O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
NEMÁM ANI KORUNU... |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 06 únor 2011 | |||||||
Mám také velmi mírné zdravotní omezení, spočívající ve vyloučení namáhavé fyzické práce. Po celou tuto uvedenou dobu se "soukromě" zabývám počítači, sítěmi a informačními technologiemi, snažím se v uvedeném oboru vzdělávat i poskytovat drobné služby, což se bohužel projevuje pouze velmi sporadicky. V rámci rekvalifikačních programů jsem také absolvoval dva kurzy - "Správa počítačových sítí" a "Administrátor www serveru", což je však v mém případě pouze jistým dokladováním dříve nabytých znalostí a zkušeností - ovšem v praxi jsou tyhle doklady víceméně nepoužitelné (žádný z potenciálních zaměstnavatelů je neakceptuje).
Zaměstnání si hledám převážně přes internet použitím různých specifických portálů, a to odesíláním žádostí a životopisů v podstatě několikrát týdně (samozřejmě i nějaké osobní návštěvy firem s obecnou žádostí či dotazem). Okruh jsem si stanovil do cca 60-80 km od svého současného bydliště tak, abych eliminoval náklady na nutné bydlení. Práci však nehledám na "manažerských postech", ale soustředím se téměř na cokoliv - kupříkladu řidič osobního vozu, prodavač koberců, skladník (velmi často), různé kancelářské profese, atd. Zkrátka vylučuji pouze specifika typu dokončená VŠ nebo precizní znalost AJ. Jinak téměř vše. Přesto nejsem po celou uvedenou dobu v hledání zaměstnání úspěšný.
Za těchto okolností jsem měl na výběr ze dvou možností - tedy přijmout pomoc svého rodiče a v podstatě se nechat "vyživovat" nebo rozšířit řady bezprizorních nemajetných spoluobčanů, dokončujících svůj bezútěšný život v ulicích měst. Vybral jsem si popravdě tu první možnost. Z toho důvodu jsem požádal soud o zrušení vyživovací povinnosti na zletilého (23 let) syna, který má ukončen první stupeň vysokoškolského vzdělání s titulem Bc. a nyní pokračuje navazujícím magisterským studiem v řádném denním studiu.
Jak už jsem psal, jsem dlouhodobě nezaměstnaný, bez jakéhokoliv příjmu a odkázán pouze na pomoc svého vlastního rodiče. Současně jsem dlouhodobě veden na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Znovu připomínám, že nemám vůbec žádný příjem - veškeré mnou oslovené státní organizace (UP, sociální podpora) mě informovaly, že ze zákona mi jejich úřad nic vyplácet nebude (tj. bydlení u důchodce, dlouhodobá nezaměstnanost atd.).
Moje skutečně akutní situace stran výživného nastala cca před 6 měsíci, kdy jsem svému potomku přestal posílat plnou, soudem stanovenou částku a začal jsem zasílat jedinou možnou částku, cca 100 Kč. Čímž mi do dnešního dne vznikl dluh ve výši několika tisíc korun. Musím ještě upozornit, že jediným mým majetkem jsou moje svršky, možná snad ještě obstarožní PC - to je skutečně doslova vše. Zkrátka i méně zdatný pozorovatel by pochopil a poznal, že jsem skutečně nemajetným občanem, na kterého tenhle stát ve své neskonalé moudrosti zapomněl.
Můj návrh proto zněl na zrušení vyživovací povinnosti s tím, že dítě je již schopno se samo živit a navazující magisterské studium může realizovat formou kombinovaného studia při zaměstnání.
Než proběhla celá tahle "kauza", svého potomka jsem samozřejmě informoval, dohodnul jsem si setkání a o celé situaci jsme mluvili - v tu dobu to bylo z jeho strany jednoznačně akceptováno. Jasně jsem mu vysvětlil, že tenhle krok hodlám podniknout právě z uvedených sociálních důvodů a to také proto, abych nebyl stíhán pro neplnění povinností. Jeho matku, jako celkem slušně situovanou osobu jsem o podporu pro mě nežádal! Také jsem svého potomka ubezpečil, že tenhle krok podniknu fakticky pouze v právní rovině a v okamžiku získání zaměstnání jej budu dál, i vyšší částkou podporovat. Matka dítěte je poměrně slušně zaopatřena, pokud je mi známo, vlastní čtyřpokojový byt a má stabilní, slušně placené zaměstnání.
Při nařízeném soudním jednání mě soudce několikaminutovým, pro mě zmatečním poučením (a to nepřerušeným čtením různých nařízení soudů, zákonů atd.) v podstatě informoval, že vyživovací povinnost zrušit nejde a zaniká až smrtí jednoho z účastníků. Několikrát se mě taky zeptal, zda trvám na této žalobě. Po tomhle jeho přednesu jsem však pochopil, že nemá v úmyslu mojí žalobě vyhovět a položil jsem mu přímý dotaz, zda rozhodne ve prospěch mojí žaloby o zrušení vyživovací povinnosti. Načež mi odpověděl, že nikoliv a z toho důvodu jsem tedy přistoupil na jeho návrh a na žalobě netrval, a tedy všechno skončilo.
Nyní mám ale pochybnosti jednak k osobě samotného soudce, jednak k jeho rozhodnutí - ze mé žaloby jasně vyplývala žádost o zrušení placení výživného z uvedených důvodů, nikoliv žádost o zrušení nějakého zákona. Uvedený soudce připustil možnost nové žaloby o snížení výživného, nechápu však, jak mohu platit výživné, když můj denní, týdenní, měsíční.... příjem je 0.
Bydlím u svého rodiče, kterého za tuhle pomoc pro mě, v mojí životní situaci nemálo obdivuji, velmi ctím a velmi si ho vážím a nehodlám dopustit, aby jakákoliv zvrácená chamtivost kohokoliv, byť podpořená tzv. zákonem (kdy já jsem kupříkladu ani nepomyslel na vyživovací povinnost bývalé manželky vůči mě) připravila mého starého, těžce zkoušeného rodiče o jeho právoplatný majetek proto, že mi poskytnul zázemí, které mi odmítnul poskytnout tenhle stát, jehož jsem občanem (viz. velmi často médii probírané, slušně řečeno, "exekuce").
Můžete mi poradit, jak mám postupovat dál? BOREK
|
< Předch. | Další > |
---|