O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JSEM JEHO MILENKA PDF Tisk E-mail
Neděle, 29 červenec 2007
Přejít na obsah
JSEM JEHO MILENKA
Strana 2
Strana 1 z 2

Je to něco přes rok, co jsem objevila mužskýho, jakého vlastně odjakživa hledám. Od počátku bylo tohle zjištění oboustranné. Bohužel, má to nejen háček, ale přímo hák. (Uhodli jste, je ženatý.) Ale stejně nám to nevadilo. A nějak plynul čas, já se cítila šťastná (samozřejmě v mezích možností), bylo to pro mě stále silnější a hlubší a samozřejmější... až do tohoto víkendu.

Přitom vůbec nic nevypovídalo o tom, že by snad nějaké nebezpečí na blízku bylo!!

 

     Jako vždy jsme jeli na víkend k němu na chalupu. Tam mě už všichni berou jako jeho partnerku, dokonce nevylučuji, že si mohl někdo dokonce myslet, že jsem manželka. Pravda, nikomu jsem to nevyvracela, protože jsem neviděla důvod. Nebyla jsem tázána. Vůbec není divu, že si mě takhle zaškatulkovali... Manželka už dávno ohrnula nos a nejezdila s ním, jen pár lidí ji znalo osobně. A já a On jsme k sobě prostě tak nějak "pasovali". Věkem i tím, jak jsme se k sobě hezky chovali. Tak jako úvod k tomu,  abych  pověděla o tom zážitku:

 

     Vyjeli jsme už ve čtvrtek. V autě po odjezdu jsem se od Něho dozvěděla, že tam asi přijede manželka, že se rozhodla přijet "po návštěvách". No to je bomba!! Jak budeme spát  - to ona bude mezi námi? Mám jít ke kámošce? Nebo si mám říct někomu v hospodě? Chvíli mnou zmítaly rozporuplné pocity. Lítost, naštvání, zklamání, bezmoc, potupa - ani nevím jaké vlastně všechny pocity se u mě vystřídaly. Jen ne vztek, ten tam bohužel nebyl, tím jsem si jistá.

 

      A jak tak cesta ubíhala, přidával se další pocit (čím dál intenzivnější) - zvědavost. Jak tohle teda dopadne, na to jsem moc zvědavá. Prostě jsem se neubránila přemýšlení o tom a rozebírání toho v duchu celou cestu.. Vzpomněla jsem si na jednu rozmluvu s kamarádkou. Tenkrát šla řeč o tom, jaké máme stejné zkušenosti. Jak manželky, kterým už nebyl manžílek dost dobrý a léta ho odstrkovaly a ohrnovaly nad ním nos, jak najednou procitnou, když zjistí, že o něho má zájem nějaká jiná a dokonce atraktivnější žena. Jak najednou procitnou a mohou se přetrhnout.

 

       Během cesty jsem asi byla velice otravná, protože jsem stále dotírala s tím, že chci vědět, kde teda budu spát a jak si to všechno vlastně představuje. "To je jedno, to neřeš!", zněla vždycky odpověď. A to zase nadzvedávalo mě : "Cože? Jaký to neřeš? Musím přece vědět, kam mám jít, jestli k Iloně (moje kamarádka, ke které jsem sem jezdila dřív a díky níž jsme se vlastně seznámili) nebo snad do hospody?"  Ovšem, jak mi  o chvíli později došlo, byly to naprosto zbytečné starosti. Dojeli jsme a já se  dozvídám, že Milostivá zůstane u známých ve vedlejší vesnici a snad přijede zítra; tak jsem si své věci nanosila do chalupy do kuchyně. Pak jsem si vzala knížku a večer šla spát. On šel hned po příjezdu do hospody, a kdy se vrátil, to ani nevím. Ráno jsem vůbec nevěděla, co mám dělat, tak jsem vstala a šla se ráchat do rybníka mezi ostatní.

 

     Bylo asi deset, když tam taky přišla Milostivá a rovnou ke mně a navázala řeč. Nejprve prý, jestli se mě může na rovinu něco zeptat. "No, samozřejmě, na rovinu se zeptej a já, budu-li vědět, na rovinu odpovím. Dávám přednost mluvení na rovinu."  A pak jsem se dozvěděla, že měla pohodové a pěkně fungující manželství, ale dnes mají problémy a velké problémy a že je to od té doby, co jsem se mezi ně vetřela já. "To je mi líto, ale co já s tím?", ptám se, "to nejsou moje, ale vaše problémy."

Stále nechápu. Opravdu nechápu, proč mi to říká. Co já s tím?

 


Předchozí - Následující>>
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]