadnárodní firmě. Děti postupně rostly a já jsem měla najednou více času. Zamilovala jsem se. Konečně po dlouhé době a naštěstí byl můj cit opětován. Jsme přibližně stejně staří. On neměl děti a tak na mě naléhal, abychom se vzali a pořídili si ještě rodinu. Nebránila jsem se. Vzali jsme se a než se nám podařilo počít dceru, založili jsme si společně firmu. Já jsem do firmy vložila své úspory a on taktéž. Dařilo se nám velice dobře, až jsem si říkala, že je to v dnešní době docela nezvyklé, ale vybrali jsme si zajímavý obor a podnikání se opravdu dařilo. Začali jsme zaměstnávat víc a víc lidí a mě se podařilo otěhotnět. Byla jsem na vrcholu svého štěstí. Dvě šikovné a chytré děti, prosperující firmu, milujícího manžela a miminko, na které jsme se tak hrozně těšili. Bohužel, zasáhla nás velmi nepříjemná věc a to manželova nevěra. Vzali jsme ji jako jednu referentku do obchodního oddělení. Nezdálo se mi, že je na ní něco extra, ale je mladší o celých deset let. Rozvedená s dětmi. Manželovi se podařilo vše tajit asi půl roku a pak jsem dostala anonym. Vůbec neměl ani snahu zapírat. To bylo dceři osm měsíců. Řekl mi, že se zamiloval a neví, co má dělat. Je pravda, že to mezi námi od porodu nebylo už takové hezké. Neměli jsme moc sex, ale ne, že bych nechtěla, ale prostě byl on unavený, měl problémy s rodiči atd. Říkala jsem si, že se to urovná. Každopádně po provalení nevěry se manžel jen tak otočil a odešel. Nevrátil se na noc. Měl vypnutý mobil. Vrátil se až na druhý den ráno, s tím, že vše ukončil a tím to pro něj hasne. Chtěla jsem, aby ji okamžitě vyhodil, ale on mi řekl, že ji slíbil, že se jí to nijak nedotkne, že je rozvedená s dvěma dětmi. Neměla jsem sílu něco namítat, měla jsem ukrutný strach, že o něj přijdu. Jediné co mi slíbil, že ji přesune na jedno externí středisko, abych se s ní nemusela vídat. Snažila jsem se nedávat nic najevo, staral se o sebe, o domácnost a děti a hlavně o manžela. Chvilku to klapalo, ale jen pár měsíců. Zase se mnou postupně přestal spávat a já jsem dostala další anonym... Ani tentokrát nezapíral, ale naopak mi sdělil, že o tom celou dobu přemýšlel a má pro mě řešení. Večer jsme si sedli do obyváku a on mi navrhnul, že nebudeme dělit firmu a brát malé rodinu a ani těm větším, které ho mají rády. Ale ani té dámy že se nehodlá vzdát. Je to jeho osudová žena. Že tedy budeme dělat jako nic. Jezdit dál spolu na dovolenou, vychovávat děti, slavit svátky a narozeniny, před rodinou se tvářit, že je vše ok a on za to bude mít dovolenu onu paní. Ona že s tím také souhlasí a dokonce to prý sama navrhla. On ještě prohlásil, že je tak šlechetná, že mu nechce bořit rodinu...
A já teď nevím, co mám dělat. Firmu máme napůl. Je v ní spoustu peněz a je mi líto ji ničit. Pořád svého muže miluji, ale nesnesu pomyšlení, že bych se měla dělit o něj. Na jednu stranu je mi jej líto. On je hodný a podle mě neví, jak z toho ven.
Poraďte, co mám dělat. PETRA
|
