Milá Kudlanko, provedla jsem hroznou věc a teď nevím, jak a co mám dělat. Jenže, já vlastně nic moc dělat nemůžu, protože si jednak nic moc nepamatuju a to, co si pamatuju, je dneska pro mne děs. Nejraději bych, kdyby se to vůbec nestalo, kdybych to všechno, tu jednou bláznivou noc, mohla vymazat...
Minulý víkend jsem byla jako poslední dobou většinou, doma u televize. Je mi 32 let. Rozešla jsem se před třemi měsíci po dlouhém vztahu se svým přítelem, a ještě to moc nepřebolelo. A tak, když mi kolem deváté večer zavolala kamarádka z práce a zvala mne, abych s ní "teď hned" jela někam na chalupu, tak jsem to striktně odmítala. Už se mi ani nikam nechtělo, měla jsem stejně mizernou náladu, jako poslední dobou věčně. Ale ona nedala, že to bude báječné, že tam je prima parta, samí fajn lidi, že potřebuju jít mezi lidi a že budeme brzo zpátky doma, že mne odveze. Tak jsem se nechala umluvit a jely jsme. Ani to nebylo daleko, sotva padesát kilometrů. A vůbec ne nějaká obyčejná chalupa, spíš takový dost bohatý víkendový domek. Parta lidí, asi dvaceti (oni postupem času ještě nějací přijížděli a odjížděli), všechno tak v rozmezí od 25 - 45, jasně, že ti starší byli muži... Bylo to fakt fajn, zábava byla, grilování, hudba... líbilo se mi to. Začala jsem se tam pak bavit s jedním, bylo to perfektní. Ale, abych to neprotahovala, jak tak utíkal čas, já i dost pila a nejsem zas až tak na to zvyklá, ta atmosféra kolem... Prostě jsme šli kousek dál, začali jsme se líbat... a já se s ním i vyspala. A zase jsme se vrátili k ostatním. Nikdo si nevšiml, že jsme se vytratili, ono to tam bylo fakt rozlehlé, a sotva jsme se vrátili, tak mne popadla ta kamarádka, a že musíme už jet. A že ona pila taky, tak že nás odveze jeden její známý, a honem... Ani nevím jak, seděly jsme zase v autě, jely domů a teprve až doma mi všechno došlo. O tom neznámém vím jen jeho křestní jméno, a ani z toho, o čem jsme si povídali, vlastně si jednak moc nepamatuju, druhak to nebylo nic, z čeho bych vlastně měla přesně vědět, co dělá atd. Teď jsem z toho všeho úplně vyřízená. Té kamarádce to prostě říct nemohu, vůbec nevím, co dělat, jak se chovat. Jen vím jedno - před tím mi nebylo dobře, a teď je mi psychicky ještě hůř... Prosím tě, milá Kudlanko, neodsuzuj mě, já vím, že se to nemělo stát, ale co teď? PETRA
|